6 C 49/2011

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Mužíka a přísedících Sylvie Klabochové a Oldřišky Fischerové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí

I. Žaloba žalobce [celé jméno žalobce], aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru datovanou 19. 9. 2011, kterou obdržel od žalovaného [název žalované], dne 20. 9. 2011 podle ustanovení § 52 písmeno g) zákoníku práce je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů za právní zastoupení žalovaného advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], částku 119.896,20 Kč, k jeho rukám do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi na znalečném částku ve výši 1.761 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1) Žalobce podal dne 13. 10. 2011 u soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že výpověď, kterou obdržel od žalovaného datovanou dne 19. 9. 2011 a doručenou mu 20. 9. 2011 podle ustanovení § 52 písmeno g) zákoníku práce je neplatná. Z žaloby vyplývá, že uvedeným dopisem dne 19. 9. 2011 obdržel žalobce od žalovaného výpověď, kterou převzal následujícího dne. Výpovědi předcházelo 6 písemných výtek za porušení pracovních povinností. Žalobce má za to, že porušení pracovního řádu, tak jak je mu vytýkáno, nedošlo a stejně tak odborový orgán žalobcovo údajné pochybení nijak nešetřil a nezabýval se jím. Přípisem ze dne 21. 9. 2011 sdělil žalobce žalovanému, že s rozvázáním pracovního poměru nesouhlasí a trvá na tom, aby byl nadále zaměstnáván. Na tento přípis reagoval žalovaný dopisem ze dne 22. 9. 2011, v němž uvedl, že rozvázání pracovního poměru považuje za řádné a platné. S tímto žalobce nesouhlasí, neboť má za to, že ze strany žalovaného se jednalo o účelové jednání a u něj nedošlo k porušení pracovních povinností. Žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2009 jako vedoucí oddělení lidských zdrojů. Z toho vyplývá, že žalobce odpovídá za personální práci v družstvu, docházkový systém družstva včetně zadávání úpravy softwaru, tvorba, údržba a aktualizace vzorů pracovně-právních dokumentů, zpracování podkladů pro rozbor hospodaření z oblasti členské základny. Dne 6. 8. 2011 uložila ekonomická náměstkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalobci, aby nachystal osobní spisy zaměstnanců podle své úvahy tak, aby do budoucna nedošlo ke sporu, zda spisy byly vráceny kompletní, a to z toho důvodu, že spisy budou předány 3. osobě za účelem provedení auditu. I když měl žalobce k tomuto určité výhrady, jeho připomínky ekonomická náměstkyně zamítla a žádala, aby spisy byly předloženy. Podle žalobce do osobního spisu mohou nahlížet vedoucí zaměstnanci, kteří jsou zaměstnanci nadřízeni a dále určité orgány. Žalobce má za to, že jeho postup byl v souladu se zákoníkem práce. K dalšímu konfliktu mezi žalobcem a vedením došlo 22. 8. 2011, kdy na schůzi delegátů upozornil na nedostatky práce členů představenstva a navrhl, aby do 30 dnů bylo svoláno shromáždění, na kterém by se mělo hlasovat o odvolání členů představenstva a o volbě nových členů, a to z důvodů špatného hospodaření s majetkem družstva, probíhajícím personálním auditem a vysokou fluktuací zaměstnanců. Rovněž tak dle žalovaného porušil žalobce své povinnosti tím, že dne 8. 8. 2011 na jeho pracovišti leželo větší množství osobních spisů volně na stole a skříň na osobní spisy zůstala nezabezpečená. K tomu žalobce uvedl, že dne 9. 8. 2011 byl ráno u lékaře, o čemž jeho nadřízená [anonymizováno] [příjmení] - ekonomická náměstkyně věděla a dne 8. 8. 2011 z pracoviště neodcházel jako poslední. I zde žalobce má za to, že on neporušil žádné povinnosti, neboť v době jeho odchodu se se spisy ještě pracovalo a tedy nemohly ležet řádně uložené a zamčené ve skříni. Rovněž v této souvislosti obdržel žalobce výtku, na kterou však reagoval tak, že se jedná o nepodložené tvrzení. Dále bylo žalobci vytknuto, že osobní spisy nepředal [anonymizováno] [příjmení] dne 9. 8. 2011. Tato však převzetí výslovně sama odmítla ústním sdělením nadřízené žalobce paní [příjmení] v době, kdy byl on u lékaře. Dalším důvodem, který je žalobci vytýkán dle žaloby, je skutečnost, že ve svém počítači neoprávněně zablokoval asistent [anonymizováno] a bezdůvodně zahesloval pevné disky, a to ve dnech 30. 8. až 1. 9. 2011, čímž znemožnil řádné sledování stavu a bezpečnosti interní počítačové sítě. Dnem 1. 9. 2011 byl žalobce vyzván, aby heslo ze systému [anonymizováno] odstranil, to se však nestalo. K tomu uvádí žalobce, že zjistil, že má v počítači nainstalovaný a provozu způsobilý tzv. keylogger, v rámci kterého uživatel může sledovat přesný obraz na monitoru, práci s myší, kdy a v jakém programu pracovník počítač užíval a všechny klávesy, které stisknete. Keylogger také zaznamenává všechna hesla na počítači. Žalobce našel způsob jak počítač spustit v nouzovém režimu sítě tak, že se keylogger při startu počítače nespustil a může pracovat, aniž by byl monitorovaný při každém úkonu, který na počítači provede. Dne 1. 9. 2011 žalobce zjistil, že při zapnutí počítače se mu zobrazila pouze černá obrazovka, což se mu předtím nestalo. Zkoušel zadat své heslo, ale marně. Prostřednictvím své nadřízené vznesl požadavek na opravu na útvar IT a pracovníci IT počítač odnesli. Žalobce má za to, že zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance skrytému nebo otevřenému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických rozhovorů, kontroly elektronické pošty nebo kontroly listovních zásilek adresovaných zaměstnanci. V případě žalobce se tedy jednalo o skryté sledování, neboť žalovaná tak měla naprostý přehled o žalobci od chvíle, kdy si pustil svůj počítač, zda jeho veškerá přístupová hesla do doby, než práci na počítači ukončil. Není pravdou, že by žalobce na počítači zahesloval pevný disk. Žalobce tedy neporušil svoji povinnost řádně hospodařit se svěřenými prostředky, nýbrž to byla žalovaná, která porušila zákoník práce. Dalším důvodem rozvázání pracovního poměru bylo to, že žalobce navštívil internetové stránky v červnu a červenci 2011, které nesouvisí s jeho pracovní činností. K tomu žalobce uvádí pouze to, že svoji práci měl vždy řádně splněnou a žalovaná k ní neměla nikdy výhrady až do doby, kdy si dovolil kritizovat vedení družstva. Posledním skutkem, který žalobci žalovaný ve své výpovědi vytýkal je to, že rozeslal hromadný email na pracovníky družstva, jehož obsahem bylo sdělení, že se vedení chystá předat osobní spisy na nahlédnutí neoprávněným osobám, a to bez jejich souhlasu. Zde žalobce neví, jakou konkrétní povinnost měl porušit, neboť má za to, že v případě, že osobní spisy měly být předány 3. osobě, pak tomu mělo být po předchozím souhlasu osob, kterých se tento spis týká. Žalobce má proto zato, že výpověď, kterou obdržel, je neplatná a navrhuje, aby tak bylo soudem určeno. 2) Žalovaný se vyjádřil k žalobě svým písemným podáním ze dne 13. 12. 2011. Zde potvrdil výpověď, kterou dal žalobci, a kterou tento převzal 20. 9. 2011. Podle žalovaného výpovědi předcházelo soustavné porušení povinností ze strany žalobce. Těchto porušení bylo celkem 6. Pokud jde o formální náležitosti výpovědi, tedy písemnost, skutkové vymezení důvodů, nezaměnitelnost, to vše bylo dle žalovaného splněno. Žalovaný především uvádí, že všechny písemné výtky, jakož i samotnou výpověď z pracovního poměru řádně a předem projednal s odborovou organizací, jak vyžaduje ustanovení § 61 zákoníku práce. I kdyby tomu tak nebylo, není výpověď z tohoto důvodů neplatná. Pokud jde o jednotlivá pochybení ze strany žalobce, uvedl žalovaný, že dne 8. 8. 2011 byla otevřená kancelář na pracovišti žalobce a nadřízená žalobce zjistila, že na stole leží větší množství osobních spisů zcela bez dohledu, ačkoliv to již bylo po pracovní době a v místnosti se nacházela paní uklízečka. Kromě toho byla otevřená volně přístupná skříň určená pro úschovu všech osobních spisů zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že zaměstnankyně [jméno] [příjmení], která primárně vede osobní spisy, čerpala ve dnech 8. 8. 2011 až 15. 8. 2011 řádnou dovolenou, bylo na žalobci, jakožto jejím nadřízeným, zajistit řádnou úschovu spisů. Tuto povinnost však žalobce hrubě zanedbal a porušil tak ustanovení pracovního řádu, neboť zaměstnanec je povinen chovat se tak, aby neumožnil 3. osobám a nepovoleným zaměstnancům zaměstnavatele i z nedbalosti přístup k počítačovým datům, důvěrným dokumentům a informacím. Zjištěné porušení pracovních povinností bylo žalobci písemně vytknuto dopisem ze dne 16. 8. 2011, který žalobce osobně převzal 16. 8. 2011. Žalobce sdílel kancelář společně se dvěma jeho kolegyněmi, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 8. 8. 2011 se zde nacházel pouze s paní [příjmení]. Se spisy po odchodu paní [příjmení] nebylo pracováno a není pravdivé tvrzení žalobce, že ze svého pracoviště neodcházel jako poslední. Pokud jde o druhé porušení kázně, uvádí žalovaný, že žalobce dostal pokyn od náměstkyně [anonymizováno] [příjmení] o zajištění vybraných spisů [číslo]. Úkolem žalobce bylo spisy řádně označit a kontaktně předat náměstkyni následující den, tj. 9. 8. 2011 Místo toho však žalobce navrhoval jiný postup a k tomu dostal zprávu od [anonymizováno] [příjmení], že s názorem žalobce tato nesouhlasí s tím, že spisy měly být náměstkyni předány, ale ani přes opakovanou výzvu tento úkol splněn nebyl. Není rovněž pravdou, že by [anonymizováno] [příjmení] odmítla vyžádané osobní spisy převzít, tak jak tvrdí žalobce. Ke třetímu porušení, jak vyplývá z vyjádření žalovaného, ze strany žalobce došlo na shromáždění delegátů konaném 22. 8. 2011, kde žalobce vystoupil s diskusním příspěvkem, jejž mj. členy představenstva obvinil ze špatného hospodaření s majetkem. Tomuto však žádný důkazní materiál nepředložil. Žalobce byl vyzván, aby k těmto svým tvrzením doložil avizované důkazy, což se nestalo. Na shromáždění delegátů žalobce obvinil všechny vedoucí osoby žalovaného spácháním nezákonné činnosti, což je nepochybně velmi závažný druh útoku na jejich čest, pověst a lidskou důstojnost. Obvinění žalobce byla vyslovena veřejně před zraky desítek přítomných delegátů, což mělo negativní dopad. Žalobcova tvrzení byla nepravdivá, vytržená z kontextu. Žalobce pracuje u žalovaného na pozici středního managementu a měl tedy přístup k veškerým informacím a musel si být vědom nepravdivosti svých tvrzení. Tím žalobce porušil pracovní povinnost v podobě porušení povinnosti nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Čtvrtým bodem porušení, které vyplývá z dané výpovědi, je to, že žalovaný zjistil, že minimálně v období od 30. 8. 2011 do 1. 9. 2011 žalobce v pracovní době na přiděleném počítači [číslo] prováděl neoprávněné zásahy do informačního systému. V uvedené době žalobce sám zablokoval systém [anonymizováno] a bezdůvodně zahesloval pevné disky. Dne 1. 9. 2011 byl žalobce vyzván náměstkem oddělení informačních technologií [jméno] [příjmení], aby heslo ze systému [anonymizováno] odstranil, což se však nestalo, a protože se toto nepodařilo žádnými dostupnými způsoby, byl žalovaný nucen kvůli záchraně dat nechat pevné disky počítače odblokovat specializovanou firmou sídlící až v [obec], čímž mu vznikla škoda přesahující 12.000 Kč. Provedením změny v konfiguraci systému znemožnil tak žalobce řádné sledování stavu a bezpečnosti interní počítačové sítě žalovaného. Tím nepochybně žalobce porušil svoji povinnost řádně hospodařit se svěřenými prostředky, střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím, jakož i povinnosti nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, jak stanoví § 301 písm. d) zákoníku práce. Toto porušení pracovní povinnosti bylo žalobci vytknuto dopisem, který převzal 12. 9. 2011. K odebrání počítače žalobci došlo až poté, co žalobce tento neoprávněně zablokoval. Páté porušení pracovních povinností, jak uvádí žalovaný ve svém vyjádření, zjistil žalovaný v rámci nutné kontroly zaheslovaného PC, tedy minimálně v měsíci červnu a červenci žalobce opakovaně navštěvoval v pracovní době internetové stránky, které nemají žádnou souvislost s jím vykonávanou prací. Jednalo se o webové stránky [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa] a další. K této události nedošlo poprvé, neboť již dříve si spolupracovníci žalobce stěžovali, že žalobce hraje v pracovní době na svém počítači karty. Toto však bylo vyřešeno tehdy pouhým napomenutím. Žalobce tedy užíval výpočetní techniku zaměstnavatele pro svoji osobní potřebu, což je v rozporu s ustanovením § 316 odst. 1 zákoníku práce a dále porušením vnitřního předpisu žalovaného, kterým stanoví ve směrnici č. 14/2011, že použití výpočetní techniky a sofwarového vybavení ve vlastnictví družstva je povoleno výhradně pro služební účely družstva. Za situace, kdy žalobce svým jednáním bezprostředně ohrožoval majetek žalovaného, bylo sledování počítače žalobce plně odůvodněno. O šestém porušení pracovní povinnosti se žalovaný dozvěděl od vedoucí prodejny jedné z prodejen žalovaného paní [jméno] [příjmení]. Od ní zjistil, že žalobce dne 19. 9. 2011 v časných ranních hodinách (3:41 hodin) odeslal hromadný email na několik desítek prodejen žalovaného, jehož obsahem bylo sdělení, že se žalovaný chystá předat osobní spisy zaměstnanců k tomu neoprávněným osobám a to bez jejich souhlasu, což je nezákonné. K tomu žalobce přiložil i několik příloh. Mimo jiné také plnou moc udělenou advokátovi žalovaného. Jednáním žalobce došlo ke zneužití důvěrných informací žalovaného a jejich zpřístupnění k tomu nepovolaným osobám, to vše navíc za použití soukromého emailu žalobce, který rozhodně neslouží k plnění pracovních povinností. Bez souhlasu žalovaného pořídil žalobce a zpřístupnil kopie písemných dokumentů družstva, prozradil tak skutečnosti důvěrného charakteru, jejíž sdělení není v zájmu žalovaného a porušil povinnost mlčenlivosti. Žalobce navíc zcela vědomě informoval zaměstnance, jejichž spisy vůbec neměly být předány k nahlížení. Mělo být předáno pouze 6 spisů, které v emailu ze dne 6. 8. 2011 ze strany [anonymizováno] [příjmení] vůči žalobci jsou označeny. Žalobce informoval však bezmála 90 prodejen žalovaného a navíc se jim snažil vsugerovat, že do jejich spisu vedoucímu zaměstnanci žalovaného je potřeba i jejich souhlasu, což z ustanovení § 312 zákoníku práce nevyplývá. 3) Prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 7. 2016, č. j. 6 C 49/2011-763, Krajský soud v Brně zrušil pro nepřezkoumatelnost. Závěr prvostupňového soudu v tomto rozsudku byl, že se žalobce dopustil všech skutků kromě skutku uvedeného pod č. 3), a pokud jde o zbývajících pět skutků, dovodil prvostupňový soud jedno zvlášť porušení pracovních povinností, dvakrát závažné porušení pracovních povinností a jedenkrát méně závažné porušení pracovních povinností. 4) Krajský soud v Brně svým usnesením č.j. 49 Co 228/2016-810 prvostupňový rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Jak už vyplývá ze žaloby, celkem žalovaný ve výpovědi uvedl šest skutků. Pokud jde o třetí skutek v pořadí, tedy vystoupení žalobce na shromáždění delegátů, kdy tento zde jako delegát, a tedy jako zástupce vystupoval, je ve shodě, jak posouzení tohoto skutku Okresním soudem v Břeclavi, tak i v závěru vztahujícím se k tomuto skutku Krajským soudem v Brně, že toto vystoupení žalobce nemůže být považováno za porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Protože se s tímto závěrem, jak už je výše uvedeno, prvostupňového soudu ztotožnil i Krajský soud v Brně, soud již dále se v tomto rozsudku s tímto skutkem nezabýval. 5) Soud se však znovu musel na základě usnesení Krajského soudu v Brně zabývat skutky 1), 2), 4), 5), 6) a na základě předložených důkazů k tvrzení účastníků se zabýval znovu jednotlivými porušeními pracovních povinností tak, jak jsou žalobci ze strany žalovaného ve výpovědi vytýkána. 6) V rozsudku č. j. 6 C 49/2011-930 ze dne 18. 8. 2018 je uvedeno, že žaloba žalobce je důvodná jen v její menší části. Podle ustanovení § 52 písmeno g) zákoníku práce platného v roce 2011 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. V souladu s ustanovením § 58 odstavec 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodů, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců, kdy se o důvodu výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru dozvěděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návrhu z ciziny, nejpozději pak vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl. Je zde tedy stanovena subjektivní lhůta 2 měsíců, ale i objektivní lhůta 1 roku. Všechna zjištěná porušení pracovní kázně splňují podmínku ustanovení § 58 stejně tak, jako je splněno ustanovení § 72 pro možnost uplatnění neplatnosti u soudu. Pokud jde o rozvázání pracovního poměru, je především nutno uvést, že mezi účastníky řízení existoval pracovně právní vztah, pracovní poměr, že tato skutečnost nebyla rozporována, a že funkce žalobce u žalovaného byla stanovena pracovní smlouvou ze dne 1. 12. 2009 jako vedoucí oddělení lidských zdrojů. Soudu bylo předloženo rozvázání pracovního poměru datovaného 19. 9. 2011 a doručené žalobci 20. 9. 2011, kde je popsáno všech 6 skutků. Soud se tedy musel zabývat každým zde uvedeným skutkem jednotlivě, neboť pokud by mělo skončení pracovního poměru výpovědí obstát, postačuje, aby došlo k jednomu závažnému porušení pracovní kázně nebo byla naplněna soustavnost u méně závažných porušení pracovní kázně. Pro posuzování všech 6 porušeních pracovní kázně, proto tyto soud označil body 1. až 6. a to tak, že prvním porušením je to, že na stole v kanceláři žalobce zůstaly bez dozoru ponechané osobní spisy pracovníků, zadruhé se jednalo o nesplnění pokynu ekonomické náměstkyně [anonymizováno] [příjmení] k tomu, aby spisy byly této ze strany žalobce předloženy, třetím skutkem je porušení povinnosti žalobce jako delegáta na shromáždění delegátů žalovaného s tím, že uvedl nepravdivé údaje a nepravdivou kritiku vůči vedení družstva, čtvrtým porušením je zablokování počítače heslem v systému [anonymizováno] a zablokování disku, pátým porušením jsou návštěvy na internetu, tedy používání internetu k soukromým účelům a konečně šestým skutkem je odeslání emailu na téměř 90 prodejen žalovaného s informací o tom, že osobní spisy zaměstnanců mají být předloženy jiným osobám bez jejich souhlasu. Soud se tedy musel zabývat každým skutkem individuálně a posoudit zda se jedná o méně závažné porušení pracovní kázně, případně o to nejzávažnější zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, přestože žalovaný použil vůči žalobci pouze výpověď. 7) Rozsudkem prvostupňového soudu ze dne 16. 8. 2018 dovodil Okresní soud u zbývajících pěti skutků (mimo skutek č. 3), že u prvního skutku se jedná o méně závažné porušení povinností žalobcem, u druhého skutku, že jde o závažné porušení jeho povinností, u čtvrtého skutku, že nebylo porušení prokázáno, u pátého skutku, že nebylo porušení prokázáno vzhledem k neurčitému vymezení a u šestého skutku, že došlo k závažnému porušení povinností žalobcem. Rozbor zbývajících pěti skutků je uveden v následujících odstavcích. 8) Pokud jde o první ze skutků, tedy to, že dne 8. 8. 2011 zůstalo v kanceláři, pracoviště oddělení lidských zdrojů a personalistiky, tedy pracoviště žalobce na stole větší množství osobních spisů zaměstnanců zcela bez dohledu, že i bezpečnostní skříň s ostatními spisy zůstala otevřena a volně přístupná, přestože osobní spisy zaměstnanců musí být uloženy a uzamčeny ve speciálních skříních zde. Krajský soud v Brně vytýká prvostupňovému soudu nedostatečný popis skutkového děje, v čem tedy spočívala pracovní povinnost, kterou měl žalobce tímto jednáním (opomenutím) porušit, z čeho (kterého právního předpisu, vnitřního předpisu nebo pokynu přímého nadřízeného vedoucího zaměstnance) tato povinnost vyplývala a jak soud ohodnotil zavinění žalobce. V tomto smyslu tedy soud doplnil své hodnocení předložených důkazů. Z e-mailu ze dne 6. 8. 2011, který žalobce obdržel, dostal pokyn od náměstkyně [anonymizována dvě slova], aby nachystal spisy podle typů prodeje – vedoucí, zástupce, pokladní – prodavač, a spisy měly být předány dne 9. 8. 2011 [anonymizována dvě slova]. Jak vyplývá z výpovědi žalobce před soudem, o tomto informoval svou nadřízenou paní [příjmení], která vyjmula spisy, kterých se měl e-mail týkat, ze skříně. Když žalobce odcházel, jak dále uvedl, byly tyto spisy na stole a v kanceláři byla paní [příjmení]. Zde je nutno uvést, že se spisy měl pracovat podle e-mailového pokynu žalobce, že svědkyně [příjmení], která spisy pouze jemu nachystala, neměla s těmito co činit, a proto byly spisy přenechány žalobci. Jestliže tedy žalobce z práce odešel, aniž by s těmito spisy dále pracoval a plnil zadaný úkol, což se týká porušení pracovních povinností, které je uvedeno jako druhé v pořadí, způsobil, že spisy zůstaly na stole, kde je dále našla svědkyně [příjmení] [jméno]. Svědkyně [příjmení] sice potvrdila, že dne 9. 8. 2011 měl jít žalobce k lékaři, a tak byla s ním domluvená, že spisy, pokud se nevrátí, předá ona [anonymizována dvě slova], ovšem toto se v žádném případě netýkalo přípravy, resp. zpracování spisů v souladu se-mailovým pokynem. Předtím rovněž svědkyně [příjmení] potvrdila, že když ona odcházela, že spisy zůstaly na stole. Porušení pracovních povinností žalobce zde soud shledává nejen v porušení obecných ustanovení zákoníku práce, tedy § 301a zákoníku práce, a písm. d) téhož paragrafu zákoníku práce, ale v porušení Směrnice č. 1/2011 – Pracovního řádu žalovaného článku 25 odst. 1 písm. c), kde je uvedena povinnost řádně hospodařit se svěřenými prostředky, chránit majetek zaměstnavatele, ale především porušení téhož článku odst. 1 písm. h) Pracovního řádu žalovaného, tedy neumožnit třetím osobám a nepovolaným zaměstnanců zaměstnavatele, byť z nedbalosti, přístup k počítačovým datům, k důvěrným dokumentům, informacím, například k obchodním písemnostem, účetním dokladům (spočívající v ponechání třetích osob v kanceláři bez dozoru, ponechání písemností a dokladů na stole při opuštění místnosti nebo při jeho jednání). Žalobce jako vedoucí oddělení lidských zdrojů tedy musel zcela jednoznačně vědět, že spisy, které měl zpracovat, a které zůstaly při jeho odchodu na pracovním stole, nemohou být ponechány bez dozoru, resp. bez zabezpečení tak, aby se k nim nedostaly jiné nepovolané osoby. Ponechání spisu na stole a opuštění kanceláře hodnotí soud z hlediska zavinění jako vědomou nedbalost a postup žalobce jako méně závažné porušení pracovní kázně. 9) Druhé vytýkané porušení pracovních povinností spočívá ze strany žalovaného vůči žalobci v tom, že nesplnil pokyn, který od [anonymizována dvě slova] obdržel e-mailem ze dne 6. 8. 2011. Jak vyplývá z tohoto pokynu, bylo sděleno žalobci, že v úterý 9. 8. 2011 bude probíhat audit, a aby nachystal spisy podle typů prodejen – vedoucí, zástupce, pokladní – prodavač, [anonymizováno] [číslo]. Dále je v pokynu uvedeno, aby spisy předal kompletní, aby podle své úvahy označil listy ve spise, nebo aby byly tyto spočítány a zmapovány tak, aby obsah a rozsah nebyl předmětem případného pozdějšího sporu, nebo aby tyto spisy nebyly později vráceny jako nekompletní. Dále z pokynu vyplývá, že spisy měly být vráceny náměstkyni [anonymizována dvě slova] dne 9. 8. 2011 před 9:00 hod. Dále pokyn obsahuje žádost o předložení prázdných formulářů dokumentů jako je pracovní smlouva, mzdový výměr, hmotná odpovědnost apod.. Pokud možno všechny typy, které nyní žalovaný používá. Tento pokyn je tedy zcela konkrétní a zcela jednoznačný. Pracovní úkol žalobce tedy spočíval v tom, aby předmětné spisy prověřil, označil, případně očísloval, zmapoval jejich rozsah, aby byla zabezpečena kompletnost. Tato činnost nebyla v žádném případě rozdělena mezi vedoucím žalobce a svědkyní [příjmení], neboť tato ve své výpovědi před soudem zcela jednoznačně uvedla, že na přípravě spisů se nijak nepodílela, mimo to, že je nachystala ze skříně, či-li její pracovní zapojení svědkyně [příjmení] v této souvislosti neměla, a práce se spisy byla jednoznačně úkolem pouze žalobce. Ten k tomu dostal přesný a závazný pokyn obchodní náměstkyně [anonymizována dvě slova]. K tomu, zda žalobce s těmito spisy tak, jak vyplývá z pokynů, pracoval či nikoliv, je nutno vyjít z výtky, kterou předsedkyně družstva datuje 16. 8. 2011, kde mu tuto skutečnost vytýká a přímo uvádí:„ Faktem zůstává, že jste požadované spisy nejen neoznačil, jak Vám bylo uloženo, ale do dnešního dne jste je Vaší nadřízené ani nepředal, čímž jste hned dvakrát porušil Vaše pracovní povinnosti.“. Pro úplnost však považuje soud za nutné dodat, že jako porušení pracovních povinností nepovažuje to, že žalobce spisy [anonymizována dvě slova] nepředal dalšího dne, jak žádala, neboť byl u lékaře, a byl na tom domluven se svědkyní [příjmení], ale právě tu skutečnost, že se spisy ve smyslu pokynu žádným způsobem nepracoval, tedy nenachystal. Toto považuje soud z hlediska zavinění za vědomou nedbalost, že nic pro splnění úkolu neudělal a z hlediska porušení povinnosti za závažné porušení pracování kázně. Pokyn [anonymizována dvě slova] nepovažuje soud za vydaný v rozporu s právními předpisy zaměstnanců, neboť je právem zaměstnavatele, aby si nechal prověřit to, zda personální agendu vede v souladu s požadavky, které jsou na něj kladeny, a zejména pokud jde o ty záležitosti, které se týkají zákoníku práce, zda jsou v pořádku z pohledu např. používaných formulářů např. k pracovním smlouvám, dohodám o hmotné odpovědnosti [anonymizována dvě slova] tedy jak obchodní náměstkyně měla tak právo takovýto pokyn vydat, neboť jak vyplývá ze Směrnice č. 2/2011 Organizační řád žalovaného platí od 1. 1. 2011 a z Organizačního schématu vyplývá, že pod úsek ekonomický, který [anonymizována dvě slova] řídila, patří i Odbor lidských zdrojů, tak také oddělení Lidských zdrojů a Členské evidence. Ekonomická náměstkyně tedy byla nadřízenou žalobce, byť nadřízenou nikoliv přímou, ale nadřízenou v přímé linii řízení. 10) Pokud jde o čtvrtý ve výpovědi uváděný skutek, ten žalovaný spatřuje v tom, že žalobce na svěřeném počítači [číslo] neoprávněně zablokoval systém [anonymizováno] a bezdůvodně zahesloval pevné disky, a to nejméně ve dnech 30. 8. 2011 – 1. 9. 2011, přičemž vynaloženým nákladům na odblokování disků počítače specializovanou firmou vznikla žalovanému škoda přesahující 12.000 Kč. Tuto skutečnost považoval prvostupňový soud za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně. Krajský soud v Brně ve svém zrušovacím usnesení vytkl prvostupňovému soudu zcela nedostatečné odůvodnění, především pokud jde o důvody, které vedly ke skutkovému závěru, že zaheslování provedl právě žalobce, když podle Krajského soudu v Brně z důkazů, které byly učiněny, skutečnost, že jedinou osobou, která měla přístup do počítače, resp. která měla možnost zablokování provést, byl právě žalobce a toto právě dle Krajského soudu v Brně z provedených důkazů nevyplývá. Soud znovu na základě zhodnocení Krajského soudu a po posouzení provedených důkazů dospěl k závěru, že skutek se sice stal, ale důkaz o tom, že by toto zablokování provedl žalobce, jako jednoznačně nebyl prokázán. Zde soud odkazuje na vyjádření znalce [příjmení] [jméno], který ve znaleckém posudku uvedl názor, že zablokování provedl s největší pravděpodobností žalobce. Podle názoru soudu však takovýto závěr nestačí. Nestačí pro to, aby bylo jednání žalobce, tedy zablokování počítače posouzeno jako jakékoliv porušení pracovních povinností ani vyjádření svědka [příjmení] [příjmení]. Svědek [příjmení] [příjmení] před soudem uvedl, že časový údaj o zaheslování systému [anonymizováno] se dnes již zjistit nedá, tedy kdy k tomuto došlo, když následně sám žalobce proti tomu uvádí, sice pouze jako možnost toho, že do kanceláře měly přístup i jiné osoby, např. uklizečka paní [příjmení], a poukazuje i na její výpověď, kdy před soudem uvedla, že kdo požádal, tak mu kancelář odemkla a dále jej nechala a dělala si svou práci. Samotný závěr [jméno] [příjmení] jako svědka, který ve výpovědi uvedl, že má vlastně za to, že k zaheslování přistoupil žalobce, že to vychází ze dvou skutečností, a sice že nikdo jiný k tomu neměl důvod, a jednak že nikdo z jeho podřízených po odchodu žalobce nikdo u počítače nebyl, není přesvědčivý, i k tomu, co je uvedeno výše. I když indicie by směřovaly k možnosti toho, že se tak stalo činností žalobce, přesto však toto jednoznačně prokázáno nebylo. Za této situace soud nemůže posoudit tento skutek, který považuje žalovaný za porušení pracovních povinností žalobce jako za jeho porušení pracovní kázně v jakémkoliv rozsahu, resp. jakémkoliv stupni intenzity. 11) Pokud jde o pátý skutek, který vymezil žalovaný ve své výpovědi vůči žalobci, jedná se o skutečnost, že v měsíci červnu a červenci 2011 opakovaně v pracovní době navštěvoval internetové stránky, které nemají souvislost s jím vykonávanou práci (např. webové stránky [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], [webová adresa], a řadu dalších) aniž by k tomu měl souhlas družstva nebo nadřízeného zaměstnance. Zde soud odkazuje na ust. § 50 odst. 4 zákoníku práce, který stanoví, že dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn. Jinými slovy výpovědní důvod musí být vymezen určitě. Zde jej žalovaný vymezil návštěvou internetových stránek, které nemají souvislost s výkonem práce žalobce za měsíc červen a červenec 2011. Zde soud odkazuje na dvouměsíční lhůtu, kterou zákoník práce vymezuje ode dne, kdy se o důvodech výpovědi zaměstnavatel dověděl, objektivně nejpozději do jednoho roku. Vzhledem k tomu, že výpovědní důvod byl použit ve výpovědi dané 20. 9. 2011, nutno s přihlédnutím k dvouměsíční lhůtě vyjít z toho, že návštěva těchto internetových stránek mohla přicházet v úvahu ve dvou měsících, které výpovědi předcházely, tedy od 20. 7. 2011, přičemž vymezení je za měsíc červenec, nejpozději do 31. 7. 2011. V těchto deseti dnech provedl soud prověrku rozsáhlých materiálů, které žalovaný soudu předložil, a které se týkají prohlížení internetových stránek, které nesouvisí s výkonem práce na straně žalobce. I když ve výpovědi žalovaný uvedl, že adresy jsou výše uvedeny pouze příkladně, je nutno konstatovat, že ani jedna z těchto firem, které jsou pouze jako příklad uvedeny, se zde v daném rozsahu od 20. 7. 2011 do 31. 7. 2011 nevyskytují. Soud považuje tedy vymezení, které zde bylo dáno jako neurčité a neúplné, když v podstatě není možné, aby okruh byl rozšířen o jiné, které zde ve výpovědi uvedeny nejsou. Ty se týkají i jiných časových termínů a jiných firem. Soud proto k porušení pracovní kázně, které je takto vytýkáno, nemohl na straně žalobce přihlédnout s tím, že toto vlastně nebylo ve vymezení, které učinil sám žalovaný, prokázáno. Zde se tedy soud rovněž shoduje se závěrem, který učinil Krajský soud v Brně ve svém zrušovacím usnesení, že skutek nebyl vymezen tak, aby jej nebylo možné zaměnit se skutkem jiným. 12) Poslední šestý skutek, který byl uveden ve výpovědi a posuzován ze strany žalovaného jako porušení pracovních povinností spočívá v tom, že dne 19. 9. 2011 odeslal žalobce ze své pošty na několik desítek prodejen družstva hromadný e-mail, jehož obsahem bylo sdělení, že vedení družstva se chystá předat osobní spisy zaměstnanců bez jejich souhlasu neoprávněným osobám, spolu s přílohami, jejimž byl výpis z internetových stránek pracovně právní poradny, e-mail nadřízené žalobce [příjmení] [jméno] ze dne 6. 8. 2011, pokyn předsedkyně a místopředsedkyně družstva ze dne 25. 7. 2011 a kopie plné moci udělené družstvem advokátu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] Žalobce tak měl podle zrušeného prvostupňového rozsudku porušit povinnost vyplývající z Pracovního řádu chovat se tak, aby neumožnil třetím osobám a nepovolaným zaměstnancům přístup k důvěrným dokumentům a informacím, zákazu vynášet bez svolení družstva z prostoru zaměstnavatele pracovní předměty, zákaz prozradit třetím osobám skutečnosti důvěrného charakteru, jejíž sdělení není v zájmu družstva, povinnost mlčenlivosti o podstatných skutečnostech týkajících se zaměstnavatele, zejména skutečnosti, které tvoří obchodní tajemství, a povinnost chránit před zneužitím dokumenty a informace družstva, které nejsou zcela zjevně určeny ke zveřejnění. Zde se soud ztotožňuje s tvrzením žalovaného, který použil jako důvod výpovědi, že u žalobce se jedná o závažné porušení pracovní kázně, a pokud jde o zavinění, že se jednalo v podstatě o úmysl ze strany žalobce tím, že téměř na 90 prodejen rozeslal výše uvedené dokumenty, přičemž v podstatě se mělo jednat pouze o několik vybraných prodejen a o několik funkcí, které měly být ke kontrole předloženy. Zde vytýká Krajský soud v Brně to, že z odůvodnění nevyplývá, která konkrétní povinnost byla porušena povinnost žalobcem a z čeho tedy vyplývá. Kromě obecných ustanovení § 301 písm. c) a d) zákoníku práce porušil žalobce konkrétně povinnosti, které vyplývají ze Směrnice č. 1/2011 pracovního řádu žalovaného, a to článku 25 odst. 3 písm. g), kdy bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele se nesmí pořizovat kopie písemné dokumentace a kopie počítačových dat na nosiči dat, h) prozradit skutečnosti důvěrného charakteru, jejichž sdělení jiným osobám není v zájmu zaměstnavatele, mezi tyto skutečnosti patří i výše mzdy zaměstnance, dále odst. 4 písm. a) článku 25 Pracovního řádu, kde je řečeno, že zaměstnanec je vázán mlčenlivosti o všech podstatných skutečnostech týkající se zaměstnavatele, a to zejména skutečnosti, které tvoří obchodní tajemství, a dále z téhož odstavce 4 porušení písm. f), který stanoví, že zaměstnanec bude chránit soukromí ostatních zaměstnanců, obdobně bude chránit a držet v tajnosti vnitřní záležitosti zaměstnavatele. Dokumenty a informace zaměstnavatele, které nejsou zcela zjevně určeny ke zveřejnění, musí zaměstnanci na všech úrovních chránit před zneužitím. Je nepochybné, že dokumenty týkající se auditu se týkaly jen několika určených prodejen a tamních funkcí, přičemž tyto v rozporu s citovaným ustanovení Pracovního řádu zaslal žalobce na všechny prodejny na jejich služební e-mail, a to ještě ze svého soukromého e-mailu, když zase v rozporu s tím, co je výše uvedeno, si tyto dokumenty ze služebního e-mailu přetáhl do svého soukromého počítače. Přitom se jednalo o interní pokyn, který obdržel od nadřízeného zaměstnance, tedy [anonymizována dvě slova], jestliže, jak uvádí žalobce, měl obavu o ochranu osobních údajů zaměstnanců, měl postupovat jiným způsobem, než způsobem, který zvolil. 13) Závěrem prvostupňový soud konstatoval, že soud vyhodnotil porušení pracovní kázně, které bylo jako porušení pracovní povinnosti dáváno ve výpovědi žalobci za vinu v jednom případě jako méně závažné, ve dvou jako závažné pracovní kázně, přičemž však proto, aby bylo určeno, že zda výpověď je platná či neplatná, stačí prokázat v jednom případě, že se jedná o závažné porušení pracovních povinností, což v tomto případě, se dle soudu, nejméně dvakrát stalo. Soud závěrem považoval za potřebné se vyjádřit k možné šikaně, kterou uvádí ve svém zrušovacím usnesení Krajský soud v Brně. Soud se s tímto závěrem neztotožňuje, a to především proto, že skutky v pořadí, které jsou uvedeny na prvním a druhém místě, se staly ještě před schůzí delegátů, a tak nemohly být vedeny snahou ze strany vedení družstva o šikanu žalobce. 14) Proti rozsudku prvostupňového soudu podal žalobce dne 25. 9. 2018 odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně svým usnesením č.j. 49 Co 16/2018-1048, který prvostupňový rozsudek ve výrocích I. a II. věc zrušil a vrátil věc prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Ze závěrů usnesení Krajského soudu v Brně vyplývá, že pokud jde o první skutek, že se žalobce dle závěrů Krajského soudu v Brně vytýkaného jednání nedopustil. Rovněž tak tentýž závěr učinil Krajský soud v Brně ohledně druhého skutku, který žalovaný žalobci vytýkal. Pokud jde o pátý skutek, uvedl Krajský soud v Brně, že se jedná o neurčité vymezení porušení, kdy toto nelze odstranit a konečně u šestého skutku uvedl Krajský soud v Brně, že nevidí, že by se žalobce dopustil porušení pracovních povinností. Z původních šesti skutků tedy zůstalo prvostupňovému soudu, aby znovu se zabýval a posoudil skutek č. 4) uvedený v pořadí, a to zda se žalobce na svěřeném počítači [číslo] dopustil neoprávněného zablokování systému [anonymizováno] a bezdůvodně zahesloval pevné disky, a to nejméně ve dnech 30. 8. 2011 – 1. 9. 2011, přičemž vynaloženým nákladům na odblokování disků počítače specializovanou firmou vznikla žalovanému škoda přesahující částku 12.000 Kč. Podle Krajského soudu v Brně skutečnost, že by zablokování provedl žalobce, nebyla jednoznačně prokázána, neboť znalce [příjmení] [celé jméno znalce], podle něhož zablokování s největší pravděpodobností provedl žalobce, totiž k jejímu prokázání nepostačuje, stejně tak jako vyjádření svědka [příjmení] [příjmení], a tedy prvostupňový soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal porušení pracovních povinností žalobce, a tedy žalovaný neunesl důkazní břemeno. 15) Ve smyslu závěrů Krajského soudu proto soud vyzval žalovaného a poučil ho, že na něm je unesení důkazního břemene. Obdobně byl vyzván k doplnění svých tvrzení, pokud jde o nezablokování systému, žalobce. Žalovaný odkázal na své dosavadní návrhy a tvrzení na provedení všech důkazů a žalobce soudu ve svém písemném vyjádření ze dne 2. 5. 2021 uvedl, že předloží soudu důkaz v podobě znaleckého posudku zpracovaného soudním znalcem s tím, že žalobce již soudního znalce oslovil a zpracování znaleckého posudku probíhá. Následně žalobce soudu předložil své vyjádření, že předkládá znalecký posudek soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] s tím, že tento soudní znalec ve svém znaleckém posudku uzavírá, že„ při absenci forenzní analýzy nelze věrohodně znalecky odpovědět na uvedené otázky“. Dále žalobce soudu navrhl výslech soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ke zpracovanému a soudu předloženému posudku. 16) Znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 30. 4. 2021, který objednal žalobce jako revizní, uvádí ve svém závěru, že„ při absenci forenzní analýzy nelze věrohodně znalecky odpovědět na uvedené otázky!“ Jedná se o otázky č. 1 a 2, které byly uloženy k odpovědím soudnímu znalci [příjmení] [celé jméno znalce], na které znalec neodpověděl. 17) Sám žalovaný navrhl soudu výslech soudního znalce [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce], který proběhl dne 13. 9. 2021. Při jednání soudu uvedl soudní znalec [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce] ke znaleckému posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], že v něm našel několik nesrovnalostí a chyb, a že jsou různé forenzní analýzy a [anonymizováno] [příjmení] neuvádí, jakou forenzní analýzu měl na mysli. Dále [anonymizováno] [celé jméno znalce] uvádí, že se nedokáže vyjádřit k otázce, zda by nějaká forenzní analýza nějakým způsobem přinesla něco nového do řešení. Podle něj je tato forenzní analýza zbytečná. [anonymizováno] [příjmení], pokud by měla být provedena, by měl tuto konkretizovat a provést. Dále [anonymizováno] [celé jméno znalce] uvádí, že pokud dříve uvedl, zablokování žalobce„ s největší pravděpodobností“, tak ve druhém posudku dostal informace, které mu umožnily závěr formulovat jednoznačně, a svůj posudek považuje za vyčerpávající. V návaznosti na ukončené jednání soudu bylo žalobci uloženo, aby byl upřesněn pojem, jaké použití forenzní analýzy, jaké techniky a metody navrhuje. 18) K tomu se vyjádřil žalobce svým dopisem soudu ze dne 18. 9. 2021, kde uvedl, že má za to, že pojem„ použití forenzní analýzy“ a jejich„ technik, metod“ je poměrně jasně a detailně popsán samotným znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] v jeho výše citovaném posudku. 19) Soud si vyžádal další písemné stanovisko soudního znalce [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce], který s datem 17. 11. 2021 sdělil, že [anonymizováno] [příjmení] ve svém znaleckém posudku nikde neuvádí konkrétní forenzní pomůcky, pouze v další větě konstatuje, že to může být i k tomu vybavený nějaký (nekonkretizovaný) počítač. Dále z tohoto písemného vyjádření vyplývá, že chybí konkretizace postupu pro zpracování analýzy. 20) Po provedeném doplněném dokazování dospěl soud k závěru, že na straně žalobce došlo k porušení jeho pracovních povinností, a to závažným způsobem tak, že toto porušení opravňovalo žalovaného, aby využil možnost dání výpovědi podle § 52 písm. g) zákoníku práce. I když jsou k dispozici dva určitým způsobem rozdílné posudky, přece jen soud považuje znalecký posudek, [anonymizována dvě slova] [celé jméno znalce], jeho doplnění, ústní výslech znalce i jeho závěrečné vyjádření znalce za relevantní oproti posudku, který předložil žalobce, tedy posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobce sám, na základě výzvy soudu, nedoložil a nevyplývá to ani ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakou forenzní analýzu, jaký způsob, jaké metody měly být použity, což uvedl znalec [příjmení] [celé jméno znalce], jako pouze obecné tvrzení, když navíc tento znalec od svého původního tvrzení„ s největší pravděpodobností“ uvedl, že jedinou osobou, která mohla zablokovat předmětný systém žalovaného, a způsobit mu tak značné těžkosti, je výlučně žalobce. Soud má proto za to, že žalovaný unesl důkazní břemeno, pokud jde o čtvrtý skutek, který byl ve výpovědi použit, a že za toto porušení, které učinil vědomě žalobce, nese tento odpovědnost. S ohledem na jednoznačnost závěrů [anonymizováno] [celé jméno znalce], proto soud již neprovedl výslech soudního znalce [příjmení] [příjmení], když žalobce měl možnost poskytnout soudu daleko konkrétnější závěry, než ty, které byly soudu, a jsou obecné povahy, předloženy. Soud proto znovu žalobu žalobce na určení neplatnosti výpovědi, kterou tento obdržel od žalovaného, zamítl. 21) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 119.896,20 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokáta ve výši 72.600 Kč (27 x odměna ve výši 2.500 Kč dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepisu vyjádření k žalobě ze dne 13. 12. 2011, účasti u jednání soudu ve dnech 16. 9. 2016, 16. 12. 2013 a 31. 3. 2014, které trvalo více jak dvě hodiny a zástupci tak náleží za toto jednání dvě odměny podle ust. § 11 odst. 1 píms. b) a.t., sepisu podání ze dne 29. 5. 2014 a 21. 10. 2014, účasti u jednání soudu dne 1. 12. 2014, sepisu podání ze dne 17. 4. 2015, účasti u jednání soudu dne 20. 4. 2015 a účasti u výslechu svědkyně na místě samém v [obec] dne 14. 4. 2016, sepisu podání ze dne 26. 5. 2016, účasti u jednání dne 11. 7. 2016, sepisu vyjádření k odvolání žalobce ze dne 22. 5. 2017, účasti u jednání odvolacího soudu dne 31. 5. 2017, sepisu vyjádření ze dne 9. 11. 2017, účasti u jednání dne 13. 11. 2017, sepisu podání ze dne 23. 2. 2018, účasti u jednání soudu dne 26. 2. 2018, sepisu podání ze dne 9. 3. 2018, účasti u jednání dne 16. 8. 2018, sepisu vyjádření k odvolání ze dne 23. 10. 2018, účasti u jednání odvolacího soudu dne 9. 9. 2020, sepisu podání ze dne 15. 10. 2020 a ze dne 7. 12. 2021 a účasti u jednání soudu dne 7. 3. 2022. Dále náklady tvoří hotové výdaje advokáta ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 4 a.t., tj. za celkem 27 úkonů činí hotové výdaje částku 8.100 Kč Náklady dále zahrnují cestovné za cesty z [obec] do [obec] a zpět osobním vozidlem [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], k jednání soudu ve dnech 16. 9. 2013 a 16. 12. 2013 při ujetí celkem 232 km (2 x 116 km), při průměrné spotřebě 7,5 litrů nafty motorové na 100 km, při průměrné ceně 36,50 Kč za 1 litr nafty a při sazbě základní náhrady 3,6 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 472/2012 Sb. ve výši 1.470,28 Kč, dále za cestu k jednáním ve dnech 31. 3. 2014 a 1. 12. 2014 při ujetí celkem 232 km (2 x 116 km), při stejné průměrné spotřebě, při průměrné ceně 36 Kč za 1 litr nafty a při sazbě základní náhrady 3,70 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 435/2013 Sb. v celkové výši 1.484,78 Kč, dále za cestu k jednání dne 20. 4. 2015 osobním vozidlem [značka automobilu] – [příjmení], [registrační značka], při ujetí 116 km, při průměrné spotřebě 8,4 litrů benzinu 95 na 100 km, při průměrné ceně 35,90 Kč za 1 litr benzinu a při sazbě základní náhrady 3,7 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. ve výši 779 Kč, za cestu shodným vozidlem z [obec] do [ulice] a zpět k provedení důkazu na místě samém dne 14. 4. 2016 a za cestu k jednání soudu dne 11. 7. 2016, při ujetí celkem 220 km (104 km + 116 km), při průměrné ceně 29,70 Kč za 1 litr benzinu a při sazbě základní náhrady 3,8 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. ve výši 1.384,84 Kč, za cestu k jednání dne 13. 11. 2017 při ujetí 116 km, průměrné ceně 29,50 Kč za 1 litr benzinu a při sazbě základní náhrady 3,9 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. ve výši 739,84 Kč, za cestu k jednáním soudu ve dnech 26. 2. 2018 a 16. 8. 2018, při ujetí celkem 232 km (2 x 116 km), průměrné ceně 30,50 Kč za 1 litr benzinu a při sazbě základní náhrady 4 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 463/2018 Sb. ve výši 1.522,38 Kč a za cestu k jednání soudu dne 8. 3. 2022, při ujetí celkem 116 km (2 x 58km), průměrné ceně 37,10 Kč za 1 litr benzinu a při sazbě základní náhrady 4,7 Kč za 1 km jízdy dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 906,70 Kč, tj. cestovné v celkové výši 8.287,80 Kč. Advokátovi žalovaného rovněž náleží dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a.t. náhrada za promeškaný čas za celkem 44 započatých půlhodin, tj. celkem náhrada času činí 4.400 Kč (44 x 100 Kč). Součástí nákladů řízení jsou i žalovaným zaplacené náklady na vyhotovení znaleckého posudku včetně jeho dodatku ve výši 13.800 Kč a z těchto všech shora uvedených částek, tj. 99.087,80 Kč, je dále potřeba připočítat i 21% daň z přidané hodnoty dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 20.808,40 Kč. Soud současně uvádí, že žalovanému nebyly přiznány jím vyúčtovaná odměna a náhrada hotových výdajů za e-mailové podání ze dne 23. 1. 2014, které obsahovalo pouze sdělení adresy svědka a dála ze sepis podání ze dne 16. 4. 2018, 26. 4. 2018, 30. 10. 2020, 18. 11. 2020 a 27. 4. 2021, neboť soud uvedené úkony neshledal účelnými. Co se týče odměny a náhrady hotových výdajů za účast zástupce žalovaného u jednání odvolacího soudu, pak soud vycházel z jeho vyúčtování a jelikož všechny jeho účasti u jednání odvolacího soudu nebyly požadovány, soud tyto právnímu zástupci nepřiznal. 22) Výrok III. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto řízení stát zaplatil znalci [anonymizováno] [jméno] [celé jméno znalce] za ústní znalecký posudek u jednání soudu dne 13. 9. 2021 znalečné ve výši 4.761 Kč. S ohledem na to, že v řízení byl zcela úspěšný žalovaný, rozhodl soud tak, že státem zaplacené náklady řízení uložil k náhradě žalobci. Žalobce složil zálohu na provedení důkazu znaleckým posudkem ve výši 3.000 Kč, kterou soud započetl na shora uvedené znalečné, a proto je povinen doplatit pouze částku 1.761 Kč představující rozdíl mezi vyplaceným znalečným a zaplacenou zálohou (4.761 Kč – 3.000 Kč).