6 C 209/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 48.071,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, s tím, že je oprávněna tuto částku žalobci uhradit v měsíčních splátkách po , právnická osoba, Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž výrok I. tohoto rozsudku nabyde právní moci, pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení některé ze splátek řádně a včas.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , vůči žalované domáhal zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši , částka, a paušální ceny za plnění a za služby – úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši , částka, , s poskytnutou jistinou tedy celkem částku ve výši , částka, , ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, , žalovaná celkově zaplatila právnímu předchůdci žalobce částku , částka, , žalobci neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, ., postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, , datované dnem , datum, , soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, ., jako věřitel, a žalovaná jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , v hotovosti v místě jejího bydliště, před podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši , částka, , úrok ve výši , částka, , částku , částka, za poskytnutí úvěru, částku , částka, jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku , částka, za hotovostní inkaso splátek, celkem tedy částku ve výši , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, .

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z transakční historie a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka obdržená žalovanou činila , částka, a žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku , částka, (žalobci žalovaná neuhradila ničeho).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě závazku ze dne , datum, , adresovaného žalované, soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce prostřednictvím svého právního předchůdce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, a pokud ano, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalované právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne , datum, a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaná uvedla, že je od , datum, na dobu neurčitou zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, že výše jejích měsíční příjmů činí celkem , částka, a že výše jejích měsíčních výdajů činí , částka, . Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku , částka, . Žalovaná dále uvedla, že má bydlení u rodičů, je svobodná a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalované, resp. její příjmy si právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Na základě těchto informací a s ohledem na výši poskytovaného úvěru právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, je dostatečná.

10. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud mimo jiné zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná byla svobodná, bydlela u rodičů, neměla žádné vyživované dítě, byla zaměstnaná od , datum, na dobu neurčitou u , Anonymizováno, , nejedná o skončení pracovního poměru a není ve výpovědní lhůtě, její měsíční příjem (mzda, příjem z podnikání) činil , částka, , jiné příjmy neměla, jako doložení jejích příjmů jsou v žádosti uvedeny výplatní pásky a pracovní smlouva, žalovaná neměla sjednaný rezidenční úvěr (úvěr zajištěný nemovitostí určenou k bydlení). Její měsíční výdaje (hrazené žalovanou) činily celkem , částka, , z toho , právnická osoba, Kč výdaje na bydlení, energie, , částka, doprava, jídlo, osobní náklady, , právnická osoba, Kč měsíční splátky stávajících půjček, použitelný měsíční příjem žalované tak činil , částka, . Jiné výdaje žalované ani výdaje domácnosti nejsou v žádosti uvedeny. V , právnická osoba, žadatele je uveden dluh ve výši , částka, u věřitele , Anonymizováno, , zbývá doplatit , částka, .

11. Ze smlouvy uzavřené mezi , Anonymizováno, a žalovanou a tří vyúčtování (č. , hodnota, ) na jméno žalované soud zjistil, že na jméno žalované byly touto společností vyúčtovány za období , Anonymizováno, částka ve výši , částka, , za období , Anonymizováno, částka ve výši , částka, , za období , Anonymizováno, částka , částka, .

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalované soud z žádosti o úvěr a z pracovní smlouvy a výplatních pásek shora zjistil, že tyto měly činit , částka, měsíčně a měly plynout výhradně ze mzdy žalované, doložené výplatními páskami shora. Použitelný měsíční příjem žalované (vzhledem k uvedeným výdajům níže) měl činit , částka, . Ohledně výdajů žalované právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalované, tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalované za bydlení a energie ve výši , právnická osoba, Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši , částka, a měsíční splátky stávajících půjček ve výši , právnická osoba, Kč, celkem výdaje hrazené žalovanou ve výši , částka, . Tyto údaje o výdajích jsou v žádosti o úvěr uvedeny bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru v jejich validitu. V žalobcově podání ze dne , datum, obsažené tvrzení, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, je uvedeno bez jakékoli další bližší specifikace a konkretizace, resp. doložení, popř. alespoň tvrzení zjištěného obsahu a výsledku tohoto zkoumání, přičemž soudu nebyl žalobcem žádný výpis z účtu předložen, a je tedy naprosto nepřezkoumatelné a dle názoru soudu zjevně účelově uvedené (stejně tak žalobcem nebylo nijak doloženo a ani nebyly tvrzeny výsledky údajného nahlédnutí jeho právního předchůdce do registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku). Z žádosti o úvěr shora nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalované ve výši , částka, měsíčně (kdy je tento vypočten právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaná dostatečný příjem k úhradě měsíční splátky poskytovaného úvěru ve výši , částka, , se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový, zejména ve spojením s absencí jakéhokoli zohlednění faktu o pracovní situaci žalované (zaměstnaná v cizině, v relativně značné vzdálenosti od místa pobytu, generující zvýšené náklady na dosažení mzdy v podobě nákladů na dopravu, stravu). Rovněž z žádosti o úvěr právnímu předchůdci žalobce známá, resp. žalovanou uvedená skutečnost, že žalovaná již čerpá jiný, dosud nesplacený úvěr v původní výši , částka, s částkou zbývající k doplacení ve výši , částka, , dle názoru soudu nepřisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně, pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Údaje o výdajích žalované jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze navíc jen stěží představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než pouze výdaje ve výši uváděné shora. Lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

26. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované prokazatelně částku , částka, . Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila částku , částka, , proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

27. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalované žádné náklady nevznikly.