6 C 230/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13.337,52 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 13.337,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.400,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.429,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.409,38 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 4.304,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhal zaplacení částky 13.337,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.400,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.429,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.409,38 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 4.304,90 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaným byla dne 20. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku 37.184 Kč, která kromě poskytnuté jistiny zahrnovala úrok ve výši 1.925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9.800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.600 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 20. 3. 2021. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný na jistině částku 4.304,90 Kč, na úroku částku 104,48 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku 1.970,86 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu částku 373,78 Kč, na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště částku 723,99 Kč a na smluvní pokutě částku 5.859,51 Kč. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 13.337,52 Kč dosud nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2020 má soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 20. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 1.925 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9.800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.859 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3.600 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2.656 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % ročně. Ve smlouvě současně byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení s tím, že maximální výše smluvní pokuty za prodlení s každou jednotlivou splátkou činila 500 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne 20. 1. 2020, z pracovní smlouvy ze dne 13. 5. 2019, z dodatku č. , hodnota, pracovní smlouvy ze dne 18. 10. 2019 a z výplatních pásek za měsíce říjen až prosinec 2019 bylo prokázáno, že původní věřitel se před uzavřením Smlouvy zabýval schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a dále z údajů získaných z dokladů předložených žalovaným. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 41.317 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za měsíce říjen až prosinec 2019, dále uvedl měsíční výdaje na bydlení, energie ve výši 11.420 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu, je zaměstnán na dobu určitou a je ženatý.

6. Z transakční historie pro smlouvu č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na dluh vyplývající ze Smlouvy celkem částku ve výši 29.706 Kč s tím, že poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 25. 4. 2022 ve výši 500 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznam postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 14. 8. 2023 bylo prokázáno, že touto smlouvou postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 15. 8. 2023 oznámil žalovanému, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 11. 2023 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 2. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 17.483,92 Kč včetně příslušenství s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou.

10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 20. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť se dostal do prodlení s hrazením sjednaných splátek. Žalovaný celkem žalobci uhradil částku 29.706 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne 15. 8. 2023. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 13.337,52 Kč dosud nezaplatil.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 z. s. ú. Podstatou smlouvy o zápůjčce je závazek zapůjčitele přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc, v tomto případě peněžní prostředky, aby ji zapůjčitel užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Právní předchůdce žalobce řádně splnil své smluvní povinnosti tím, že poskytl žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy, a současně se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že byť žalovaný řádně doložil pouze výši svých měsíčních příjmů, lze v daném případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky, průměrnou výši měsíčních příjmů žalovaného, které byly řádně doloženy, a dále vzhledem k tomu, že žalovaný na zápůjčku uhradil celkem 29.706 Kč, považovat za dostačující, byť původní věřitel vycházel ohledně výše měsíčních výdajů pouze z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté zápůjčky, přičemž doposud uhradil celkem 29.706 Kč. Ve Smlouvě byla vedle úroků a smluvní pokuty sjednána úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Soud má za to, že tato ujednání nepředstavují nic jiného než skrytý úrok, přičemž společně s již sjednaným úrokem činí úroková sazba 58,22 % ročně a s inkasním poplatkem dokonce 73,65 % ročně. Soudu je přitom z jeho úřední činnosti známo, že podle databáze České národní banky ARAD činila průměrná výše úrokové sazby u úvěrů na spotřebu poskytovaných bankami domácnostem s fixací nad 1 rok do 5 let v lednu 2020 8,19 %. To znamená, že celková výše úrokové sazby sjednaná ve Smlouvě dosahovala i bez sjednaného inkasního poplatku více než sedminásobek průměrné výše úrokové sazby sjednávané v době uzavření Smlouvy u úvěrů poskytovaných bankami. Pokud jde o sjednaný inkasní poplatek, má soud za to, že za situace, kdy žalovanému nebyla ve Smlouvě dána možnost splácet poskytnutou zápůjčku jinak než v hotovosti, například bezhotovostním převodem, jedná se o umělé navýšení celkové dlužné částky, kterou je žalovaný povinen podle Smlouvy uhradit a ve své podstatě se nejedná o nic jiného než o další skrytě sjednaný úrok. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupné na www.nsoud.cz), dospěl k závěru, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vrchní soud v Praze pak ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012, dospěl k závěru, že sjednaná odměna za uzavření smlouvy je nemravná nad částku, která činí celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za jeho sjednání. Byť se jedná o závěry, které byly formulovány ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., podle názoru soudu platí tyto závěry i pro smlouvy uzavřené po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. Jak vyplývá z výše uvedeného, v posuzovaném případě celková výše úrokové sazby, která byla sjednána ve Smlouvě, činila včetně sjednaných úhrad a inkasního poplatku téměř devítinásobek průměrné výše úrokové sazby sjednávané v době uzavření smluv u úvěrů poskytovaných bankami. Takové ujednání považuje soud za ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a je proto absolutně neplatné podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. Vzhledem k tomu, že ujednání o dalších úhradách a poplatcích lze oddělit od ostatních smluvních ujednání, shledal soud Smlouvu neplatnou pouze v části, v níž si strany ujednaly úhradu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Důvodnými proto soud s ohledem na výše uvedené shledal pouze nárok žalobce na zaplacení dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč, sjednaného úroku ve výši 1.925 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou zápůjčky počítanou ze součtu částek dlužné jistiny a úroku. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud žalobci uhradil částku 29.706 Kč, byly již veškeré nároky žalobce, jež soud shledal důvodnými, uhrazeny, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.