6 C 243/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 331.122,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, .

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky , částka, , s úrokem 11,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 11,99 % ročně a sjednanými poplatky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, , splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Na základě dodatků ke smlouvě ze dne , datum, a ze dne , datum, byly odloženy splátky za měsíce , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , a výše měsíční splátky od , Anonymizováno, byla navýšena na , částka, . Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách úvěr řádně nesplácel, přes četné urgence se ocitl v prodlení s úhradou tří splátek, případně jedné splátky v době delší než tři měsíce, a proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr ke dni , datum, zesplatnil. Žalovanému odeslal mimo jiné poslední výzvu k úhradě dlužné částky ze dne , datum, (s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru), oznámení o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, (obsahující oznámení o zesplatnění úvěru), a dále výzvu k zaplacení před podáním žaloby (obsahující předžalobní výzvu dle §142a o. s. ř.) ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, žalovaným vlastnoručně nepodepsané, soud zjistil, že na jejím základě byl žalovanému poskytnut neúčelový, nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení v celkové výši , částka, , s dohodnutou roční úrokovou sazbou ve výši 11,99 % ročně, se způsobem čerpání převodem na účet příslušný k úhradě již existující pohledávky žalobce za žalovaným vzniklé na základě dříve poskytnutého dosud nesplaceného úvěru a zbylé části na účet žalovaného, splatný formou pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, (kromě poslední splátky ve výši , částka, ), splatnými vždy 20. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne , datum, .

5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru shora ze dne ze dne , datum, soud zjistil, že jím byla žalovanému odložena splátka úvěru za období , datum, až , datum, a výše měsíční splátky od následujícího období byla navýšena na , částka, . Z dodatku ke smlouvě o úvěru shora ze dne ze dne , datum, soud zjistil, že jím byla žalovanému odložena splátka úvěru za období , datum, až , datum, s tím, že výše měsíční splátky se nemění.

6. Ze smlouvy o úvěru shora, z podkladov pre súdne konanie, z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období , datum, až , datum, a z výpisu ze standardního účtu č. , č. účtu, za období , datum, až , datum, , vedených u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne , datum, byla na účet uvedený ve smlouvě o úvěru shora jako účet určený k úhradě stávajících dluhů žalovaného vůči žalobci, vyplývajících z předchozího poskytnutého úvěru, připsána částka odeslaná z úvěrového účtu vedeného na jméno žalovaného ve výši , částka, , a dále že dne , datum, byla na standardní účet shora, vedený na jméno žalovaného, připsána částka ve výši , částka, , odeslaná z úvěrového účtu vedeného na jméno žalovaného.

7. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení jeho dluhu v celkové výši , částka, do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, bude úhradu vymáhat soudní cestou. Ze dvou dodejek na jméno žalovaného s potvrzením o vrácení zásilky z důvodu jejího nevyzvednutí pak vzal soud za prokázané, že tuto předžalobní výzvu žalobce žalovanému odeslal.

8. Z vyjádření žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil do dne podání žaloby celkem částku ve výši , částka, .

9. Z vyjádření žalobce ze dne , datum, o způsobu, jakým posoudil úvěruschopnost žalovaného, soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši , částka, , tato částka odpovídala průměrnému příjmu žalovaného v měsících předcházejících úvěrové žádosti, jak vyplývá z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobce. Dále žalobce ověřil z insolvenčního rejstříku, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyli v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku klienta, z historie v interní evidenci klientů ověřil, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši , částka, , že bydlí s rodiči, a tudíž nemá výdaje na bydlení. Žalobce stanovil na základě interních informací, včetně využití statistických údajů (životní náklady, normativní náklady na bydlení) jako výdaje žalovaného částky ve výši , částka, na účast na nájmu a ve výši , částka, na ošacení a stravu, celkem tedy , částka, . Žalovaný dále v žádosti uvedl splátky ve výši , částka, , žalobce dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti u žalobce veden kontokorentní úvěr s limitem , částka, a s orientační splátkou , částka, , revolvingový úvěr s limitem , částka, a s orientační splátkou , částka, a úvěr pro fyzické osoby se splátkou , částka, , který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován novým úvěrem. Splátka nového úvěru činila , částka, , nové splátkové zatížení tedy činilo , částka, . Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovaného shora tomuto zbylo , částka, k pokrytí jeho životních nákladů, stanovených žalobcem ve výši , částka, , jak je popsáno shora.

10. Z výpisu ze standardního účtu, vedeného u žalobce na jméno žalovaného, soud zjistil, že za období , datum, až , datum, počáteční zůstatek na tomto účtu činil , částka, , konečný zůstatek činil , částka, , celkem přišlo +, částka, , celkem odešlo -, částka, . Za období , datum, až , datum, počáteční zůstatek na tomto účtu činil , částka, , konečný zůstatek činil -, částka, , celkem přišlo +, částka, , celkem odešlo -, částka, . Za období , datum, až , datum, počáteční zůstatek na tomto účtu činil -, částka, , konečný zůstatek činil , částka, , celkem přišlo +, částka, , celkem odešlo -, částka, . Dne , datum, byla na účet připsána částka ve výši , částka, , odeslaná z úvěrového účtu, vedeného na jméno žalovaného. Dále soud z těchto výpisů zjistil, že z nich žalovaný prováděl celou řadu plateb na herní portály, například transakce ve prospěch , Anonymizováno, , za měsíc , Anonymizováno, v celkové výši , částka, , za měsíc , Anonymizováno, v celkové výši , částka, , za část měsíce , Anonymizováno, (od , datum, do , datum, ) v celkové výši , částka, . Za výše uvedenou část měsíce , Anonymizováno, byly dále odeslány platby například ve prospěch , Anonymizováno, v celkové výši , částka, a ve prospěch , Anonymizováno, v celkové výši , částka, , a dalších (, jméno FO, , , jméno FO, .

11. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, a výpisy z listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

12. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, .

17. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

24. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť jednak vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená (lustra v insolvenčním rejstříku a v centrálním registru dlužníků), jednak ze skoupých (a evidentně nepravdivých) údajů sdělených žalovaným (viz údaje o výdajích), a dále z údajů obecného charakteru (stanovení životních výdajů žalovaného ve výši , částka, měsíčně dle žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), které jsou opět v evidentním rozporu s údaji, vyplývajícími z žalobcem předložených výpisů z běžného účtu žalovaného, vedeného nota bene samotným žalobcem (a tedy žalobci v době žádosti o úvěr bezesporu známými). Soud dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se tak žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně (a vlastně pouze na základě údajů zjištěných žalobcem lustrací v CCB, resp. vypočtených za použití žalobcova interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), a tedy dle názoru soudu naprosto nedostatečně. Tyto údaje o výdajích žalovaného jsou dle názoru soudu neúplné a z tohoto důvodu skutečnost nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další výdaje. Že takto žalobcem stanovené výdaje žalovaného naprosto neodpovídají realitě, navíc jednoznačně vyplývá z údajů obsažených ve výpisech z účtu žalovaného shora. Tato skutečnost a očividný rozpor nebyly žalobcem vůbec nijak zohledněny a reflektovány. Dále nebyl žalobcem nijak reflektován očividný nepoměr mezi výší celkového dluhového zatížení žalovaného a jeho podstandardním příjmem (na úrovni minimální mzdy). V této situaci učiněný závěr žalobce, že příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, bez doložení zohlednění výše zmíněných případných dalších výdajů žalovaného, se soudu jeví jako očividně účelový a nevalidní. Nadto dále výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci známá skutečnost, že žalovaný již čerpá jiné, dosud nesplacené úvěry (přičemž navíc jeden z nich je nově poskytovaným úvěrem konsolidován), a zejména skutečnost, že žalovaný utrácel poměrně vysoké částky za platby herním portálům (přičemž již tyto samy o sobě výrazně překračovaly žalobcem modelově určenou výši celkových výdajů žalovaného), navíc v době bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru se stoupající četností a výší, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o hotovostním úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

25. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, a že žalovaný na poskytnutou částku uhradil , částka, , a proto je žalovaný povinen nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

26. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

27. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, žalobci soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), tedy celkem částka ve výši , částka, . K tomuto žalobci náleží částka ve výši , částka, , kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku , částka, . Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 7,22 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku , částka, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).