6 C 64/2017

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Mužíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa žalované o nahrazení projevu vůle I. Žaloba žalobce, aby soud nahradil souhlas žalovaného s touto dohodou: <b>DOHODA O VYDÁNÍ NEMOVITOSTÍ</b> <b>(dále jen„ dohoda“)</b> uzavřená níže uvedeného dne, měsíce a roku, ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen jako„ zákon o majetkovém vyrovnání“) 6 <b>I. </b> <b>Smluvní strany</b> [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov], [IČO], sídlo: [číslo] [obec] - [část obce], [ulice a číslo] (dále jen„ povinná osoba“) a <b>[název žalobkyně],</b> [IČO], sídlo: [číslo] [obec a číslo] církevní právnická osoba zapsaná v Rejstříku evidovaných právnických osob vedeného Ministerstvem kultury ČR, ev. [číslo], (dále jen„ oprávněná osoba“) <b>II. </b> <b>Předmět smlouvy</b> 1. Oprávněná osoba uplatnila svůj nárok ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání výzvou k vydání majetku pro okres [okres], a to výzvou [číslo jednací] doručenou dne 20. 12. 2013.

2. Předmětem vydání dle této dohody je vydání nemovitostí, tj. nemovitostí evidovaných dle stavu KN takto: Poř. číslo majetkové položky; Katastrální území; Číslo parcelního pozemku; Druh pozemku 1.; [obec] u [ulice]; [číslo]; [anonymizována dvě slova]

3. Povinná osoba touto dohodou vydává oprávněné osobě nemovitosti specifikované v čl. II odst. 2 se všemi jejich součástmi a příslušenstvím, které náležely do původního majetku oprávněné osoby, nebo které zastoupily jejich funkci, anebo jsou nezbytné k řádnému užívání nemovitých věcí v souladu s jejím účelem a oprávněná osoba je přijímá do svého vlastnictví.

4. Povinná osoba touto dohodou převádí vlastnické právo k nemovitostem specifikovaným v čl. II odst. 2 této dohody a vydává nemovitosti oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy povinné osobě. Oprávněná osoba nemovitosti do svého vlastnictví přijímá. Povinná osoba prohlašuje, že ke dni uzavření dohody na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena nebo zástavní práva.

5. Nemovitosti uvedené v čl. II odst. 2 této dohody povinná osoba předá oprávněné osobě do 30 dnů ode dne provedení vkladu příslušným katastrálním úřadem. O předání a převzetí bude vyhotoven předávací protokol podepsaný oprávněnou osobou a povinnou osobou. <b>III. </b> <b>Závěrečná ustanovení</b> 1. Tato dohoda a právní vztahy z ní se řídí právním řádem České republiky, zákonem o majetkovém vyrovnání, zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, a dalšími právními předpisy v účinném znění.

2. Práva a povinnosti z této dohody přecházejí i na případné právní nástupce účastníků dohody. V [obec] dne …………………………….……………………….. [název žalobkyně] (oprávněná osoba); …………………………….………………. [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] (povinná osoba) [osobní údaje žalovaného] [anonymizováno 5 slov] (povinná osoba) <b>se zamítá.</b> ; s II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal dne [datum] u soudu žalobu, kterou se domáhal po žalovaném nahrazení projevu vůle a vydání pozemku parc. [číslo] – [anonymizována dvě slova], v katastrálním území Milovice u Mikulova. V žalobě je uvedeno, že žalobce je církevní právnickou osobou evidovanou v Rejstříku právnických osob vedeným Ministerstvem kultury České republiky Místní příslušnost soudu je dána tím, že v jeho obvodu je nemovitá věc, kdy se řízení týká práva k ní, jelikož žalobce sleduje nabytí vlastnického práva k nemovitosti. Žalobce se domáhá nahrazení projevu vůle žalovaného, kdy legitimaci k podání této žaloby zakládá § 10 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. Dohoda o vydání předmětného pozemku nebyla uzavřena. Žalobce se jako oprávněná osoba Výzvou [číslo jednací], doručenou dne 20.12. 2013 domáhá svého historického majetku ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání v současném okrese [okres]. Skutečnost, že v případě požadované nemovitosti se jedná o původní majetek žalobce, je doloženo žalobcem doloženými kopiemi knihovních vložek uvedených ve výzvě, která je součástí žaloby. Žalobce odkazuje na funkční souvislost, přičemž tato podmínka se nevyčerpává tím, že by se nemovitosti musely nacházet vzájemné blízkosti. Pokud však dle žalobce je chápána funkční souvislost jako kategorie vymezená faktickým poměrem mezi nemovitostmi, pak je pochopitelné, že uvedená podmínka bude tím spíše splněna v případě prostorové blízkosti nemovitostí, než v případě jejich větší vzdálenosti. Pro funkční souvislost je určující buď současnost nebo minulost, když zákonodárce použil v zákoně pojmy„ souvisela nebo souvisí“. Je prokázáno, že pozemek v době přechodu na stát, byl součástí PK historicky patřící žalobci. Tato skutečnost opětovně vyplývá z Výzvy a jejich příloh. Žalobce má již ve vlastnictví okolní pozemky a samotný kostel. Dále okazuje žalobce v žalobě na Nález Ústavního soudu, který stanovil, že při posuzování restitučních nároků je nutno vždy sledovat naplnění účelu restitučního zákona, a že cílem restitučního zákona je v prvé řadě to, aby byl původní majetek oprávněným osobám reálně vydán.

2. K žalobě se vyjádřil žalovaný svým dopisem ze dne 18. 4. 2017, kde uvádí, že na základě rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 4. 9. 2006, vystoupil z pozemkových úprav mj. i pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [ulice] – [anonymizována dvě slova] – jiná plocha o výměře [výměra], u kterého byla vyznačena poznámka blokace. Dále uvádí žalovaný ve svém vyjádření, že musí být splněna podmínka funkční souvislosti nebo účelové určenosti. Podle žalovaného splnění této podmínky u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [ulice] nastalo až vydáním funkčně navazujícího pozemku parc. [číslo] – [anonymizována dvě slova], ke kterému došlo na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání majetku ze dne [datum], které nabylo právní moci dne 22. 10. 2015. Na stav restituce tohoto pozemku se žalovaný dotazoval Státního pozemkového úřadu, kdy naposledy obdrželi informaci ze dne [datum] o připravované dohodě. Se Státním pozemkovým úřadem bylo dohodnuto, že žalovanému zašle informaci o samotném vydání pozemků parc. [číslo] – [anonymizována dvě slova], k čemuž však nedošlo. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný v rámci církevních restitucí prověřoval splnění podmínek pro vydání či nevydání majetků téměř pěti tisíc pozemků, informace o vydání pozemku parc. [číslo] – [anonymizována dvě slova], včas sám nezjistil. Vyjádření žalovaného v závěru uvádí, že žalovaný nyní pracuje na Dohodě o vydání předmětného pozemku, jejíž uzavření v brzké době očekává. Proto bylo soudu navrženo, aby řízení ve věci přerušil.

3. V dalším písemném stanovisku ze dne 10. 5. 2017 vzal žalovaný svůj návrh na přerušení řízení zpět. Z vyjádření vyplývá, že žalovaný připravoval Dohodu o vydání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [ulice] – [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra]. Aby žalovaný mohl dohodu uzavřít, muselo dojít ke splnění podmínky funkční souvislosti dle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., k čemuž došlo až vydáním funkčně navazujícího souvisejícího pozemku parc. [číslo] – [anonymizována dvě slova] v k.ú. [obec] u [ulice], a to na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o schválení Dohody o vydání této nemovitosti. Následně však 26. 4. 2017 došlo v Katastru nemovitostí k zápisu Směnné smlouvy ze dne [datum], na základě které sousedící pozemek parc. [číslo] – [anonymizována dvě slova], nabyl pan [jméno] [příjmení]. Podle žalovaného tak zákonem požadovaná podmínka pro vydání předmětného pozemku nebyla znovu naplněna, neboť podmínkou vydání je vlastnictví oprávněné osoby k funkčně souvisejícímu majetku. Žalovaný tedy vzal svůj návrh na přerušení řízení zpět s tím, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Pokud jde o zdůvodnění svého stanoviska, odkazuje žalovaný ve svém vyjádření jednak na důvodovou zprávu k zákonu č. 428/2012 Sb., a dále taky na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 4 Co 52/2016-157 ze dne 12. 1. 2017, kde se tento rozsudek zabývá funkční souvislostí, která nemůže být odvozována z toho, že se v rozhodném období jednalo o vlastnickou jednotu dotčených pozemků, než že by se nejednalo o souvislost funkční, nýbrž o souvislost právní (vlastnickou) a obdobně pak funkční souvislost není dána tím, že vlastník dotčených nemovitostí používá či používal výnosy z hospodaření na těchto nemovitostech ke stejnému účelu, neboť v takovém případě by se nejednalo o funkční souvislost (hospodářského) využití těchto nemovitostí jako takových, nýbrž pouze souvislost spotřební, týkající se způsobu využití výnosu z těchto nemovitostí. Stejně tak územní blízkost či sousední poloha těchto nemovitostí nezakládá sama o sobě funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou být hospodářsky zhodnocovány rozdílně a vzájemně nezávisle. Dále z tohoto judikátu ještě vyplývá, že funkční souvislost rovněž nelze zaměňovat s pojetím knihovního tělesa.

4. Ke změně stanoviska žalovaného, tedy že předmětná nemovitost nebude vydáno, zaujal své písemné stanovisko žalobce prostřednictvím svého zástupce písemným podáním ze dne 7. 6. 2017. Zde uvádí, že žalovaný opírá skutečnost, že pozemek nebude vydán v návaznosti na Směnnou smlouvu, na základě které byl směněn vedlejší pozemek, ze kterého žalovaný dříve funkční souvislost odvozoval. Z vyjádření žalovaného ze dne 18. 4. 2017, jak uvádí žalobce, však vyplývá, že žalovaný v době jeho sepsání spatřoval splnění všech zákonných podmínek pro vydání pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [ulice] a na základě toho navrhl přerušení řízení za účelem mimosoudního vyřešení věci. Podle žalovaného funkční souvislost byla tehdy dána vlastnictvím sousedního pozemku parc. [číslo] který byl žalobci vydán na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu schválenou dohodou ze dne [datum]. V současnosti však žalovaný funkční souvislost touto směnou již postrádá. Žalovaný tak interpretuje funkční souvislost pouze na základě stavu v katastru nemovitostí v současném stavu. Žalobce je však toho názoru, že pokud by se funkční souvislost dovozovala pouze ze současných vlastnických vztahů, znamenalo by to neúměrné krácení vlastnických práv žalobce. Znamenalo by to určité problémy, které zde žalobce uvádí i s tím, že fakticky by oprávněné osoby nemohly se svým majetkem plně nakládat, čímž by došlo k závažnému zkrácení jejich vlastnického a restitučního práva zaručeného Listinou základních práv a svobod článku 11. Podmínka funkční souvislosti podle názoru žalobce nemůže být interpretována takto restriktivně. Zákon § 7 odst. 1 písm. a) hovoří o tom, že věc souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo se vydává. Nelze tedy přijmout tvrzení žalovaného, že podmínka funkční souvislosti není„ znovu naplněna“.

5. Prvostupňový soud návrhu vyhověl s tím, že jsou splněny podmínky zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, neboť předmětné pozemky funkčně souvisely nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní. I když původně mezi účastníky nebyl rozpor v tom, že podmínky pro vydání předmětného pozemku byly splněny, následně došlo ke změně na straně žalovaného, neboť tento zjistil, že vydaný pozemek, [anonymizována dvě slova] [číslo] který žalobce obdržel, směnil žalobce v roce 2017, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí s novým vlastníkem [jméno] [příjmení], který tento pozemek má zapsán na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] u [ulice]. Směnná smlouva je ze dne [datum] a její účinky zápisu ke dni 3. 4. 2017. Od tohoto okamžiku považoval žalovaný podmínku funkční souvislosti na straně žalobce za nesplněnou, neboť přestaly vedle sebe existovat jako původní vlastník pozemku parc. [číslo] ten samý subjekt, který o vydání vedlejšího pozemku parc. [číslo] v témže katastrální území žádal.

6. Proti tomuto rozsudku prvostupňového soudu podal žalovaný odvolání, na základě kterého Krajský soud v Brně svým usnesením sp. zn. 14 Co 110/2019 ze dne 30. 6. 2020 prvostupňový rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně uložil prvostupňovému soudu, aby žalobce doplnil svá tvrzení ke skutečnostem, zda předmětný pozemek náležel v rozhodném období do původního majetku žalobce či jiného subjektu, který je právním předchůdcem. V případě, že náležel právnímu předchůdci žalobce, tak je třeba, aby tento byl označen takovým způsobem, aby právní nástupnictví mohlo být posouzeno. Dále měl žalobce uvést, kdy a na základě jakých konkrétních skutečností se předmětný pozemek stal předmětem majetkové křivdy, kterou žalobce nebo jeho případný právní předchůdce utrpěl, dále měl žalobce uvést, v jakých konkrétních skutečnostech spočívá funkční souvislost předmětného pozemku parc. [číslo] zda předmětný pozemek souvisí s kostelem uvedeným v žalobě, a zda je nárok na vydání tohoto pozemku platný z důvodu funkční souvislosti s touto nemovitostí, či z důvodu, že předmětný pozemek v rozhodném období sloužil k účelům vymezeným v ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb..

7. Na základě výzvy prvostupňového soudu doplnil žalobce svá tvrzení včetně důkazů. Především uvedl, že pozemek parc. [číslo] [anonymizována dvě slova] o výměře [číslo] m v k.ú. [obec] u [ulice] vzešel z komplexní pozemkové úpravy v roce 2006, přičemž tyto pozemky nelze ztotožnit s těmi, které vstoupily do komplexní pozemkové úpravy. Zde odkázal žalobce na skutečnost, že pozemky, které jdou z pozemkových úpravy, jsou považovány za původní majetek církve. Taktomu je i v případě pozemku parc. [číslo] který prokazatelně z pozemkové úpravy vzešel. Pozemky žalobce řádně identifikoval ve výzvě k vydání majetku, která byla doručena povinné osobě v České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ve lhůtě stanovené zákonem. K těmto, pokud jde o výzvu na vydání všech pozemků, doložil žalobce jednotlivé výzvy.

8. Pokud jde o právního předchůdce [anonymizována dvě slova] [obec] u [ulice], žalobce uvedl jmenovitě tyto subjekty s tím, že na základě zákonu č. 121 CIC, tedy Kodex juris canonici, rozhodnutím o sloučení církevních právnických osob, byly předcházející subjekty sloučeny do Římskokatolické farnosti [obec], která je tak jejich právním nástupcem. Opětovně k tomu žalobce doložil jednotlivé důkazy týkající se tohoto sloučení.

9. Dále ve svém vyjádření žalobce uvádí, že předmětné pozemky, tedy i pozemek, který je předmětem žaloby, se staly předmětem majetkové křivdy, neboť k odnětí pozemků došlo podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, a to bez náhrady, resp. došlo k převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu. Dle výpisu z pozemkových knih a z přídělů vyplývá, že dané pozemky byly odepsány z knihovních vložek žalobce, respektive jeho právních předchůdců, čímž došlo ke vzniku majetkové křivdy. Opětovně k tomuto žalobce ve svém vyjádření doložil jednotlivé důkazy. Konečně se měl žalobce vyjádřit, pokud jde o funkční souvislost, v čem spočívá jaká je souvislost k pozemku, který je předmětem žaloby parc. [číslo] a [číslo], případně zda pozemek souvisí s kostelem. Zde žalobce odkázal na znění zákona na pojmy, které použil zákonodárce, kdy pro funkční souvislost nemovitosti určující buď současnost, nebo minulost za použití pojmu s tím, že buď souvisely, nebo souvisí. Znovu uvedl žalobce, že žalovaný připravoval dohodu na vydání předmětného pozemku, že ve svém odvolání potvrdil, že funkční souvislost nastala, a to až vydáním funkčně navazujícího pozemku parc. [číslo] [anonymizována dvě slova]. Znovu žalobce vyšel z toho, že zákon stanoví, že se vydává nemovitá věc, která funkčně souvisela nebo souvisí s věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, či která se jí podle zákona o majetkovém vyrovnání vydává. Zákonodárce tedy podle žalobce stanoví okamžik posuzování nejen v přítomném okamžiku, ale také do minulosti. Podle žalobce sám žalovaný uznal, že podmínka funkční souvislosti byla v minulosti splněna. Pokud jde o nějakou souvislost s kostelem, k tomu se žalobce nevyjádřil.

10. Z písemného vyjádření žalovaného ze dne 12. 10. 2020 znovu vyplývá, že pokud žalobce spatřuje funkční souvislost pozemků v tom, že spolu sousedí, tato okolnost ještě funkční souvislost nezakládá a podmínkou je, aby pozemky sloužily k témuž účelu a jejich využití na sobě bylo navzájem závislé. Dále žalovaný uvádí, že by měl žalobce prokázal, že na pozemek parc. [číslo] je přístup přes pozemek sousední parc. [číslo] dále, o jaký a k čemu užívaný přístup jde. Podle žalovaného zákonná podmínka funkční souvislosti nemohla být naplněna ani v době, kdy žalobce ještě sousední pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [ulice] vlastnil, neboť tento je fakticky zahrnutý v původním bloku a pozemek parc. [číslo] vlastním faktickým charakterem se jedná o okraj lesního porostu, který není součástí původního bloku, ale lokality„ obory [obec]“ nacházející se na sousedním pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [ulice] ve vlastnictví státu – Lesů ČR.

11. Z dalšího vyjádření žalovaného ze dne 11. 5. 2021 včetně přiložené fotodokumentace vyplývá, že na pozemek parc. [číslo] vede několik přístupových cest, a že tedy mezi touto parcelou a parcelou [číslo] není dán funkční vztah souvislosti, neboť mezi nimi není takový vztah dvou věcí, aby jedna umožňovala plnit jejich funkci, kdy oddělením jedné věci od druhé by ekonomická a užitná byla podstatně snížená.

12. Soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že není dán důvod pro to, aby bylo žalobě vyhověno.

13. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, je povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydat oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osoby nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo obydlí duchovní. Povinnou osobou podle ust. § 4 zákona č. 428/2012 Sb., je stát, za který jedná příslušná organizační složka státu. V daném případě má soud za prokázáno a mezi účastníky nebyl rozpor v tom, že žalobce vyzval povinnou osobu, tedy [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] k vydání nemovitosti – pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [ulice] – [anonymizována dvě slova]. Mezi účastníky tedy nebyl rozpor v tom, že se nejednalo o zemědělský pozemek, což ostatně potvrdilo Ministerstvo zemědělství Okresnímu soudu v Břeclavi svým dopisem ze dne 15. 5. 2018. V souladu se zákonem specifikoval žalobce jako podmínku výzvy to, že předmětné pozemky, kterých je zde uvedeno více, funkčně souvisely nebo souvisejí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní. Mezi účastníky nebyl rozpor v tom, že veškeré podmínky pro vydání předmětného pozemku byly splněny, jak vyplývá z výše citovaných stanovisek, zejména žalovaného, a to vzhledem k tomu, že pozemkový úřad svým rozhodnutím vydal do vlastnictví žalobci parcelu [číslo] v k.ú. [obec] u [ulice], která souvisí s parcelou [číslo] která je předmětem této žaloby. Tento pozemek parc. [číslo] – [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], má výměru [výměra]. Soud tedy v této souvislosti vychází z toho, že rozpor nebyl až do okamžiku, kdy žalovaný zjistil, že vydaný pozemek, [anonymizována dvě slova] [číslo] který žalobce obdržel, směnil žalobce v roce 2017, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí s novým vlastníkem [jméno] [příjmení], který tento pozemek má zapsán na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] u [ulice]. Směnná smlouva je ze dne [datum] a její účinky zápisu ke dni 3. 4. 2017.

14. Z hlediska dokazování považuje soud především za podstatné uvést tu skutečnost, že ani na straně žalobce ani na straně žalovaného nebyly rozpory, pokud jde o doplněné dokazování, tedy skutečnosti, které vyplývají nejen z písemného vyjádření, ale především z listin a dokladů, které byly přiloženy, tedy pokud jde o skutečnost vzniku majetkové křivdy, na základě provedených pozemkových úprav. Dále, pokud jde o doložení k jednotlivých listin pozemkové knihy, i pokud jde o právní předchůdce stávajícího žalobce a sloučení původních farností. Sama zástupkyně žalovaného v této souvislosti konstatovala, že žádný rozpor v této souvislosti mezi stranami neexistuje, neboť i sám žalovaný má tyto doklady v rámci své dokumentace a nejsou zpochybňovány. Soud však přesto na základě stanoviska Krajského soudu v Brně toto doplnění dokazování provedl. Jediným rozporem mezi účastníky, tedy zůstala ta skutečnost, zda se jedná o funkční souvislost.

15. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2546/2017 s odkazem na důvodovou zprávu v bodě 13, funkční souvislost s vydávaných nemovitostí ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., tedy může, i v minulosti mohla, vyplývat pouze z jejich skutečné užité souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební činnou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset a i s jejich vzájemnou polohou v území. Z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala z pravidla tím, že jedna nemovitost je (byla) předpokladem fungování či řádného využívání nemovitostí ne vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je (bylo) bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné a oddělením jedné věci od druhé je (byla) jejich ekonomická užitná hodnota podstatně snížena. Funkční souvislost požadovaných pozemků proto nemůže být odvozována z toho, že v rozhodném období existovala vlastnická jednota odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě, neboť se nejedná o funkčnost funkční, ale o souvislost právní (vlastnickou), přičemž takovým výkladem by byl popřen rozdíl mezi ustanoveními § 6 a § 7 citovaného zákona. Územní blízkost či sousední pole a pozemku nezakládá sama o sobě funkční souvislost.

16. Protože, jak už je výše uvedeno, majetková křivda na straně žalobce nastala, musel se soud jako podmínkou vydání zabývat právě předmětnou funkčností, respektive funkční souvislostí. Soud má za to, že žalobce neprokázal využití pozemku parcela [číslo] v návaznosti na parcelu [číslo] tedy že by využití jedné nemovitosti bez druhé bylo buď ztížené nebo nemožné, nebo že tím dojde k jejich rozdělení, respektive v daném případě nevydáním, bude ekonomická nebo užitná hodnota podstatně ztížena. Samo o sobě to, že v minulosti tvořily určitou jednotu s jinými odňatými pozemky ještě neznamená, že se jednalo o funkčnost tak, jak je výše citována a vykládána. Soud tedy má za to, že funkční souvislost v daném případě nenastala, respektive nebyla prokázána, a to ani pokud jde o hospodářskou činnost ani vztahu k objektu kostela. Soud má tedy v této souvislosti za to, že funkční podmínka nebyla splněna, ještě před převodem v rámci směnné smlouvy na [jméno] [příjmení], pokud jde o parcelu [číslo] to v návaznosti na výklad, který byl zaujat právě Nejvyšším soudem ČR, případně dalšími soudy. Předmětný pozemek [číslo] může být využíván, aniž by byla snížena jeho hodnota, navíc se jedná, jak vyplývá ze snímku mapy o pozemek, který navazuje na oboru a tvoří půdní blok částečně zahrnující lesní porost. I když ve svém odvolání žalovaný původní funkční souvislost v podstatě uznal a žalobce se i dovolává, nyní má soud za to, že funkční souvislost dána není. Důvod zamítnutí žaloby není ve vztahu ke směnné smlouvě, pokud jde o parcelu [číslo] – [anonymizována dvě slova] v k.ú. [obec] u [ulice], ale to, že funkčnost nebyla prokázána již dříve, tedy v době, kdy byla realizována výzva k vydání. V tomto případě vlastně v době ještě před vlastní výzvou. To, že směnnou smlouvou, pokud jde o parcelu [číslo] funkční důvod funkčnosti, jak byl tvrzen, vlastně odpadl, považuje soud v této souvislosti již na irelevantní. Stejně tak nutno ještě konstatovat, že ze snímku mapy vyplývá, že k parcele [číslo] vedou přístupové cesty a není tedy nutno realizovat průchod výlučně přes parcelu [číslo] jejímž vlastníkem je dnes jiný subjekt. Všechny uvedené skutečnosti proto vedly soud ke změně svého původního stanoviska s tím, že nebyly splněny podmínky prokázání funkční souvislosti, přestože k majetkové křivdě na straně žalobce postupem tak, jak je výše popsán, tedy odebráním pozemků došlo.

17. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení. I když byl žalovaný ve sporu úspěšný, posuzuje soud náklady podle ust. § 150 o.s.ř., který umožňuje výjimečně náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníku nepřiznat. Soud má za to, že složitost posouzení věci umožňuje soudu, aby vůči žalobci nebyly uplatněny, neboť tohoto by zatížily, zatímco na straně úspěšného žalovaného se jejich nepřiznání v podstatě negativně neprojeví.