6 C 54/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 19.916 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 1.522 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 255,44 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.522 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části o zaplacení částky 18.394 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.540,93 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 10.794 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.581,35 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.272 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne 21. 9. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 19.916 Kč s příslušenstvím sestávající se z jistiny ve výši 10.794 Kč, poplatku ve výši 9.122 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 19,98 % ročně z částky 10.794 Kč od 28. 5. 2017 do 24. 6. 2019, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.794 Kč od 25. 5. 2017 do 24. 6. 2019, úroků ve výši 19,98 % ročně z částky 10.794 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.794 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce nárok odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 19. 12. 2012 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč v hotovosti a závazek žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18.394 Kč představující úroky ve výši 2.810 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 4.181 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.403 Kč v rámci 60 týdenních splátek ve výši 674 Kč nejpozději do 12. 2. 2014. Žalovaná na svůj závazek zaplatila celkem 20.478 Kč, přičemž částka 9.272 Kč byla poměrně započtena na částečnou úhradu poplatku a částka 11.206 Kč na jistinu. Žalobce se stal věřitelem shora popsané pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Žalované bylo oznámení o postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalovaná ani přes výzvu žalobce dlužnou částku nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovanou jako zákazníkem dne 19. 12. 2012. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Smlouvou se žalovaná zavázala půjčenou finanční částku ve výši 22.000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 18.394 Kč, tedy v celkové výši 40.394 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 674 Kč a poslední splátku ve výši 628 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Smluvní podmínky nejsou podepsány nikým. Dle čl. 11 smluvních podmínek v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky vyplývající z předmětné smlouvy o půjčce. Výzvou k plnění ze dne 24. 10. 2019 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy o půjčce uzavřené podle ust. § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdější předpisů (dále jen„ obč. zák.“), která byla sjednána jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy poskytovatelem úvěru byla právnická osoba zabývající se poskytováním půjček a příjemcem půjčky byla fyzická osoba – spotřebitel. Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Dle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj duh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis Dle ust. § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákona nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena shora specifikovaná smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované coby spotřebitelce půjčku ve výši 22.000 Kč. Uvedenou částku žalovaná obdržela v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila jejím podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku navýšenou o poplatek splatit v dohodnutých splátkách, jak je uvedeno výše. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na smlouvu plnila pouze zčásti. Nárok věřitele ze smlouvy přešel na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Žalovaná zaplatila na poskytnutou půjčku částku 20.478 Kč, kterou žalobce započetl zčásti na poplatek a zčásti na jistinu. Soud celkové plnění žalované však započetl nejprve na jistinu. Žalovaná tak právnímu předchůdci žalobce zaplatila jistinu částku 20.478 Kč a na poplatky neuhradil ničeho. Žalovaná tedy na jistinu doposud neuhradila částku ve výši 1.522 Kč, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, soud zároveň vyhověl žalobci ohledně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, tj. z 1.522 Kč dle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. Ve zbývající části nároku, tj. částky 18.394 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, a to jak kapitalizovaného, tak i běžícího, soudu žalobu, s ohledem na dlužnou částku, zamítl. Žaloba byla rovněž zamítnuta i ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4.540,93 Kč a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 10.794 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to z následujících důvodů. Sjednané„ souhrnné poplatky“ soud považuje za sjednané v rozporu se zákonem, jelikož podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce bylo možno sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u půjček poskytovaných subjekty, které nebyly bankami, sjednat nebylo možné, což konstatovaly Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003. Soud má za to, že tyto poplatky byly kromě rozporu s ust. § 39 obč. zák. rovněž sjednány v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu jejich výše, tyto sjednané poplatky totiž činí více než ½ půjčené částky. Proto soud žalobu v části týkající se těchto poplatků zamítl. Požadované kapitalizované smluvní úroky a běžící smluvní úroky z půjčené částky, které žalobce nárokoval s odkazem na článek 3 smluvních podmínek považuje soud za sjednané neplatně ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., jelikož byly sjednány neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že z ujednání nacházejících se na první a druhé straně smlouvy o půjčce, s nimiž byla žalovaná zcela jistě seznámena, jelikož se pod tato ujednání podepsala, vyplývá, že úrok za půjčky byl sjednán pevnou částkou. Nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou shora uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být půjčka splacena, a že poté bude půjčená a nesplacená částka nadále úročena sazbou uvedenou ve smluvních podmínkách, které navíc nejsou žalovanou podepsány, ve smlouvě na první straně uvedeno není. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutou půjčku, základním ujednáním smlouvy o půjčce, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustné, a mělo by tedy být obsaženo v samotné smlouvě, tedy v ujednáních podepsaných žalovanou. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel půjčky, je nejprve uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok je obsažen až v obsáhlých a nepřehledných podmínkách smluv, které žalovanou jako příjemcem půjčky podepsány nejsou, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy neplatně, a proto soud žalobu ohledně těchto úroků zamítl. Z výše uvedených důvodů soud rovněž zamítl žalobu i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 26. 4. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 31.864 Kč, byl úspěšný co do částky 2.003 Kč (6%) a jeho neúspěch činí 94 %. V řízení byla tedy úspěšnější žalovaná, s ohledem na to, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud pro úplnost uvádí, že hmotněprávně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.