6 C 47/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 57.340 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 39.380 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 983,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.360,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 27.455,77 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 27.455,77 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, částku 17.960 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.764,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.806,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13.968,76 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,69 % ročně z částky 13.968,76 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 6. 11. 2023, doplněnou podáním ze dne 8. 3. 2024, soudu doručeným dne 11. 3. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 39.380 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 983,83 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1.360,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27.455,77 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a úrokem 20,74 % ročně z částky 27.455,77 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení (nárok č. 1), a částky 17.960 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.764,43 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2.806,57 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13.968,76 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a úrokem 18,69 % ročně z částky 13.968,76 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení (nárok č. 2).

2. K nároku č. 1 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 24. 8. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 32.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.440 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 6.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 18.240 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 80 týdenních splátkách po 786 Kč, počínaje dnem 31. 8. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 3. 2023. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 4. 2022. Žalovaný celkově žalobci zaplatil pouze částku 23.500 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 s účinností k témuž dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. K nároku č. 2 žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 16. 3. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.800 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 5.800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.600 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 60 týdenních splátkách po 870 Kč, počínaje dnem 23. 3. 2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 5. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 4. 2022. Žalovaný celkově žalobci zaplatil pouze částku 35.640 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 s účinností k témuž dni žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), datované dnem 16. 3. 2021, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému na základě této smlouvy bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 29.000 Kč, z čehož částka ve výši 13.304 Kč byla úvěrujícím použita na zaplacení zůstatku refinancovaného spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , čerpaného v minulosti, započtením, a zbývající část poskytovaného úvěru ve výši 15.696 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu poskytovaného úvěru ve výši 29.000 Kč, úrok ve výši 5.800 Kč, částku 5.800 Kč jako administrativní poplatek a částku 11.600 Kč jako odměnu za hotovostní inkaso splátek, tedy celkem částku 52.200 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po 870 Kč.

7. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), datované dnem 24. 8. 2021, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému na základě této smlouvy bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 32.000 Kč, z čehož částka ve výši 15.905 Kč byla úvěrujícím použita na zaplacení zůstatku refinancovaného spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , čerpaného v minulosti, započtením, a zbývající část poskytovaného úvěru ve výši 16.095 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu poskytovaného úvěru ve výši 32.000 Kč, úrok ve výši 5.440 Kč, částku 6.400 Kč jako administrativní poplatek, částku 18.240 Kč jako odměnu za hotovostní inkaso splátek a částku 800 Kč jako poplatek za pojištění, tedy celkem částku 62.880 Kč, a to v 80 týdenních hotovostních splátkách po 786 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, ze seznamu postoupených pohledávek ze dne 1. 6. 2023, z potvrzení o úhradě ze dne 7. 6. 2023, z oznámení o postoupení pohledávek s výzvou k úhradě dlužných částek ze dne 23. 6. 2023, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že pohledávky věřitele , právnická osoba, z výše uvedených smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 9. 2023, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

10. Z karty zákazníka ze dne 16. 3. 2021 soud mimo jiné zjistil, že je v ní uvedeno, že žalovaný je svobodný, druh bydlení žije s rodiči, stav domácnosti ostatní, nemá žádné nezaopatřené dítě nebo jinou nezaopatřenou osobu, zdroj hlavních příjmů hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, , jeho jediný čistý měsíční příjem činí částku 17.556 Kč coby čistý příjem hlavní (mzda HPP/část. úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem), jiné příjmy zde nejsou uvedeny, jeho měsíční výdaje činí celkem 8.348 Kč, z toho 1.000 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 4.000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 3.348 Kč splátky úvěrů/zápůjček dle žadatele. Jiné výdaje nejsou uvedeny, jeho použitelný příjem tak činí 9.208 Kč. Žalovaný nemá současnou zápůjčku nebo úvěr mimo , Anonymizováno, , u , Anonymizováno, má zápůjčku s celkovou částkou 29.000 Kč a celkovou měsíční splátkou 3.348 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny výplatní pásky (bez uvedení počtu a období), pracovní smlouva a č. prohlášení. Proti žalovanému je vedena jedna exekuce, jako marketingový zdroj je uvedeno bývalý/stávající zákazník.

11. Z karty zákazníka ze dne 24. 8. 2021 soud mimo jiné zjistil, že je v ní uvedeno, že žalovaný má partnera/ku, druh bydlení žije s rodiči, stav domácnosti ostatní, nemá žádné nezaopatřené dítě nebo jinou nezaopatřenou osobu, zdroj hlavních příjmů hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, ., , adresa, , jeho jediný čistý měsíční příjem činí částku 18.069 Kč coby čistý příjem hlavní (mzda HPP/část. úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem), jiné příjmy zde nejsou uvedeny, jeho měsíční výdaje činí celkem 8.915 Kč, z toho 1.000 Kč výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie), 4.000 Kč osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) a 3.915 Kč splátky úvěrů/zápůjček dle žadatele. Jiné výdaje nejsou uvedeny, jeho použitelný příjem tak činí 9.154 Kč. Žalovaný nemá současnou zápůjčku nebo úvěr mimo , Anonymizováno, , u , Anonymizováno, má zápůjčku s celkovou částkou 29.000 Kč a celkovou měsíční splátkou 3.915 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou uvedeny výplatní pásky (bez uvedení počtu a období), pracovní smlouva a č. prohlášení. Proti žalovanému jsou vedeny exekuce, jejich počet není v příslušné kolonce uveden. Jako marketingový zdroj je uvedeno bývalý/stávající zákazník.

12. Z listiny zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 24. 8. 2021 soud zjistil, že v ní žalovaný prohlásil, že má u , Anonymizováno, sjednáno čerpání spotřebitelského úvěru, v souvislosti s tím vzniká riziko, že nebude schopen úvěr splácet z důvodu smrti, úplné trvalé invalidity nebo pracovní neschopnosti, a proto má potřebu získat pro tyto případy pojistnou ochranu.

13. Z čestného prohlášení ze dne 24. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že bydlí na adrese , adresa, a přispívá paní , adresa, .000 Kč.

14. Z úplného znění pracovní smlouvy ze dne 5. 1. 2010 a dohody o změně pracovní smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 6. 2010, uzavřených mezi , právnická osoba, . jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem soud zjistil, že žalovaný byl od 9. 10. 2006 zaměstnán u zaměstnavatele shora v pracovním poměru na dobu neurčitou.

15. Z výplatní pásky zaměstnavatele , právnická osoba, . na jméno žalovaného za měsíc červen 2021 soud zjistil, že dle ní činily žalovaného hrubá mzda 30.140 Kč, čistá mzda 24.613 Kč, záloha na mzdu 1.500 Kč, srážky na exekuce – nepřednostní 5.580 Kč, obědy 1.079 Kč, k výplatě 16.454 Kč.

16. Z výplatní pásky zaměstnavatele , právnická osoba, . na jméno žalovaného za měsíc červenec 2021 soud zjistil, že dle ní činily žalovaného hrubá mzda 35.798 Kč, čistá mzda 28.810 Kč, záloha na mzdu 1.000 Kč, srážky na exekuce – nepřednostní 6.979 Kč, obědy 1.148 Kč, k výplatě 19.683 Kč.

17. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

22. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

23. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

24. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

25. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

30. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

31. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětných smluv právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud ze zákaznických karet zjistil, že tyto měly plynout výhradně z jeho příjmů ze zaměstnání, doložených dvěma výplatními páskami. V zákaznických kartách uvedené částky čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 17.556 Kč, resp. 18.069 Kč, nekorelují s částkami uvedenými ve výplatních páskách shora, jsou tak dle názoru soudu k prokázání příjmové situace žalovaného v době žádosti o úvěr nedostatečné, resp. neprůkazné (žalobce vycházel z údajů, doložených listinami, které těmto údajům neodpovídají). Rovněž fakt, že žalobce nijak nereflektuje ze zákaznických karet a výplatních pásek vyplývající skutečnost, že vůči žalovanému je vedena, popř. jsou vedeny exekuce, resp. že tento fakt zřejmě promítá přímo do stanovení částky čistého příjmu (ani tuto okolnost však nelze jednoznačně dovodit, neboť ani z matematického výpočtu na základě údajů uvedených ve výplatních páskách a zákaznických kartách nevyplývá), snižuje výpovědní hodnotu předložených dokladů ve vztahu k příjmovým poměrům žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel (kromě údajů o exekučních srážkách obsažených ve výplatních páskách) výhradně ze sdělení žalovaného (včetně jím předloženého čestného prohlášení o příspěvku 1.000 Kč, zřejmě na bydlení), uvedených v zákaznických kartách. Tyto byly uvedeny jednak jako měsíční výdaje žalovaného za bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 1.000 Kč, tedy ve výši odpovídající příspěvku dle čestného prohlášení shora, dále jako splátky úvěrů a zápůjček (vždy ve výši odpovídající celkové měsíční splátce dalšího současného úvěru u žalobce), a jako osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 4.000 Kč, a to bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů či způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Tyto jsou dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť jsou naprosto nepřezkoumatelné. Rovněž tak se tyto údaje soudu jeví (i přes svou nepřezkoumatelnost) jako očividně podhodnocené a nereálné, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje (než v evidenční kartě klienta uvedené a kvantifikované). Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval (ze zákaznických karet nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného), resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Rovněž v doplnění žalobního návrhu shora uvedený argument, že právním předchůdcem žalobce bylo provedeno ověření z insolvenčního rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního řízení vůči osobě nevyplývá ani její solventnost, ani její nezadluženost), nota bene v situaci, kdy z údajů uvedených v zákaznických kartách a výplatních páskách shora jednoznačně a nepochybně vyplývá, že vůči žalovanému byla vedena exekuce. Navíc dle názoru soudu ani další zjištěné, resp. tvrzené informace (existence déletrvajícího klientského vztahu žalovaného k žalobci, skutečnost, že oba poskytované úvěry byly částečně použity k refinancování stávajících úvěrů žalovaného u žalobce, předpokládaná existence dalších dluhů žalovaného vůči třetím subjektům v situaci, kdy je vůči žalovanému vedena exekuce, přičemž v kartách zákazníka tato skutečnost není nijak popřena či vyvrácena) nebyly žalobcem nijak komentované ani reflektované, a přitom se dle názoru soudu jedná o skutečnosti, které přisvědčují tomu, že by žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry řádně a včas splácet. Validita výsledků vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry se tak soudu jeví jako velmi sporná až účelově, resp. pro forma tvrzená, neboť vychází z nijak blíže neodůvodněného pozitivního vyhodnocení vesměs negativních informací (výše žalobcovy mzdy, refinancování dřívějších úvěrů, exekuce), a dále z neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet disponibilního zůstatku přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů. V této situaci učiněný závěr, že žalovaný má dostatečný příjem k úhradě týdenních splátek poskytovaných úvěrů, se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový. Lze tak uzavřít, že žalobce v obou případech nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru za sjednané absolutně neplatně.

34. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaných nároků na základě neplatných smluv žalobce poskytl ve prospěch žalovaného prokazatelně částky 15.696 Kč (smlouva z 16. 3. 2021) a 16.095 Kč (smlouva ze dne 24. 8. 2021), tedy celkem částku ve výši 31.791 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil částky 35.640 Kč (smlouva z 16. 3. 2021) a 23.500 Kč (smlouva z 24. 8. 2021), tedy celkem částku ve výši 59.140 Kč. Protože soud shledal předmětné smlouvy o úvěru za neplatné a žalobci vzhledem k výši jím poskytnutého a žalovaným uhrazeného plnění shora právo na úhradu nároků z titulu bezdůvodného obohacení nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Jelikož mu však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.