6 C 229/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Miroslava Řezáče a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL. M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D., sídlem adresa žalobkyně , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o zaplacení částky 43 976 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. února 2022, č. j. 6 C 229/2021-48,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 214,08 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 2 205,30 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Břeclavi (dále jen„ soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 43 976 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 345,20 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 46,47 Kč, kapitalizovaného úroku 7 214,08 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení (II. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti: a) Mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] (jako věřitelem) a žalovaným (jako zákazníkem) byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému při uzavření smlouvy v hotovosti částku 30 000 Kč. b) Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku navýšenou o úroky 5 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 15 600 Kč (celkem 56 700 Kč) v 78 týdenních splátkách po 727 Kč. c) Podle čl. 1 smlouvy je úroková sazba 21,27 % ročně a je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. d) Žalovaný plnil pouze částku 13 474 Kč, započtenou na úroky a poplatky. Na jistinu nebylo uhrazeno ničeho. e) Žalobce se stal na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] věřitelem předmětné pohledávky. O postoupení pohledávky na žalobce byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum].

3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci – vycházeje z § [číslo], § 588 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.) – k následujícím závěrům: a) [ulice] smlouva je smlouvou o zápůjčce. b) Úrok byl platně sjednán pevnou částkou 5 100 Kč. c) Úrok ve výši 21,27 % (čl. 1 smlouvy) byl sjednán neplatně (§ 588) pro neurčitost a nesrozumitelnost. d) Žalobu shledal jako důvodnou co do částky 43 976 Kč (dosud neuhrazená jistina 30 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 976 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 12 000 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 345,20 Kč (z jistiny 30 000 Kč od [datum] do [datum]) a pokračujícího úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení. e) Žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení ve výši 46,47 Kč a veškerého žalobcem uplatněného úroku. f) O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Vyčíslil procesní úspěch žalobce v rozsahu 78 % a jeho neúspěch ve výši 55 %. Dovodil, že poměr úspěchu a neúspěchu je„ nepatrný“ a proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 214,08 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení podal žalobce odvolání. Se zamítnutím žaloby co do požadovaných úroků vyslovil zásadní nesouhlas. Uvedl, že úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy nepožadoval, neboť ty byly před podáním žaloby zcela uhrazeny. Trval na tom, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 21,27 % ročně (viz čl. 1 smlouvy), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Úroková sazba byla stanovena v závislosti na sjednané době trvání splátkového kalendáře, v daném případě 78 týdnů. Doba trvání smlouvy byla vymezena v článku 6.1 smlouvy tak, že smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Dodal, že úroky byly sjednány na základě § 2392 odst. 1 o. z. za předpokladu, že splátkový kalendář bude ze strany žalovaného splácen řádně ve sjednané výši a včas (článek 1.8 smlouvy). Jelikož však žalovaný sjednané splátky řádně a včas nezaplatil, úročí se neuhrazená jistina i po ukončení splátkového kalendáře, tj. až do doby úplného zaplacení jistiny. Zdůraznil, že úroky představují cenu peněz (odměnu za užívání peněžních prostředků), s nimiž nemá věřitel možnost až do jejich vrácení disponovat, je tedy logické, že tato úplata věřiteli náleží až do úplného zaplacení jistiny. Z ustálené judikatury navíc dle žalobce vyplývá, že úroky i úroky z prodlení mohou být věřitelem požadovány vedle sebe. Dále poukázal na rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 3. 2021, č. j. 27 Co 32/2021-68, a Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2021, č. j. 28 Co 62/2021-75, s tím, že v obdobných věcech se s názorem žalobce soudy plně ztotožnily a oprávněnost nároku žalobce na úroky až do zaplacení jistiny jednoznačně potvrdily. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.

5. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

6. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu nedostavil. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

7. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

8. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování předmětnou smlouvou o spotřebitelském úvěru.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum], nadepsané jako„ Fajnpůjčka“, odvolací soud zjistil, že byla uzavřena mezi původním věřitelem - společností [právnická osoba], sídlem [adresa], a žalovaným jako zákazníkem. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti (článek 1.1 smlouvy) ve výši 30 000 Kč, kdy sjednané peněžní prostředky byly žalovanému předány při podpisu smlouvy (článek 1.2 smlouvy). V článku 1.3 smlouvy je stanovena doba trvání spotřebitelského úvěru slovy:„ Smlouva se uzavírá na dobu určitou v délce 78 týdnů“. Článek 1.4 smlouvy se věnuje zápůjční úrokové sazbě a zní:„ Zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Zápůjční úroková sazba činí v případě smlouvy na 78 týdnů (78 splátek) 21,27 % p. a.“ V článku 1.5 smlouvy je sjednán závazek žalovaného zaplatit věřiteli administrativní poplatek ve výši 20 % z jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.6 smlouvy se týká doplňkových služeb. Žalovaný v jeho rámci požádal o hotovostní inkaso splátek a za to se zavázal zaplatit odměnu ve výši 52 % z jistiny za celou dobu trvání smlouvy. Článek 1.8 smlouvy sumarizuje částku, kterou měl žalovaný zaplatit věřiteli za předpokladu řádného a přesného splacení spotřebitelského úvěru (celková částka 56 700 Kč sestávající z jistiny 30 000 Kč, úroku 5 100 Kč, administrativního poplatku 6 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek 15 600 Kč). RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 157,78 % (článek 1.9 smlouvy). V článku [číslo] smlouvy je stanovena výše týdenní splátky 727 Kč. Oddíl 2 smlouvy obsahuje„ Doplňující ustanovení o spotřebitelském úvěru“ a zabývá se podmínkami čerpání (článek 2.1), otázkou evidence splátek (článek 2.2), způsobem splácení (článek 2.3), způsobem umoření jistiny (článek 2.4), započítáváním jednotlivých úhrad zákazníka (článek 2.5), podrobnostmi ohledně výpočtu RPSN (článek 2.7). Článek 2.6 je nazván„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“ a zní:„ Tato smlouva je uzavíraná na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1. smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zanikla doručením odstoupení druhé smluvní straně“. Oddíl 3 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na předčasné splacení“. Oddíl 4 smlouvy upravuje„ Právo zákazníka na odstoupení smlouvy“. V oddílu 5 jsou upraveny„ Následky nesplácení spotřebitelského úvěru“. V článku 5.1 se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení zákazníka se zaplacením příslušné splátky celkové částky vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat následující platby: a) úhradu celé doposud nesplacené jistiny, b) zákonné úroky z prodlení c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, d) náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením, e) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a vymáháním dluhu ve výši 2 000 Kč, f) náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Zániku smlouvy se věnuje oddíl 6, dle jehož článku 6.1„ Smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran“. Otázkou odstoupení od smlouvy se zabývá článek 6.2 a otázkou ukončení smlouvy dohodou účastníků článek 6.

3. Oddíl 7 smlouvy stanoví další povinnosti zákazníka (např. informovat věřitele o změně adresy apod.) a dále obsahuje jeho prohlášení vyžadovaná právními předpisy. Oddíl 8 zahrnuje nutná poučení a prohlášení v souvislosti s ochranou osobních údajů. Oddíl 10 smlouvy obsahuje„ Závěrečná ustanovení.“, následují data a podpisy jak žalované, tak osoby jednající jménem původního věřitele.

10. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Dle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. Odvolací soud souhlasí s posouzením smluvního vztahu mezi účastníky jako smlouvy o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.). Obecná právní teorie smlouvu o zápůjčce (§ 2390 a násl. o. z.) řadí mezi tzv. reálné kontrakty (smlouva vznikla přenecháním předmětů zápůjčky vydlužiteli), zatímco smlouvu o úvěru řadí tzv. konsensuální kontrakty (vzniká souhlasným projevem vůle účastníků smlouvu uzavřít). Účastníci smlouvy si jednoznačně smluvili, že je poskytován bezúčelný spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky, tomu odpovídal i název smlouvy„ Fajnpůjčka“, jakož i samotný obsah smlouvy. Současně se jedná o tzv. spotřebitelský úvěr (§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), neboť žalovaná tuto smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.).

15. Vzhledem k odvolací námitce žalobce řešil odvolací soud otázku, zda je žalovaný jako vydlužitel povinen platit žalobci jako právnímu nástupci zapůjčitele úroky z nezaplacené jistiny i za dobu po splatnosti poslední splátky. Odvolací soud má v posuzovaném případě za to, že taková dohoda mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena nebyla. Článek 1.3 obou smluv jednoznačně stanoví, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, a to na 78 týdnů. Článek 1.4 smlouvy pak zcela jasně hovoří o závazku vydlužitele zaplatit zapůjčiteli za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy – 21,27 % p. a. po dobu 78 týdnů. Výše úroků je pak ve smlouvě konkrétně vyčíslena částkou 5 100 Kč.

16. Je třeba v dané souvislosti zdůraznit, že úročení půjčky není podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce (na rozdíl od smlouvy o úvěru). Pro případ, že se vydlužitel dostane do prodlení s úhradou splátek, si smluvní strany v článku 5. 1 smlouvy dohodly nárok žalobce na úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úročení splátky či splátek, s nimiž se vydlužitel dostal do prodlení, mezi účastníky objektivně nebylo sjednáno, přičemž dlužno říci, že účastníkům nic nebránilo takové ujednání dohodnout.

17. Právo úročit zápůjčku nemůže samo o sobě založit ujednání článku 2.6 ani ujednání článku 6.1, které hovoří o tom, že smlouva trvá do vypořádání veškerých závazků, kdy toto ustanovení zjevně pokrývá období, ve kterém má zapůjčitel právo na sjednané nároky - specifikované v článku 5.1.

18. Jelikož tedy ze smluvních ujednání nevyplývá, že by žalovaný byl povinen po uplynutí 78 týdnů platit za poskytnuté peněžní prostředky úroky, je správný závěr soudu prvního stupně, který žalobci úroky nepřiznal, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí o částečném zamítnutí žaloby (v odvoláním napadeném rozsahu) dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).

19. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, soud pochybil při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení. Žalobce byl úspěšný (jak správně zjistil soud prvního stupně) v 78 % předmětu řízení. Z toho ovšem plyne, že žalobce byl neúspěšný ve 22 %. Z uvedeného poměru je nutné dovodit, že žalobce má právo na 56 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) Náklady žalobce spočívají v : i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 760 Kč, ii) odměně za tři úkony právní služby po 500 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 43 976 Kč; převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu, iii) třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 100 Kč k úkonům ad ii) dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 378 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). [příjmení] náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně by představovala částku 3 938 Kč, z toho 56 % činí 2 205,30 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva úspěšnějším žalobcem, a co do výše i úměrnými k předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b advokátního tarifu, opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů je odvolacímu soudu z jeho činnosti známa. Jedná se například o řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 108/2021, 27 Co 148/2021, 28 Co 62/2021, 74 Co 96/2021 a 47 Co 103/2021 (II. výrok tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a proto by byl povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému v této fázi řízení jakékoliv náklady vznikly, odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (III. výrok tohoto rozsudku).