6 C 268/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10.883,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 3.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.000 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 5.741,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 8.741,88 Kč od 7. 12. 2023 do 19. 4. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 5.741,88 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 3.000 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 880,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.615,55 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a částku 2.141,76 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 26. 4. 2024, doplněnou podáním ze dne 16. 9. 2024, soudu doručeným dne 16. 9. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 8.741,88 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.741,88 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 880,18 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.615,55 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, a dále částky 2.141,76 Kč (odpovídající smluvní pokutě), a náhrady nákladů řízení ve výši 2.252 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 28. 12. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný obdržel v hotovosti v místě svého bydliště, což stvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce spolu s příslušenstvím celkem částku ve výši 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč, poslední splátka splatná 28. 2. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil částku ve výši 12.000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 s účinností k témuž dni na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 2. 1. 2024. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. ze dne 9. 4. 2024.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , datované dnem 28. 12. 2021, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, . jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému na hotovosti v místě jeho bydliště částku 15.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku ve výši 27.888 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy.

6. Ze smlouvy o úvěru shora a z žalobního návrhu soud zjistil, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 15.000 Kč, že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil právnímu předchůdci žalobce 12.000 Kč a že ode dne postoupení pohledávky žalovaný žalobci již neuhradil ničeho.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, z přílohy č. 1 k této smlouvě - seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení o provedení transakce ze dne 11. 12. 2023, z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován a dále byl vyzván k uhrazení dlužné částky.

8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 4. 2024, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 10. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dopis ze dne 5. 2. 2024, dopis ze dne 4. 3. 2024 a výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 23. 4. 2024, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

10. V odpovědi na výzvu soudu, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že se právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru shora řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr (příjmovou i výdajovou stránkou), žalobce soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ověřil na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 15.000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 10.903 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1.992 Kč, tedy zhruba 1/5 zůstatku příjmu žalovaného. Žalovanému tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 9.000 Kč, kterými mohl volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný předložil obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření své totožnosti a měsíčních příjmů výplatní pásky a pracovní smlouvu. Takový postup je možné označit za postup, při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Z uvedeného tedy plyne, že právní předchůdce žalobce aktivně zjišťoval finanční poměry žalovaného, postup vyžadovaný zákonem č. 257/2016 Sb. beze zbytku dodržel a bonita žalovaného byla před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřena. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že nade vší pochybnost prokázal řádné posouzení a prověření bonity žalovaného pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v požadované výši.

11. Z žádosti o úvěr ze dne 28. 12. 2021, podepsané žalovaným, soud zjistil, že v této žádosti žalovaný požádal o úvěr ve výši 30.000 Kč na 14 měsíců, se splátkami ve výši 3.984 Kč splatnými 5. dne v měsíci počínaje měsícem prosincem. V této žádosti žalovaný uvedl, že je od 7. 1. 2019 zaměstnaný na dobu neurčitou, nejedná o skončení pracovního poměru a není ve výpovědní lhůtě. Jako svůj jediný měsíční příjem žalovaný uvedl částku 18.463 Kč v kolonce Mzda, příjem z podnikání, jako své celkové měsíční výdaje částku 7.560 Kč, sestávající z výdajů na bydlení a energie ve výši 1.000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3.860 Kč, na srážky ze mzdy, výživné ve výši 2.000 Kč, na měsíční splátky stávajících půjček ve výši 500 Kč a na jiné ve výši 200 Kč. Rozdíl mezi takto uvedenými příjmy a výdaji, v žádosti označený jako použitelný měsíční příjem, tak činí částku 10.903 Kč. Žalovaný dle žádosti bydlí u rodičů, je svobodný, kolonka počet vyživovaných dětí do 26 let nebyla vyplněna. V sekci Seznam dluhů žadatele není uvedený žádný údaj o nějakém nesplaceném závazku žalovaného.

12. Z pracovní smlouvy, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . , adresa, , jako zaměstnavatelem, a žalovaným, jako zaměstnancem, soud zjistil, že žalovaný byl u výše uvedeného zaměstnavatele zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou od 7. 1. 2019.

13. Z výplatních pásek zaměstnavatele , právnická osoba, . na jméno žalovaného za období 9/2021, 10/2021 a 11/2021 soud zjistil, že částka k výplatě na účet žalovaného činila 15.955 Kč (9/2021), 18.692 Kč (10/2021) a 20.743 Kč (11/2021).

14. Z potvrzení o platbě ze dne 4. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaným byla na účet soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, uhrazena tohoto dne částka 2.000 Kč.

15. Jiné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

17. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

22. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

23. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

24. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . vs. , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, nebo částečná a neúplná (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v žádosti o úvěr a ve výplatních páskách shora), a z tohoto důvodu nedostatečná. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla zmíněna pouze v žádosti o úvěr shora, na základě údajů uvedených žalovaným, bez jejich bližší specifikace a uvedení zdrojů, umožňujících jejich ověření. Žalobce nepředložil ani neoznačil žádné dokumenty (kromě potvrzení o platbě soudnímu exekutorovi shora), na jejichž základě jeho právní předchůdce ověřoval tvrzenou výši výdajů žalovaného. Údaje o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného, obsažené v žádosti o úvěr shora, zahrnující výdaje na bydlení a energie ve výši 1.000 Kč, resp. dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3.860 Kč, které jsou spolu se srážkami ze mzdy ve výši 2.000 Kč, s měsíční splátkou stávajících půjček ve výši 500 Kč a s jinými (blíže nespecifikovanými) výdaji ve výši 200 Kč uvedeny jako jediné pravidelné výdaje žalovaného, jsou dle názoru soudu očividně neúplné a z tohoto důvodu realitu nepostihující, a jeví se tak jako účelově resp. pro forma uváděné. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, provedeného žalobcem, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) elementární výpovědní hodnotu, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci běžného ekonomického provozu, žádné další, resp. vyšší výdaje (viz např. dle soudu zjevně nereálný údaj o měsíčních výdajích na bydlení a energie ve výši 1.000 Kč). Dále z obsahu žádosti o úvěr a z potvrzení o platbě shora vyplývá, že pravidelným měsíčním výdajem žalovaného byly platba soudnímu exekutorovi ve výši 2.000 Kč (a tedy žalovaný měl v době žádosti o úvěr závazky po splatnosti) a měsíční splátka stávajících půjček ve výši 500 Kč (bez bližší konkretizace), přičemž tato skutečnost nebyla žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem nijak reflektována, byť se dle názoru soudu jedná o skutečnost, která mohla a měla zakládat jeho odůvodněné obavy a nedůvěru ve schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr. Navíc fakt, že v téže žádosti o úvěr v sekci Seznam dluhů žadatele není uvedený žádný údaj o nějakém nesplaceném závazku žalovaného, což je v přímém rozporu s údajem o měsíční splátce stávajících půjček žalovaného ve výši 500 Kč i o platbě soudnímu exekutorovi (srážky ze mzdy, výživné) ve výši 2.000 Kč, uvedenými v téže listině, příliš nesvědčí o pečlivosti právního předchůdce žalobce při ověřování úvěruschopnosti žalovaného a nepřispívá tak k důvěryhodnosti jím učiněných závěrů v rámci tohoto posouzení. Lze tedy uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

34. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 15.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 12.000 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 3.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 3.000 Kč za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 20. 4. 2024, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené ve výzvě před podáním žaloby ze dne 9. 4. 2024, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 10. 4. 2024, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění nejpozději do 19. 4. 2024, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 15. 4. 2024 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 19. 4. 2024 a v prodlení je tak žalovaný od 20. 4. 2024). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dlužná částka je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

35. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky, smluvní úrok, smluvní pokuta). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené v předžalobní výzvě ze dne 9. 4. 2024, jak je blíže popsáno shora.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.