6 C 243/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 331.122,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky částka od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky částka, s úrokem 11,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 11,99 % ročně a sjednanými poplatky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši částka, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Na základě dodatků ke smlouvě ze dne datum a ze dne datum byly odloženy splátky za měsíce Anonymizováno a Anonymizováno, a výše měsíční splátky od Anonymizováno byla navýšena na částka. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, přes četné urgence se ocitl v prodlení s úhradou tří splátek, případně jedné splátky v době delší než tři měsíce, a proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr ke dni datum zesplatnil. Žalovanému odeslal mimo jiné poslední výzvu k úhradě dlužné částky ze dne datum (s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru), oznámení o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum (obsahující oznámení o zesplatnění úvěru), a dále výzvu k zaplacení před podáním žaloby (obsahující předžalobní výzvu dle §142a o. s. ř.) ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, žalovaným vlastnoručně nepodepsané, soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení v celkové výši částka, s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 11,99 % ročně, se způsobem čerpání převodem na účet příslušný k úhradě již existující pohledávky žalobce za žalovaným vzniklé na základě dříve poskytnutého dosud nesplaceného úvěru a zbylé části na účet žalovaného, splatný formou pravidelných měsíčních splátek ve výši částka (kromě poslední splátky ve výši částka), splatnými vždy 20. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne datum.

5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru shora ze dne ze dne datum soud zjistil, že jím byla žalovanému odložena splátka úvěru za období datum až datum a výše měsíční splátky od následujícího období byla navýšena na částka. Z dodatku ke smlouvě o úvěru shora ze dne ze dne datum soud zjistil, že jím byla žalovanému odložena splátka úvěru za období datum až datum s tím, že výše měsíční splátky se nemění.

6. Ze smlouvy o úvěru shora, z podkladov pre súdne konanie, z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu za období datum až datum a z výpisu ze standardního účtu č. č. účtu za období datum až datum, vedených u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne datum byla na účet uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k úhradě stávajících dluhů žalovaného vůči žalobci, vyplývajících z předchozího poskytnutého úvěru, připsána částka odeslaná z úvěrového účtu vedeného na jméno žalovaného ve výši částka, a dále že dne datum byla na standardní účet shora, vedený na jméno žalovaného, připsána částka ve výši částka, odeslaná z úvěrového účtu vedeného na jméno žalovaného.

7. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu v celkové výši částka do datum s tím, že pokud tak neučiní, bude úhradu vymáhat soudní cestou. Ze dvou dodejek na jméno žalovaného s potvrzením o vrácení zásilky z důvodu jejího nevyzvednutí pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal.

8. Z vyjádření žalobce ze dne datum soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši částka.

9. Z vyjádření žalobce ze dne datum o způsobu, jakým posoudil úvěruschopnost žalovaného, soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši částka, tato částka odpovídala průměrnému příjmu žalovaného v měsících předcházejících úvěrové žádosti, jak vyplývá z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobce. Dále žalobce ověřil z insolvenčního rejstříku, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši částka, že bydlí s rodiči, a tudíž nemá výdaje na bydlení. Žalobce stanovil na základě interních informací, včetně využití statistických údajů (životní náklady, normativní náklady na bydlení) jako výdaje žalovaného částky ve výši částka na účast na nájmu a ve výši částka na ošacení a stravu, celkem tedy částka. Žalovaný dále v žádosti uvedl splátky ve výši částka, žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti u žalobce veden kontokorentní úvěr s limitem částka a s orientační splátkou částka, revolvingový úvěr s limitem částka a s orientační splátkou částka a úvěr pro fyzické osoby se splátkou částka, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován novým úvěrem. Splátka nového úvěru činila částka, nové splátkové zatížení tedy činilo částka. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovaného shora tomuto zbylo částka k pokrytí jeho životních nákladů, stanovených žalobcem ve výši částka, jak je popsáno shora.

10. Z výpisu ze standardního účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že za období datum až datum počáteční zůstatek na tomto účtu činil částka, konečný zůstatek činil částka, celkem přišlo +částka, celkem odešlo -částka. Za období datum až datum počáteční zůstatek na tomto účtu činil částka, konečný zůstatek činil -částka, celkem přišlo +částka, celkem odešlo -částka. Za období datum až datum počáteční zůstatek na tomto účtu činil -částka, konečný zůstatek činil částka, celkem přišlo +částka, celkem odešlo -částka. Dne datum byla na účet připsána částka ve výši částka, odeslaná z úvěrového účtu, vedeného na jméno žalovaného. Dále soud z těchto výpisů zjistil, že z nich žalovaný prováděl celou řadu plateb na herní portály, například transakce ve prospěch Anonymizováno, za měsíc Anonymizováno v celkové výši částka, za měsíc Anonymizováno v celkové výši částka, za část měsíce Anonymizováno (od datum do datum) v celkové výši částka. Za výše uvedenou část měsíce Anonymizováno byly dále odeslány platby například ve prospěch Anonymizováno v celkové výši částka a ve prospěch Anonymizováno v celkové výši částka, a dalších (jméno FO, jméno FO.

11. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne datum, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum a výpisy z listu vlastnictví č. hodnota pro k. ú. adresa, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

12. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od datum (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od datum.

17. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

24. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku a v centrálním registru dlužníků), jednak ze skoupých (a evidentně nepravdivých) údajů sdělených žalovaným (viz údaje o výdajích), a dále z údajů obecného charakteru (stanovení životních výdajů žalovaného ve výši částka měsíčně dle žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), které jsou opět v evidentním rozporu s údaji, vyplývajícími z žalobcem předložených výpisů z běžného účtu žalovaného, vedeného nota bene samotným žalobcem (a tedy žalobci v době žádosti o úvěr bezesporu známými). Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (a vlastně pouze na základě údajů zjištěných žalobcem lustrací v CCB, resp. vypočtených za použití žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a tedy dle názoru soudu naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného jsou dle názoru soudu neúplné a z tohoto důvodu skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje. Že takto žalobcem stanovené výdaje žalovaného naprosto neodpovídají realitě, navíc jednoznačně vyplývá z údajů obsažených ve výpisech z účtu žalovaného shora. Tato skutečnost a očividný rozpor nebyly žalobcem vůbec nijak zohledněny a reflektovány. Dále nebyl žalobcem nijak reflektován očividný nepoměr mezi výší celkového dluhového zatížení žalovaného a jeho podstandardním příjmem (na úrovni minimální mzdy). V této situaci učiněný závěr žalobce, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, bez doložení zohlednění výše zmíněných případných dalších výdajů žalovaného, se soudu jeví jako očividně účelový a nevalidní. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné, dosud nesplacené úvěry (přičemž navíc jeden z nich je nově poskytovaným úvěrem konsolidován), a zejména skutečnost, že žalovaný utrácel poměrně vysoké částky za platby herním portálům (přičemž již tyto samy o sobě výrazně překračovaly žalobcem modelově určenou výši celkových výdajů žalovaného), navíc v době bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru se stoupající četností a výší, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

25. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku částka a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil částka, a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši částka žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

26. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

27. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, žalobci soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující částka za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), tedy celkem částka ve výši částka. K tomuto žalobci náleží částka ve výši částka, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku částka. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 7,22 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku částka. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nebudou-li splněny dobrovolně povinnosti, které ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.