6 C 59/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 26.512 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci [právnická osoba] částku 25.430,80 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25.430,80 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 4.819,57 Kč a úroky ve výši 8,15 % ročně z částky 22.341,79 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 69.422 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.608 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku vždy do každého 25. dne běžného kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek až do úplného zaplacení.

II. Zamítá se žaloba z části co do částky 1.081 Kč, smluvní pokuty ve výši 416,38 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.081 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 94,48 % ročně z částky 22.341,79 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], doručenou soudu dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 26.512 Kč představující jistinu úvěru ve výši 22.341,79 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1.174,67 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč a náhradu nákladů ve výši 1.000 Kč. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z částky 27.730,46 Kč od 26. 4. 2019 do 22. 5. 2019 ve výši 748,71 Kč, z částky 24.516,46 Kč od 23. 5. 2019 do 19. 8. 2019 ve výši 2.182,28 Kč a z částky 23.516,46 Kč od 20. 8. 2019 do 25. 11. 2019 ve výši 2.304,96 Kč a dále zákonné úroky z prodlení z částky 26.512 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení a úroky ve výši 102,63 % ročně z částky 22.341,79 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 69.422 Kč. Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že mezi ním a žalovaným byla dne 4. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit během 18 splátek ve výši 3.214 Kč měsíčně. Úroky by sjednány ve výši 167,73 % ročně. Jelikož žalovaný řádně nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 4. 2019. Do data zesplatnění žalovaný uhradil celkem 22.498 Kč Poslední splátku před zesplatněním učinil žalovaný dne 15. 3. 2019. Před zesplatněním vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, což nastalo u splátek č. 7, 8, 9 a 6. Žalobce má tedy nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1.996 Kč. V důsledku prodlení má žalobce současně nárok na zaplacení náhrady nákladů s tím vzniklých, přičemž tato náhrada činí 200 Kč za každou splátku, s níž byl žalovaný v prodlení o délce 15 dnů. Tato náhrada mu náleží za splátky č. 4, 6, 7, 8, 9 a celkem činí částku 1.000 Kč. Ve smlouvě bylo pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, sjednáno, že mu vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil dne 22. 5. 2019 částku 3.214 Kč a dne 19. 8. 2019 částku 1.000 Kč.

2. K jednání soudu dne 15. 7. 2021 se dostavil řádně předvolaný žalovaný i právní zástupce žalobce.

3. Žalovaný se u jednání vyjádřil k žalobě tak, že si je vědom svého dluhu, avšak má za to, že úroky by měly být nižší. Současně požádal o možnost splátek ve výši 1.608 Kč. Právní zástupce žalobce s výší splátek souhlasil.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2018, [číslo] (dále jen„ smlouva“) vyplývá, že žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 29.000 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činí 167,73 % ročně a předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů činí 167,73 %. Úvěr měl být uhrazen v rámci 18 měsíčních splátek po 3.214 Kč. Celková částka k úhradě měla být ve výši 57.852 Kč.

6. V čl. 2 odst. 2.2 smlouvy bylo dohodnuto, že sjednané úroky běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru.

7. Dle čl. 6 odst. 6.1. smlouvy byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku.

8. V č. 6 odst. 6.2. bylo smluveno právo žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč.

9. Dle čl. 6 odst. 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí Nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru jsou klienti povinni zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klienti v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platili úroky z prodlení v zákonné výši z celé této Nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení.

10. V čl. 6 odst. 6.5. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, která běží od zesplatnění úvěru.

11. Dopisem ze dne 7. 6. 2018 žalobce oznámil žalovanému schválení úvěru ve výši 29.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 167,73 % ročně. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit v rámci 18 měsíčních splátek po 3.214 Kč, pak měla činit 57.852 Kč. Součástí oznámení byl i splátkový kalendář.

12. Z oznámení o zesplatnění ze dne 24. 4. 2019 má soud za prokázané, že žalobce zesplatnil úvěr ke dni 24. 4. 2019 s tím, že ke dni zesplatnění činila dlužná částka 30.726 Kč.

13. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 26.712 Kč.

14. Z kopie Pracovní smlouvy, výplatních pásek žalovaného, výpisu záznamů z registru SOLUS vyplývá, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 11. 2019 ve spojení s příslušeným podacím archem, má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu.

16. Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí věci.

17. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle ustanovení § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některých z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. Ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

20. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právní předpisem upravujícím úroky z prodlení a c) smluvní pokutu.

21. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení § 1802 o.z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

23. Podle ustanovení § 1806 věty prvé o. z., úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

24. Podle ustanovení § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

25. Podle ustanovení § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

26. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 4. 6. 2018 uzavřena platná smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2399 odst. 1 o. z., na základě které žalobce po prověření úvěruschopnosti žalovaného, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 29.000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit během 18 měsíčních splátek po 3.214 Kč počínaje červencem 2018, na úvěr však hradil pouze částečně a došlo tak v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 24. 4. 2019. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s plněním svého závazku. Po zesplatnění žalovaný zaplatil částku 4.214 Kč. Co se týče smluvní pokuty ve výši 1.996 Kč za prodlení splátek č. 7, 8, 9 a 6 pak tento nárok byl mezi účastníky sjednán v bodu 12.1 smlouvy o úvěru tak, že při prodlení o délce 30 dnů činí smluvní pokuta částku 499 Kč, což při čtyřech pokutách je 1.996 Kč. Žalobce dále požadoval zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1.000 Kč dle bodu 6.2. smlouvy. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 5.235,95 Kč představující smluvní pokutu sjednanou v bodu 12.7 smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru počítanou z částky 27.730,46 Kč od 26. 4. 2019 do 22. 5. 2019 ve výši 748,71 Kč, z částky 24.516,46 Kč od 23. 5. 2019 do 19. 8. 2019, tj. od zesplatnění do dne plateb žalovaného po zesplatnění, kdy zaplatil částku dne 22. 5. 2019 částku 3.214 Kč a dne 19. 8. 2019 částku 1.000 Kč a dále smluvní pokutu počítanou z částky 23.516,46 Kč za období od 20. 8. 2019 do 25. 11. 2019. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 25.430,80 Kč zahrnující jistinu ve výši 22.341,79 Kč, úroky přirostlé k jistině ve výši 93 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.996 Kč a náklady ve výši 1.000 Kč. Dále je důvodná co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25.430,80 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, úroků ve výši 8,15 % ročně z částky 22.341,79 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 69.422 Kč, a smluvní pokuty ve výši 4.819,57 Kč.

27. Ve výroku II. pak soud žalobu zamítl v části úroků ve výši 1.081 Kč, smluvní pokuty ve výši 416,38 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1.081 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení a úroků ve výši 94,48 % ročně z částky 22.341,79 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, neboť soud dospěl k závěru, že se jedná o úroky nemorální, v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na úrokovou mírou obvyklou v praxi peněžních ústavů v době uzavření předmětné smlouvy. Soudu je z úřední činnosti známo, konkrétně z databáze časových řád ARAD ČNB, že úroková sazba v červnu 2018 při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací sazby na jeden rok do pěti let činila 8,15 % ročně. I přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z povahy nezajištěného úvěru však soud dospěl k závěru, že v daném případě sjednanou výši úroků (167,73 % ročně) i žalobcem v žalobě požadovanou (102,63 % ročně) je třeba hodnotit jako zcela nepřiměřenou, neboť tato sazba úroků je v případě smluvené sazby dvacetkrát vyšší a v případě žalobcem požadované téměř třináctkrát vyšší, než byly nejvyšší úrokové sazby požadované bankami a takové ujednání současně zakládá v neprospěch spotřebitele významně nerovnovážnou povinnost, přičemž k takovému ujednání nelze přihlížet (§1815 o.z.). S ohledem na uvedené se tedy soud, v návaznosti na ust. § 1802 o.z., zabýval výší úroků, které byly obvyklé, tj. které byly požadované za úvěry poskytované bankami v době uzavření smlouvy. Úroková sazba v době uzavření smlouvy činila 8,15 % ročně. Z žalobcem požadovaných úroků je tak oprávněný nárok na úroky ve výši 93 Kč. S ohledem na uvedené, tedy soud ponížil i částku, z níž je počítán zákonný úrok z prodlení i smluvní pokuta (výrok I.), neboť do těchto částek byl žalobcem započítán i smluvní úrok, ohledně něhož soud dospěl k závěru, že je nemorální a proti dobrým mravům (srov. usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 28 Co 219/2019-79).

28. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí, tj. k 15. 7. 2021 (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 86.985 Kč, byl úspěšný co do částky 38.370 Kč (44%) a jeho neúspěch činí 56 %. Protože poměr úspěchu a neúspěchu je ve vztahu k žalované částce nepatrný, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

29. Pokud jde o úhradu dlužné pohledávky a příslušenství soud, současně ve výroku rozsudku umožnil žalovanému, v návaznosti na jeho žádost a souhlas žalobce, splácení přiznané částky v měsíčních splátkách po 1.608 Kč. V případě, že žalovaný neuhradí, byť jen některou ze stanovených splátek, ztratí výhodu splátek a příslušný dluh se stane splatným.