6 C 293/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16.150 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne , datum, pod č. , hodnota, smlouvu o úvěru ve výši , částka, (skládající se z půjčené částky , částka, a souhrnného poplatku , částka, ), který měl žalovaný splácet formou pravidelných týdenních splátek ve výši , částka, , první splátka splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, celkem na splátkách uhradil žalobci částku ve výši , částka, . Žalobce kromě nesplacené částky ve výši , částka, požaduje dále zákonný úrok z prodlení z této částky, a to až od , datum, , když prodlení žalovaného s úhradou úvěru nastalo sice v důsledku jeho nepravidelného splácení dříve, ale žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a datum splatnosti určil na , datum, a datum prodlení na , datum, . K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce uvedl, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly žalobcem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit s tím, že se jednalo o kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrolu náhledem do insolvenčního rejstříku, telefonickou kontrolu zaměstnání, kontrolu platební historie klienta u společnosti žalobce, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalovaného (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žalobce žijícího v dané oblasti, a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých obchodním zástupcem v kartě klienta.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že smlouvu o úvěru shora uzavřel žalobce jako společnost a žalovaný jako spotřebitel. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy bezúčelový úvěr ve výši , částka, a závazek žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši , částka, a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , tedy celkem částku ve výši , částka, , žalobci vrátit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši , částka, , splatnými vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky, počínaje úhradou první splátky dne , datum, .

5. Z evidenční karty klienta na jméno žalovaného ze dne , datum, soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou jako , Anonymizováno, u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, , přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem měla tvořit mzda ve výši , částka, a brigáda ve výši , částka, , při počtu zdrojů příjmu 2, další čisté příjmy domácnosti neuvedeny, celkem tedy měsíční příjmy domácnosti činily , částka, . Jako výdaje jsou uvedeny životní výdaje na bydlení ve výši , částka, , životní minimum na ověření ve výši , částka, a nebankovní závazky ve výši , částka, , celkem tedy měsíční výdaje domácnosti činily , částka, , a disponibilní zůstatek tak činil , částka, . Žádné jiné životní výdaje (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.), bankovní závazky, splátky exekucí, výživné, jiné srážky nebo jiné pravidelné měsíční výdaje domácnosti nebyly v kartě uvedeny. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva a výpis z bankovního účtu. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, typ bydlení spolubydlící, není majitelem nemovitosti, u žalobce již měl úvěr (REF).

6. Z přehledu splátek a úhrad ke smlouvě o úvěru 66-420918 a z předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu zaplatil žalobci celkem částku ve výši , částka, . Dále z tohoto přehledu soud zjistil, že žalovaný byl klientem žalobce od , datum, .

7. Z předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z poštovního podacího archu ze dne , datum, pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne , datum, žalovanému odeslal.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 o. z.).

10. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen z. s. ú.) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

11. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

18. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neověřoval, neboť nejen že vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, , kontrola rodného čísla dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr), velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, kontrola platební historie žalovaného u společnosti žalobce), anebo částečná, neúplná a nedoložená (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v evidenční kartě klienta), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle údajů uvedených v evidenční kartě klienta uvažována de facto pouze na základě obecných údajů jako jsou částka životního minima žalovaného a částka nákladů na bydlení, kdy se zřejmě v obou případech jedná o částky stanovené normativně (ani tato skutečnost však žalobcem není tvrzena, o skutečné finanční situaci žalovaného nic nevypovídající. Údaj o výši měsíčních výdajů žalovaného na nebankovní závazky v částce , částka, nebyl nijak konkretizován a specifikován (u které společnosti, na jak dlouho, celková výše dluhového zatížení z těchto závazků). Navíc dle názoru soudu ani další zjištěné, resp. tvrzené informace (existence klientského vztahu žalovaného k žalobci již od , datum, , kdy v kartě klienta jako druh úvěru, který měl žalovaný u žalobce, je zaškrtnuta varianta REF, zřejmě tedy refinancování) žalobce řádně nevyhodnotil, resp. jeho vyhodnocení je s těmito údaji v rozporu. Tyto skutečnosti nebyly žalobcem nijak komentované ani reflektované, a přitom se dle názoru soudu jedná o skutečnosti, které přisvědčují tomu, že by žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Validita výsledků vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr se tak soudu jeví jako velmi sporná až účelově, resp. pro forma tvrzená, neboť vychází z nijak blíže neodůvodněného pozitivního vyhodnocení vesměs negativních informací (výše žalobcovy mzdy, refinancování dřívějších úvěrů či úvěru), a dále z nijak neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet disponibilního zůstatku přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů, a konec konců i o výši jeho příjmů (částka ve výši , částka, jako měsíční příjem žalovaného ze zdroje označeného jako brigáda rovněž nebyla nijak blíže konkretizována a specifikována, např. označením zdroje, dobou trvání, a nebyl předložen ani tvrzen žádný způsob ověření tohoto údaje, přičemž se mělo jednat o význačnou část – 42,65 % - tvrzených příjmů žalovaného). V otázce výdajové se tak soudu kromě výše zmíněného (chybějící reflexe refinancování dřívější úvěrové smlouvy nebo smluv žalovaného) jeví jako zásadní absence konkretizovaných údajů o výdajích žalovaného, resp. jejich doložení a ověření. V evidenční kartě klienta uvedené a žalobcem posuzované údaje o výdajích žalovaného ve výši , částka, (životní minimum) a o měsíčních výdajích na bydlení (bez jakéhokoli upřesnění) ve výši , částka, jsou dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť jsou naprosto nepřezkoumatelné. Rovněž tak se tyto údaje soudu jeví (i přes svou nepřezkoumatelnost) jako očividně podhodnocené a nereálné, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje (než v evidenční kartě klienta uvedené a kvantifikované). Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou a žalobci vzhledem k povaze uplatňovaného nároku a výši vzájemných plnění právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení neúspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.