6 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11.474 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku zamítá.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalobce, advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným téhož dne, vůči žalované domáhal zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva , Anonymizováno, , v rámci níž byla žalované zřízena , Anonymizováno, s limitem odložených plateb až do , částka, . Žalovaná měla možnost z účtu hradit své nákupy on-line ve vybraných obchodech nebo provádět nákupy prostřednictvím , Anonymizováno, s tím, že po celý kalendářní měsíc může nakupovat do výše stanoveného limitu a následující měsíc obdrží vyúčtování, které je povinna uhradit k 15. dni v měsíci. Pro případ odložení splatnosti byly sjednány poplatky v závislosti na výši odložené částky a dále byla sjednána výše nákladů spojených s prodlením v závislosti na délce prodlení. Žalovaná využila , Anonymizováno, dne , datum, v celkové výši , částka, , na dlužnou částku žalovaná neuhradila ničeho, k úhradě tak zůstává částka ve výši , částka, (jistina) a částka ve výši , částka, (poplatky za prodlení). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobce. Před podáním žaloby byla žalovaná dne , datum, vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Ze Smlouvy , Anonymizováno, ze dne , datum, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem, neobsahující vlastnoruční podpisy smluvních stran, z listiny Registrační proces – jak vstoupit do , Anonymizováno, a z kopií průkazu totožnosti žalované soud zjistil, že na základě této smlouvy jmenovaná společnost zřídila žalované , Anonymizováno, , umožňující žalované nakupování prostřednictvím , Anonymizováno, až do výše platebního limitu s aktuálním limitním rámcem ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté finanční prostředky vždy alespoň ve výši 10 % všech dosud neuhrazených čerpání na základě měsíčního vyúčtování generovaného vždy 1. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byly platby provedeny, a splatného do 15. dne měsíce.

6. Ze Smlouvy o poskytování , Anonymizováno, ze dne , datum, , ze Smlouvy , Anonymizováno, shora, z vyúčtování za , Anonymizováno, a z žalobního návrhu bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou dne , datum, činila , částka, a že žalovaná na dlužné vyúčtování neuhradila právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z potvrzení o připsání úplaty ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z potvrzení o podání ze dne , datum, má soud za prokázané, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené Smlouvy , Anonymizováno, účet byla postoupena žalobci a že žalovaná byla o této skutečnosti písemně informována.

8. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, , adresované žalované, a z potvrzení o podání ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a ceník platný od , datum, , soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

10. Na výzvu soudu, aby uvedl, jakým konkrétním způsobem zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy , Anonymizováno, ze dne , datum, (příjmovou i výdajovou stránku), a současně aby předložil důkazy k prokázání těchto tvrzení, žalobce soudu sdělil, že jeho právní předchůdce při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházel ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, zejména pak z databází (úvěrových registrů). Ze své interní databáze nezjistil o žalované žádné negativní informace. Z insolvenčního rejstříku zjistil, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení. Z Centrální evidence exekucí (CEE) zjistil, že proti žalované nebyla vedena žádná exekuce. Dále provedl šetření v registru SOLUS, registru fyzických osob a registru IČ (aniž uvedl výsledek tohoto šetření). Dále žalobce sdělil, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované využil scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům. Zdroji dat pro výpočet score jsou především socio-demografická data z interaktivního dotazníku; behaviorální charakteristiky a data o předchozí platební morálce žadatele z interních i externích zdrojů; transakční data získaná z verifikačních dokumentů; data o interakcích zákazníka. Na základě dostupných informací je každému žadateli automatizovaně přiřazeno score, které reflektuje jeho rizikovost. Žalobce schválí pouze takové žadatele, jejichž rizikový profil vyjádřený pomocí score svědčí o velmi nízké rizikovosti. Žalovaná před uzavřením Smlouvy , Anonymizováno, – smlouvy , Anonymizováno, uvedla, že její příjem činí , částka, , výdaje činí , částka, , splátky činí , částka, , je studentka, bezdětná, svobodná. K existenčním výdajům žalované se žalobce vyjádřil tak, že žalovaná uvedla, že v době uzavření smlouvy byla studentkou, a vzhledem k tomu, že tedy byla v době žádosti o úvěr vyživovaným dítětem, je zřejmé, že se jí výdaje související s bydlením, pojištěním a rodinným stavem a další výdaje dosud netýkají.

11. Z výstupu z interního systému k posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že je v něm uvedeno, jako další informace žádosti o upgrade, výše příjmu , částka, , typ příjmu Student, částka výdajů , částka, , výdajový dluh , částka, , požadovaný limit , částka, , typ vzdělání Střední škola, typ rodiny Singl, rodinné děti Bezdětný (0), celkový expertní model 5,790, typ zaměstnání – bez vyplnění.

12. Žádné další doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

19. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť (tvrzeně) vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (lustrace z interní databáze právního předchůdce žalobce a z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen (vyjma rejstříků ISIR a CEE). Dále právní předchůdce žalobce údajně vycházel z údajů sdělených žalovanou, a sice že tato má jako studentka příjem i výdaje (a splátky) ve výši , částka, . Tyto tvrzené skutečnosti, již samy o sobě dle soudu vnitřně rozporné, a tedy krajně nepravděpodobné, nebyly nijak specifikovány a konkretizovány, ani nebyly nijak doloženy. V této situaci se soudu jeví žalobcův konstrukt, že protože žalovaná uvedla, že v době uzavření smlouvy byla studentkou, byla v době žádosti o úvěr vyživovaným dítětem, a je tedy zřejmé, že se jí výdaje související s bydlením, pojištěním a rodinným stavem a další výdaje dosud netýkají, jako chabý, až úsměvný pokus vyvinit se z řádného neprověření úvěruschopnosti žalované (a jako argument naprosto nemístný, nepodložený, zjevně si protiřečící s uvedenými údaji o příjmech a výdajích, a zjevně účelový). Žádné jiné prověřování úvěruschopnosti žalované nebylo soudu doloženo ani tvrzeno. Soud tak dospěl k závěru, že se žalobce, resp. jeho právní předchůdce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal ani s příjmovou, ani s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato nebyla právním předchůdcem žalobce kromě výše uvedeného nijak zmíněna ani doložena, a tedy dle názoru soudu zjevně ani prověřena. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, provedeného právním předchůdcem žalobce, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající, ve vztahu k finanční realitě žalované, elementární výpovědní hodnotu, když se soudu jeví jako pouze účelově tvrzená. Lze tak uzavřít, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

27. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku , částka, . Žalovaná na poskytnutou částku neuhradila ničeho, proto je povinna nesplacenou jistinu ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 z. s. ú. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

28. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

29. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalované žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 14b odst. 1 bod 2. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) ve výši , částka, za úkon (vše počítáno z tarifní hodnoty , částka, dle § 8 odst. 1 a. t.) a tři paušální náhrady hotových výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. celkem , částka, . Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , což činí částku , částka, . Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem , částka, . Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku , částka, . Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti , Anonymizováno, %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci, činí částku , částka, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).