6 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 79.271,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 27.200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27.200 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 52.071,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.350,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.651,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 29.385,09 Kč od 22. 10. 2025 do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky 2.185,09 Kč od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky 29.385,09 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , a podáním ze dne , datum, , soudu doručeným dne , datum, , vůči žalované domáhal zaplacení částky 79.271,30 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.350,81 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.651,09 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29.385,09 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a úrokem 12 % ročně z částky 29.385,09 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále částku 40.008 Kč, sestávající z úroku 12 % ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28.923 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6.246 Kč, a dále z pojistného (bylo-li sjednáno), a to zároveň s poskytnutou jistinou ve 21 měsíčních splátkách po 3.334 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 2. 2025. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 27. 11. 2023. Žalovaná celkově právnímu předchůdci žalobce zaplatila částku 2.800 Kč, žalobci neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaná ve svém nedatovaném vyjádření k žalobě, doručeném soudu dne , datum, , uvedla, že ji tato situace mrzí, neví, jak ji řešit, je už rok bez práce a práci nemůže najít., právnická osoba, reakci na vyjádření žalované shora žalobce ve svém podání ze dne , datum, , soudu doručeném dne , datum, , uvedl, že je ochoten souhlasit s úhradou dlužné částky ve splátkách ve výši minimálně 4.000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

5. Žalovaná ve svém nedatovaném podání, soudu doručeném dne , datum, , uvedla, že by mohla dát dohromady max 2.000 Kč měsíčně.

6. Žalobce v reakci na vyjádření žalované shora ve svém podání ze dne , datum, , doručeném soudu dne , datum, , uvedl, že žalovanou navržená částka 2.000 Kč měsíčně je nedostatečná, je ochoten souhlasit se splátkou ve výši 4.000 Kč měsíčně. Následně u jednání, které ve věci proběhlo dne , datum, , žalobce navrhl, vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná své majetkové poměry nijak nedoložila, aby byla žalované stanovena povinnost uhradit dlužnou částku v třídenní lhůtě.

7. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

8. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dnem , datum, , soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako úvěrující, a žalovaná jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalované částku 30.000 Kč jako spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, úrok ve výši 28.923 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za rozšířenou službu komfortního (2.571 Kč) a flexibilního (3.675 Kč) splácení ve výši 6.246 Kč, tedy celkem částku 66.669 Kč, a dále pojistné za doplňkové pojištění ve výši 3.339 Kč, tedy celkem celkovou dlužnou částku ve výši 70.008 Kč, a to v 21 měsíčních hotovostních splátkách, první až předposlední po 3.334 Kč, poslední ve výši 3.328 Kč.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne , datum, a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovanou činila 30.000 Kč a že žalovanou uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce, resp. žalobci činily celkem částku 2.800 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z přílohy č. , hodnota, k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , adresovaného žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaná byla o této skutečnosti informována, a že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , adresované žalované, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a současně ji upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

12. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, která předložila výplatnice za 03, 04/2023. V důsledku učiněného posouzení poté dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

13. Ze zákaznické karty ze dne , datum, soud mimo jiné zjistil, že žalovaná byla svobodná, druh bydlení vlastník, počet vyživovaných osob 0, majitel auta – ano, zdroje příjmů – finančních prostředků plný úvazek, zaměstnavatel , jméno FO, , , adresa, , pracovní zařazení pekařka, její pravidelný čistý měsíční příjem měl činit částku , částka, při počtu zdrojů příjmu 1, ostatní příjmy žadatele , částka, , další čisté příjmy domácnosti , částka, , příjmy celkem , částka, . Její běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem , právnická osoba, Kč. Externí splátky dle žadatele a interní splátky PF činily , částka, . Jako ověřené dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva a výplatní pásky. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru uvedeno neočekávané výdaje.

14. Z výplatních pásek zaměstnavatele , právnická osoba, . na jméno žalované za období březen a duben 2023 soud zjistil, že dobírka, resp. čistý příjem žalované činil , částka, (březen 2023) a , částka, (duben 2023).

15. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalované nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

16. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

20. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

21. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

22. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

23. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, , je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalované při uzavírání smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalované, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznické karty a dvou výplatnic shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval (i co se týče skutečností z nich zjištěných). S ohledem k příjmům žalované soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout ze mzdy z pracovního poměru žalované na plný úvazek, ověřeno z dokumentů v kartě označených jako pracovní smlouva a výplatní pásky, z nichž byly soudu předloženy pouze výplatní pásky (a nebyla tak doložena např. délka trvání tohoto pracovního poměru, jeho charakter – na dobu určitou či neurčitou). Dále jsou v zákaznické kartě shora jako příjmy, zahrnuté do celkových příjmů žalované, uvedeny další čisté příjmy domácnosti ve výši , částka, . Tyto údaje nejsou ani doloženy, ani nijak upřesněny a konkretizovány (kdo tvoří onu domácnost, kdo je zdrojem a příjemcem těchto dalších příjmů), což se soudu jeví jako tvrzení účelové a naprosto nepřezkoumatelné.Ohledně výdajů žalované byly jako její jediné běžné měsíční výdaje uvedeny v zákaznické kartě odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 2.000 Kč, opět bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalované, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalované. Tyto údaje jsou dle názoru soudu navíc ve zcela zjevném rozporu s dalšími údaji uvedenými v zákaznické kartě (druh bydlení vlastní, žalovaná vlastnila automobil), resp. se skutečnostmi z nich vyplývajícími, když dle názoru soudu si lze jen stěží (či spíše přesněji si ani nelze) představit, že by žalovaná (a obecně i jakákoli jiná osoba v její situaci) neměla v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši 2.000 Kč, resp. že by tyto uváděné částky postačily na úhradu jen samotnou žalovanou uvedených důvodů jejích výdajů (náklady spojené s bydlením, náklady spojené s vlastnictvím, resp. provozem automobilu), nemluvě o těch nezmiňovaných (strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalované jsou tak dle názoru soudu neúplné, naprosto nereálné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalované (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalované se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalované, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o úvěru dle citovaných ustanovení příslušného zákona o spotřebitelském úvěru, platného v době uzavírání předmětné smlouvy, a úvěruschopnost žalované zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

29. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalované prokazatelně částku 30.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou částku zaplatila částku 2.800 Kč, proto je povinna nesplacenou částku jistiny ve výši 27.200 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná ani na výzvu soudu nedoložila své současné majetkové poměry, nebylo možné tyto zjistit, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

30. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že do prodlení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.