6 C 5/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 21.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje zčásti co do částky 1.500 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.500 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 18.000 Kč od 11. 8. 2021 do 7. 4. 2022 a s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 16.500 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá zčásti co do smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč a zčásti co do úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 1.500 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.440 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 30. 9. 2021, ve znění doplnění ze dne 29. 4. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci celkem částku 21.000 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.000 Kč. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.000 Kč jdoucí od 11. 8. 2021 do zaplacení. Nárok odůvodnil tím, že na základě smlouvy o bezúročné půjčce [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 1. 2. 2021 poskytl žalobce žalovanému půjčku ve výši 18.000 Kč převodem na účet dne 4. 2. 2021. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit do 10. 8. 2021. Žalovaný půjčku nevrátil ani zčásti a žalobci tak vznikl nárok na smluvní pokutu za prodlení se zaplacením splátky ve výši 500 Kč za jednu splátku. Žalovaný se dostal do prodlení s celkem šesti splátkami. Žalobce tedy požadoval celkem šest smluvních pokut po 500 Kč, tj. 3.000 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy žalobce nezaplatil. 2) V podání ze dne 29. 4. 2022 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do částky 1.500 Kč, a to v návaznosti na platbu žalovaného ze dne 7. 4. 2022. Žalobce tuto částku započetl na smluvní pokutu. 3) Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. 4) Žalovaný se k jednání nařízenému na den 2. 6. 2022 nedostavil. K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 5) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 6) Ze smlouvy o bezúročné půjčce [číslo] vzal soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 1. 2. 2021. Obsahem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému půjčku ve výši 18.000 převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě poté, co od žalovaného obdrží podepsanou smlouvu a 1 Kč z účtu uvedeného ve smlouvě a závazek žalovaného půjčku vrátit v rámci šesti měsíčních splátek ve výši 3.000 Kč. Splatnost půjčky nastala dne 10. 3. 2021 Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě z prodlení za každou splátku ve výši 500 Kč. 7) Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný měl ke dni žádosti mzdu ve výši 22.500 Kč měsíčně, ze které hradil nájemné ve výši 5.000 Kč měsíčně, výdaje na jídlo ve výši 2.500 Kč a ostatní, blíže nespecifikované výdaje ve výši 3.500 Kč. Dále uvedl, že splácí finanční závazek u [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši měsíční splátky 2.500 Kč s tím, že mu v té době zbývalo uhradit 20.000 Kč. 8) Z bankovních výpisů žalovaného za období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020 a období od 1. 12. 2020 do 31. 12. 2020 vyplývá, že výplata žalovaného byla ve výši 21.909 Kč. Dále bylo z výpisů zjištěno, že žalovaný splácel více spotřebitelských úvěru (např. dne 30. 11.2020 mu byla poskytnuta půjčka od [webová adresa] ve výši 6.000 Kč, dne 1. 12. 2020 úvěr ve výši 5.000 Kč od [právnická osoba], dne 8. 12. 2020 půjčka ve výši 1.000 Kč od [anonymizována čtyři slova]). 9) Z předžalobní výzvy ze dne 24. 8. 2021 vyplývá, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. 10) Podle ust. § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11) Podle § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168. 12) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14) Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15) Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16) Podle § 586 odst. 1 o.z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 17) Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18) Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19) Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 20) Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21) Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. 22) Účastníci uzavřeli dne 19. 4. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce, poté co mu žalovaný zaplatil 1 Kč, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit v rámci šesti měsíčních splátek ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením, a proto žalobce požadoval smluvní pokutu v celkové výši 3.000 Kč. 23) Žalobce tvrdil, že se jedná o bezúročnou půjčku, u které je působnost zákona o spotřebitelském úvěru omezena podle § 5 odst. 3, kdy žalobce není povinen zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Ustanovení § 5 odst. 3 omezuje aplikaci zákona na úvěry poskytnuté bez úroku a jakékoli úplaty. V tomto případě však byl žalovaný povinen dle smlouvy zaplatit 1 Kč, aby mu byla zápůjčka poskytnuta, tudíž za úplatu, byť minimální. Omezený režim spotřebitelského zákona u předmětné smlouvy není, s ohledem na uvedené, možné aplikovat. Soud tedy za použití citovaných ustanovení zákona a zejména i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce, před uzavřením smlouvy, posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, přičemž dospěl k závěru, že své povinnosti nedostál a smlouva o zápůjčce je tedy absolutně neplatná. Z neplatné smlouvy o zápůjčce nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat. Žalobce, ačkoli měl doklady o příjmech a výdajích žalovaného (výpisy z účtu), ze kterých bylo zřejmé, že splácí více úvěrů a zápůjček, tak žalovanému poskytl další zápůjčku, kterou, s ohledem na výši příjmu ze zaměstnání, nemohl spolu s dalšími výdaji řádně splácet. Uvedené tedy vylučovalo jakoukoli úvěruschopnost žalovaného. 24) S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 16.500 Kč, představující neuhrazenou část poskytnutých finančních prostředků. Při určení výše dlužné částky soud vycházel z poskytnuté částky a žalovaným zaplacené částky (18.000 – 1.500). Současně soud přiznal žalobci právo na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky blíže specifikovaný ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V návaznosti na zpětvzetí žaloby co do částky 1.500 Kč, bylo řízení zčásti zastaveno. 25) Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř.. Žalobce byl neúspěšný pouze v nepatrné části, a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému ve výši 1.440 Kč. Tuto částku tvoří žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 840 Kč a dále paušální náhrada nákladů řízení žalobce nezastoupeného zástupcem na základě ust. § 151 odst. 3 o. s. ř., jenž nedoložil výši svých hotových výdajů, a to ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle ust. § 89a exekučního řádu, kdy se jedná o náhradu ve výši 600 Kč za dva úkony po 300 Kč, konkrétně za sepis výzvy a žaloby.