6 C 62/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , 602 00 Brno - Trnitá zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 31.395 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 25.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 25.000 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 25.000 Kč od 17. 3. 2023 do 25. 9. 2023, zamítá.

III. Řízení se co do částky 6.395 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 6.395 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení zastavuje.

IV. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.452 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 5. 1. 2024, doplněnou podáním ze dne 11. 4. 2024, soudu doručeným dne 12. 4. 2024, vůči žalované domáhal zaplacení částky 31.395 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31.395 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, a žalovanou došlo dne 15. 1. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 25.000 Kč (dne 15. 1. 2023 částku ve výši 20.000 Kč, dne 24. 1. 2023 částku ve výši 5.000 Kč). Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Tento úvěr měl být splacen dle dodatku ke smlouvě z 15. 2. 2023 nejpozději dne 16. 3. 2023. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany původního věřitele , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 na žalobce. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky, zaslané jí dne 15. 9. 2023 prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše pohledávky v době zesplatnění činila celkem 31.395 Kč, z toho jistina 25.000 Kč, smluvní úrok 5.570 Kč a smluvní pokuta 825 Kč, žalovaná na tuto pohledávku ke dni podání žaloby nezaplatila ničeho.

3. Podáním ze dne 29. 2. 2024, soudu doručeným dne 1. 3. 2024, vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky ve výši 6.395 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.395 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, s tím, že nadále tak po žalované požaduje pouze úhradu částky ve výši 25.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.000 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

4. Podáním ze dne 11. 4. 2024, soudu doručeným dne 12. 4. 2024, následně žalobce v důsledku opravy zjevné chyby v psaní změnil žalobní petit s tím, že žádá úhradu částky ve výši 25.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.000 Kč od 17. 3. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Tato změna žaloby, spočívající v rozšíření žalobního petitu o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25.000 Kč od 17. 3. 2023 do 19. 4. 2023, byla připuštěna usnesením č. j. 6 C 62/2024-30, které nabylo právní moci dne 26. 4. 2024.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná.

6. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

7. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 15. 1. 2023, smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 24. 1. 2023 a smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 15. 2. 2023 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaná jako klient. Smlouvy neobsahují vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla žalované spotřebitelský, neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 20.000 Kč (smlouva z 15. 1. 2023), navýšený na 25.000 Kč (smlouva z 24. 1. 2023), s prodlouženou lhůtou splatnosti 16. 3. 2023 (smlouva z 15. 2. 2023), a to převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, .

8. Ze smluv o úvěru shora, z výpisů z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . ze dne 29. 10. 2022, ze dne 15. 1. 2023 a ze dne 24. 1. 2023, ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 4. 2024 a ze skutkových tvrzení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou výplatou na její bankovní účet shora činila celkem 25.000 Kč, že žalovaná na smlouvu o úvěru neuhradila právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 9. 2023, adresovaného žalované, a z podacího lístku ze dne 15. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaná byla o této skutečnosti informována a současně byl vyzvána k uhrazení dlužné částky.

10. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 19. 4. 2023, adresované žalované, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 9. 2023, adresované žalované, a z podacího lístku ze dne 15. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

11. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru vyhodnotil úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.

12. Jiné, resp. žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

28. Podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

29. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

32. Vzhledem k tomu, že žalobce využil svého dispozičního oprávnění a vzal žalobu svým podáním ze dne 29. 2. 2024 částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalované ověřoval, neboť (tvrzeně) vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, nebo částečná a neúplná (lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen. Rovněž tak nebylo soudu doloženo tvrzené prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích, které navíc nebylo žalobcem ani blíže upřesněno co se týče uvedení zdrojů, výše či jiné specifikace a konkretizace těchto příjmů a výdajů, takže je naprosto nepřezkoumatelné, a z toho důvodu zjevně nedostatečné. Soud dospěl k závěru, že se tak žalobce, resp. jeho právní předchůdce dostatečně, resp. vůbec nevypořádal ani s příjmovou, ani s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato nebyla právním předchůdcem žalobce kromě výše uvedeného nijak zmíněna ani doložena, a tedy dle názoru soudu zjevně ani prověřena. Validita výsledku vyhodnocení úvěruschopnosti, resp. schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, provedeného právním předchůdcem žalobce, se tak soudu jeví jako velmi sporná až postrádající ve vztahu k finanční realitě žalované elementární výpovědní hodnotu, když se soudu jeví jako pouze účelově tvrzená. Lze tak uzavřít, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalované řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

34. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované částku 25.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku neuhradila ničeho, proto je povinna nesplacenou jistinu ve výši 25.000 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 25.000 Kč za dobu od 26. 9. 2023 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaná dostala prokazatelně právě až dnem 26. 9. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v předžalobní výzvě ze dne 15. 9. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalované výzvu odeslal dne 15. 9. 2023, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do tří dnů, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 20. 9. 2023 považuje upomínka za doručenou, splatnost tedy nastala dne 25. 9. 2023 a v prodlení je tak žalovaná od 26. 9. 2023). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

35. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl v části žalobcem požadovaného úroku z prodlení za období od 17. 3. 2023 do 25. 9. 2023 z důvodu, že prvním žalobcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené v předžalobní výzvě ze dne 15. 9. 2023, jak je blíže popsáno a zdůvodněno shora.

36. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 2 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. Tato částka spolu s částí zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč (žalobce zaplatil z jím původně uplatňované částky soudní poplatek ve výši 1.256 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, navýšený v důsledku vad návrhu, zaviněných žalobcem, dle položky 2 bod 2. ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích o 314 Kč, tedy celkem soudní poplatek ve výši 1.570 Kč. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby, zaviněného žalobcem, však došlo ke snížení uplatňované, byť žalobci přiznané částky na částku, z níž by byl vybrán v případě bezvadného návrhu soudní poplatek pouze ve výši 1.000 Kč, a tento rozdíl nemůže jít k tíži žalované) činí celkem částku ve výši 2.452 Kč. Tuto částku je povinna uhradit žalovaná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.