6 C 238/2019

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 38.427 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 31.703,50 Kč, smluvní pokutu ve výši 6.055,36 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 31.703,50 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 8,15 % ročně z částky 29.723,50 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141.638 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části nároku ve výši 6.724,05 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.347,47 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.724,05 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 87,76 % ročně z částky 29.723,50 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou soudu dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 38.427 Kč představující jistinu úvěru ve výši 29.723,50 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 7.106,05 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč a náhradu nákladů ve výši 600 Kč. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 36.829,55 Kč za každý den prodlení od 25. 1. 2019 do 13. 8. 2019 ve výši 7.402,83 Kč a dále zákonné úroky z prodlení z částky 38.427 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení a úroky ve výši 95,91 % ročně z částky 29.723,50 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141.638 Kč. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že mezi ním a žalovaným byla dne 27. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit během 48 splátek ve výši 2.459 Kč měsíčně. Úrok by sjednán ve výši 151,6 % ročně. Jelikož žalovaný řádně nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 23. 1. 2019. Do data zesplatnění žalovaný uhradil celkem 7.622 Kč Poslední splátku před zesplatněním učinil žalovaný dne 30. 1. 2018. Před zesplatněním vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, což nastalo u splátek č. 5 a 6. Žalobce má tedy nárok na smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení má žalobce současně nárok na zaplacení náhrady nákladů s tím vzniklých, přičemž tato náhrada činí 200 Kč za každou splátku, s níž byl žalovaný v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada mu náleží za splátky č. 3, 5 a 6 a celkem činí částku 600 Kč. Ve smlouvě bylo pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, sjednáno, že mu vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaný svůj dluh ani přes výzvy žalobce neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 10. 6. 2021 bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 22. 4. 2021. K jednání soudu se dostavil právní zástupce žalobce, který navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Soud nevyhověl návrhu žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání, neboť část nároku byla soudem shledána v rozporu s dobrými mravy, jak bude podrobně uvedeno níže. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 6. 2018, [číslo] (dále jen„ smlouva“) vyplývá, že žalovaný, pod původním jménem a příjmením [jméno] [příjmení], požádal žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činí 151,6 % ročně a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů činí 151,6 %. Úvěr měl být uhrazen v rámci 48 měsíčních splátek po 2.459 Kč. Celková částka k úhradě měla být ve výši 118.032 Kč. V čl. 2 odst. 2.2 smlouvy bylo dohodnuto, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Dle čl. 6 odst. 6.1. smlouvy byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátly o délce 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku. V č. 6 odst. 6.2. bylo smluveno právo žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč. Dle čl. 6 odst. 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí Nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru jsou klienti povinni zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klienti v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platili úroky z prodlení v zákonné výši z celé této Nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V čl. 6 odst. 6.5. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, která běží od zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 29. 6. 2018 žalobce oznámil žalovanému schválení úvěru ve výši 30.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 151,6 % ročně. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit v rámci 48 měsíčních splátek po 2.459 Kč, pak měla činit 118.032 Kč. Součástí oznámení byl i splátkový kalendář. Z hodnocení klienta, výpisů z účtů, výplatních pásek a pracovní smlouvy vyplývá, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z oznámení o zesplatnění ze dne 23. 1. 2019 má soud za prokázané, že žalobce zesplatnil úvěr ke dni 23. 1. 2019 s tím, že ke dni zesplatnění činila dlužná částka 38.427 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 7.622 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 25. 7. 2019 ve spojení s příslušeným podacím archem, má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí věci. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některých z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právní předpisem upravujícím úroky z prodlení a c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1802 o.z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle ustanovení § 1806 věty prvé o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Podle ustanovení § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ustanovení § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 27. 6. 2018 uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2399 odst. 1 o. z., na základě které žalobce, po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit během měsíčních splátek po 2.459 Kč počínaje červencem 2018, na úvěr však hradil pouze částečně a došlo tak v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 23. 1. 2019. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s plněním svého závazku. Co se týče smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení splátek č. 5 a 6, pak tento nárok byl mezi účastníky sjednán v bodu 6.1. smlouvy o úvěru tak, že při prodlení o délce 30 dnů činí smluvní pokuta částku 449 Kč, což při dvou pokutách je 998 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč dle bodu 6.2. a částky 7.402,83 Kč představující smluvní pokutu sjednanou v bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru 36.829,55 Kč za období od 25. 1. 2019 do 13. 8. 2019. Soud ve výroku I. dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky [číslo] zahrnující jistinu ve výši 29.723,50 Kč, úroky přirostlé k jistině ve výši 382 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč a náhradu nákladů ve výši 600 Kč. Dále je důvodná co do zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 31.703,50 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 8,15 % ročně z částky 29.723,50 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 141.638 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 6.055,36 Kč. Ve výroku II. pak soud žalobu zamítl co do částky 6.724,05 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.347,47 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.724,05 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení a co do úroků ve výši 87,76 % ročně z částky 29.723,50 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, neboť soud dospěl k závěru, že se jedná o úroky nemorální, v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů v době uzavření předmětné smlouvy. Soudu je z úřední činnosti známo, konkrétně z databáze časových řád ARAD ČNB, že úroková sazba v červnu 2018 při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací sazby na jeden rok do pěti let činila 8,15 % ročně. I přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy nezajištěného úvěru však soud dospěl k závěru, že v daném případě sjednanou výši úroků (151,6 % ročně) i žalobcem v žalobě požadovanou (95,91 % ročně) je třeba hodnotit jako zcela nepřiměřenou, neboť tato sazba úroků je v případě sjednané sazby je téměř devatenáctkrát vyšší a v případě žalobcem požadované téměř dvanáctkrát vyšší, než byly nejvyšší úrokové sazby požadované bankami a takové ujednání současně zakládá v neprospěch spotřebitele významně nerovnovážnou povinnost, přičemž k takovému ujednání nelze přihlížet (§1815 o.z.). S ohledem na uvedené se soud, v návaznosti na ust. § 1802 o.z., zabýval výší úroků, které byly obvyklé, tj. které byly požadované za úvěry poskytované bankami v době uzavření smlouvy. Úroková sazba v době uzavření smlouvy činila 8,15 % ročně. Z žalobcem požadovaných úroků ke dni zesplatnění ve výši 7.106,05 Kč je tak oprávněný nárok na úroky ve výši 382 Kč. S ohledem na uvedené, tedy soud ponížil i částku, z níž je počítán zákonný úrok z prodlení i smluvní pokuta za období od 25. 1. 2019 do 13. 8. 2019, neboť do těchto částek byl žalobcem započítán i smluvní úrok, ohledně něhož soud dospěl k závěru, že je nemorální a proti dobrým mravům (srov. usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 28 Co 219/2019-79). Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 10. 6. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 110.583 Kč, byl úspěšný co do částky 15.781,46 Kč (14%) a jeho neúspěch činí 86 %. Protože poměr úspěchu a neúspěchu je ve vztahu k žalované částce nepatrný, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.