6 C 250/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 42.460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 14.460 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 28.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.838,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.689,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.024,38 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 33.024,38 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 22. 7. 2022, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 42.460 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.838,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8.689,54 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.024,38 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, a úrokem 25,26 % ročně z částky 33.024,38 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 4. 11. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7.000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 7.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14.000 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 1.050 Kč, počínaje dnem 11. 11. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 12. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 1. 6. 2020. Žalovaný celkově žalobci zaplatil pouze částku 20.540 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinností k témuž dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (Fajn půjčka), datované dnem 4. 11. 2019, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalovanému částku 35.000 Kč jako peněžitou zápůjčku, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 7.000 Kč, částku 7.000 Kč jako administrativní poplatek a částku 14.000 Kč jako odměnu za hotovostní inkaso splátek, tedy celkem částku 63.000 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po 1.050 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 35.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 20.540 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 3. 2. 2022, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován, a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 19. 4. 2022 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, zda a jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalovaného, žalobce soudu podáním ze dne 5. 5. 2023, soudu doručeným dne 9. 5. 2023, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a také na informace o jeho měsíčních příjmech a výdajích, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v kartě zákazníka. Žalovaný uvedl, že má čistý příjem - hlavní ve výši 35.000 Kč, tento byl ověřen na základě výplatních pásek a z výpisu z živnostenského rejstříku. Jeho celkové běžné měsíční výdaje byly ve výši 15.000 Kč, z toho výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 5.000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 5.000 Kč, a další výdaje (sociální/zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.) ve výši 5.000 Kč, vše ověřeno na základě sdělení žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Tyto údaje byly poté prostřednictvím obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, vyhodnoceny ohledně schopnosti žalovaného splácet požadovanou částku, a právní předchůdce žalobce dospěl k závěru, že žalovaný má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 1.050 Kč, a že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

10. Ze zákaznické karty ze dne 3. 11. 2019 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl svobodný, druh bydlení neuveden, stav domácnosti jiný rodinný příslušník, neměl žádné nezaopatřené dítě nebo jinou nezaopatřenou osobu, zdroj hlavních příjmů neuveden, resp. pouze uvedeno IČ a stávající zaměstnání od 17. 8. 2011, jeho jediný měsíční příjem měl činit částku 35.000 Kč coby čistý příjem hlavní (mzda HPP/část. úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem), jiné příjmy zde nejsou uvedeny, jeho měsíční výdaje činily celkem 15.000 Kč, z toho 5.000 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 5.000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), a 5.000 Kč další výdaje (sociální/zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.), jeho použitelný příjem tak činil 20.000 Kč. Žalovaný neměl žádnou současnou zápůjčku nebo úvěr u nebo mimo , Anonymizováno, . Jako ověřené dokumenty byly uvedeny výplatní pásky (bez uvedení počtu a období) a výpis z živnostenského rejstříku. Proti žadateli nebyla vedena žádná exekuce, jako marketingový zdroj uvedeno bývalý/stávající zákazník.

11. Z předloženého výpisu z ARES na jméno žalovaného a z předložených tří faktur – daňových dokladů č. , hodnota, , 5 a 6, a tří příjmových dokladů k těmto fakturám, soud zjistil, že tyto byly vystaveny žalovaným jako dodavatelem (ve všech případech stejnému odběrateli) dne 24. 8. 2019 na částku 35.000 Kč (za rekonstrukci bytového jádra), dne 24. 9. 2019 na částku 30.000 Kč (za montáž plovoucí podlahy a malování bytu) a dne 20. 10. 2019 na částku 40.000 Kč (za natažení stěny lepidlem a perlinkou, fajnovou a montáž nábytku).

12. Z předložené smlouvy o nájmu bytu (resp. jejích dvou stran) a potvrzení o provedení platby ze dne 14. 10. 2019 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela dne 30. 1. 2014 ohledně bytu , Anonymizováno, v domě na adrese , adresa, , dne 30. 1. 2014 jako nájemce , jméno FO, , a že dle potvrzení o platbě shora byla z účtu , jméno FO, odepsána platba ve výši 1.502,61 Kč.

13. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

27. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

28. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

30. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout výhradě z jeho příjmů z podnikání (jako OSVČ), doložených předloženými fakturami a příjmovými doklady shora. V zákaznické kartě uvedená částka čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 35.000 Kč, odpovídající prostému aritmetickému průměru tří fakturovaných částek dle faktur shora, je dle názoru soudu k prokázání příjmové situace žalovaného v době žádosti o úvěr naprosto nedostatečná, resp. neprůkazná, neboť nijak nereflektuje případné, ale vysoce pravděpodobné výdaje žalovaného související s provedenými fakturovanými pracemi (doprava, materiál, pracovní pomůcky apod.), kdy lze jen stěží předpokládat, že tyto hradil, resp. zajišťoval ze svého dotyčný odběratel, a rovněž ponížení těchto příjmů o následně odvedené srážky v podobě daní, zdravotního a sociálního pojištění a jiných plateb, k nimž je žalovaný jako podnikatel povinován. Rovněž skutečnost, že se ve všech fakturačních případech shora jednalo o stejného odběratele, snižuje výpovědní hodnotu předložených dokladů ve vztahu k příjmovým poměrům žalovaného, neboť nijak nevypovídá o (a ani z ní nelze dovodit jejich existenci, resp. množství a finanční výnosnost) dalších případných příjmů žalovaného z realizovaných zakázek v rámci jeho podnikatelské činnosti. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel výhradně ze sdělení žalovaného (s výjimkou předloženého potvrzení o platbě a části nájemní smlouvy shora), tyto byly uvedeny jako měsíční výdaje žalovaného za bydlení (nájem, inkaso, energie), osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a další výdaje (sociální/zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.), bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů či způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Souvislost předloženého potvrzení o platbě a části nájemní smlouvy shora s výdaji žalovaného není žalobcem nijak tvrzena, a ani v případě jejího tvrzení by se soudu nejevila jako průkazná, neboť z obsahu těchto listin nijak nevyplývá. Právním předchůdcem žalobce provedené ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost). V této situaci učiněný závěr, že při zjištěném použitelném příjmu žalovaného 20.000 Kč měsíčně (kdy tento je vypočtený právním předchůdcem žalobce dle názoru soudu na základě nepodložených či neprůkazných a nepřezkoumatelných údajů shora) má žalovaný dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 1.050 Kč, tedy minimálně ve výši 4.200 Kč měsíčně, resp. cca 4.700 Kč měsíčně, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

31. Podáním ze dne 22. 2. 2024, soudu doručeným dne 26. 2. 2024, žalobce doplnil svá žalobní tvrzení o skutečnost, že žalovaný dne 5. 1. 2021 uznal písemně svůj dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a zavázal se jej zaplatit. Uznaná celková dlužná částka činila 42.460 Kč. K prokázání svého tvrzení žalobce předložil listinu uznání dluhu ze dne 5. 1. 2021. Z této listiny soud zjistil, že touto listinou žalobce dne 5. 1. 2021 uznal svůj dluh vůči obchodní společnosti , právnická osoba, ve výši 42.460 Kč ke dni 31. 12. 2020, který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky podle Smlouvy o půjčce č. , hodnota, . Tato skutečnost však nijak nemůže zhojit nedostatek spočívající v nedostatečném ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru shora, a tedy ani důsledek tohoto nedostatečného ověření spočívající v absolutní neplatnosti této smlouvy, jak je blíže popsáno a zdůvodněno shora.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 35.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 20.540 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 14.460 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci uhradit, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí shora. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroku, administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, a to s ohledem na shora uvedený závěr Nejvyššího soudu, k němuž dospěl ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož má poskytovatel úvěru v případě porušení povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, právo pouze na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti určené soudem nebo dohodou účastníků. Z toho vyplývá, že žalovaný se do prodlení s úhradou dosud nesplacené jistiny dostane až v případě, že jistinu žalobci neuhradí ve lhůtě stanovené soudem ve výroku I. tohoto rozsudku, do té doby žalobce nemá nárok na žádné úroky z prodlení z dlužné jistiny, neboť její splatnost dosud nenastala.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.