6 C 27/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 16.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 4.000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.141,46 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4.000 Kč od 21. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části o zaplacení částky 12.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7.633,23 Kč, úroku ve výši 19,97 % ročně z částky 16.000 Kč od 21. 2. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 475,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12.000 Kč od 21. 2. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 16.000 Kč s příslušenstvím. Tato částka se sestává z dlužné jistiny ve výši 16.000 Kč a příslušenství, tj. kapitalizovaných úroků ve výši 19,9753 % ročně z částky 16.000 Kč od 4. 10. 2013 do 20. 2. 2018 v celkové výši 7.633,23 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 16.000 Kč od 7. 1. 2013 do 20. 2. 2018 v celkové výši 1.616,78 Kč, dále úroků ve výši 19,97 % ročně z částky 16.000 Kč od 21. 2. 2018 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 16.000 Kč od 21. 2. 2018 do zaplacení. Žalobce nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 10. 8. 2012 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 13.376 Kč představující úrok ve výši 2.043 Kč, poplatek za administrativní zpracování půjčky ve výši 3.040 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.293 Kč. Půjčku včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 4. 10. 2013. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný na svůj závazek částečně plnil až po té, co došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016. Žalovaný celkem zaplatil 12.000 Kč, přičemž toto plnění bylo žalobcem započteno zčásti na poplatek, zákonné úroky z prodlení a smluvní úroky. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem dne 10. 8. 2012. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal půjčenou finanční částku ve výši 16.000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13.376 Kč, tedy v celkové výši 29.376 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 490 Kč a poslední splátku ve výši 466 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Smluvní podmínky nejsou podepsány nikým. Dle čl. 11 smluvních podmínek v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Výzvou k plnění se ze dne 18. 7. 2018 spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne, bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Dle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj duh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis Dle ust. § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákona nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 obč. zák., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 16.000 Kč Částku žalovaný obdržel v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku navýšenou o souhrnný poplatek splatit, jak je podrobně uvedeno výše. Nároky původního věřitele z uvedené smlouvy o půjčce přešly na žalobce. Žalobce zaplatil celkem částku 12.000 Kč. Soud celkové plnění žalovaného na rozdíl od žalobce započetl nejprve na jistinu, neboť shledal sjednaný souhrnný poplatek ve výši 13.376 Kč v rozporu s dobrými mravy, jelikož podle § 658 odst. 1. obč. zák. lze při peněžité půjčce sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u půjček poskytovaných subjekty, které nejsou bankami, není možné sjednat. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003, přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatek) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Ze smlouvy navíc není zřejmé, proč je tato částka poplatku stanovena právě v této výši (tento sjednaný poplatek totiž činí bezmála půjčenou částku). Ujednání účastníků o dalším plnění (poplatku) tak soud považuje za neplatné pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy dle § 39 obč. zák. S ohledem na uvedené žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil jistinu ve výši 12.000 Kč a na souhrnný poplatek nezaplatil ničeho. Žalovaný tedy na jistinu doposud neuhradil částku ve výši 4.000 Kč, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, soud zároveň vyhověl žalobci ohledně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, tj. z 4.000 Kč od 21. 2. 2018 do zaplacení dle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. a dále co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.141,46 Kč, který soud z důvodu započtení plnění žalovaného na jistinu přepočítal. Ve zbývající části zákonného úroku z prodlení, a to jak kapitalizovaného, tak i běžícího, soudu žalobu, s ohledem na dlužnou částku, zamítl. Soud žalobu zamítl i ohledně kapitalizovaných úroků ve výši 7.633,23 Kč a úroků ve výši 19,97 % ročně z částky 16.000 Kč od 21. 2. 2018 do zaplacení, které žalobce požadoval s odkazem na článek 3 smluvních podmínek. Soud tyto úroky považuje za sjednané neplatně ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., jelikož byly sjednány neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že z ujednání nacházejícím se na první straně smlouvy, s nimiž byl žalovaný zcela jistě seznámen, jelikož se pod tato ujednání podepsal, vyplývá, že úrok za půjčku byl sjednán pevnou částkou 2.043 Kč a byl součástí souhrnného poplatku. Nic dalšího o tom, že tyto úroky jsou vypočteny sazbou výše uvedenou a že se týkají pouze období, ve kterém má být půjčka splacena, a že poté bude půjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenými sazbami, ve smlouvě na jejich první straně uvedeno není. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutou půjčku, základním ujednáním smlouvy o půjčce, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustné, a mělo by tedy být obsaženo v samotné smlouvě, tedy v ujednáních podepsaných žalovaným. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel půjčky, je nejprve uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok je obsažen až v obsáhlých a nepřehledných podmínkách smlouvy, které žalovaným jako příjemcem půjčky podepsány nejsou, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy neplatně, proto soud žalobu ohledně těchto úroků zamítl. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 26. 4. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 38.999 Kč, byl úspěšný co do částky 6.037 Kč (15%) a jeho neúspěch činí 85 %. V řízení byl tedy úspěšnější žalovaný, s ohledem na to, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud pro úplnost uvádí, že hmotněprávně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.