6 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o zaplacení 79.836,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 34.999,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34.999,61 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 36.194,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 35.676,06 Kč od 6. 3. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 676,45 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a částku 8.642,53 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 71.193,74 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35.676,06 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení, a částky ve výši 8.642,53 Kč (představující smluvní pokutu).

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr až do výše 36.100 Kč s možností postupného čerpání, a to konkrétně peněžní prostředky celkem ve výši 56.601 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet č. , č. účtu, v období od , datum, do , datum, . V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci spolu s jistinou shora, ke dni podání žaloby v nesplacené výši 34.999,47 Kč, poplatek za poskytnutí tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, ke dni podání žaloby ve výši 676,59 Kč, a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny, ke dni podání žaloby ve výši 35.517,68 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, žalobci uhradil do podání žaloby celkem pouze částku ve výši 21.601,39 Kč. Žalobci tak dále vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, kterou uplatňuje pouze za prvních 90 dnů prodlení za období od 5. 12. 2024 do 5. 3. 2025 ve výši 8.642,53 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř., zaslanou mu dne , datum, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z žalobcem předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informací pro spotřebitele, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a z přílohy: Předpis denních splátek soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému jako revolvingový spotřebitelský úvěr s postupným a opakovaným čerpáním finanční částku až do výše kreditního rámce 36.100 Kč, bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě, pod variabilním symbolem , var. symbol, , a závazek žalovaného poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru, smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně a poplatky za volitelné služby Klidné spaní, Presto a Informační SMS servis, budou-li tyto aktivovány, a to do 29. dne ode dne následujícího po posledním dni doby platnosti kreditního rámce, tj. do 27. 11. 2025.

6. Z listiny, označené jako Autorizace ověření totožnosti, ze dne , datum, , a z listiny BankID výpis soud zjistil, že je zde uvedeno, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím služby BankID.

7. Z nedatované listiny označené jako Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že v období od , datum, do , datum, byla v celkem , hodnota, platbách pod VS , var. symbol, na účet, uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru shora jako účet žalovaného, vždy s poznámkou , Anonymizováno, , odeslána částka celkem ve výši 56.601 Kč.

8. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem běžného účtu uvedeného v záhlaví smlouvy o úvěru shora č. , č. účtu, byl v období od , datum, do , datum, žalovaný, a že na tento účet byla v tomto období připsána od plátce , právnická osoba, . pod VS , var. symbol, celkem částka ve výši , částka, .

9. Z nedatované listiny označené jako Identifikované příjmy, vystavené žalobcem, soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalobcem byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele, doložený prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: , částka, .

10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, na jméno žalovaného soud zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti o počtu členů sám, z toho s příjmem 1. Výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činí , právnická osoba, Kč na půjčky, , částka, na bydlení, , právnická osoba, Kč na další nezbytné výdaje a , částka, na ostatní zbytné výdaje. Výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu činí , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným činí , částka, . Regionální koeficient: 1.3, rezerva pro výdaje: 650, vypočítané minimální výdaje , částka, , disponibilní příjem , částka, , počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné.

11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši , částka, a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z podacího lístku z téhož dne pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne , datum, žalovanému odeslal.

12. Na výzvu soudu, aby označil důkazy, na základě kterých si při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřil údaje o příjmech a výdajích žalovaného uvedené v dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ (výpis z bankovního účtu, výplatní pásky apod.), žalobce soudu ve stanovené lhůtě, resp. do vyhlášení tohoto rozsudku nesdělil ničeho.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

14. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

18. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, Jméno žalobce, , je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

24. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce při uzavírání předmětné smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného neověřoval, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z listiny Identifikované příjmy shora zjistil, že výše žalobcem ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného měla činit , částka, , přičemž žalobce uvedl, že tento ověřil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací s tím, že příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, aniž by však tento výpis předložil, popř. alespoň údaje z něj zjištěné blíže specifikoval a konkretizoval. Tento údaj je tak naprosto nepřezkoumatelný a z hlediska výpovědní hodnoty ohledně příjmové stránky žalovaného bezcenný. Navíc samotným žalovaným uvedená výše jeho čistého měsíčního příjmu činila nižší částku (byť rovněž nijak nedoloženou, ani co do zdrojů nekonkretizovanou), a to , částka, . Tento rozpor nebyl ze strany žalobce nijak reflektován. Ohledně výdajů žalovaného žalobce vycházel výhradně z údajů uvedených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora. Dle nich žalovaný žil sám, tj. žil v hospodařící domácnosti o počtu 1 člena, z toho 1 s příjmem, výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činila , právnická osoba, Kč na půjčky, 5.500 na bydlení, , právnická osoba, Kč na další nezbytné výdaje a , částka, na ostatní zbytné výdaje, opět bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů či způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. V žalobním návrhu žalobcem uvedené provedení ověření v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního či exekučního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost). Žalobcem dle žalobního návrhu provedené nahlédnutí do rejstříků NRKI a BRKI, resp. jeho výsledky, nebylo soudu nijak doloženo, ani zjištění tvrzena. V této situaci učiněný závěr, že při tvrzených příjmech a výdajích má žalovaný dostatečný příjem k úhradě poskytovaného úvěru (jak vyplývá z vyhodnocení posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné), se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový. Rovněž údaj o disponibilním příjmu žalovaného ve výši , částka, , uvedený ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora, který matematicky neodpovídá rozdílu mezi žádným z uvedených příjmů a výdaji, se pak soudu jeví jako zmatečný a o finanční situaci žalovaného nic nevypovídající. Rovněž skutečnost, že dle posouzení úvěruschopnosti shora bylo zjištěno, resp. je v něm uvedeno, že žalovaný měsíčně vydával na půjčky , právnická osoba, Kč, žalobcem nijak nekomentovaná ani nereflektovaná, je dle názoru soudu skutečností, která též nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

25. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z předložených důkazů a tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v případě uplatňovaného nároku částku ve výši 56.601 Kč a že žalovaný na poskytnutou částku žalobci zaplatil celkem 21.601,39 Kč. Žalovaný je tedy povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 34.999,61 Kč žalobci vrátit dle § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

26. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní pokuta, smluvní úrok, smluvní poplatky). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, resp. žalovanému žádné náklady nevznikly.