6 C 203/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 174.730,84 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 10.654,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.080,52 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 160.734,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.342,36 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160.734,36 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 35.234,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 4. 2021, ve znění doplnění ze dne 25. 4. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 174.730,84 Kč sestávající z jistiny ve výši 160.734,36 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9.080,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení počítaných z jistiny ve výši 3.342,36 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ze smluvního úroku ve výši 188,60 Kč a poplatky ve výši 1.385 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 26. 3. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužného smluvního úroku ve výši 9.080,52 Kč od 26. 3. 2021 do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 30. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované dne 30. 1. 2020 poskytnut úvěr ve výši 165.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v rámci 96 měsíčních splátek ve výši 2.791,69 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 13,20 % ročně. Splátky byly splatné vždy k 25. dni v měsíci počínaje 25. 2. 2020. Žalovaná uhradila celkem částku 12.895,28 Kč. Z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru došlo k jeho zesplatnění ke dni 29. 10. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstal nečinná.

3. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 17. 5. 2022 nedostavila, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 20. 4. 2022. K jednání soudu se po předchozí omluvě nedostavil žalobce ani jeho právní zástupce, a soud proto na základě § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Ze„ Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka“ (dále jen„ smlouva“) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 30. 1. 2020 mezi žalobcem a žalovanou. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalované dne 30. 1. 2020 úvěr ve výši 165.000 Kč a závazek žalované úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 13,20 % ročně formou 96 měsíčních splátek ve výši 2.791,69 Kč počínaje dnem 25. 2. 2020. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalované zaplatit poplatky za upomínky, výpisy apod.

6. Z výpisů z účtů a platební historie má soud za prokázané, že žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr částku 12.895,28 Kč.

7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný vyplývá, že žalobce, pro řádné neplnění smluvních povinností ze strany žalované, zesplatnil úvěr ke dni 29. 10. 2020.

8. Z potvrzení o výši příjmů soud zjistil, že žalovaná měla ke dni 30. 1. 2020 průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 19.843 Kč.

9. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce při posuzování žádosti o úvěr vycházel ze shora uvedeného příjmu žalované. Dále z listiny vyplynulo, že žalovaná ke dni žádosti bydlela u rodičů a na nákladech na bydlení se zcela podílela.

10. Výzvou k plnění ze dne 29. 3. 2021 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.

11. Z ostatních soudem provedených listinných důkazů nevyplynulo nic významného pro posouzení věci.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

21. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Na základě výše uvedených důkazů a za použití citovaných ustanovení zákona a zejména i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce, před uzavřením smlouvy, posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že své povinnosti nedostál a smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. Soud má za to, že k posouzení úvěruschopnosti není dostačující pouhý základní matematický výpočet zohledňující prosté příjmy a předpokládané výdaje uvedené zájemcem o půjčku, ale je nutno tyto informace dále zpracovat. Žalobce pouze vycházel z příjmů žalované a předpokládaných a konkrétní částkou nespecifikovaných výdajů. Co se týče výdajů, tak tyto nebyly vůbec zjišťovány ani ověřovány. Z tvrzení žalobce ani z předložených důkazů nebylo prokázáno, zda žalobce zohledňoval výdaje na bydlení, jídlo, drogistické potřeby, léky apod. Za této situace soud uzavírá, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, ač byl vyzván a poučen. Žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, nebylo zjištěno, zda a jaké konkrétní další závazky žalovaná v dané době měla a nejsou ani zcela jasně a konkrétně uvedeny výdaje žalované. Za této situace soud shledal smlouvu o úvěru ze dne 30. 1. 2020 uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z., přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

23. Soud tedy žalobě vyhověl co do jistiny ve výši 160.734,36 Kč představující poskytnuté a žalovanou nesplacené peněžní prostředky a co do zákonného úroku z prodlení, neboť se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35.234,60 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6.485 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 162.119,36 Kč sestávající z částky 7.620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 7.620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 7.620 Kč za písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23.760 Kč ve výši 4.989,60 Kč. Nad rámec soud uvádí, že právnímu zástupci žalobce nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za podání žalobce ze dne 25. 4. 2022 obsahující doplňující skutková tvrzení a důkazní návrhy, neboť tyto soud neshledal účelně vynaloženými, když měly být součástí žaloby.