6 C 157/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, zahrada, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude mezi žalobce a žalovaného rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2024 domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen „Nemovitosti“). Žalobce odůvodnil žalobu tím, že nadále nechce setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovaným, a to především z důvodu, že žalovaný mu neumožňuje podílet se na užívání Nemovitostí. Žalobce opakovaně žalovaného písemně žádal o zpřístupnění Nemovitostí, na tyto žádosti však žalovaný nijak nereagoval. Žalobce žalovanému v rámci předžalobní výzvy navrhl zrušení spoluvlastnictví s tím, že by žalovaný odkoupil spoluvlastnický podíl žalobce, nebo by žalovaný prodal svůj spoluvlastnický podíl žalobci, případně by se Nemovitosti prodaly na volném trhu a takto získaná částka by se rozdělila mezi účastníky. Žalobce měl za to, že s ohledem na to, že součástí Nemovitostí je pouze jedna budova, jejíž rozdělení není dost dobře možné, nepřichází v úvahu vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením společné věci. Žalobce proto navrhl, aby soud podílové spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem zrušil a Nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce s tím, že žalobci by současně byla uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 1.800.000 Kč, případně aby soud nařídil prodej Nemovitostí v dražbě s tím, že výtěžek by byl mezi účastníky rozdělen rovným dílem.

2. Žalovaný souhlasil s tím, aby bylo podílové spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem zrušeno. Žalovaný současně vyjádřil zájem o to, aby byly Nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví. V současné době však nedisponuje dostatkem finančních prostředků pro to, aby žalobce vypořádal. Veškeré náklady spojené s Nemovitostmi hradí z vlastních zdrojů a nyní potřebuje kapitál na odkup zbývajícího podílu buď postupně, nebo jednorázově.

3. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Z informací o pozemku parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, vše v katastrálním území , adresa, bylo zjištěno, že ke dni 29. 4. 2024 byli jako vlastníci Nemovitostí v katastru nemovitostí evidováni žalobce a žalovaný s tím, že každý byl vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2 na Nemovitostech.

5. Z předžalobní výzvy ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a vydání bezdůvodného obohacení ze dne 5. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého zástupce před podáním žaloby žalovanému sdělil, že nadále nechce pokračovat ve spoluvlastnění Nemovitostí a navrhl mu možné způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že žalobce žalovanému sdělil, že je připraven jeho spoluvlastnický podíl vykoupit za částku 1.800.000 Kč nebo za stejnou částku svůj spoluvlastnický podíl na Nemovitostech přenechat žalovanému. Žalobce dále žalovanému sdělil, že se nebrání ani prodeji Nemovitostí na volném trhu s rozdělením výtěžku prodeje mezi účastníky rovným dílem.

6. Z poštovního podacího archu ze dne 5. 4. 2024 bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 4. 2024.

7. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne , datum, a ze znaleckého posudku č. , hodnota, - doplnění oprava chyby psaní a přepisování ze dne , datum, zpracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , má soud za prokázané, že obvyklá cena Nemovitostí byla znalcem na základě porovnávací metody stanovena na částku 5.216.810 Kč. Znalec dále dospěl k závěru, že Nemovitosti není možné reálně rozdělit na dvě samostatné bytové jednotky při zajištění základního standardu pro bydlení, jehož základní součástí je existence samostatného sociálního zařízení pro každou jednotku existence samostatné kuchyně, respektive kuchyňského koutu. Znalecký posudek předložený žalobcem včetně jeho doplnění měl všechny zákonem stanovené náležitosti, znalec uvedl, ze kterých zdrojů vycházel a stanovení výsledné obvyklé ceny Nemovitostí řádně a náležitě odůvodnil.

8. Z pohybu na účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že ke dni 30. 10. 2024 byl majitelem tohoto účtu žalobce a že k tomuto dni činil disponibilní zůstatek na tomto účtu částku 1.871.481,75 Kč.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky Nemovitostí s tím, že každý je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/2. Oba účastníci souhlasili s tím, aby bylo jejich podílové spoluvlastnictví k Nemovitostem zrušeno. Znaleckým posudkem č. , hodnota, ze dne , datum, zpracovaným znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, byla obvyklá cena Nemovitostí stanovena na částku 5.216.810 Kč. Znalec současně vyloučil možnost reálného rozdělení Nemovitostí na dvě samostatné bytové jednotky. Žalovaný, který projevil zájem o to, aby mu byly Nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví, ani přes výzvu soudu nedoložil, že má zajištěn dostatek finančních prostředků pro to, aby v přiměřené lhůtě po vyhlášení rozsudku vyplatil žalobci hodnotu jeho vypořádacího podílu. Žalobce rovněž projevil zájem o to, aby mu byly Nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví, nicméně pouze za předpokladu, že by mu byla uložena povinnost vyplatit žalovanému na jeho vypořádacím podílu částku 1.800.000 Kč. Za situace, kdy znalec ocenil Nemovitosti na částku 5.216.810 Kč, však žalobce nebyl ochoten žalovanému vyplatit na jeho vypořádacím podílu polovinu této částky, tj. 2.608.405 Kč, neboť tato částka byla pro něj příliš vysoká.

10. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

11. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

12. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

13. Podle § 1141 odst. 1 o. z. spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu.

14. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

15. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

16. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem. Oba účastníci souhlasili se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví k Nemovitostem. V řízení nebylo tvrzeno a ani provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví k Nemovitostem došlo k újmě některého ze spoluvlastníků či by o ně bylo žádáno v nevhodnou dobu. Vzhledem k tomu, že zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem nebránila žádná zákonná překážka, rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem. Soud je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 37/88) vázán zákonem stanoveným pořadím způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví ke společné věci. Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , vyplývá, že reálné rozdělení Nemovitostí na dvě samostatné bytové jednotky při zajištění základního standardu pro bydlení není možné. V případě, že společnou věc nelze dost dobře reálně rozdělit, je druhým zákonem stanoveným způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázání společné věci do vlastnictví jednoho či více spoluvlastníků s tím, že ostatním spoluvlastníkům bude vyplacena náhrada ve výši odpovídající jejich vypořádacím podílům. Oba účastníci přitom v průběhu řízení projevili zájem o přikázání Nemovitostí do jejich výlučného vlastnictví. Žalovaný však ani na výzvu soudu nedoložil, že je schopen žalobce v přiměřené lhůtě vyplatit na jeho vypořádacím podílu. Doložení solventnosti je přitom jednou z podmínek pro to, aby mohla být spoluvlastníkovi přikázána věc do jeho výlučného vlastnictví (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, dostupné na nsoud.cz). Žalobce rovněž projevil zájem o to, aby mu byly Nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví, nicméně pouze za předpokladu, že by mu byla uložena povinnost vyplatit žalovanému na vypořádání částku 1.800.000 Kč. Žalobce při stanovení této částky vycházel z vlastního, ničím nepodloženého odhadu. Za situace, kdy účastníci neprohlásili cenu Nemovitostí za nespornou, proto soudu nezbylo než vycházet z žalobcem předloženého znaleckého posudku, který stanovil obvyklou cenu Nemovitostí na částku 5.216.810 Kč. Žalobce by byl v takovém případě povinen zaplatit žalovanému na jeho vypořádacím podílu polovinu této částky, tj. 2.608.405 Kč, což však žalobce nebyl ochoten akceptovat a za takových podmínek neměl o přikázání Nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví zájem. Vzhledem k tomu, že nebylo možné přikázat Nemovitosti do výlučného vlastnictví žádného z účastníků, nezbylo soudu než rozhodnout o nařízení prodeje Nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z tohoto prodeje bude mezi žalobce a žalovaného rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu ČR ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, podle něhož v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Soud přitom v daném případě neshledal žádné zvláštní důvody, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, a proto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.