6 C 33/2026

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Anonymizováno Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 69.039,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 19.440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 49.599,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne , datum, Okresnímu soudu v , adresa, , dne , datum, postoupenou jako místně příslušnému Okresnímu soudu v Břeclavi, doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, vůči žalované domáhal zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, . Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s produktovým názvem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v hotovosti měsíční 10/2019, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši , částka, . V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši , částka, , jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy, se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení, a částku za administrativní činnosti a komfortní splácení, a to zároveň s poskytnutou jistinou, tedy celkem částku , částka, , a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách, první až předposlední ve výši , částka, a poslední ve výši , částka, , přičemž první splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od uzavření smlouvy. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, celkově na pohledávku zaplatil částku , částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , zaslaným žalovanému spolu s výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu , datum, .

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne , datum, , doručeném soudu téhož dne, uvedl, že nedohledal žádné doklady o uzavření smlouvy s žalobcem, tato byla zřejmě sjednána s jiným subjektem a že si není vědom, že by se původní věřitel před uzavřením smlouvy zabýval jeho schopností poskytnutý úvěr splácet. U jednání, které ve věci proběhlo dne , datum, , žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy od něj kromě jeho daňového přiznání nebyly vyžadovány žádné další doklady týkající se jeho příjmové a výdajové stránky.

3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, a ze standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, jako spotřebitelský úvěr, z toho část ve výši , částka, byla použita na splacení (refinancování) dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, a zbývající část ve výši , částka, byla vyplacena žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto poskytnutou částku, dále poplatek ve výši , částka, , sestávající z úroku ve výši , částka, , částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši , částka, a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši , částka, , a částku pojistného za doplňkové pojištění ve výši , částka, , tedy celkem částku , částka, , a to v 18 měsíčních splátkách, první až předposlední po , částka, , poslední ve výši , částka, .

5. Ze smlouvy o zápůjčce shora, z výpočtu smluvní pokuty, z výpočtu zákonného úroku z prodlení a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila , částka, a že žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku , částka, .

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z přílohy č. , hodnota, k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci.

7. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z potvrzení o podání ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

8. Ve svém podání ze dne , datum, žalobce na výzvu soudu doplnil svá tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného, když mimo jiné uvedl, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy prověřován v Bankovním registru klientských informací (BRKI) a Nebankovním registru klientských informací (NRKI) s výsledkem, že neměl žádný negativní záznam. Dále byl prověřován v registru zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), kde bylo zjištěno, že u žalovaného není veden žádný negativní záznam. Z interní databáze právního předchůdce žalobce nebyly o žalovaném zjištěny žádné negativní informace, z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, z Centrální evidence exekucí (CEE) bylo zjištěno, že proti žalovanému nebyla v době uzavření předmětné smlouvy vedena žádná exekuce. Z evidence neplatných dokladů vedené , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, z evidence adres obecních/městských úřadů bylo zjištěno, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. K ověření příjmů žalobce uvedl, že žalovaný předložil před podpisem smlouvy výpis z živnostenského rejstříku, ze kterého bylo patrné, že byl v době uzavření smlouvy osobou samostatně výdělečně činnou. Žalovaný uvedl, že má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši , částka, , toto bylo ověřeno z doloženého daňového přiznání žalovaného za rok 2019. Dále bylo žalovaným sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši , částka, , v součtu tedy příjmy dosahují výše , částka, . Co se týče výdajů žalovaného žalobce sdělil, že žalovaným bylo sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce věřitele ověřeno, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje ve výši , částka, . K této částce právní předchůdce žalobce připočetl částku životního minima a následně vzniklou částku navýšil dle svého ekonomického modelu, přičemž výsledkem těchto propočtů bylo, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel také ze skutečnosti, že žalovaný je rozvedený, nemá žádné vyživovací povinnosti, je spoluvlastníkem nemovitosti a nemá tak výdaje v podobě nájemného.

9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný byl rozvedený, druh bydlení spoluvlastník, počet vyživovaných osob 0, majitel auta – ano, jako zdroj příjmů – finančních prostředků je uvedeno OSVČ, pracovní zařazení organizační a ekonomický poradce, jeho pravidelný měsíční příjem měl činit celkem částku , částka, coby čistý příjem žadatele ve výši , částka, při počtu zdrojů příjmu 1, ostatní příjmy žadatele - nevyplněno, další čisté příjmy domácnosti , částka, . Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, částku , částka, . Externí splátky zápůjček dle žadatele činily , částka, , interní splátky PF - nevyplněno, žalovaný neměl kreditní kartu, měl zápůjčku u jiné společnosti a bankovní účet na své jméno. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny živnostenský list ze dne , datum, a daňové přiznání , Anonymizováno, , Anonymizováno, 7 , Anonymizováno, .

10. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly zařazení zákazníka do pojistného programu, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne , datum, a potvrzení o podání ze dne , datum, , soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

15. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Anonymizováno, -, právnická osoba, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

24. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznické karty shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. S ohledem k příjmům žalovaného soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout z podnikatelské činnosti žalovaného jako OSVČ, což bylo údajně před uzavřením smlouvy doloženo předloženým živnostenským listem a daňovým přiznáním žalovaného, tuto skutečnost potvrdil u jednání shora i žalovaný. Dle názoru soudu se však žalobce, resp. jeho právní předchůdce nijak nevypořádal se skutečností, že soudu nebyla předložena žádná listina, resp. podklad, na jehož základě byl dle tvrzení žalobce doložen a ověřen údaj ze zákaznické karty o výši dalších čistých příjmů domácnosti ve výši , částka, , ani tento údaj nebyl nijak blíže konkretizován (kdo tuto domácnost tvoří, zdroj a charakter tohoto příjmu apod.) a jedná se tím pádem dle soudu o údaj nevěrohodný, nepřezkoumatelný, s velmi sníženou vypovídací hodnotou, dle názoru soudu účelově, resp. pro forma uvedený. Ohledně výdajů žalovaného byly v zákaznické kartě uvedeny jako jeho jediné běžné měsíční výdaje pouze externí splátky zápůjček dle žadatele ve výši , částka, a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši , částka, , bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu opět jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Tento údaj se soudu navíc jeví rovněž vysoce nepravděpodobný, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – vlastník automobilu, spoluvlastník nemovitosti) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši , částka, měsíčně. Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu očividně neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

26. Vzhledem k tomu, že soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru shora jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši , částka, a že žalovaný na poskytnutou částku zaplatil , částka, . Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky, a to v klasické třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když žalovaný s uložením povinnosti uhradit dlužnou částku v této lhůtě splatnosti vyslovil při jednání dne , datum, souhlas.

27. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.