6 C 245/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 19.424 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 5.462 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5.462 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39,73 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 13.962 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 101,56 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13.962 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 2. 4. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 19.424 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 141,29 Kč od 16. 3. 2024 do 2. 4. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19.424 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovanou došlo dne 10. 3. 2023 k uzavření úvěrové smlouvy (tzv. Kamali), na základě které poskytl žalobce žalované jako bezúčelový spotřebitelský úvěr peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč, které byly žalované zaslány na účet uvedený ve smlouvě, a to dne 10. 3. 2023. Úvěr společně s poplatky a úroky byl splatný do 24 měsíců ve splátkách, uvedených ve splátkovém kalendáři, který je součástí smlouvy. Žalovaná nehradila své smluvní závazky řádně a včas, žalobci uhradila celkem pouze 12.538 Kč. Žalobce proto úvěr ke dni 2. 2. 2024 zesplatnil a doporučeným dopisem vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou jí právním zástupcem žalobce.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z úvěrové smlouvy ze dne 10. 3. 2023 a z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 18.000 Kč, s RPSN 49,10 %, splatný 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši dle splátkového kalendáře, splatnými vždy k 10. dni v měsíci, počínaje první splátkou ve výši 1.344 Kč splatnou dne 10. 4. 2023.

6. Z žalobního návrhu, z úvěrové smlouvy shora, z opisů výpisu proplacení smlouvy ze dne 18. 1. 2017 a ze dne 10. 3. 2023, vystavených žalobcem, a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 8. 8. 2024 soud zjistil, že na účet žalované, uvedený ve smlouvě o úvěru shora, byla dne 10. 3. 2023 odeslána a připsána částka ve výši 18.000 Kč, pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě o úvěru shora.

7. Z žalobního návrhu a z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě shora soud zjistil, že na splátkách žalovaná uhradila žalobci na poskytnutý úvěr celkem částku ve výši 12.538 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 2. 2. 2024, adresované žalované, a z poštovního podacího archu ze dne 5. 2. 2024 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy a že jí tato výzva byla odeslána dne 5. 2. 2024.

9. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 3. 2024, adresované žalované, a z poštovního podacího archu ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že vždy při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobce v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále prostřednictvím registru SOLUS a v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv, jak vyplývá z postupu posouzení úvěruschopnosti spolu s argumentací, jak bylo k posouzení dospěno.

11. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, vyhotoveného žalobcem dne 2. 4. 2024 na jméno žalované, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaná neměla žádné dítě, zdroj příjmu zaměstnanec, výše příjmu 30.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 7.000 Kč. Dále jsou zde uvedeny odpovědi externích registrů z 16. 2. 2023: ISIR - rodné číslo není v ISIRu, z 10. 3. 2023: ISIR - rodné číslo není v ISIRu, z 10. 3. 2023: NRKI – OK.

12. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník platný od 4. 1. 2019, metodika posouzení úvěruschopnosti klienta, výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 18. 12. 2023 a poštovní podací arch ze dne 19. 12. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

13. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

20. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle § 551 až § 554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je omezená (lustra v registrech ISIR, NRKI, BRKI, SOLUS, CRIBIS – dle žalobního návrhu), přičemž navíc výstupy z lustrací v těchto registrech nedoložil, resp. v případě registrů BRKI, SOLUS, CRIBIS ani netvrdil, když v potvrzení o provedení ověření bonity klienta jsou uvedeny pouze výstupy z registrů ISIR a NRKI. Tyto tvrzené výstupy z provedených lustrací jsou navíc všechny negativní, což je přitom v rozporu s informací o splátkách jiným společnostem ve výši 7.000 Kč, uvedenou v potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Žalobcem zmiňované výpočty kreditního skóre žalované, vycházející z řádně nedoložených, resp. vůbec neuvedených, a tedy nepřezkoumatelných (ale pro samotný výpočet přitom zásadních) tvrzení žalované o výši jejích příjmů a výdajů, se jeví soudu jako naprosto bezcenné, pouze pro forma, resp. účelově tvrzené. Žalobcovo vyhodnocení úvěruschopnosti žalované se ve spojení s nereflektováním dle soudu velmi znepokojivých informací, obsažených v potvrzení o provedení ověření bonity klienta shora, zejména se skutečností, že žalovaná v období žádosti o úvěr již splácí měsíčně jiným společnostem půjčky, resp. úvěry v celkové výši 7.000 Kč, jeví soudu opět jako účelové a realitu chování žalované naprosto nepostihující. V situaci, kdy se úvěrová aktivita žalované zvyšuje (což vyplývá z žádosti o nový úvěr v situaci, kdy nemá splacené předchozí závazky v celkem významnou výší z nich plynoucího měsíčního splátkového zatížení 7.000 Kč), by dle názoru soudu již bylo namístě minimalizovat existenci případných pochybností ohledně bonity klienta i předložením nějakého dokumentu, potvrzujícího (i pro aplikaci statistického modelu jistě zásadního) tvrzení stran příjmů a výdajů žalované, které jsou naprosto nepřezkoumatelné.V otázce výdajové se tak soudu kromě výše zmíněné chybějící reflexe celkového dluhového zatížení žalované (vyplývajícího z potvrzení o provedení ověření bonity klienta shora) v okamžiku žádosti o úvěr, jeví jako zásadní v podstatě absence zjišťování těchto výdajů. Údaje o výdajích žalované, uvedené v ověření bonity klienta shora a posuzované žalobcem (omezující se pouze na jeden jediný, nedoložený, nespecifikovaný a nekonkretizovaný údaj o splátkách jiným společnostem ve výši 7.000 Kč) jsou dle názoru soudu eufemisticky řečeno neúplné, neprokazatelné, nepřezkoumatelné, a zejména dle názoru soudu naprosto nereálné, a tedy skutečný stav nedokládající a neosvědčující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit (či spíše si představit vůbec nelze), že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než je v ověření bonity klienta uvedených 7.000 Kč. Nadto dále tato výše popsaná, v době žádosti o úvěr žalobci z ověření bonity žalované známá skutečnost, že žalovaná již čerpá jiné úvěry či půjčky a že hradí jejich splátky v měsíčně nezanedbatelné výši, rovněž nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalované jím poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 18.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku uhradila celkem 12.538 Kč, proto je povinna nesplacenou část jistiny ve výši 5.462 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 5.462 Kč za dobu od 16. 3. 2024 do zaplacení (z toho za období od 16. 3. 2024 do 2. 4. 2024 jako kapitalizovaný ve výši 39,73 Kč), neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně dnem 23. 2. 2024, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené ve výzvě ke splacení celé půjčky ze dne 2. 2. 2024, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované výzvu odeslal dne 5. 2. 2024, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 14 dnů od sepsání výzvy, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 8. 2. 2024 považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne 22. 2. 2024 a v prodlení je tak žalovaná od 23. 2. 2024). Žalobce však požadoval úrok z prodlení až od 16. 3. 2024 do zaplacení (z toho za období 16. 3. 2024 až 2. 4. 2024 jako kapitalizovaný) a proto mu ho soud přiznal za toto jím požadované období. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

32. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní poplatky, smluvní pokuta, náhrada účelně vynaložených nákladů, smluvní úrok).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení vesměs neúspěšný a žalované žádné náklady nevznikly.