6 C 197/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 53.982,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 34.802,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zmítá se žaloba zčásti co do částky 145 Kč, zčásti co do úroku ve výši 11.673,77 Kč a zčásti co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35.847,70 Kč od 01.05.2018 do 20.12.2018, z částky 35.747,70 Kč od 21.12.2018 do 31.01.2019, z částky 35.647,70 Kč od 01.02.2019 do 27.02.2019, z částky 35.547,70 Kč od 28.02.2019 do 28.03.2019, z částky 35.447,70 Kč od 29.03.2019 do 15.04.2019, z částky 35.347,70 Kč od 16.04.2019 do 12.05.2019, z částky 35.247,70 Kč od 13.05.2019 do 11.07.2019, z částky 35.147,70 Kč od 12.07.2019 do 19.08.2019, z částky 35.047,70 Kč od 20.08.2019 do 29.09.2019 a z částky 34.947,70 Kč od 30.09.2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1) Žalobce se žalobou ze dne 31. 10. 2019, ve znění opravy a doplnění ze dne 12. 12. 2019, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 34.947,70 Kč představující vyčerpanou a nesplacenou jistinu, dále smluvní úrok ve výši 11.673,77 Kč, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 3.580,29 Kč, poplatky ve výši 1.187,40 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 34.947,70 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení. Nárok žalobce odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] [IČO], sídlem v [anonymizováno] byla prostřednictvím zprostředkovatele [anonymizováno 5 slov] uzavřena se žalovanou dne 25. 10. 2016 Smlouva o poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru (dále také jen„ Smlouva“), na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 90.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč Počátek splátek nebyl pevně daný, neboť závisel od výše a délky čerpání úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 22,2 % ročně. Žalovaná čerpala celkem částku 37.002,70 Kč a zaplatila pouze částku 2.200 Kč. Jelikož se žalovaná dostala se splácením do prodlení, došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 7. 6. 2017. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná ani přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho nezaplatila. 2) Usnesením Městského soudu v Brně č. j. 261 C 46/2019-107 ze dne 24. 3. 2020 byla žaloba pravomocně odmítnuta co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.580,29 Kč a poplatků ve výši 1.187,40 Kč, neboť žalobce neodstranil vady žaloby, ačkoli k tomu byl vyzván usnesením ze dne 12. 11. 2019, č. j. 261 C 46/2019-96. Následně došlo k postoupení věci Okresnímu soudu v Břeclavi, coby soudu místně příslušenému. 3) Usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 15. 2. 2023, č.j. 6 C 197/2020-139 bylo řízení v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby zčásti zastaveno s tím, že předmětem řízení zůstala částka 34.947,70 Kč, úrok ve výši 11.673,77 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 35.847,70 Kč od 01.05.2018 do 20.12.2018, z částky 35.747,70 Kč od 21.12.2018 do 31.01.2019, z částky 35.647,70 Kč od 01.02.2019 do 27.02.2019, z částky 35.547,70 Kč od 28.02.2019 do 28.03.2019, z částky 35.447,70 Kč od 29.03.2019 do 15.04.2019, z částky 35.347,70 Kč od 16.04.2019 do 12.05.2019, z částky 35.247,70 Kč od 13.05.2019 do 11.07.2019, z částky 35.147,70 Kč od 12.07.2019 do 19.08.2019, z částky 35.047,70 Kč od 20.08.2019 do 29.09.2019 a z částky 34.947,70 Kč od 30.09.2019 do zaplacení. 4) Žalovaná se k návrhu nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. 5) Žalovaná se k jednání nařízenému na den 22. 5. 2023 bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 1. 3. 2023. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 6) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 7) Z listiny označené jako„ Žádost o vydání nákupní karty [anonymizováno]“ vyplývá, že tato listina byla podepsána 20. 10. 2016 žalovanou a dne 25. 10. 2016 [anonymizováno 5 slov], coby zprostředkovatele [právnická osoba] [IČO], sídlem v [anonymizováno] (dále jen„ [příjmení]“). Obsahem listiny byl závazek Banky poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní platební karty s úvěrovým rámcem 90.000 Kč a závazek žalované poskytnuté finanční prostředky vrátit formou měsíčních splátek ve výši 3.000 Kč. Doba a počet splátek nebyl pevně dán s tím, že se bude odvíjet od výše čerpání úvěru a hrazení splátek. Úrok byl sjednán ve výši 22,2 % ročně. Z listiny dále vyplývá, že od žalované bylo zjištěno, že je zaměstnána a její průměrný čistý měsíční příjem činil 17.000 Kč (tato skutečnost měla být doložena potvrzením o příjmu). K výdajům žalované bylo u vedeno, splácí úvěry ve výši 7.095 Kč a co se týče běžných výdajů jako je SIPO, náklady na bydlení, pak zde je uvedena částka 4.000 Kč měsíčně. 8) Z listiny nazvané jako„ Schválení Žádosti o Nákupní kartu [anonymizováno]“ ze dne 25. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalované byla její žádost o poskytnutí revolvingového úvěru schválena s tím, že úvěrový rámec byl stanoven ve výši 36.000 Kč. 9) Výpisy z [anonymizováno] karty pak byla prokázána výše čerpané částky a dlužných poplatků a úroků. 10) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2017 ve spojení s oznámení o postoupení ze dne 24. 5. 2018 má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem předmětné pohledávky. 11) Z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2018 ve spojení s dokladem o jejím odeslání má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. 12) Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 3. 2022, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že mezi shodnými smluvními stranami byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru již dne 9. 8. 2016 a jejím předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámce 60.000 Kč při minimální měsíční splátce 2.000 Kč. 13) Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. 14) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 16) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 19) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není např. možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru či dlouhodobě onemocní. 20) Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 21) Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 22) Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 23) Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 24) Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 25) Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 26) Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 27) Účastníci, resp. právní předchůdce žalobce a žalovaná, uzavřeli dne 25. 10. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 37.002,70 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím vrátit formou splátek ve výši 3.000 Kč měsíčně. Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované, coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru. 28) K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), ve kterém Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. 29) Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 30) S ohledem na uvedenou judikaturu, soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž má za to, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť ze skutkových tvrzení a předložených důkazů vyplývá, že tato nebyla dostatečně prověřována. 31) Soud tedy dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, když žalobce poskytl žalované úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení její úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a i přesto, že mezi týmiž smluvními stranami byla uzavřena jiná smlouva o revolvingovém úvěru dne 9. 8. 2016, tedy pouhé dva měsíce před smlouvu, která byla předmětem tohoto řízení. Žalovaná, která tvrdila, že její měsíční příjem je 17.000 Kč a výdaje cca 12.000 Kč měsíčně a z toho pouze 4.000 Kč na bydlení, výživu atd, se zavázala k dalšímu splácení částky 3.000 Kč měsíčně, ačkoli nebyla evidentně schopna řádně další úvěr splácet. Původní věřitel toto zcela nevzal v potaz a v zájmu své podnikatelské činnosti úvěr, bez splnění zákonných povinností ve vztahu k řádnému posouzení úvěruschopnosti, žalované poskytl. 32) Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. 33) S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 34.802,70 Kč, představující neuhrazené poskytnuté finančních prostředky. Co se týče částky 145 Kč, smluvních úroku ve výši 11.673,77 Kč a úroků z prodlení specifikovaných ve výroku II., pak v této části byla žaloba zamítnuta. 34) Soud žalobci nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení, a to v návaznosti na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěr Nejvyššího soudu přijatý v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že žalovaná se může, v případě nezaplacení jistiny, dostat do prodlení v nové době splatnosti, kterou určil soud ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto případě tedy po uplynutí tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 35) Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, kdy žalobce uplatnil žalobou nárok ve výši 53.982,22 Kč (počítáno bez zamítnutého zákonného úroku z prodlení) a byl úspěšný co do částky 34.802,70 Kč (64 %). S ohledem na to, že poměr úspěchu u žalobce je nepatrný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.