6 C 211/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 221.671,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 134.976,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 128.231,02 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 86.695,27 Kč s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 176.564,65 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 48.333,63 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.192,81 Kč.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 22. 3. 2024, doplněnou podáním ze dne 22. 9. 2024, soudu předloženým při jednání dne 23. 9. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 221.671,59 Kč, s úrokem 8,9 % ročně z částky 176.564,65 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176.564,65 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 26. 2. 2021 smlouvu o úvěru (jednalo se o bezhotovostní, účelový, nezajištěný úvěr určený na konsolidaci úvěrů), na jejímž základě poskytl žalovanému dne 26. 2. 2021 bezhotovostními převody finanční prostředky v celkové výši 204.537 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku, spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně a sjednanými poplatky, formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.788 Kč (vyjma poslední splátky ve výši 2.311 Kč), splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, první splátka splatná dne 22. 3. 2021, poslední splátka splatná dne 21. 1. 2030. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, poslední splátku uhradil dne 22. 5. 2023, od tohoto data již přes četné urgence neuhradil ničeho, a proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr ke dni 4. 3. 2023 zesplatnil. Žalovanému odeslal mimo jiné poslední výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 31. 1. 2023 (s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru), rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 4. 3. 2023 (obsahující oznámení o zesplatnění úvěru), a dále výzvu k zaplacení před podáním žaloby (obsahující předžalobní výzvu dle §142a o. s. ř.) ze dne 31. 10. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 23. 9. 2024, žalobce i žalovaný byli k tomuto jednání řádně předvoláni. Žalovaný se k tomuto jednání nedostavil, žalobce se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, tento nebyl vydán pro rozpor s ustanovením § 153b odst. 3 a § 99 odst. 2 o. s. ř.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 2. 2021, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, žalovaným vlastnoručně nepodepsané, soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostní, účelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení v celkové výši 204.537 Kč, s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 8,90 % ročně, se způsobem čerpání převodem na účet příslušný k úhradě již existující pohledávky žalobce za žalovaným podle sjednaného účelu úvěru a zbylé části na účet žalovaného, splatný formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.788 Kč (kromě poslední splátky ve výši 2.311 Kč), splatnými vždy 20. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne 22. 3. 2021.

6. Ze smlouvy o úvěru shora, z podkladov pre súdne konanie, ze zoznamu splátok úverov a z výpisu z plus účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, za období 1. 2. 2021 až 28. 2. 2021, soud zjistil, že dne 26. 2. 2021 byla na účet, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k úhradě stávajících dluhů žalovaného vůči žalobci, vyplývajících z předchozího poskytnutého úvěru, připsána částka odeslaná z úvěrového účtu vedeného na jméno žalovaného ve výši 143.104,14 Kč, a dále že dne 26. 2. 2021 byla na účet, uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k výplatě přebytku poskytovaného úvěru, připsána částka ve výši 61.432,86 Kč, odeslaná z úvěrového účtu vedeného na jméno žalovaného.

7. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu v celkové výši 202.673,57 Kč do 15. 11. 2023 s tím, že pokud tak neučiní, bude úhradu vymáhat soudní cestou. Z dodejky na jméno žalovaného s potvrzením o převzetí zásilky pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal a žalovanému byla doručena dne 9. 11. 2023.

8. Ze sdělení žalobce při jednání dne 23. 9. 2024, z přehledu anuitních splátek ze dne 22. 3. 2024 a ze záznamu splátek úvěru soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši 76.305,98 Kč.

9. Z výpisu knih , právnická osoba, . ze dne 22. 3. 2024 soud zjistil, že k tomuto dni žalobce vyčíslil svou pohledávku za žalovaným celkově na 221.671,59 Kč, z čehož činí jistina 176.564,65 Kč, řádné úroky 16.881,42 Kč a úroky z prodlení 28.225,52 Kč.

10. Z žalobního návrhu soud zjistil, že žalobce zkoumal a posoudil úvěruschopnost žalovaného dle informací získaných od žalovaného a dále dle údajů evidovaných v databázích žalobce a v databázi CCB (centrální registr dlužníků). Dále byla schopnost žalovaného splácet posouzena na základě jeho účetní a obratové historie v rámci banky, zejména na základě posouzení pravidelných příjmů a plateb.

11. Z výpisu z plus účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, za období 1. 2. 2021 až 28. 2. 2021, soud zjistil, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil -50,00 Kč, konečný zůstatek činil 33.773,42 Kč, dne 26. 2. 2021 byla na účet připsána částka ve výši 61.432,86 Kč, odeslaná z úvěrového účtu, vedeného na jméno žalovaného. Dále byla z účtu dne 26. 2. 2021 odepsána částka ve výši 4.350 Kč, označená jako Splátka úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

12. Z údajů poskytnutých žalovaným k posouzení jeho úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný je svobodný, forma bydlení u rodičů/rodinných příslušníků, partnera/ky, počet všech členů domácnosti včetně žalovaného 1, žalovaný je zaměstnán u zaměstnavatele , jméno FO, , , adresa, od 1. 9. 2019, nejedná o ukončení pracovního poměru, jeho měsíční příjem činí 11.438 Kč, doložený potvrzením o příjmu, jiné příjmy nemá. Žalovaný nemá uvedeny žádné výdaje. Žalovaný nemá žádný záznam o splátkové morálce, není uveden na interních seznamech, nemá soudní výkon rozhodnutí, má od 3. 3. 2020 běžný účet v , Anonymizováno, , pravidelné měsíční kreditní obraty žádné nebo minimální, nemá hypoteční úvěry, kreditní karty, podnikatelské úvěry, úvěry stavební spořitelny, leasing, spořící účty, devizové účty, investiční fondy, penzijní fond. Má spotřebitelské úvěry, stavební spoření, životní pojištění a termínované účty.

13. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance a o výši vyplacených náhrad ze dne 28. 2. 2020, vystaveného na jméno žalovaného zaměstnavatelem , jméno FO, , , adresa, , soud zjistil, že žalovaný je svobodný, je zaměstnán u zaměstnavatele shora jako pomocná síla od 1. 9. 2019 na dobu neurčitou, jeho průměrný měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 11.438 Kč čistého, resp. 14.000 Kč hrubého, z jeho mzdy nejsou prováděny žádné srážky.

14. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný na žádosti o úvěr sdělil, že jeho příjem činí 11.438 Kč. Toto bylo zkontrolováno doloženým potvrzením o příjmu žalovaného vystaveného jeho zaměstnavatelem. Dále žalobce ověřil lustrací v insolvenčním rejstříku, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce stanovil životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 5.686 Kč. Zároveň žalobce při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovil maximální částku z příjmu žalovaného, kterou lze použít pro splácení úvěrů s tím, že příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného (které vychází z ekonomického modelu). Žalovaný na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry, a to revolvingový úvěr v , Anonymizováno, s limitem 5.000 Kč a s orientační splátkou 250 Kč a úvěr pro fyzické osoby – hotovostní - PH v , Anonymizováno, se splátkou 2.909 Kč (který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 2.788 Kč, nové splátkové zatížení žalovaného tak činilo 3.038 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 8.400 Kč k pokrytí jeho životních nákladů.

15. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly shrnutí nejdůležitějších informací k úvěru, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 1. 10. 2022, výzva k úhradě dlužné částky ze dne 25. 10. 2022, poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 31. 1. 2023, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 4. 3. 2023, přehled poplatků, přehled úroků a aktuální stav úvěru, smlouva o bankovní identitě ze dne 2. 3. 2020 a detail zadané operace, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

16. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce se při uzavírání smlouvy o úvěru řádně nezabýval úvěruschopností žalovaného, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku a v centrálním registru dlužníků), jednak ze skoupých (nebo žádných) údajů sdělených žalovaným (viz údaje o výdajích), a dále z údajů obecného charakteru (stanovení životních výdajů žalovaného ve výši 5.686 Kč měsíčně dle žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení). Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, která byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (a vlastně pouze na základě údajů zjištěných žalobcem lustrací v CCB, resp. vypočtených za použití žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a tedy dle názoru soudu naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného jsou dle názoru soudu neúplné a z tohoto důvodu skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje. Soud nemá nijak za prokázáno, že tato skutečnost byla interním ekonomickým modelem žalobce reflektována. Rovněž nebyly žalobcem vůbec nijak zohledněny skutečnosti vyplývající z předloženého výpisu z plus účtu, vedeného na jméno žalovaného žalobcem, zejména počáteční záporný zůstatek na tomto účtu. Dále nebyl žalobcem nijak reflektován očividný nepoměr mezi výší celkového dluhového zatížení žalovaného a jeho podstandardním příjmem (na úrovni minimální mzdy). V této situaci učiněný závěr žalobce, obsažený v listině posouzení úvěruschopnosti klienta shora, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, bez doložení zohlednění výše zmíněných případných dalších výdajů žalovaného, se soudu jeví jako očividně účelový a nevalidní. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné, dosud nesplacené úvěry (přičemž navíc jeden z nich je nově poskytovaným úvěrem konsolidován), rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o bezhotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 204.537 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil 76.305,98 Kč, a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 128.231,02 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 128.231,02 Kč za dobu od 16. 11. 2023 do zaplacení (z toho za období 16. 11. 2023 až 22. 3. 2024 jako kapitalizovaný ve výši 6.745,30 Kč, a jako takový připočtený k nesplacené částce jistiny 128.231,02 Kč shora), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě dnem 16. 11. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dluhu, obsažené ve výzvě k zaplacení před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2023 jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 15. 11. 2023, dle dodejky byla výzva dne 9. 11. 2023 žalovanému doručena, splatnost tak nastala dne 15. 11. 2023, v prodlení je žalovaný od 16. 11. 2023). Výše úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky a za období, jak je uvedeno a zdůvodněno výše. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok).

34. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, žalobci soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé, příprava účasti na jednání, účast na jednání před soudem dne 23. 9. 2024), tedy celkem částka ve výši 1.200 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 8.868 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 10.068 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 21,78 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 2.192,81 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).