6 C 273/2019

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 56.416 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 52.773,76 Kč a dále zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 52.773,76 Kč od [datum] do zaplacení, a dále zaplatit úrok ve výši 9,8 % ročně z částky 49.162,91 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 198.720 Kč, a dále zaplatit smluvní pokutu ve výši 15.208,35 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.800 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodnutí až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

I. Žaloba se v části 3.642,24 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.638,90 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 3.642,24 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 53,31 % ročně z částky 49.162,91 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou soudu dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 56.416 Kč představující jistinu úvěru ve výši 49.162,91 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 4.117,16 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.136 Kč. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 56.730,07 Kč za každý den prodlení od [datum] do [datum] ve výši 9.814,29 Kč a smluvní pokutu z částky 53.280,07 Kč od [datum] do [datum] ve výši 7.032,96 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z částky 56.416 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 63,11 % ročně z částky 49.162,91 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 198.720 Kč. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že mezi ním a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 60.001 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit během 48 splátek ve výši 3.450 Kč měsíčně. Úrok by sjednán ve výši 84,97 % ročně. Jelikož žalovaná řádně nesplácela, došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Do data zesplatnění žalovaná uhradila celkem 72.500 Kč Poslední splátku před zesplatněním učinila žalovaná dne [datum]. Před zesplatněním vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 448,50 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, což nastalo u splátek [číslo]. Žalobce má tedy nárok na smluvní pokutu v celkové výši 3.136 Kč. Ve smlouvě bylo pro případ, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, sjednáno, že jí vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila částku 3.450 Kč, a to dne [datum]. K jednání soudu dne [datum] se dostavila řádně předvolaná žalovaná i právní zástupce žalobce. Žalovaná se u jednání vyjádřila k žalobě tak, že si je vědoma svého dluhu u žalobce. S ohledem na skutečnost, že s žalobcem vede u zdejšího soudu dva spory, požádala o možnost splátek s tím, že může u obou nároků splácet dohromady maximálně 10.000 Kč měsíčně. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] (dále jen„ smlouva“) vyplývá, že žalovaná („ úvěrovaná“) požádala žalobce („ uvěrující“) o poskytnutí úvěru ve výši 60.001 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činí 84,97 % ročně a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů činí 84,97 %. Úvěr měl být uhrazen v rámci 48 měsíčních splátek po 3.450 Kč. Celková částka k úhradě měla být ve výši 165.600 Kč. V čl. 4 odst. 4.4 smlouvy bylo dohodnuto, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. V čl. 12 odst. [číslo], a), b) a 12. 7. smlouvy byly sjednány smluvní pokuty v případě prodlení se splátkami o délce 30 dnů ve výši 448,50 Kč a dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru v případě prodlení se zaplacením dlužné částky po zesplatnění. Dle čl. 12 odst. [číslo] písm. b) smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že nebudou splátky hrazeny řádně a včas, nebo, že se ocitne dlužník v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce šedesáti dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 12 odst. [číslo] smlouvy je uvedeno, že v případě zesplatnění úvěru se veškeré nezaplacené splátky úvěry zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok, stávají součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu jsou dlužníci povinni zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy došlo k zesplatnění úvěru. Úvěrující je oprávněn požadovat, aby dlužníci v případě prodlení s hrazením takto zvýšené jistiny platili zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení z celé této nově vzniklé zvýšené jistiny (tedy z celé nové jistiny úvěru). Dopisem ze dne [datum] žalobce oznámil žalované schválení úvěru ve výši 61.001 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 84,97 % ročně. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna zaplatit v rámci 48 měsíčních splátek po 3.450 Kč, pak měla činit 165.600 Kč. Součástí oznámení byl i splátkový kalendář. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že dne 30. [číslo] 016 žalobce zaslal žalované finanční částku v celkové výši 60.001 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce zesplatnil úvěr ke dni [datum] s tím, že ke dni zesplatnění činila dlužná částka 59.866 Kč. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaná zaplatila žalobci celkem částku 75.950 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s příslušeným podacím archem, má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu. Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí věci. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některých z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právní předpisem upravujícím úroky z prodlení a c) smluvní pokutu. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1802 o.z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle ustanovení § 1806 věty prvé o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Podle ustanovení § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ustanovení § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou jako spotřebitelkou byla dne [datum] uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2399 odst. 1 o. z., na základě které žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 61.001 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit během 48 měsíčních splátek po 3.450 Kč počínaje prosincem 2016, na úvěr však hradila pouze částečně a došlo tak v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s plněním svého závazku. Po zesplatní žalovaná zaplatila částku 3.450 Kč. Co se týče smluvní pokuty ve výši 3.136 Kč za prodlení splátek [číslo] pak tento nárok byl mezi účastníky sjednán v bodu [číslo] smlouvy o úvěru tak, že při prodlení o délce 30 dnů činí smluvní pokuta částku 448,50 Kč, což při sedmi pokutách je 3.136 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 16.847,25 Kč představující smluvní pokutu sjednanou v bodu [číslo] smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 9.814,29 Kč počítanou z částky 56.730,07 Kč za období od [datum] do [datum], tj. od zesplatnění do dne platby žalované po zesplatnění, kdy zaplatila částku 3.450 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 7.032,96 Kč počítanou z částky 53.280,07 Kč za období od [datum] do [datum]. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 52.773,76 Kč zahrnující jistinu ve výši 49.162,92 Kč, úroky přirostlé k jistině ve výši 474,85 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.136 Kč. Dále je důvodná co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 52.773,76 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 9,8 % ročně z částky 49.162,91 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 198.720 Kč, a smluvní pokuty ve výši 15.208,35 Kč. Ve výroku II. pak soud žalobu zamítl v části smluvní pokuty ve výši 1.638,90 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 3.642,24 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 3.642,24 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 53,31 % ročně z částky 49.162,91 Kč od [datum] do zaplacení, neboť soud dospěl k závěru, že se jedná o úroky nemorální, v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů v době uzavření předmětné smlouvy. Soudu je z úřední činnosti známo, konkrétně z databáze časových řád [příjmení] [jméno], že úroková sazba v listopadu 2016 při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací sazby na jeden rok do pěti let činila 9,8 % ročně. I přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy nezajištěného úvěru však soud dospěl k závěru, že v daném případě sjednanou výši úroků (84,97 % ročně) i žalobcem v žalobě požadovanou (63,11 % ročně) je třeba hodnotit jako zcela nepřiměřenou, neboť tato sazba úroků je šestkrát vyšší, než byly nejvyšší úrokové sazby požadované bankami a takové ujednání současně zakládá v neprospěch spotřebitele významně nerovnovážnou povinnost, přičemž k takovému ujednání nelze přihlížet (§1815 o.z.). S ohledem na uvedené se tedy soud, v návaznosti na ust. § 1802 o.z., zabýval výší úroků, které byly obvyklé, tj. které byly požadované za úvěry poskytované bankami v době uzavření smlouvy. Úroková sazba v době uzavření smlouvy činila 9,8 % ročně. Z žalobcem požadovaných úroků ke dni zesplatnění ve výši 4.117,16 Kč je tak oprávněný nárok na úroky ve výši 474,85 Kč. S ohledem na uvedené, tedy soud ponížil i částku, z níž je počítán zákonný úrok z prodlení i smluvní pokuta za období od [datum] do [datum] a smluvní pokuta za období od [datum] do [datum] (výrok I.), neboť do těchto částek byl žalobcem započítán i smluvní úrok, ohledně něhož soud dospěl k závěru, že je nemorální a proti dobrým mravům (srov. usnesení Krajského soudu v [obec] č.j. 28 Co 219/2019-79). Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k [datum] (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 147.233 Kč, byl úspěšný co do částky 85.243 Kč (58%) a jeho neúspěch činí 42 %. Protože poměr úspěchu a neúspěchu je ve vztahu k žalované částce nepatrný, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Pokud jde o úhradu dlužné pohledávky a příslušenství soud, současně ve výroku rozsudku umožnil žalované, v návaznosti na její žádost splácení přiznané částky v měsíčních splátkách po 3.800 Kč. V případě, že žalovaná neuhradí, byť jen některou ze stanovených splátek, ztratí výhodu splátek a příslušný dluh se stane splatným.