6 C 247/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16.510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení s tím, že je oprávněn tuto částku žalobci uhradit v měsíčních splátkách po 2.500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 3.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 13.250 Kč od 22. 4. 2023 do 16. 2. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 3.250 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení, částku 2.500 Kč a částku 3.260 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 476,07 Kč k rukám zástupkyně žalobce, advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, s tím, že je oprávněn tuto částku žalobci uhradit v měsíci následujícím po měsíci, v němž bude zcela uhrazena dlužná částka uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že pokud nebude uhrazena byť jen částečně některá ze splátek dle výroku I. tohoto rozsudku, stane se tím splatná i celá částka náhrady nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 5. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 6. 8. 2024, soudu doručeným téhož dne, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 13.250 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.250 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, částky ve výši 3.260 Kč (představující smluvní pokutu) a náhrady nákladů řízení ve výši 2.252 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 22. 3. 2023 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet dne 22. 3. 2023. Dále si žalovaný zažádal o navýšení poskytnutých peněžních prostředků o 5.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet dne 27. 3. 2023. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3.250 Kč, vše splatné do 21. 4. 2023. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci neuhradil do podání žaloby ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 8. 2. 2024.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil u jednání, které bylo ve věci nařízeno na 30. 10. 2024. Uvedl, že náhle ztratil zaměstnání a kvůli tomu zápůjčku nesplácel. Žalobce vyžadoval podklady ohledně jeho příjmů pouze u první zápůjčky, chtěl po něm výplatnice za poslední tři měsíce a pracovní smlouvu. O zaměstnání přišel až po poskytnutí zápůjčky. Dále žalovaný požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách ve výši 2.500 Kč měsíčně s tím, že bude nastupovat do zaměstnání na pracovní smlouvu na pozici svářeče, jeho čistý měsíční příjem bude činit 30.000 Kč.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z předložené smlouvy o zápůjčce, datované dnem 22. 3. 2023, a z dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (smlouvě o zápůjčce shora), datovaného dnem 27. 3. 2023, soud zjistil, že tuto smlouvu a dodatek k ní uzavřeli společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet uvedený ve smlouvě peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 3.250 Kč, celkem tedy částku ve výši 13.250 Kč, nejpozději do 21. 4. 2023.

6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 12. 8. 2024, soudu doručeného téhož dne, a z výpisu z běžného účtu žalobce u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účet uvedený ve smlouvě o zápůjčce shora byla dne 22. 3. 2023 odeslána i připsána částka ve výši 5.000 Kč a dne 27. 3. 2023 byla odeslána i připsána částka ve výši 5.000 Kč pod VS , var. symbol, s popisem transakcí poskytnutí zápůjčky od , právnická osoba, , a že majitelem tohoto účtu byl v tomto období žalovaný.

7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 2. 2024, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 8. 2. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

8. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, , upomínky ze dne 28. 4. 2023 a 5. 5. 2023 a opakované výzvy k úhradě ze dne 12. 5. 2023, 21. 5. 2023 a 5. 6. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby předložil důkazy k prokázání svého tvrzení, že se před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 22. 3. 2023 řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr (příjmovou i výdajovou stránkou), žalobce soudu sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a že žádá, aby bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen žalobci vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a náklady řízení.

10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

14. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

15. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

16. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

20. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

22. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

23. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť neoznačil ani soudu nepředložil žádné důkazy, jejichž prostřednictvím tak učinil, resp. ani žádné takové konkrétní důkazy netvrdil. Jelikož tak žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně dodržení jeho povinnosti prověřit před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného, lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o zápůjčce za sjednanou absolutně neplatně.

24. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného celkem částku 10.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho, proto je povinen nesplacenou jistinu ve výši 10.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 10.000 Kč za dobu od 17. 2. 2024 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 17. 2. 2024, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v předžalobní výzvě ze dne 8. 2. 2024, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 8. 2. 2024, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 13. 2. 2024 považuje upomínka za doručenou, splatnost tedy nastala dne 16. 2. 2024 a v prodlení je tak žalovaný od 17. 2. 2024). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil na základě žádosti žalovaného v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. v měsíčních splátkách po 2.500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

25. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní pokuta, náklady spojené s vymáháním pohledávky). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené v předžalobní výzvě ze dne 8. 2. 2024, jak je blíže popsáno shora.

26. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly jednak náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 2 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 800 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 21,14 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 476,07 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud v měsíci následujícím po měsíci, v němž bude zcela uhrazena dlužná částka uvedená ve výroku I. Tohoto rozsudku s tím, že pokud nebude uhrazena, byť jen částečně některá ze splátek dle výroku I. Tohoto rozsudku, stane se tím splatná i celá částka náhrady nákladů řízení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).