6 C 188/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 812 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 812 Kč od 14. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Břeclavi, na soudním poplatku částku 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 812 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z požadované částky od 14. 8. 2020 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byl syn žalované, [jméno] [jméno], narozen [datum], toho času svěřenec výchovného zařízení [obec] [obec], zajištěn příslušníky Policie České republiky (dále jen„ policie“) na útěku z výchovného zařízení. Syn žalované byl převezen služebním vozidlem policie z OOP [obec], kam byl předveden k provedení nezbytných úředních úkonů, zpět do výchovného zařízení. Náklady za použitý služební prostředek tov. zn. [anonymizována dvě slova], [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět, činily při ujetí 124 km částku 812 Kč. Žalobce svůj nárok odvozuje z ust. § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, z něhož vyplývá, že zajistí-li převezení osoby policie, má převezená osoba nebo její zákonný zástupce povinnost uhradit náklady převozu a žalobce má dle dle ust. § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, povinnost je vymáhat. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 24. 7. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Z protokolu o vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byly prokázány náklady žalobce ve výši 812 Kč vzniklé v souvislosti s dopravou nezletilého syna žalované [jméno] [jméno] z [obec] do [obec] a zpět, služebním vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], dne [datum].

6. Výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 24. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky.

7. Z ostatních listinných důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí sporu.

8. Podle ust. § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, zajistí-li policista osobu nezletilou nebo osobu, která není trestně odpovědná, je povinen informovat o této skutečnosti neprodleně jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo školské anebo výchovné zařízení, ze kterého osoba utekla, nebo jiné obdobné zařízení, ve kterém je tato osoba umístěna na základě rozhodnutí soudu anebo na základě souhlasu zákonných zástupců anebo opatrovníka. Zákonný zástupce, opatrovník nebo uvedené zařízení jsou povinni bez zbytečného odkladu zajistit odvoz této osoby z útvaru, v němž je osoba zajištěna. Zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. Policie zajištěnou osobu, která utekla z výkonu ústavní výchovy, ochranné výchovy nebo předběžného opatření, převeze na nejbližší záchytné pracoviště diagnostického ústavu, pokud není školské zařízení, z něhož osoba utekla, blíže než toto záchytné pracoviště.

9. Na základě právě citovaného zákonného ustanovení je tedy žalovaná coby zákonná zástupkyně svého nezletilého syna, který byl policií převezen zpět do výchovného zařízení, povinna nahradit žalobci náklady za přepravu. V návaznosti na provedené dokazování soud shledal žalobu jako zcela důvodnou, a proto žalobě v plném rozsahu ve výroku I. vyhověl. Povinnost žalované zaplatit žalobci kromě samotného dluhu i úroky z prodlení pak vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované ve výši 600 Kč. Tuto částku tvoří paušální náhrada nákladů řízení žalobce nezastoupeného zástupcem na základě ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., jenž nedoložil výši svých hotových výdajů, a to ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle ust. § 89a exekučního řádu, kdy se jedná o náhradu po 300 Kč za jeden úkon v souladu s ust. § 1 odst. 3 této vyhlášky (tj. sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy).

11. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“), podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. Česká republika, coby žalobce, je dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) zákona o SOP, vždy od placení soudních poplatků osvobozena, a proto, v důsledku vyhovění žalobě tímto rozsudkem, došlo ke vzniku poplatkové povinnosti žalované. V návaznosti na předmět sporu činí poplatek dle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1.000 Kč.