6 C 301/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 35.184,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25.000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 6.415 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 31.415 Kč od 20. 9. 2023 do 10. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 25.000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6.415 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení a částku 3.769,20 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.509,71 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 25. 6. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 31.415 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.415 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení, a částky ve výši 3.769,20 Kč (představující smluvní pokutu) a náhrady nákladů řízení ve výši 11.717,20 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne 21. 7. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet dne 21. 7. 2023. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6.250 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci neuhradil do podání žaloby ničeho. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dlužné částky žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení a dále na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení. Tuto žalobce uplatňuje za období od 20. 9. 2023 do 19. 12. 2023 ve výši 3.769,20 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, zaslanou mu dne 31. 5. 2024.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 21. 7. 2023 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému jako spotřebitelský úvěr finanční částku až do výše 25.000 Kč, bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a závazek žalovaného poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 6.250 Kč a poplatkem za volitelné služby ve výši 165 Kč (služba Presto), a to do 20. 8. 2023. Celková částka, kterou měl žalovaný žalobci zaplatit, činila 31.415 Kč.

6. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že jsou v něm uvedeny identifikační údaje žalovaného, odpovídající identifikačním údajům žalovaného uvedeným ve smlouvě o úvěru shora.

7. Z listiny, označené jako Autorizace ověření totožnosti, ze dne 24. 12. 2021, soud zjistil, že je zde uvedeno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu, označeného v záhlaví smlouvy o úvěru shora, s názvem účtu totožným se jménem žalovaného.

8. Z nedatované listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že dne 21. 7. 2023 byla pod VS , var. symbol, na účet, uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru shora, odeslána částka ve výši 25000.00, s poznámkou , Anonymizováno, .

9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 30. 10. 2024 soud zjistil, že majitelem běžného účtu, uvedeného v záhlaví smlouvy o úvěru shora, byl žalobce, a že na tento účet byla dne 21. 7. 2023 připsána pod VS , var. symbol, částka ve výši 25.000 Kč.

10. Z nedatované listiny označené jako Identifikované příjmy, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalobcem byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele, doložený prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 42.938 Kč.

11. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne 21. 7. 2023 na jméno žalovaného soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti o počtu 2 členů s příjmem, výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činí 2.000 Kč na půjčky, 10.000 Kč na bydlení, 7.000 Kč na další nezbytné výdaje a 5.000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 42.938 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí 40.000 Kč. Regionální koeficient: 1.3, rezerva pro výdaje: 650, vypočítané minimální výdaje 8.530 Kč, disponibilní příjem 25.300 Kč, počet doporučených prodloužení 1, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.

12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 5. 2024 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 38.328,08 Kč a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku z téhož dne pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne 31. 5. 2024 žalovanému odeslal.

13. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly souhlas se zpracováním osobních údajů, obecné principy posuzování úvěruschopnosti, všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 8. 2020 a sazebník platný od 1. 12. 2021, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

14. Na výzvu soudu, aby označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že se před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 7. 2023 řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, zejména listiny, na jejichž základě si ověřil údaje uvedené ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů, žalobce nereagoval.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. Zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

28. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

29. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

30. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

31. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z listiny Identifikované příjmy shora zjistil, že výše žalobcem ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného měla činit 42.938 Kč, přičemž žalobce uvedl, že tento ověřil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, s tím, že příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, aniž by však tento výpis předložil, popř. alespoň údaje z něj zjištěné blíže specifikoval a konkretizoval. Tento údaj je tak naprosto nepřezkoumatelný a z hlediska výpovědní hodnoty ohledně příjmové stránky žalovaného bezcenný. Navíc samotným žalovaným uvedená výše jeho čistého měsíčního příjmu činila nižší částku (byť rovněž nijak nedoloženou, ani co do zdrojů nekonkretizovanou), a to 40.000 Kč. Tento rozpor nebyl ze strany žalobce nijak reflektován. Ohledně výdajů žalovaného žalobce vycházel výhradně z údajů uvedených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora. Dle nich žalovaný žil ve společně hospodařící domácnosti o počtu dvou členů, oba s příjmem, výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činila 2.000 Kč na půjčky, 10.000 Kč na bydlení, 7.000 Kč na další nezbytné výdaje a 5.000 Kč na ostatní zbytné výdaje, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů či způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. V žalobním návrhu žalobcem uvedené provedení ověření v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního či exekučního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost). V této situaci učiněný závěr, že při tvrzených příjmech a výdajích má žalovaný dostatečný příjem k úhradě poskytovaného úvěru (jak vyplývá z vyhodnocení posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné), se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový (nota bene v situaci, kdy dle údajů uvedených samotným žalovaným činil rozdíl mezi jeho měsíčními příjmy a výdaji částku 16.000 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr měl do 30 dnů od poskytnutí úvěru uhradit částku 31.415 Kč). Dále údaj o disponibilním příjmu žalovaného ve výši 25.300 Kč, uvedený ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora, který matematicky neodpovídá rozdílu mezi žádným z uvedených příjmů a výdaji, se pak soudu jeví jako zmatečný a o finanční situaci žalovaného nic nevypovídající. Rovněž skutečnost, že dle údajů uvedených v posouzení úvěruschopnosti shora žalovaný měsíčně vydával částku 2.000 Kč na půjčky, žalobcem nijak nekomentovaná ani nereflektovaná, je dle názoru soudu skutečností, která též (vedle výše uvedeného rozdílu mezi žalovaným tvrzenými příjmy a výdaji, a výší celkové částky k úhradě z poskytovaného úvěru) nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

32. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 25.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho, proto je povinen nesplacenou jistinu ve výši 25.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 25.000 Kč za dobu od 11. 6. 2024 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 11. 6. 2024, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v předžalobní výzvě ze dne 31. 5. 2024, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 31. 5. 2024, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 5. 6. 2024 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 10. 6. 2024 a v prodlení je tak žalovaný od 11. 6. 2024). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvého pololetí roku 2024, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 6,75 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

33. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní pokuta). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené v předžalobní výzvě ze dne 31. 5. 2024, jak je blíže popsáno shora.

34. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly jednak náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 3 a. t. sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.800 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 2.178 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 1.408 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 3.586 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 42,10 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 1.509,71 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).