6 C 246/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 30.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba], částku 14.464 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 14.464 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2.000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne běžného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá zčásti o zaplacení částky 15.536 Kč a zčásti o zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 10.620 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1) Žalobce se žalobou ze dne 16. 10. 2021, ve znění doplnění ze dne 9. 2. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30.000 Kč sestávající se z jistiny ve výši 25.084 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 360 K, dlužných úroků ve výši 1.956 Kč, nákladů ve výši 1.500 Kč a nákladů na upomínání ve výši 1.100 Kč. Současně žalobce požadoval úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.084 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že mezi ním a žalovaným byla dne 13. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v rámci 60 měsíčních splátek ve výši 861 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,88 % ročně. Při řádném splácení měl žalovaný celkově uhradit částku 51.660 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr převodem finanční částky převodem na jím určený účet dne 13. 5. 2019. Žalovaný zaplatil celkem částku 15.536 Kč, které žalobce započetl nejprve na příslušenství a až následně na jistinu. S ohledem na prodlení žalovaného se splácením, žalobce odstoupil od smlouvy. Co se týče úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobce uvedl, že žalovaný byl vyzván k doložení dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti, k čemuž byl předložen výpis z účtu žalovaného a dále uvedl, že informace prověřil a vyhodnotil na základě telefonického prověřování a lustrací v příslušných registrech dlužníků. 2) Žalovaný se u jednání soudu dne 3. 3. 2022 vyjádřil tak, že si je vědom úvěru. Nemohl úvěr splácet, protože se dostal do nepříznivé finanční situace, která mu neumožnila splácet. Současně soud požádal o možnost povolení splátek ve výši 2.000 Kč měsíčně. 3) K jednání nařízenému na den 3. 3. 2022 se však nedostavil řádně omluvený žalobce a jeho právní zástupce, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 13. 5. 2019. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v rámci 60 měsíčních splátek ve výši 921 Kč včetně pojištění. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný bydlel ke dni uzavření smlouvy v bytě z rodičů a jeho čistý měsíční příjem byl 22.876 Kč. 6) Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalobce lustroval případné dluhy žalovaného v registru SOLUS a CRIF a insolvenčním rejstříku. Dále vycházel z příjmu žalovaného 22.876 Kč, který žalobce ověřil výpisem z bankovního účtu. Lustrací v příslušených registrech dospěl žalobce k závěru, že žalovaný má měsíční splátky na jiné úvěru ve výši 4.952 Kč a že tedy rozdíl mezi příjmy a výdaji je 17.924 Kč. 7) Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil 303,98 Kč a konečný zůstatek byl ve výši 824,45 Kč s tím, že celkový příjem za dané období byl 71.470,54 Kč. Dále je z výpisu patrno, že žalovaný v rámci trvalých měsíčních příkazů platil celkem částku 13.849 Kč měsíčně a dále platil minimálně dva závazky na spotřebitelské úvěry v celkové výši 7.480,98 Kč. Co se týče příjmů, pak z těchto mimo jiné vyplývá, že žalovanému přišla na účet částka 6.000 Kč od [právnická osoba] [právnická osoba] a částka 5.000 Kč od [právnická osoba], [anonymizováno]. 8) Z odstoupení od smlouvy, jehož součástí je i předžalobní výzva k plnění, ze dne 1. 4. 2021, ve spojení s příslušným dokladem o odeslání, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 9) Z přehledu splátek vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 15.536 Kč. 10) Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí věci. 11) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 13) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není např. možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru či dlouhodobě onemocní. 16) Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17) Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 18) Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19) Podle § 586 odst. 1 o.z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 20) Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21) Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22) Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 23) Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 24) Účastníci uzavřeli dne 13. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 30.000 Kč, což je mezi stranami nesporné, stejně tak, je nesporné, že žalovaný uhradil pouze částku 15.536 Kč. 25) Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného, coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru. Na podkladě tvrzení žalobce o způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Žalobce si od žalovaného vyžádal informace týkající se jeho příjmů a výdajů, k čemuž si vyžádal i výpis z bankovního účtu žalovaného, z kterého, jak je uvedeno shora, je zcela zřejmé, že žalovaný měl několik závazků, na které platil celkem částku 21.329,98 Kč a k dalším závazkům v minimální výši 11.000 Kč se zavázal, když mu na účet přišly uvedené peněžní prostředky od společností, o nichž je soudu ze své činnosti známo a muselo být známo i žalobci, že se jedná o společnosti poskytující spotřebitelské úvěry. Pro úplnost soud uvádí, že z výpisu se patrný i příjem žalovaného ze zaměstnání, který za měsíc březen 2019 byl ve výši 22.876 Kč. Rozdíl tedy mezi příjmy a výdaji (soud nyní bere v potaz jen výdaje na závazky nikoli na běžnou spotřebu jako je bydlení, nákup potravin apod.) činil 1.546,02 Kč (22.876 Kč – 21.329,98 Kč). 26) Soud tedy dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, když žalobce poskytl žalovanému úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. 27) Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. 28) S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 14.464 Kč, představující neuhrazenou část poskytnutých finančních prostředků. Při určení výše dlužné částky soud vycházel z poskytnuté částky 30.000 Kč a žalovaným zaplacené částky 15.536 Kč. Současně soud přiznal žalobci právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky jdoucí od 18. 4. 2021 (tak jak požadoval žalobce v žalobě). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 29) Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 3. 3. 2022 (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 31.814 Kč, byl úspěšný co do částky 15.590 Kč (49%). S ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu je u obou účastníků stejný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 30) Pokud jde o úhradu dlužné pohledávky a příslušenství soud, současně ve výroku rozsudku umožnil žalovanému, v návaznosti na jeho žádost, splácení přiznané částky v měsíčních splátkách po 2.000 Kč. V případě, že žalovaný neuhradí, byť jen některou ze stanovených splátek, ztratí výhodu splátek a příslušný dluh se stane splatným.