6 C 226/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o vydání předmětu nájmu a vydání bezdůvodného obohacení

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat žalobci osobní automobil zn. , jméno FO, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , , Anonymizováno, , rok výroby , Anonymizováno, .

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 80.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30.000 Kč od 3. 6. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50.000 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 30.000 Kč od 15. 4. 2024 do 2. 6. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 50.000 Kč od 15. 4. 2024 do 6. 9. 2024, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6.000 Kč.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2024 ve znění jejího doplnění a změny ze dne 8. 8. 2024 domáhal vydání osobního automobilu značky , jméno FO, , RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „Automobil“), a zaplacení částky 80.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 15. 4. 2024 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že jako pronajímatel uzavřel s žalovaným jako nájemcem dne 11. 4. 2024 smlouvu o nájmu automobilu na dobu neurčitou, jejímž předmětem byl nájem Automobilu a v níž se žalovaný zavázal platit týdenní nájemné ve výši 5.000 Kč počínaje dnem vzniku nájmu, tj. od 11. 4. 2024. Žalovaný uhradil při podpisu smlouvy částku 2.000 Kč za období od 11. 4. do 14. 4. 2024 a řádné nájemné ve výši 5.000 Kč mu počalo běžet dnem 15. 4. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ani první splátku nájemného, učinil žalobce opakované pokusy o kontaktování žalovaného formou telefonátů, SMS a WhatsApp, s výzvami k úhradě nájemného a vrácení předmětu nájmu. Žalovaný na některé výzvy po telefonu reagoval, načež se vymlouval a v podstatě odmítl platit nájemné i vrátit Automobil. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce, dlužné nájemné neuhradil a Automobil nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu zůstal v řízení nečinný.

3. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o pronájmu automobilu ze dne 11. 4. 2024 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 11. 4. 2024 uzavřena smlouva o pronájmu automobilu, na jejímž základě přenechal žalobce jako pronajímatel žalovanému jako nájemci do užívání Automobil, za což se žalovaný zavázal hradit žalobci nájemné ve výši 5.000 Kč za každý kalendářní týden od pondělí do neděle na základě faktur vystavených žalobcem v aplikaci Bolt. V čl. IV. smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že povinnost platit nájemné vzniká dnem vzniku nájmu a končí dnem zániku nájmu. V čl. VII. smlouvy se účastníci mimo jiné dohodli, že nájemní poměr z této smlouvy zaniká písemnou výpovědí kterékoli ze smluvních stran s tím, že výpovědní lhůta je měsíční a začíná běžet prvním dnem následujícího měsíce po doručení výpovědi druhé straně.

5. Z výpovědi smlouvy o pronájmu vozidla ze dne 28. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobce tímto dopisem vypověděl smlouvu o pronájmu vozidla, neboť žalovaný řádně nehradil nájemné za užívání Automobilu.

6. Z předžalobní výzvy k úhradě nájemného a vrácení vozidla ze dne 28. 5. 2024 bylo prokázáno, že žalobce tímto dopisem vyzval žalovaného k úhradě dlužného nájemného ve výši 30.000 Kč a k vrácení Automobilu.

7. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že výpověď a předžalobní výzva byly žalovanému doručeny do jeho datové schránky dne 2. 6. 2024.

8. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 2. 10. 2024 má soud za prokázané, že v období od 18. 8. 2022 dosud je v registru vozidel jako vlastník a provozovatel Automobilu evidován žalobce, žalovaný nebyl nikdy v registru vozidel evidován jako vlastník ani provozovatel Automobilu.

9. Soud neprovedl dokazování dalšími listinnými důkazy předloženými žalobcem, konkrétně se jednalo o SMS komunikaci (č. l. 5-7), komunikaci prostřednictvím WhatsApp, SMS komunikaci (č. l. 19-23) a komunikaci mezi žalobcem a žalovaným prostřednictvím aplikace Messenger, a to z důvodu nadbytečnosti, neboť skutkový stav potřebný pro to, aby soud mohl ve věci rozhodnout, byl dostatečně zjištěn již provedenými důkazy.

10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 11. 4. 2024 uzavřena smlouva o pronájmu automobilu, na jejímž základě žalobce přenechal žalovanému do užívání Automobil, za což se žalovaný zavázal hradit žalobci nájemné ve výši 5.000 Kč za každý kalendářní týden trvání nájmu. Nájemní smlouva zanikla výpovědí žalobce v souladu s čl. VII smlouvy ke dni 31. 7. 2024, kdy uplynula měsíční výpovědní doba stanovená ve výpovědi ze dne 28. 5. 2024, která byla žalovanému doručena dne 2. 6. 2024. Současně bylo prokázáno, že žalobce je od 18. 8. 2022 do současnosti v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel Automobilu. Předžalobní výzvou, která byla žalovanému doručena společně s výpovědí nájemní smlouvy do jeho datové schránky dne 2. 6. 2024, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného nájemného ve výši 30.000 Kč a k vrácení Automobilu.

11. Podle § 2321 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva nájmu dopravního prostředku podle § 2321 o. z. Podstatou smlouvy o nájmu je závazek pronajímatele přenechat nájemci do užívání předmět nájmu a závazek nájemce platit za to pronajímateli nájemné. Žalobce jakožto pronajímatel své smluvní povinnosti řádně splnil tím, že žalovanému předal do užívání Automobil. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť řádně a včas nehradil sjednané nájemné. Žalobce proto využil svého oprávnění a v souladu s čl. VII. smlouvu vypověděl. Výpověď byla žalovanému doručena dne 2. 6. 2024. V souladu s čl. VII. odst. 2 tedy zanikl nájem s účinky ke dni 31. 7. 2024. Jelikož do té doby žalovaný Automobil žalobci nevrátil, vzniká žalobci od 1. 8. 2024 nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. za užívání Automobilu bez právního důvodu. Soud proto nárok žalobce právně posoudil jako nárok na zaplacení dlužného nájemného za období od 15. 4. 2024 do 31. 7. 2024 a dále jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 8. 2024 do 4. 8. 2024. S ohledem na krátkost období, za které byl žalobci přiznán nárok na vydání bezdůvodného obohacení (4 dny), soud nepovažoval za účelné zadat zpracování znaleckého posudku za účelem stanovení obvyklé výše nájemného za užívání obdobného Automobilu a tím stanovení výše bezdůvodného obohacení, a proto za období po zániku nájmu přiznal žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající výši účastníky sjednaného nájemného. Soud se dále zabýval splatností jednotlivých splátek nájemného, neboť tato byla navázána na vystavení faktur v aplikaci Bolt. S ohledem na sdělení žalobce, že žádné faktury žalovanému vystaveny nebyly, neboť jej žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl v omyl spočívající v tom, že žalobce se až po předání Automobilu a podepsání smlouvy dozvěděl, že žalovaný pro společnost Bolt nikdy nezačal pracovat, postupoval soud tak, jako by splatnost nájemného nebyla ve smlouvě sjednána (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 5. 2023, č. j. 31 Cdo 3125/2022-200, dostupné na nsoud.cz), a při stanovení splatnosti nájemného vycházel z citovaného § 1958 odst. 2 o. z. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě nájemného ve výši 30.000 Kč předžalobní výzvou, která byla žalovanému doručena dne 2. 6. 2024. V této výzvě současně žalovaného vyzval rovněž k vrácení Automobilu, a to nejpozději do 30. 6. 2024. Z obsahu předžalobní výzvy má soud za to, že lhůta do 30. 6. 2024 byla žalobcem žalovanému poskytnuta pouze k vrácení Automobilu. K úhradě dlužného nájemného ve výši 30.000 Kč žádná lhůta žalobcem v předžalobní výzvě stanovena nebyla. Soud má na základě shora uvedeného za to, že splatnost nájemného ve výši 30.000 Kč (nájemné za období od 15. 4. 2024 do 26. 5. 2024) nastala dnem doručení předžalobní výzvy žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovaný nájemné ani zčásti neuhradil, dostal se s úhradou nájemného ve výši 30.000 Kč do prodlení dnem následujícím po dni doručení předžalobní výzvy, tj. dnem 3. 6. 2024. Od tohoto dne vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 30.000 Kč. Pokud jde o zbývající část požadovaného nájemného, respektive bezdůvodného obohacení ve výši 50.000 Kč za období od 27. 5. 2024 do 4. 8. 2024, ohledně této části žalobce nedoložil, že by žalovaného před podáním žaloby vyzýval k její úhradě. Soud má proto za to, že splatnost této části nároku žalobce nastala až dnem doručení návrhu na rozšíření žaloby ze dne 8. 8. 2024 žalovanému, k čemuž došlo dne 6. 9. 2024. Ode dne následujícího po tomto dni je žalovaný v prodlení s úhradou této částky, a žalobci tedy vedle dlužné částky 50.000 Kč náleží od tohoto dne i nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Výši zákonného úroku z prodlení stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za první kalendářní pololetí roku 2024, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky 30.000 Kč, činila výše zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně, ve druhém kalendářním pololetí roku 2024, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou zbývající dlužné částky ve výši 50.000 Kč, činí výše zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce byl v okamžiku uzavření nájemní smlouvy a do současné doby stále je vlastníkem Automobilu. Žalovaný zůstal po celou dobu v řízení nečinný a tvrzení žalobce uvedená v žalobě, zejména ohledně toho, že mu byl Automobil předán do užívání a že jej doposud žalobci nevrátil, nijak nezpochybnil. Provedeným dokazováním rovněž nebyl zjištěn žádný právní titul, který by žalovaného opravňoval k užívání Automobilu po skončení nájmu. Soud proto žalovanému ve výroku I. uložil povinnost vydat žalobci Automobil a ve výroku II. zavázal žalovaného k zaplacení požadované jistiny ve výši 80.000 Kč s tím, že úrok z prodlení přiznal soud žalobci s ohledem na shora uvedené v případě částky 30.000 Kč od 3. 6. 2024 do zaplacení a v případě částky 50.000 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části, v níž se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení za období, které předchází dni, kdy se podle názoru soudu žalovaný dostal do prodlení s úhradou jednotlivých dlužných částek, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobci, jenž měl neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.000 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek. Ve zbývajícím rozsahu se žalovaný na nařízeném jednání práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.