6 C 30/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 15.362 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce [právnická osoba], aby žalovaný [celé jméno žalovaného] byl povinen mu zaplatit částku 15.362 Kč a dále zaplatit - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.921,63 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 6.235,75 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14.516,29 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, - úrok 19,7 % ročně z částky 14.516,29 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne 16. 3. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 15.362 Kč s příslušenstvím sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14.516,29 Kč a dlužného poplatku ve výši 845,71 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny jdoucí od 10. 11. 2017 do 24. 6. 2019 v celkové výši 1.921,63 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 19,70 % ročně z dlužné jistiny jdoucí od 1. 5. 2017 do 24. 6. 2019 ve výši 6.235,75 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 25. 6. 2019 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 19,70 % ročně z dlužné jistiny od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 31. 5. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80.000 Kč. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 37.487 Kč. Zápůjčku včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 100 týdenních splátek po 1.175 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 4. 2017. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť zaplatil více, než činila poskytnutá zápůjčka.

3. K jednání soudu dne 15. 4. 2021 se dostavil řádně předvolaný žalovaný. Žalobce ani jeho právní zástupce se po předchozí omluvě nedostavili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem dne 31. 5. 2015. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 80.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal půjčenou finanční částku ve výši 80.000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 37487 Kč, tedy v celkové výši 117.487 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 99 týdenních splátkách po 1.175 Kč a poslední splátkou ve výši 1.162 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Smluvní podmínky nejsou podepsány nikým. Dle čl. 12 smluvních podmínek v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky.

6. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného.

7. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalobce zaplatil celkem částku 102.125 Kč.

8. Výzvou k plnění ze dne 8. 10. 2019 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek. Součástí výzvy bylo i opětovné vyrozumění o postoupení pohledávky na žalobce.

9. Dle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

11. Dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí věřitel připojit ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě.

12. Dle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

13. Dle ust. § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (ustanovení § 580 odst. 1 o.z.).

15. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

18. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena shora specifikovaná smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému coby spotřebiteli zápůjčku ve výši 80.000 Kč Částku žalovaný obdržel v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil jejím podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku navýšenou o poplatek ve výši 37.487 Kč splatit v dohodnutých splátkách, jak je uvedeno výše. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na smlouvu plnil pouze zčásti. Nárok věřitele z předmětné smlouvy přešly na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Žalovaný zaplatil na poskytnutou zápůjčku celkem 102.125 Kč. Soud celkové plnění žalovaného však započetl na jistinu. Žalovaný tak právnímu předchůdci žalobce zaplatil celou jistinu ve výši 80.000 Kč a na poplatky zaplatil 22.125 Kč. Ze shora uvedené tedy vyplývá, že žalovaný poskytnutou jistinu zcela zaplatil. Soud tedy žalobu shledal v této části zcela nedůvodnou.

19. Žaloba byla rovněž zamítnuta i ohledně shora uvedených úroků, úroků z prodlení a poplatků, a to z následujících důvodů.

20. Sjednaný„ souhrnný poplatek“ soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle ust. § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u zápůjček poskytovaných subjekty, které nebyly bankami, sjednat nebylo možné, což konstatovaly Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003. Ze smlouvy navíc není zřejmé, proč je tato částka stanovena právě v této výši, zejména když činí téměř polovinu samotné zapůjčené částky. Ujednání účastníků o dalším plnění (poplatku) tak soud považuje za neplatné pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy dle § 588 o.z., a proto soud žalobu co do souhrnného poplatku zamítl.

21. Požadované kapitalizované smluvní úroky a běžící smluvní úroky ze zapůjčené částky, které žalobce nárokoval s odkazem na článek 4 smluvních podmínek, soud považuje za sjednané neplatně ve smyslu § 588 odst. 1 o. z., jelikož byly sjednány neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že z ujednání nacházejícím se na první straně smlouvy, s nimiž byl žalovaný zcela jistě seznámen, jelikož se pod tato ujednání podepsal, vyplývá, že úroky za zápůjčku byly sjednány pevnou částkou. Nic dalšího o tom, že tyto úroky jsou vypočteny sazbou výše uvedenou a že se týkají pouze období, ve kterém má být zápůjčka splacena, a že poté bude zapůjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, ve smlouvách na jejich první straně uvedeno není. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutou zápůjčku, základním ujednáním smlouvy o zápůjčce, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustné, a mělo by tedy být obsaženo v samotné smlouvě, tedy v ujednáních podepsaných žalovaným. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel zápůjčky, je nejprve uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok je obsažen až v obsáhlých a nepřehledných podmínkách smlouvy, které žalovaným jako příjemcem zápůjčky podepsány nejsou, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy neplatně, proto soud žalobu ohledně těchto úroků zamítl.

22. Z výše uvedených důvodů soud rovněž zamítl žalobu i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení.

23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný a měl by proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci. Žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.