6 C 267/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 225.659,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 214.025,95 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 11.633,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14.288,26 Kč za období od 31. 12. 2019 do 21. 9. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16.272 Kč za období od 31. 12. 2019 do 21. 9. 2020, s úrokem ve výši 15,80 % ročně z částky 225.659,64 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 225.659,64 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34.084,23 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne 18. 3. 2022 Okresnímu soudu v Příbrami, dne 1. 9. 2022 postoupenou Okresnímu soudu v Břeclavi, doplněnou podáním ze dne 3. 5. 2023, doručeným soudu téhož dne, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 225.659,64 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 14.288,26 Kč od 31. 12. 2019 do 21. 9. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16.272 Kč od 31. 12. 2019 do 21. 9. 2020, úroku 15,8 % ročně z částky 225.659,64 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 225.659,64 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, a dále náhrady nákladů řízení ve výši 43.584,60 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 31. 12. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru , Anonymizováno, , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 232.000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostně převodem na jeho účet dne 31. 12. 2019. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splatit tento úvěr, úročený dohodnutou sazbou 15,80 % ročně, v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 4.271,44 Kč, počínaje dnem 18. 1. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Dopisem ze dne 21. 9. 2020 právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil celkem 17.974,05 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2021. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2021, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 12. 11. 2021.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru , Anonymizováno, , tel. číslo, , datované dnem 31. 12. 2019, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 232.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splatit tento úvěr, úročený dohodnutou sazbou 15,80 % ročně, v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 4.271,44 Kč (poslední splátka ve výši 3.959,74 Kč), počínaje dnem 18. 1. 2020.

6. Ze smlouvy o úvěru shora, platební historie ke smlouvě shora, výpisu z úvěrového účtu na jméno žalovaného č. účtu , č. účtu, a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka úvěru čerpaná žalovaným dne 31. 12. 2019 činila celkem 230.000 Kč a že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem 17.974,05 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, přílohy č. 1 k této smlouvě, z potvrzení o úplatě ze dne 17. 9. 2021, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 adresovaného žalovanému a z podacího archu ze dne 4. 10. 2021 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. Z potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele , právnická osoba, . o výši příjmu zaměstnance ze dne 23. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaný má 0 vyživovaných osob, čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 21.019 Kč a jeho celkový čistý roční příjem za posledních 12 měsíců činil 257.313 Kč, pracovní poměr žalovaného je sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2020 a že nejsou z pracovního příjmu žalovaného prováděny žádné srážky.

10. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 2. 5. 2023 od , právnická osoba, . soud zjistil, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o , Anonymizováno, ze dne 30. 12. 2019. Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti , právnická osoba, . a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. V případě žalovaného vycházela banka z deklarovaného čistého měsíčního příjmu klienta, ověřeného z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, ve výši 21.019 Kč, typ povolání klienta na dobu určitou. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50.000 Kč, rodinný stav svobodný, druh bydlení pronajatý dům/byt, podíl na nákladech na bydlení 42,04 %, počet vyživovaných osob 0, dosavadní interní splátky 5.025,18 Kč, dosavadní externí splátky 0 Kč, ostatní výdaje 0 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, resp. výpočtu disponibilní částky banka postupovala tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo přitom počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Na základě takto zjištěné disponibilní částky bylo žádosti žalovaného vyhověno a předmětný úvěr ve výši 232.000 Kč s měsíční splátkou ve výši 4.271,44 Kč byl žalovanému poskytnut.

11. Z výpisu z bankovního a nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že jsou zde uvedeny tři produkty, jeden s nulovou splátkou (běžný účet FO) a dva (, Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) se splátkami ve výši 3.420,71 Kč a 1.604,47 Kč, s celkovou výší úvěrů 197.006,71 Kč a 70.000 Kč.

12. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru účinné od 1. 8. 2017, všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 8. 2019, sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 18. 4. 2019, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 9. 2020 a poštovní podací arch ze dne 24. 9. 2020, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

25. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

27. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť buďto vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi Ministerstva vnitra České republiky – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr), velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací), anebo částečná a neúplná (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v předloženém potvrzení zaměstnavatele shora), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle údajů uvedených ve vyjádření , právnická osoba, . shora (kromě luster ve výše uvedených registrech a databázích, zmíněných výše) při výpočtu disponibilní částky uvažována de facto pouze na základě obecných údajů jako jsou částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. Jediným relevantním, resp. konkrétním, byť blíže nespecifikovaným údajem pro tento účel posouzení se soudu jeví uvedená výše interních splátek 5.025,18 Kč, ve své osamocenosti však naprosto nedostačující, otázku výdajů žalovaného v celé její předpokládané variabilitě a pestrosti komplexně nepostihující. Rovněž v žádosti o úvěr uvedený údaj o podílu klienta na nákladech na bydlení ve výši 42,04 %, evidentně vzniklý prostým matematický výpočtem jako procentuální podíl doloženého čistého měsíčního příjmu žalovaného 21.019 Kč na pouze tvrzeném, nijak nedoloženém čistém měsíčním příjmu domácnosti 50.000 Kč, se soudu jeví jako zcela nevalidní, když jednak nevypovídá nic o skutečné výši těchto výdajů, resp. při neuvažování (protože nijak netvrzených ani nedoložených) dalších skutečností (např. o domluvě členů domácnosti o hrazení těchto nákladů na základě poměru čistých příjmů jejích členů) generující např. i ad absurdum předpoklad, že celý čistý příjem žalovaného mohl být použit na tyto náklady na bydlení), a ve výsledku tak neurčitý a tedy nic jednoznačně o výdajových poměrech žalovaného nevypovídající. Rovněž s ohledem na ve vyjádření právního předchůdce ze dne 2. 5. 2023 shora uvedený údaj, že při výpočtu disponibilní částky byly od příjmů žalovaného odečteny (mimo výše popsaného) i náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, když zároveň dle údajů obsažených v tomto vyjádření žalovaný žádné vyživované osoby neměl a žádné ostatní výdaje zde nejsou zmíněny, se pak soudu jeví toto žalobcovo tvrzení (resp. tvrzení žalobcova právního předchůdce) jako účelové, resp. pro forma uváděné. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

28. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 232.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 17.974,05 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 214.025,95 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Proto soud uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci uhradit, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí shora. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

29. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a smluvního úroku soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, a to s ohledem na závěr Nejvyššího soudu, k němuž dospěl ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož má poskytovatel úvěru v případě porušení povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, právo pouze na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti určené soudem nebo dohodou účastníků. Z toho vyplývá, že žalovaný se do prodlení s úhradou dosud nesplacené jistiny dostane až v případě, že jistinu žalobci neuhradí ve lhůtě stanovené soudem ve výroku I. tohoto rozsudku, do té doby žalobce nemá nárok na žádné úroky z prodlení z dlužné jistiny, neboť její splatnost dosud nenastala.

30. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly jednak náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod. 6 a. t. sestávající z částky 9.220 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé), částky 4.610 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., částku celkem 23.950 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23.950 Kč ve výši 5.029.50 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 28.979,50 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 9.027 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 38.006,50 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 89,68 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 34.084,23 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).