6 C 256/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30.769 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 25.000 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 5.769 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 30.769 Kč od 6. 5. 2023 do 25. 9. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5.769 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.130,63 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 5. 1. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 31.594 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.594 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 16. 2. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 25.000 Kč. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 5. 5. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany původního věřitele , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 na žalobce. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky, zaslané mu dne 15. 9. 2023 prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše pohledávky v době zesplatnění činila celkem 31.594 Kč, z toho jistina 25.000 Kč, smluvní úrok 5.769 Kč a smluvní pokuta 825 Kč, žalovaný na tuto pohledávku ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho.

3. Podáním ze dne 6. 3. 2024, soudu doručeným dne 7. 3. 2024, vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky ve výši 825 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši z částky 825 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení, s tím, že nadále tak po žalovaném požaduje pouze úhradu částky ve výši 30.769 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30.769 Kč od 6. 5. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce využil svého dispozičního oprávnění a vzal žalobu svým podáním shora částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil usnesením ze dne 8. 3. 2024, č. j. EPR 3733/2024-8, které nabylo právní moci dne 3. 4. 2024.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 2. 2023 a z jejích doplnění - smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 2. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 3. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 3. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 3. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2023, smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 3. 2023 soud zjistil, že tyto smlouvy uzavřeli společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouvy neobsahují vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 6.000 Kč (smlouva z 16. 2. 2023), navýšený postupně až na 25.000 Kč (smlouva z 18. 3. 2023), s prodlouženou lhůtou splatnosti 1. 4. 2023 (smlouva z 18. 3. 2023), a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, .

7. Ze smluv o úvěru shora, z výpisů z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . ze dne 31. 1. 2023, ze dne 16. 2. 2023, ze dne 21. 2. 2023, ze dne 25. 2. 2023, ze dne 26. 2. 2023, ze dne 27. 2. 2023, ze dne 1. 3. 2023 a ze dne 3. 3. 2023, ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 26. 8. 2024 a z žalobního návrhu bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným výplatou na jeho bankovní účet shora činila celkem 25.000 Kč a že žalovaný na smlouvu o úvěru neuhradil právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023, adresovaného žalovanému, soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 9. 2023, adresované žalovanému, a z podacího lístku ze dne 15. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byla předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 5. 5. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

11. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.

12. Jiné, resp. žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

25. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť (tvrzeně) vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen. Rovněž tak nebylo soudu doloženo tvrzené prohlášení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, které navíc nebylo žalobcem ani blíže upřesněno co se týče uvedení zdrojů, výše či jiné specifikace a konkretizace těchto příjmů a výdajů, takže je naprosto nepřezkoumatelné, a z toho důvodu zjevně nedostatečné. Soud dospěl k závěru, že se tak žalobce, resp. jeho právní předchůdce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal ani s příjmovou, ani s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato nebyla právním předchůdcem žalobce kromě výše uvedeného nijak zmíněna ani doložena, a tedy dle názoru soudu zjevně ani prověřena. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného právním předchůdcem žalobce, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající, ve vztahu k finanční realitě žalovaného, elementární výpovědní hodnotu, když se soudu jeví jako pouze účelově tvrzená. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 25.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho, proto je povinen nesplacenou jistinu ve výši 25.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 25.000 Kč za dobu od 26. 9. 2023 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 26. 9. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 9. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 15. 9. 2023, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 20. 9. 2023 považuje upomínka za doručenou, splatnost tedy nastala dne 25. 9. 2023 a v prodlení je tak žalovaný od 26. 9. 2023). Výše úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

30. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 9. 2023, jak je blíže popsáno shora.

31. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly jednak náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 3. a. t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.800 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 2.178 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 1.231 Kč, kterou vynaložil na úhradu části soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (žalobce zaplatil z jím původně uplatňované částky soudní poplatek ve výši 1.264 Kč, v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, zaviněného žalobcem, však došlo ke snížení uplatňované částky na částku, z níž by byl vybrán soudní poplatek pouze ve výši 1.231 Kč, a tento rozdíl nemůže jít k tíži žalovaného). Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 3.409 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 62,5 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 2.130,63 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).