6 C 239/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , narozená Datum narození žalobkyně sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno o náhradu nemajetkové újmy

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od podání žaloby do zaplacení. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že je pozůstalou dcerou po paní , Anonymizováno, , nar. , datum, , zemř. , datum, (dále jen „Poškozená“). Žalovaný jako řidič nákladní soupravy složené z tahače tovární značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (, Anonymizováno, ), ve vlastnictví osoby , Anonymizováno, , nar. , datum, , a návěsu tovární značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (, Anonymizováno, ) ve vlastnictví společnosti , Anonymizováno, , se při jízdě střetnul s Poškozenou, která na následky zranění zemřela. K nehodě došlo dne , datum, v , Anonymizováno, hodin, kdy jel žalovaný po silnici , Anonymizováno, v úseku kilometru , Anonymizováno, v křižovatce silnice číslo , Anonymizováno, a silnice číslo , Anonymizováno, ve směru jízdy od , adresa, jako řidič výše specifikované soupravy. Žalovaný v době dopravní nehody nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost 70 km/h, neboť dle ověřeného záznamového zařízení ve vozidle , Anonymizováno, a karty řidiče jel rychlostí 90 km/h (po odečtu tolerance 84 km/h), přičemž nezareagoval na poškozenou chodkyni a ve svém jízdním pruhu do ní narazil, v důsledku čehož Poškozená utrpěla zranění neslučitelná se životem a na místě nehody zemřela. Usnesením policejního orgánu , Anonymizováno, , adresa, , ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , byla trestní věc odložena, neboť se nejednalo o podezření z trestného činu. Žalobkyně nicméně měla za to, že tato skutečnost nezbavuje žalovaného případné občanskoprávní odpovědnosti. Na základě znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská se specializací na posuzování technických příčin silničních nehod, vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , policejní orgán ve svém usnesení uvedl, že dopravní nehodu zavinila chodkyně (Poškozená) tím, že přecházením po silnici vytvořila řidiči náhlou a neočekávanou překážku, přestože se řidič v daném místě pohyboval vyšší než povolenou rychlostí. Žalobkyně namítala, že žalovaný jako profesionální řidič kamionu si měl být vědom toho, že rychlý pohyb jeho těžkého vozidla zakládá velké nebezpečí pro chodce, kteří mohou důvodně předpokládat dodržování dopravních předpisů ostatními účastníky silničního provozu, a to zvlášť v nebezpečném úseku silnice, v němž k nehodě došlo. Ze znaleckého posudku dále mimo jiné vyplývá, že v případě, že by se žalovaný v okamžiku své reakce na přecházení Poškozené pohyboval rychlostí 70 km/h a po reakční době brzdil s plnou hodnotou dosažitelného zpomalení soupravy, dojel by do místa střetu v době, kdy by chodkyně buď těsně stihla v případě proběhnutí koridor soupravy opustit, nebo již nestihla koridor opustit v případě rychlejší chůze. Policejní orgán sice v usnesení uvedl jako příčinu dopravní nehody způsob přecházení poškozené chodkyně, současně však uvedl, že za dané snížené viditelnosti v době nehody bylo prakticky zcela nemožné správně vyhodnotit vzdálenost a rychlost přijíždějící soupravy. Žalovaný tak nejen nepřizpůsobil rychlost soupravy nejvyšší povolené rychlosti, ale ani snížené viditelnosti v místě a čase nehody. Žalobkyně měla na základě těchto skutečností za to, že nehodu nezavinila ze 100 % Poškozená, ale je dána spoluodpovědnost žalovaného. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 894/2018 činí základní částka odškodnění dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. V daném případě činila výše náhrady újmy , částka, (tj. dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2022). Žalobkyně považovala za přiměřenou satisfakci duševních útrap pozůstalé dcery v souvislosti s úmrtím Poškozené třetinu této částky, tj. , částka, .

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že podle něj je odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla kryta pojištěním, a proto je nezbytné, aby do řízení jako vedlejší účastník vstoupila pojišťovna , Anonymizováno, u níž bylo vozidlo pojištěno.

3. Žalobkyně v průběhu jednání navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Soud však návrhu žalobkyně nevyhověl, neboť ze skutkových tvrzení žalobkyně nebylo možné vycházet a rozhodnout na jejich základě rozsudkem pro zmeškání.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z rodného listu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně je dcerou poškozené , Anonymizováno, .

6. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že Poškozená zemřela dne , datum, .

7. Z protokolu o nehodě v silničním provozu má soud za prokázané, že dne , datum, v , Anonymizováno, hodin na silnici , Anonymizováno, km , Anonymizováno, /, adresa, došlo k dopravní nehodě tím způsobem, že žalovaný, který řídil nákladní soupravu složenou z tahače značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (, Anonymizováno, ) a návěsu značky , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (, Anonymizováno, ) a který jel po silnici č. I, Anonymizováno, směrem na , adresa, nerespektoval dopravní značení , Anonymizováno, - nejvyšší povolená rychlost 70 km/h, neboť dle ověřeného záznamového zařízení ve vozidle , Anonymizováno, a karty řidiče jel rychlostí 90 km/h (po odečtu tolerance 84 km/h), čímž současně překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdní soupravy a z tohoto důvodu nebyl schopen zareagovat na Poškozenou, která mu vběhla bezprostředně z levé strany ve směru jízdy na , adresa, před vozidlo. Ke srážce došlo tak, že vozidlo do Poškozené narazilo pravou přední stranou tahače, přičemž Poškozená byla stržena pod vozidlo, kde byla několik metrů tažena podvozkem vozidla a poté zůstala ležet u levého okraje jízdního pruhu, čímž byla Poškozené způsobena zranění neslučitelná se životem. Ohledáním místa dopravní nehody bylo zjištěno, že Poškozená na sobě neměla žádný prvek z retroreflexního materiálu. Žalovaný se po poučení a výzvě podrobil odbornému měření na alkohol za pomoci dechového přístroje Drager s negativním výsledkem, a dále se po poučení a výzvě podrobil testu na OPL za pomoci testu DrugWipe 5S s negativním výsledkem.

8. Z usnesení policejního orgánu , Anonymizováno, , Dálniční oddělení , adresa, , ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , bylo prokázáno, že tímto usnesením byla odložena věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit žalovaný. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že k odložení věci došlo z důvodu, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, neboť pohyb Poškozené do jízdního pruhu započal v době, kdy již žalovaný jako řidič neměl účinnou možnost nehodě zabránit brzděním ani vyhýbáním bez ohledu na to, že nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost 70 km/h a překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdní soupravy, přičemž Poškozená měla primárně možnost nehodě zabránit, pokud by nevstoupila do jízdního koridoru vozidla v tmavém oblečení bez retroreflexních prvků za snížené viditelnosti mimo obec, z čehož vyplývá, že dopravní nehodu zavinila Poškozená, která svým jednáním porušila § 4 písm. a), § 53 odst. 8, § 54 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, čímž se dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.

9. Ze znaleckého posudku z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská se specializací na posuzování příčin silničních nehod č. , č. účtu, ze dne , datum, vypracovaný znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , bylo zjištěno, že žalovaný reagoval na Poškozenou po reakční době následným brzděním a vyhýbáním vpravo, do oblasti, kam Poškozená mířila, což je logickou možností, která vyplynula ze směru předchozího pohybu. Žalovaný jako řidič reagoval na úvodní vstup Poškozené zleva do jeho jízdního pruhu, proto nelze hovořit o jeho opožděné reakci. I při uvažování přesnosti tachografického záznamu a odečtení příslušné tolerance je zřejmé, že souprava se v daném místě pohybovala rychlostí vyšší, než byla rychlost v místě stanovená. Poškozená by potřebovala, aby souprava dojela do místa střetu od počátku reakce řidiče na dráze cca 41 m za čas 2,4 až 2,8 sekundy. Tento časový nárok je zcela minimální, nelze stále hovořit o bezpečném a komfortním minutí objektů, o takovém by bylo možno hovořit až v případě, že by mezi opuštěním koridoru pohybu soupravy včetně zrcátek a přijetím soupravy , Anonymizováno, do koridoru přecházení Poškozené uplynula doba zcela minimálně 0,5 sekundy, optimálně 1,0 sekundy. Z analýzy dopravní nehody mimo jiné vyplynulo, že pokud by se žalovaný v okamžiku své reakce na prvotní zřetelné přecházení Poškozené pohyboval rychlostí 70 km/h, dojel by do místa střetu konstantní rychlostí za cca 2,1 sekundy, tj. o 0,4 sekundy později než v době nehody, tj. v době, kdy by Poškozená nestihla opustit koridor soupravy, neboť potřebovala nejméně 2,4 sekundy v případě popoběhnutí až 2,8 sekundy při rychlejší chůzi. Z provedené analýzy dále vyplynulo, že v případě, že by se žalovaný v okamžiku své reakce na prvotní zřetelné přecházení Poškozené pohyboval rychlostí 70 km/h a po reakční době brzdil s plnou hodnotou dosažitelného zpomalení soupravy, do místa střetu by dojel za cca 2,4 sekundy, tj. o 0,7 sekundy později než v době nehody, soupravu by zpomalil na rychlost cca 38 km/h, tj. v době, kdy by Poškozená buď těsně stihla v případě popoběhnutí chodkyně (potřebovala rovněž nejméně 2, 4 sekundy), nebo nestihla opustit koridor soupravy (potřebovala cca 2,8 sekundy v případě rychlejší chůze). Poškozená měla možnost nehodě zabránit zejména tím, že by byla oděna retroreflexními prvky, tedy na svůj výskyt v daném místě dopravního stínu vysoce frekventované komunikace by upozornila dříve, ale přímou možnost nehodě zabránit měla zejména tím, že by vyčkala průjezdu soupravy, která nebyla v okamžiku jednoznačného vstupu Poškozené do jízdního pruhu soupravy (viditelnost řidičem) ve vzdálenosti, která by Poškozené umožnila bezpečné přejití/přeběhnutí komunikace. Za dané snížené viditelnosti je prakticky zcela nemožné správné vyhodnocení vzdálenosti a rychlosti přijíždějící soupravy. Žalovaný jako řidič soupravy tedy neměl reálnou možnost nehodě zabránit, a to ani pokud by se na počátku své reakce pohyboval rychlostí do 70 km/h. Poškozená měla jako jediná přímou a praktickou možnost nehodě zabránit, pokud by žalovanému nevytvořila náhlou a neočekávanou překážku.

10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dne , datum, v , Anonymizováno, hodin na silnici , Anonymizováno, km , Anonymizováno, /, adresa, došlo k dopravní nehodě tím způsobem, že došlo ke střetu nákladního vozidla, které řídil žalovaný, s Poškozenou, která v té době přecházela komunikaci. Poškozená v důsledku nehody utrpěla zranění neslučitelná se životem a na místě zemřela. Z analýzy dopravní nehody provedené ve znaleckém posudku vypracovaném znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , vyplynulo, že žalovaný jako řidič nákladní soupravy neměl reálnou možnost nehodě zabránit, a to ani kdyby se na počátku své reakce pohyboval rychlostí do 70 km/h. Poškozená měla jako jediná možnost účinně nehodě zabránit, a to jednak tím, že by měla na oblečení retroreflexní prvky, ale zejména tím, že by nevstoupila do vozovky v době, kdy již byla nákladní souprava řízená žalovaným v takové vzdálenosti, která neumožňovala bezpečné přejití/přeběhnutí komunikace. Z toho vyplývá, že porušení zákonné povinnosti spočívající v překročení maximální povolené rychlosti v daném místě a současně překročení maximální povolené rychlosti soupravy, nemělo na vznik dopravní nehody vliv, neboť by k ní došlo i v případě, že by žalovaný dodržel nejvyšší povolenou rychlost.

11. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

13. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena v důsledku usmrcení její matky při dopravní nehodě dne , datum, . Z provedeného dokazování nicméně vyplývá, že viníkem dopravní nehody byla Poškozená, která jako jediná měla účinnou možnost nehodě zabránit. Poškozená se rozhodla přecházet silnici I. třídy, která je vysoce frekventovaná, a to mimo přechod pro chodce a mimo obec, kde nelze předvídat pohyb chodců. K dopravní nehodě navíc došlo v nočních hodinách, tedy za snížené viditelnosti, přičemž Poškozená na sobě měla tmavé oblečení bez jakýchkoliv retroreflexních prvků, jež by na její výskyt žalovaného v bezpečné vzdálenosti upozornily. Zejména však Poškozená mohla nehodě zabránit tím, že by se lépe rozhlédla a nevstoupila by do vozovky v době, kdy již žalovaný neměl reálnou možnost nehodě zabránit, neboť v době vstupu Poškozené do vozovky již byla jím řízená nákladní souprava v takové vzdálenosti od Poškozené, která neumožňovala bezpečné přejití/přeběhnutí komunikace, a to ani v případě, že by žalovaný neporušil nejvyšší povolenou rychlost v daném místě a nejvyšší povolenou rychlost soupravy. Z provedené analýzy dopravní nehody vyplynulo, že v případě, že by se žalovaný pohyboval rychlostí do 70 km/h a po reakční době brzdil s plnou hodnotou dosažitelného zpomalení soupravy, dojel by do místa střetu v době, kdy by Poškozená buď těsně stihla opustit koridor soupravy, nebo nestihla. I v případě, že by však Poškozená těsně stihla koridor soupravy opustit, nešlo by hovořit o bezpečném minutí objektů, především by však k tomu musela přistoupit další okolnost na straně Poškozené, a to její popoběhnutí, neboť v případě jen rychlejší chůze by Poškozená koridor soupravy opustit nestihla. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že i když žalovaný porušil zákonnou povinnost spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti v místě dopravní nehody, nelze dovodit jeho povinnost k náhradě újmy způsobené žalobkyni usmrcením její matky. V daném případě proto nelze aplikovat dělenou odpovědnost žalovaného a Poškozené podle § 2918 o. z., neboť i v případě, že by žalovaný dodržel nejvyšší povolenou rychlost v daném místě, následek by s ohledem na velikost a zejména hmotnost nákladní soupravy řízené žalovaným zůstal stejný, tj. došlo by k usmrcení Poškozené. S ohledem na výše uvedené se soud nezabýval otázkou, zda žalovaný v době dopravní nehody řídil nákladní vozidlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů pro svého zaměstnavatele, čímž by povinnost k náhradě újmy přešla na zaměstnavatele, který odpovídá za újmu způsobenou zaměstnancem při plnění jeho pracovních úkolů (§ 2914 o. z.). Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nelze dovodit ani částečnou odpovědnost žalovaného na dopravní nehodě a na způsobených následcích, soud z důvodu hospodárnosti jednak samostatným usnesením zamítl návrh žalovaného na vstup pojišťovny , Anonymizováno, do řízení jako vedlejší účastník a současně žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž se zabýval tím, zda je žalovaný ve věci pasivně věcně legitimován.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

16. O povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení, které mu v tomto řízení vznikly, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, a je proto povinna nahradit státu náklady tohoto řízení v plné výši. Státu vznikly v tomto řízení náklady v souvislosti s překlady písemností z češtiny do polštiny a naopak a v souvislosti s účastí tlumočníka na jednání. Vzhledem k tomu, že konečná výše nákladů řízení vzniklých státu nebyla v době vyhlášení rozsudku známa, neboť státu vzniknou další náklady řízení v souvislosti s překladem tohoto rozsudku a usnesení o zamítnutí návrhu žalovaného na vstup pojišťovny , Anonymizováno, do řízení jako vedlejší účastník, bude o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení rozhodnuto v samostatném usnesení.