6 C 274/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 49.336,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci [právnická osoba], - částku 34.011 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.944,67 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 19.520 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) částku 15.325,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.290,24 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 8.552,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá zčásti co do kapitalizovaného úroku ve výši 7.578,90 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 19.520 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 8.552,90 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.051,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta. 1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 30. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 49.336,45 Kč sestávající se dvou nároků. 2) První nárok představuje částku 34.011 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 19.520 Kč a poplatek ve výši 14.491 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od 11. 6. 2019 do 18. 12. 2020 v celkové výši 2.944,67 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 7. 3. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 4.512,92 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 11. 1. 2019, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i úroky ve výši 3.935 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 8.596 Kč a odměnu za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2.660 Kč. Poskytnutou zápůjčku včetně poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátek po 620 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 3. 2020. Žalovaná uhradila celkem částku 3.180 Kč, kdy část plateb byla započtena na částečnou úhradu příslušenství a část na jistinu. 3) Druhý nárok pak činí částku 15.325,45 Kč, která se sestává z dlužné jistiny ve výši 8.552,90 Kč a poplatku ve výši 6.772,55 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od 11. 6. 2019 do 18. 12. 2020 v celkové výši 1.290,24 Kč, kapitalizované smluvní úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 1. 10. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 3.065,98 Kč, úroky z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a smluvní úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 6. 8. 2018, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i úroky ve výši 2.683 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 6.020 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 6.020 Kč. Poskytnutou zápůjčku včetně poplatků se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátek po 469 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 9. 2019. Žalovaná uhradila celkem částku 12.759 Kč, kdy část plateb byla započtena na částečnou úhradu příslušenství a část na jistinu. 4) Žalobce se stal věřitelem předmětných pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ze dne 18. 12. 2020. Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno dopisem. 5) Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalované splácet poskytnuté zápůjčky pak, žalobce pouze uvedl, že tato povinnost byla splněna, že byly zkoumány a zhodnoceny informace získané o žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům. 6) Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. 7) Žalovaná se k jednání nařízenému na den 14. 4. 2022 nedostavila, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 28. 2. 2022, a to postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). K jednání soudu se dostavil právní zástupce žalobce, a soud proto na základě § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 8) Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 9) Smlouvou o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne 6. 8. 2018. Předmětem byl závazek uvedené společnosti poskytnout žalované zápůjčku ve výši 15.000 Kč a závazek žalované půjčenou finanční částku spolu se souhrnným poplatkem zahrnující úrok ve výši 2.683 Kč, administrativní poplatek ve výši 6.020 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 4.422 Kč, tj. souhrnný poplatek ve výši 13.125 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 59 týdenních splátek po 469 Kč a poslední splátka měla být ve výši 454 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. 10) Smlouvou o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne 11. 1. 2019. Předmětem byl závazek uvedené společnosti poskytnout žalované zápůjčku ve výši 22.000 Kč a závazek žalované půjčenou finanční částku spolu se souhrnným poplatkem zahrnující úrok ve výši 3.935 Kč, administrativní poplatek ve výši 8.596 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2.660 Kč, tj. souhrnný poplatek ve výši 15.191 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 59 týdenních splátek po 620 Kč a poslední splátka měla být ve výši 611 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. 11) Ze zákaznické karty ze dne 6. 8. 2018 vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalované zjistil, že bydlí v nájmu a k uvedenému dni byla zaměstnána a čistý příjem z hlavního pracovního poměru měla 17.065 Kč. Dále byly uvedeny další, blíže nespecifikované příjmy ve výši 15.000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činily částku 5.500 Kč. Na základě uvedených skutečností, které byly, dle údajů v zákaznické kartě, ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy, výplatní pásky, dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutou zápůjčku splácet. 12) Ze zákaznické karty ze dne 11. 1. 2019 vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalované zjistil pouze to, že bydlí v nájmu a k uvedenému dni byla zaměstnána a čistý příjem z hlavního pracovního poměru měla 21.070 Kč. Dále byly uvedeny další, blíže nespecifikované příjmy ve výši 14.500 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činily částku 4.000 Kč. Na základě uvedených skutečností, které byly, dle údajů v zákaznické kartě, ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy a výplatní pásky, dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutou zápůjčku splácet. 13) Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, ve spojení s dokladem o jejím odeslání, vzal soud za prokázané, že žalované bylo oznámeno postoupení předmětných pohledávek na žalobce. 14) Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021, ve spojení s příslušným podacím lístek, má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. 15) Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 17) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není např. možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru či dlouhodobě onemocní. 20) Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 21) Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 22) Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 23) Podle § 586 odst. 1 o.z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 24) Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 25) Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 26) Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 27) Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 28) Účastníci uzavřeli ve dnech 6. 8. 2018 a 11. 1. 2019 smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých žalobce, resp. jeho právní předchůdce, poskytl žalované, coby spotřebiteli, zápůjčky ve výši 15.000 Kč a 22.000 Kč. Žalovaná nehradila řádně smluvené splátky, když na smlouvu ze dne 6. 8. 2018 zaplatila částku 12.759 Kč a na smlouvu ze dne 11. 1. 2019 uhradila částku 3.180 Kč. Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalované, coby spotřebitelky ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru. Na podkladě tvrzení žalobce o způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované, dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Žalobce si u všech smluv od žalované vyžádal doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně podstatné informace o výdajích žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce na základě tvrzení žalované nelze akceptovat. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel předmětné posouzení činit zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. K tomuto porovnání však reálně, vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů k výdajům, nemohlo dojít. 29) Soud současně poukazuje na to, že Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ SDEU“) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ vnitrostátní soudy … musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem… Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“ (bod 46). 30) Právo Evropské unie má aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i před právem České republiky. To ostatně konstatoval i Ústavní soud České republiky např. v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v němž uvedl, že národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. 31) S ohledem na uvedenou judikaturu, soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnuté zápůjčky, přičemž dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť neprověřil jí tvrzené výdaje a navíc jí byl schopen během jednoho půl roku poskytnout dvě zápůjčky, což je o důvod navíc, aby v případě jednotlivých smluv, byly výdaje podrobně zjišťovány a ověřovány např. výpisy z bankovních účtů. 32) Soud tedy dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o zápůjčce jsou pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu, když žalobce poskytl žalované zápůjčky, i přestože řádně nesplnil povinnost posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. 33) Z neplatné smlouvy o zápůjčce nemohou žalobci náležet žádné úroky ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. 34) S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 49.336,45 Kč, představující neuhrazenou část poskytnutých finančních prostředků. Při určení výše dlužné částky soud vycházel z poskytnutých částek 37.000 Kč a žalovanou zaplacené částky 15.393 Kč. Současně soud přiznal žalobci právo na zákonné úroky z prodlení z dlužných částek blíže specifikované ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 35) Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 14. 4. 2022 (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok ve výši 71.453,80 Kč, byl úspěšný co do částky 57.185,80 Kč (80 %). Žalobce byl tedy ve sporu z větší části úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5.051,80 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.974 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49.336,45 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 500 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3.100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. V souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 4. 2022 z Hodonína do Břeclavi a zpět vlakem k celkem dvěma jednáním nařízeným na stejný den náleží náhrada ve výši jedné poloviny z částky 54 Kč, tj. jízdné ve výši 27 Kč podle ust. § 13 a. t. a jedna polovina náhrady za ztrátu času k jednání soudu v trvání 2 × 30 minut z částky 200 Kč, tj. 100 Kč, podle ust. § 14 a. t. Součástí nákladů řízení je i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.327 Kč ve výši 1.118,70 Kč. Soud nepřiznal právním zástupcem požadované cestovné osobním vozidlem, neboť ani přes výzvu soudu nedoložil technický průkaz vozidla.