6 C 53/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11.000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zčásti zastavuje co do nároku žalobce na zaplacení částky 9.130,93 Kč a na zaplacení úroku ve výši 19,975 % ročně z částky 11.000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 11.000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4.244,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 11.000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 1. 8. 2019, ve znění doplnění ze dne 19. 11. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 11.000 Kč představující dlužnou jistinu. Dále požadoval kapitalizované úroky ve výši 9.130,93 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4.244,17 Kč, úroky ve výši 19,975 % ročně z částky 11.000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 11.000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 19. 8. 2012 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i úroky ve výši 1.405 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2.090 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.701 Kč. Poskytnutou půjčku včetně poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátkách po 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 13. 10. 2013. Žalovaný neuhradil ničeho a dne 14. 10. 2012 se dostal do prodlení. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2017. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 9. 10. 2019 a 17. 3. 2021 tak, že s ní nesouhlasí a navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že žádnou smlouvu s právním předchůdcem žalobce neuzavřel a žádné peníze nepřevzal. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 14. 6. 2022 nedostavil, i přestože mu bylo soudem dne 13. 6. 2022 písemně sděleno, že jeho omluvu z téhož dne nepovažuje za včasnou ani za důvodnou, když mu bylo předvolání k jednání doručeno dne 2. 5. 2022. Soud proto věc na základě ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. K jednání soudu se dostavil právní zástupce žalobce, který vzal žalobu zčásti zpět co do nároku na zaplacení částky 9.130,93 Kč a na zaplacení úroku ve výši 19,975 % ročně z částky 11.000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Smlouvou o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 19. 8. 2012. Předmětem byl závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému půjčku ve výši 11.000 Kč a závazek žalovaného půjčenou finanční částku spolu se souhrnným poplatkem zahrnující úrok ve výši 1.405 Kč, administrativní poplatek ve výši 2.090 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.701 Kč, tj. souhrnný poplatek ve výši 9.196 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 59 týdenních splátek po 337 Kč a poslední splátka měla být ve výši 313 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že peněžní prostředky ve výši 11.000 Kč převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 19. 8. 2012 vyplývá, že právní předchůdce žalobce od žalovaného zjišťoval osobní a majetkové poměry za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Osobní údaje ověřil předloženým občanským průkazem [číslo]. Městský úřad Pohořelice soudu sdělil, že uvedený občanský průkaz byl v té době platný a náležel žalovanému. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 vyplynulo pouze to, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2019 ve spojení s dokladem o odeslání vyplývá, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 524 OZ (1) Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. (2) S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť žalobce, ani přes výzvu a poučení soudu učiněnou jednak v usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 6 C 53/2021-52, jednak u jednání soudu, nepředložil listiny prokazující jeho aktivní legitimaci, tj. smlouvu o postoupení pohledávek včetně přílohy, ve které bude označeno, že se jedná o předmětnou pohledávku za žalovaným, tedy listiny prokazující jeho aktivní legitimaci. Z předmětné smlouvy o půjčce vyplývá, že půjčku poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], již před deseti lety, konkrétně dne 19. 8. 2012. Žalobce ve skutkových tvrzeních uvedl, že pohledávka měla být postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017, kterou však žalobce ani přes shora uvedené výzvy nepředložil s tím, že všechny potřebné listiny zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, u kterého byla podána žaloba, avšak věc byla z důvodu místní nepříslušnosti postoupena zdejšímu soudu a současně u jednání navrhl, aby tyto listiny byly soudem vyžádány. Uvedené však soudu sdělil až u jednání, tedy více jak půl roku od shora uvedené písemné výzvy. Soud má tedy za to, že žalobce, ačkoliv byl opakovaně řádně vyzván a poučen, neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně své aktivní legitimace ve věci, a proto soud žalobu zamítl. Ve výroku I. pak bylo řízení k návrhu žalobce zčásti zastaveno podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný a měl by proto právo na náhradu nákladů řízení vůči zcela neúspěšnému žalobci, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů nepřiznává.