6 C 160/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15.759 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 10.000 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 131,51 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 5.759 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5.759 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 69,26 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 606,24 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , Jméno advokáta 1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 30. 1. 2024, doplněnou podáním ze dne 17. 6. 2024, soudu doručeným téhož dne, vůči žalované domáhal zaplacení částky 15.759 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 200,77 Kč od 30. 12. 2023 do 30. 1. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15.759 Kč od 31. 1. 2024 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovanou došlo dne 16. 7. 2023 k uzavření úvěrové smlouvy (tzv. , Anonymizováno, ), na základě které poskytl žalobce žalované jako bezúčelový spotřebitelský úvěr peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalované zaslány na účet uvedený ve smlouvě, a to dne 16. 7. 2023. Úvěr společně s poplatky a úroky byl splatný do 24 měsíců ve splátkách, uvedených ve splátkovém kalendáři, který je součástí smlouvy. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, žalobci neuhradila ničeho. Žalobce proto úvěr ke dni 17. 11. 2023 zesplatnil a doporučeným dopisem vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou jí právním zástupcem žalobce.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z informačního memoranda o zpracování osobních údajů, z úvěrové smlouvy ze dne 16. 7. 2023 a z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10.000 Kč, s RPSN 49,2 %, splatný 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši dle splátkového kalendáře, splatnými vždy k 9. dni v měsíci, počínaje první splátkou ve výši 1.094 Kč splatnou dne 9. 8. 2023.

6. Z žalobního návrhu, z úvěrové smlouvy shora, z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 16. 7. 2023, vystaveného žalobcem, z výpisu z účtu žalobce ze dne 17. 7. 2023 a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 21. 5. 2024 soud zjistil, že na účet žalované, uvedený ve smlouvě o úvěru shora, byla dne 16. 7. 2023 odeslána a připsána částka ve výši 10.000 Kč pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě o úvěru shora.

7. Z žalobního návrhu a z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě shora soud zjistil, že na splátkách žalovaná žalobci neuhradila ničeho.

8. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 17. 11. 2023, adresované žalované, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy a že jí tato výzva byla odeslána dne 21. 11. 2023.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 12. 2023, adresované žalované, a z poštovního podacího archu ze dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že vždy při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobce v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále prostřednictvím registru SOLUS a v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv, jak vyplývá z postupu posouzení úvěruschopnosti spolu s argumentací, jak bylo k posouzení dospěno.

11. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, vyhotoveného žalobcem dne 30. 1. 2024 na jméno žalované, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná měla 3 děti, zdroj příjmu zaměstnanec, výše příjmu 30.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 5.000 Kč. Dále jsou zde uvedeny odpovědi externích registrů z 9. 7. 2023: ISIR, NRKI, SOLUS a CRBIS - rodné číslo není v ISIRu (ISIR), OK (NRKI), klient není v Solusu nebo má příznak C,Z (SOLUS) a klient nemá exekuci (CRBIS).

12. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované u , právnická osoba, ., uvedeného ve smlouvě o úvěru shora, za období 1. 6. 2023 až 30. 6. 2023, soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 114,97 Kč, obrat celkem přišlo 90.058 Kč, celkem odešlo 90.133,15 Kč, konečný zůstatek činil 39,82 Kč. Dne 9. 6. 2023 byla na účet připsána příchozí úhrada ve výši 30.072 Kč od , právnická osoba, . V období 11. 6., 12. 6. a 14. 6. bylo provedeno z účtu celkem pět odchozích plateb kartou ve prospěch sazka.cz ve výši celkem 2.580 Kč. Dne 13. 6. byly na účet připsány dvě příchozí úhrady, ve výši 4.200 Kč od , právnická osoba, . a ve výši 20.000 Kč od , právnická osoba, , a dne 22. 6. 2023 dvě příchozí úhrady, ve výši 20.000 Kč a ve výši 1 Kč, od , právnická osoba, . Dále dne 2. 6. 2023 nebyl proveden trvalý příkaz ve výši 3.000 Kč z důvodu neexistence disponibilního zůstatku na účtu. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

13. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly sazebník platný od 4. 1. 2019, metodika posouzení úvěruschopnosti klienta, výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 2. 10. 2023 a poštovní podací arch ze dne 3. 10. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle § 551 až § 554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je omezená (lustra v registrech ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS), nebo z údajů sdělených žalovanou (jako jsou údaje o příjmech a výdajích obsažené v potvrzení o provedení ověření bonity klienta), resp. údajů zjištěných za použití statistického modelu (kreditní skóre), které se obojí rovněž ve vztahu k předmětu zkoumání jeví jako naprosto nevalidní, jednak z důvodu neuvedení a nedoložení jejich zdrojů, popř. souvislostí (v otázce příjmové v případě tvrzených příjmů žalované ve výši 30.000 Kč shora, jejichž souvztažnost s údajem z výpisu z účtu shora o příchozí platbě ve výši 30.072 Kč od plátce , právnická osoba, . není žalobcem ani tvrzena), jednak z důvodu jejich buďto úplného neuvedení, anebo nedoložení zdrojů a bližší konkretizace těch uvedených (v otázce výdajové v případě splátek jiným společnostem ve výši 5.000 Kč), které by mohly přispět k jejich osvědčení, resp. verifikaci. Žalobcem zmiňované výpočty kreditního skóre, vycházející z řádně nedoložených, resp. vůbec neuvedených, a tedy nepřezkoumatelných (ale pro samotný výpočet přitom zásadních) tvrzení žalované o výši jejích příjmů a výdajů, se jeví soudu jako naprosto bezcenné, pouze pro forma, resp. účelově tvrzené. Žalobcovo vyhodnocení úvěruschopnosti žalované se ve spojení s nereflektováním dle soudu velmi znepokojivých informací, obsažených ve výpisu z účtu žalované shora, zejména se skutečností, že žalovaná v období těsně před žádostí o předmětný úvěr již čerpala prokazatelně nejméně dva (a dle indicií nejspíše tři) další úvěry u jiných společností v celkové výši 24.200 Kč, resp. 44.200 Kč, přičemž ani čerpání těchto úvěrů nezabránilo nicotnému konečnému zůstatku na účtu žalované ke konci období, generující předpoklad o očekávatelných problémech s úhradou splátek těchto nově již poskytnutých úvěrů (a současně dalšího poptávaného úvěru), jeví soudu opět jako účelové a realitu chování žalované naprosto nepostihující. V situaci, kdy se úvěrová aktivita žalované zvyšuje až graduje (četnost žalovanou čerpaných úvěrů za období červen 2023 nelze dle názoru soudu předpokládat v dlouhodobějším horizontu) a žalovaná začíná konzumovat či poptávat úvěry ve zvyšujícím se počtu, přičemž předpokládaná suma splátek aktivních či poptávaných úvěrů žalované očividně přesahuje její finanční možnosti vyplývající z doložených či tvrzených údajů o jejích příjmech (potažmo výdajích, vyplývajících z pohybu na účtu žalované shora), by dle názoru soudu již bylo namístě minimalizovat existenci případných pochybností ohledně bonity klienta i předložením nějakého dokumentu, potvrzujícího (i pro aplikaci statistického modelu jistě zásadního) tvrzení stran příjmů a výdajů žalované (resp. ostatních členů domácnosti – v ověření bonity klienta shora uveden pouze příjem ostatních členů domácnosti 0, ale žádné výdaje domácnosti uvedeny nejsou, což je při počtu dětí 3 zarážející, nepravděpodobné a především nepřezkoumatelné). V otázce výdajové se tak soudu kromě výše zmíněné chybějící reflexe celkového dluhového zatížení žalované (vyplývajícího z výpisu z účtu žalované shora, a to i za období pouhého jednoho měsíce) v okamžiku žádosti o úvěr, jeví jako zásadní v podstatě absence zjišťování těchto výdajů. Údaje o výdajích žalované, uvedené v ověření bonity klienta shora a posuzované žalobcem (omezující se pouze na jeden jediný, nedoložený, nespecifikovaný a nekonkretizovaný údaj o splátkách jiným společnostem ve výši 5.000 Kč) jsou dle názoru soudu eufemisticky řečeno neúplné, neprokazatelné, nepřezkoumatelné, a zejména dle názoru soudu naprosto nereálné, a tedy skutečný stav nedokládající a neosvědčující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či spíše vůbec nelze), že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než je v ověření bonity klienta uvedených 5.000 Kč. Nadto dále výše popsané, v době žádosti o úvěr žalobci z výpisu z účtu žalované známé skutečnosti, že žalovaná již čerpá jiné úvěry (resp. v nedávné minulosti čerpala mnoho dalších úvěrů výše popsaného charakteru) a že provádí platby (v nezanedbatelné výši) ve prospěch sázkového portálu, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 10.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku neuhradila ničeho, proto je povinna nesplacenou jistinu ve výši 10.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 10.000 Kč za dobu od 30. 12. 2023 do zaplacení (z toho za období od 30. 12. 2023 do 30. 1. 2024 jako kapitalizovaný ve výši 131,51 Kč), neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně dnem 2. 12. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené ve výzvě ke splacení celé půjčky ze dne 17. 11. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované výzvu odeslal dne 21. 11. 2023, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 14 dnů od sepsání výzvy, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 24. 11. 2023 považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne 1. 12. 2023 a v prodlení je tak žalovaná od 2. 12. 2023). Žalobce však požadoval úrok z prodlení až od 30. 12. 2023 do zaplacení, a proto mu ho soud přiznal za toto jím požadované období. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

32. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní poplatky, smluvní pokuta, náhrada účelně vynaložených nákladů, smluvní úrok).

33. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalované žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 2 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 800 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 26,92 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 606,24 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).