6 C 258/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 13.152 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13.152 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.357,77 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá zčásti co do kapitalizovaného úroku ve výši 4.037,67 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 23. 7. 2020, ve znění doplnění ze dne 17. 4. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 13.152 Kč s příslušenstvím. Částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 8.000 Kč, dlužných poplatků ve výši 5.152 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny jdoucích od 8. 11. 2017 do 6. 13. 2019 v celkové výši 1.357,77 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 1. 11. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 4.037,67 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 20. 9. 2016, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. V souvislosti s půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i úroky ve výši 1.120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč a poplatek za pojištění ve výši 232 Kč. Poskytnutou zápůjčku včetně poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti během 58 týdenních splátek po 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 31. 10. 2017. Žalovaná na svůj závazek zaplatila celkem 1.000 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem. 2) Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, po celou dobu řízení byla nečinná. 3) S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 5) Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), a žalovanou dne 20. 9. 2016. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Smlouvou se žalovaná zavázala zápůjčku spolu s úroky a poplatky v celkové výši 6.152 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 58 týdenních splátek po 244 Kč. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. 6) Ze zákaznické karty ze dne 20. 9. 2016 vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalované zjistil, že bydlí v nájmu a k uvedenému dni byla zaměstnána s tím, že čistý příjem z hlavního pracovního poměru dosahoval výše 9.742 Kč. Z uvedených příjmů žalovaná platila výdaje na bydlení ve výši 3.500 Kč a osobní výdaje ve výši 4.000 Kč. Na základě uvedených skutečností, které byly, dle údajů v zákaznické kartě, ověřeny z výpisu z účtu, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy, dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaná měla použitelný příjem ve výši 2.242 Kč. 7) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, má soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 8) Výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2020 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 9) Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. 10) Dle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11) Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12) Dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí věřitel připojit ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. 13) Dle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. 14) Dle ust. § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 15) Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (ustanovení § 580 odst. 1 o.z.). 16) Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17) Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18) Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 19) Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena shora specifikovaná smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované, coby spotřebitelce, zápůjčku ve výši 8.000 Kč Částku žalovaná obdržela v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila jejím podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku navýšenou o úroky ve výši 1.120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč a poplatek za pojištění ve výši 232 Kč, splatit v dohodnutých splátkách, jak je uvedeno výše. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na smlouvu plnila pouze zčásti platbami v celkové výši 1.000 Kč. Co se týče posouzení jednotlivých nároků žalobce, pak zcela jistě má nárok na vrácení poskytnuté zápůjčky – jistiny ve výši 8.000 Kč, kterou žalovaná ani zčásti nezaplatila. Co se týče sjednaných úroků, pak tyto byly ve smlouvě sjednány ve výši 1.120 Kč a žalovaná byla tedy zcela jasně informována o jejich výši. Vzhledem k tomu, že se jednalo o krátkodobou nebankovní zápůjčku, považuje soud nárok žalobce na úroky ve sjednané výši důvodným. 20) Co se týče poplatku za administrativní činnost ve sjednané výši 1.600 Kč, soud (vycházeje z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III ÚS 3725/13) konstatuje, že poplatky ve spotřebitelských úvěrech byly a jsou běžnou praxí, která je také reflektována legislativou. Taxativní specifikace služeb, které jsou za daný poplatek poskytovány, není potřebná, neboť jde o běžný poplatek hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany. Jedná se o tzv. paušál, a to vzhledem k obecnému způsobu jeho vymezení, jakož i k tomu, že žalovaná byla povinna daný poplatek platit pravidelně ve splátkách po celou dobu trvání závazkového vztahu. Sjednání různých paušálních plateb je realitou, přičemž nelze automaticky vyvozovat, že by využívání takovéto platby představovalo zneužití na úkor spotřebitele. Poskytovatel úvěru při sjednání úvěrové smlouvy ve své kalkulaci vychází (také) z toho, že jeho výnos bude tvořen dvěma složkami – úrokem a paušálním poplatkem, ovšem pokud by počítal pouze s příjmem v podobě úroků, nepochybně by se toto skutečnost odrazila na výši úrokové sazby. Sjednanou částku 1.600 Kč za 58 týdnů trvání smlouvy (cca 110 Kč měsíčně) neshledává za částku odporující dobrým mravům, sjednanou v rozporu s § 56 odst. 1 o.z. Takový poplatek (účel i jeho výše) odpovídá běžné praxi na finančním trhu. Na tomto základě dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za administrativní činnost není neplatné, poplatek představuje běžnou část ceny za poskytnutou zápůjčku, a tudíž jeho přezkumu brání ustanovení § 56 odst. 2 o. z. Nárok na poplatek za administrativní činnost proto soud považuje za oprávněný. 21) Při posuzování poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč vyšel soud ze zjištění, že na žádost žalované měly být jednotlivé týdenní splátky hrazeny v hotovosti k rukám pověřené osoby. Ze smluvních ujednání je zřejmé, že inkasní poplatek byl sjednaný právě pro případ úhrad v hotovosti. Vzhledem k tomu, že na jednu splátku připadá částka 55 Kč, soud má za to, že poplatek kryje skutečné náklady věřitele s přijímáním hotovostních splátek a to minimálně na odměnu osoby, která splátku převezme. Sjednaný inkasní poplatek proto není ujednáním odporujícím dobrým mravům či poctivému obchodnímu styku. 22) Stejně tak poplatek za pojištění ve výši 232 Kč, soud považuje za sjednaný zcela jasně a v souladu s dobrými mravy. 23) V posuzovaném případě považuje odvolací soud obsah smluvních ujednání stran o poplatcích za srozumitelný, neboť v textu listiny o vlastní smlouvě je zcela zřetelně ujednána celková výše úplat souvisejících s poskytnutím zápůjčky, kdy žalované musel být zcela zřejmý rozsah smluvních povinností a způsob jejich úhrady. Smluvní ujednání týkající se uvedených poplatků je umístěno na první straně smlouvy, nevzbuzuje dojem nepodstatného charakteru a je určité a srozumitelné z hlediska § 37 odst. 1 obč. zák. Žalovaná byla ve smlouvě seznámena s celkovou částkou, kterou bude muset za poskytnutou zápůjčku zaplatit, což jí mělo usnadnit výběr z dostupných produktů. 24) Soud má za oprávněný i požadavek na zaplacení úroku z prodlení, na který vznikl věřiteli nárok podle ustanovení § 1970 o.z. nejpozději od data splatnosti poslední dohodnuté splátky. Žalobcem požadovaná výše 8,05 % ročně pak je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni prodlení. Soud pak po přepočtu konstatoval, že žalobci vznikl nárok na žalobou uplatněné úroky z prodlení z částky 8.000 Kč v požadované výši 8,05 % ročně, které od 8. 11. 2017 do 6. 12. 2019 činí částku 1.357,77 Kč, i na požadované úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 25) Co se týče smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně pro dobu po dohodnuté splatnosti poslední splátky, který žalobce odůvodňuje smluvním ujednáním, konkrétně na straně 2 smlouvy, pak soudu tyto úroky považuje za sjednané neplatně ve smyslu § 588 odst. 1 o. z., jelikož byly sjednány neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že z ujednání nacházejících se ve smlouvě, vyplývá, že úroky za zápůjčku byly sjednány pevnou částkou 1.120 Kč. Nic dalšího o tom, že tyto úroky jsou vypočteny sazbou výše uvedenou a že se týkají pouze období, ve kterém mají být zápůjčky splaceny, a že poté bude zapůjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, ve smlouvě uvedeno není, resp. ze smlouvy takové ujednání nikterak nevyplývá. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení kapitalizovaných a běžících smluvních úroků není důvodný, a proto žalobu v této části zamítl. 26) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3x odměna po 300 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky); a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 252 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že soud nepřiznal právnímu zástupci odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ze dne 17. 4. 2022, neboť je považuje za neúčelně, když jeho obsahem je doplnění skutkových tvrzení, které měly být uvedeny již v žalobě.