6 C 48/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 46.490 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 32.524,16 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32.524,16 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši [číslo] a úroky ve výši 8,38 % ročně z částky 30.504,56 Kč od 28. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118.670 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba z části co do částky 6.829,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.284,77 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.829,81 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení a úroků ve výši 92,07 % ročně z částky 30.504,56 Kč od 28. 8. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 3. 2020, doručenou soudu dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 39.354 Kč představující jistinu úvěru ve výši 30.504,56 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 7.451,45 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč a náhradu nákladů ve výši 400 Kč. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru ve výši 37.956,01 Kč za každý den prodlení od 28. 8. 2019 do 2. 3. 2020 ve výši 7.136,48 Kč a dále zákonné úroky z prodlení z částky 39.354 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení a úroky ve výši 100,45 % ročně z částky 30.504,56 Kč od 28. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118.670 Kč. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že mezi ním a žalovanou byla dne 22. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 31.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit během 36 splátek ve výši 2.747 Kč měsíčně. Úrok by sjednán ve výši 162,39 % ročně. Jelikož žalovaná řádně nesplácela, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 26. 8. 2019. Do data zesplatnění žalovaná uhradila celkem 8.400 Kč Poslední splátku před zesplatněním učinila žalovaná dne 22. 5. 2019. Před zesplatněním vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, což nastalo u splátek č. 4 a 5. Žalobce má tedy nárok na smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč. V důsledku prodlení má žalobce současně nárok na zaplacení náhrady nákladů s tím vzniklých, přičemž tato náhrada činí 200 Kč za každou splátku, s níž byl žalovaný v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada mu náleží za splátky č. 4, 5 a celkem činí částku 400 Kč. Ve smlouvě bylo pro případ, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, sjednáno, že jí vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaná svůj dluh ani přes výzvy žalobce neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 24. 6. 2021 bez omluvy nedostavila. Předvolání k jednání jí bylo doručeno dne 6. 4. 2021. K jednání soudu se dostavil právní zástupce žalobce, který navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Soud nevyhověl návrhu žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání, neboť část nároku byla soudem shledána v rozporu s dobrými mravy, jak bude podrobně uvedeno níže.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2019, [číslo] (dále jen„ smlouva“) vyplývá, že žalovaná požádal žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 31.000 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činí 162,39 % ročně a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů činí 162,39 %. Úvěr měl být uhrazen v rámci 36 měsíčních splátek po 2.747 Kč. Celková částka k úhradě měla být ve výši 98.892 Kč.

7. V čl. 2 odst. 2.2 smlouvy bylo dohodnuto, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru.

8. Dle čl. 6 odst. 6.1. smlouvy byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátly o délce 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku.

9. V č. 6 odst. 6.2. bylo smluveno právo žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč.

10. Dle čl. 6 odst. 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí Nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru jsou klienti povinni zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klienti v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platili úroky z prodlení v zákonné výši z celé této Nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení.

11. V čl. 6 odst. 6.5. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, která běží od zesplatnění úvěru.

12. Dopisem ze dne 25. 2. 2019 žalobce oznámil žalované schválení úvěru ve výši 31.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 162,39 % ročně. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna zaplatit v rámci 36 měsíčních splátek po 2.747 Kč, pak měla činit 98.892 Kč. Součástí oznámení byl i splátkový kalendář.

13. Z hodnocení klienta, oznámení Úřadu práce ČR o výši rodičovského příspěvku, výpisu z registru SOLUS, vyplývá, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované.

14. Z oznámení o zesplatnění ze dne 26. 8. 2019 má soud za prokázané, že žalobce zesplatnil úvěr ke dni 26. 8. 2019 s tím, že ke dni zesplatnění činila dlužná částka 39.354 Kč.

15. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaná zaplatila žalobci celkem částku 8.400 Kč.

16. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 2. 2020 ve spojení s příslušeným podacím archem, má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu.

17. Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí věci.

18. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některých z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

21. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právní předpisem upravujícím úroky z prodlení a c) smluvní pokutu.

22. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Podle ustanovení § 1802 o.z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

24. Podle ustanovení § 1806 věty prvé o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

25. Podle ustanovení § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

26. Podle ustanovení § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

27. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou jako spotřebitelkou byla dne 22. 2. 2019 uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2399 odst. 1 o. z., na základě které žalobce, po řádném prověření úvěruschopnosti žalované, poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 31.000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit během měsíčních splátek po 2.747 Kč počínaje březnem 2019, na úvěr však hradila pouze částečně a došlo tak v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 26. 8. 2019. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s plněním svého závazku. Co se týče smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení splátek č. 4 a 5, pak tento nárok byl mezi účastníky sjednán v bodu 6.1. smlouvy o úvěru tak, že při prodlení o délce 30 dnů činí smluvní pokuta částku 449 Kč, což při dvou pokutách je 998 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč dle bodu 6.2. a částky 7.136,48 Kč představující smluvní pokutu sjednanou v bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru 37.956,01 Kč za období od 28. 8. 2019 do 2. 3. 2020.

28. Soud ve výroku I. dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 32.524,16 Kč zahrnující jistinu ve výši 30.504,56 Kč, úroky přirostlé k jistině ve výši 621,60 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč a náhradu nákladů ve výši 400 Kč. Dále je důvodná co do zákonných úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky 32.524,16 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení a úroků ve výši 8,38 % ročně z částky 30.504,56 Kč od 28. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118.670 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 5.851,71 Kč.

29. Ve výroku II. pak soud žalobu zamítl co do částky 6.829,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.284,77 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.829,81 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení a co do úroků ve výši 92,07 % ročně z částky 30.504,56 Kč od 28. 8. 2019 do zaplacení, neboť soud dospěl k závěru, že se jedná o úroky nemorální, v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů v době uzavření předmětné smlouvy. Soudu je z úřední činnosti známo, konkrétně z databáze časových řád ARAD ČNB, že úroková sazba v únoru 2019 při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací sazby na jeden rok do pěti let činila 8,38 % ročně. I přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy nezajištěného úvěru však soud dospěl k závěru, že v daném případě sjednanou výši úroků (162,39 % ročně) i žalobcem v žalobě požadovanou (100,45 % ročně) je třeba hodnotit jako zcela nepřiměřenou, neboť tato sazba úroků je v případě sjednané sazby je téměř devatenáctkrát vyšší a v případě žalobcem požadované téměř dvanáctkrát vyšší, než byly nejvyšší úrokové sazby požadované bankami a takové ujednání současně zakládá v neprospěch spotřebitele významně nerovnovážnou povinnost, přičemž k takovému ujednání nelze přihlížet (§1815 o.z.). S ohledem na uvedené se soud, v návaznosti na ust. § 1802 o.z., zabýval výší úroků, které byly obvyklé, tj. které byly požadované za úvěry poskytované bankami v době uzavření smlouvy. Úroková sazba v době uzavření smlouvy činila 8,38 % ročně. Z žalobcem požadovaných úroků ke dni zesplatnění ve výši 7.451,45 Kč je tak oprávněný nárok na úroky ve výši 621,60 Kč. S ohledem na uvedené, tedy soud ponížil i částku, z níž je počítán zákonný úrok z prodlení i smluvní pokuta za období od 28. 8. 2019 do 2. 3. 2020, neboť do těchto částek byl žalobcem započítán i smluvní úrok, ohledně něhož soud dospěl k závěru, že je nemorální a proti dobrým mravům (srov. usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 28 Co 219/2019-79).

30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 24. 6. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 107.688 Kč, byl úspěšný co do částky 47.323 Kč (43%) a jeho neúspěch činí 57 %. Protože poměr úspěchu a neúspěchu je ve vztahu k žalované částce nepatrný, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.