6 C 55/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 57.516,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 34.378,49 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11.569,77 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7. 75 % ročně z částky 34.378,49 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se zastavuje zčásti co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.805,14 Kč a zčásti co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5.290,31 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení.

III. Zamítá se žaloba v části o zaplacení částky 23.138,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6.345,32 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 17.848,06 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne 25. 9. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 57.516,85 Kč s příslušenstvím sestávající se z jistiny ve výši 32.230,39 Kč, poplatku ve výši 25.286,46 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 57.516,86 Kč od 26. 10. 2011 do 26. 2. 2016 ve výši 19.720,23 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z dlužné částky od 27. 2. 2016 do zaplacení. Žalobce nárok odůvodnil tím, že mezi jeho právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 23. 6. 2010 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek původního věřitele poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč v hotovosti a závazek žalované poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 29.260 Kč představující úroky ve výši 6.121,64 Kč a poplatek za administrativní zpracování půjčky ve výši 23.138,36 Kč v rámci 60 týdenních splátek ve výši 1.085 Kč nejpozději do 17. 8. 2011. Žalovaná na svůj závazek zaplatila celkem 6.743,15 Kč, přičemž částka 3.973,54 Kč byla započtena na částečnou úhradu poplatku a částka 2.769,61 Kč na jistinu. Žalobce se stal věřitelem shora popsané pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016. Žalované bylo oznámení o postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016. Žalovaná ani přes výzvu žalobce dlužnou částku nezaplatila.

2. Žalobce v podání ze dne 25. 9. 2020 vzal žalobu zčásti zpět co do částky ve výši 1.805,14 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení k 26. 2. 2016 a zákonném úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5.290,31 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení.

3. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovanou jako zákazníkem dne 23. 6. 2010. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 35.000 Kč a žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala. Smlouvou se žalovaná zavázala půjčenou finanční částku ve výši 35.000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 29.260 Kč, tedy v celkové výši 64.260 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti v 59 týdenních splátkách po 1.085 Kč a poslední splátku ve výši 245 Kč, když první splátku byla povinna zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Smluvní podmínky nejsou podepsány nikým. Dle čl. 8 smluvních podmínek v případě, kdy zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky vyplývající z předmětné smlouvy o půjčce.

8. Výzvou k plnění ze dne 9. 8. 2019 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyhotovil výzvu žalované k úhradě dlužné částky.

9. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy o půjčce uzavřené podle ust. § 657 a § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdější předpisů (dále jen„ obč. zák.“), která byla sjednána jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy poskytovatelem úvěru byla právnická osoba zabývající se poskytováním půjček a příjemcem půjčky byla fyzická osoba – spotřebitel.

10. Dle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu 11. Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

12. Dle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. dlužník, který svůj duh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis 13. Dle ust. § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle odst. 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

14. Dle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

15. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákona nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

16. Dle ust. § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

17. Podle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

18. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

19. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena shora specifikovaná smlouva o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované coby spotřebitelce půjčku ve výši 35.000 Kč. Uvedenou částku žalovaná obdržela v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila jejím podpisem. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku navýšenou o poplatek splatit v dohodnutých splátkách, jak je uvedeno výše. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na smlouvu plnila pouze zčásti. Nárok věřitele ze smlouvy přešel na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016.

20. Žalovaná zaplatila na poskytnutou půjčku částku 6.743,15 Kč, kterou žalobce započetl zčásti na poplatek a zčásti na jistinu. Soud celkové plnění žalované však započetl nejprve na jistinu. Žalovaná tak právnímu předchůdci žalobce zaplatila jistinu ve výši 6.743,15 Kč a na poplatky neuhradila ničeho. Žalovaná tedy na jistinu doposud neuhradila částku ve výši 28.256,85 Kč, rovněž neuhradila ničeho na úroky ve výši 6.121,64 Kč, které byly součástí souhrnného poplatku, a proto soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, soud zároveň vyhověl žalobci ohledně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, tj. z 34.378,49 Kč dle ust. § 517 odst. 1, 2 obč. zák. Ve zbývající části nároku, tj. úroků z prodlení, a to jak kapitalizovaného, tak i běžícího, soud žalobu, s ohledem na dlužnou částku, zamítl.

21. Žaloba byla ve výroku III. zamítnuta i co do částky 23.138,36 Kč představující administrativní poplatek, neboť tento poplatek soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce bylo možno sjednat pouze úroky. Jiné peněžité plnění u půjček poskytovaných subjekty, které nebyly bankami, sjednat nebylo možné, což konstatovaly Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003. Soud má za to, že tento poplatek byl kromě rozporu s ust. § 39 obč. zák. rovněž sjednán v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu jeho výše, neboť sjednaný poplatek činí více než ½ půjčené částky. Proto soud žalobu v části týkající se těchto poplatků zamítl.

22. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobu i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení.

23. Ve výroku II. bylo řízení, v návaznosti na návrh žalobce, zčásti zastaveno, a to ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.805,14 Kč a zčásti co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 5.290,31 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení.

24. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 26. 4. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 96.346,16 Kč, byl úspěšný co do částky 59.715,19 Kč (61 %) a jeho neúspěch činí 38 %. V řízení by tedy úspěšnější žalobce mohl mít nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení. S ohledem na to, že žalobce ani přes výzvu soudu nedoložil důkaz o tom, že žalované fakticky odeslal předžalobní výzvu k plnění dle ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Soud pro úplnost uvádí, že hmotněprávně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.