6 C 65/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , tituly před jménem, , tituly za jménem 1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o bezúročné zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaný obdržel bezhotovostně převodem na jeho účet u , právnická osoba, . dne , datum, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit zápůjčku ve třech splátkách, každá ve výši , částka, , splatných dne , datum, , , datum, a , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobci uhradil pouze první splátku ve výši , částka, dne , datum, , dále již i přes výzvy žalobci nezaplatil nic. Celý závazek ze smlouvy se stal splatným dne , datum, , žalobce kromě vrácení zbývající jistiny poskytnutého úvěru ve výši , částka, požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne , datum, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , zaslanou mu právním zástupcem žalobce.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o bezúročné zápůjčce č. , hodnota, , datované dnem , datum, , soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako věřitel, a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku , částka, jako neúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku ve třech splátkách po , částka, , splatných dne , datum, , , datum, a , datum, .

7. Ze smlouvy o zápůjčce shora, z potvrzení o provedené platbě od , právnická osoba, ze dne , datum, , z výpisů z běžného účtu vedeného na jméno žalobce u , právnická osoba, ., za období , datum, až , datum, a za období , datum, až , datum, , a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila , částka, a žalovaným uhrazené platby žalobci činily celkem částku , částka, .

8. Z výpisu z registru SOLUS ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný v něm měl k tomuto datu záznam o aktivním závazku.

9. Z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného, vyhotoveného službou Kontomatik na žádost žalobce pro období od , datum, do , datum, , soud zjistil, že na tomto účtu byly provedeny dne , datum, ověřovací platba pro , právnická osoba, , dne , datum, identifikační platba pro , Anonymizováno, , dne , datum, byla připsána částka , částka, označená jako půjčka od , právnická osoba, ., dne , datum, byla provedena identifikační platba pro Hello bank, dne , datum, byla připsána částka , částka, od plátce , Anonymizováno, , dne , datum, byla provedena dvakrát odchozí platba -, částka, označená jako , Anonymizováno, , dne , datum, byla připsána částka , částka, od plátce , Anonymizováno, , dne , datum, byla provedena identifikační platba pro , Anonymizováno, , dne , datum, byla připsána příchozí platba ve výši , částka, označená jako , Anonymizováno, splatná dne , datum, , dne , datum, byla připsána příchozí platba ve výši , částka, od plátce , právnická osoba, , dne , datum, byla připsána příchozí platba ve výši , částka, od plátce , Anonymizováno, , označená jako půjčka , Anonymizováno, .

10. Z předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

11. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, jimiž byly dotazník na jméno žalovaného a všeobecné obchodní podmínky č. 01/2021 ke smlouvě o bezúročné zápůjčce poskytované společností , právnická osoba, , soud nezjistil žádné podstatné okolnosti.

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky žalobce jako věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

18. Podle § 104 z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

25. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru shora. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání těchto smluv řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal v příslušném okamžiku platný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil žádné konkrétní dokumenty ohledně příjmů a výdajů žalovaného, kromě výpisů z registru SOLUS a z běžného účtu žalovaného shora, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Zejména pak žalobce žádným způsobem nereflektoval, resp. dle názoru soudu naprosto nesprávně vyhodnotil skutečnosti vyplývající z výpisů z registru SOLUS a z běžného účtu žalovaného shora, zejména fakt, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr aktivní záznam v registru SOLUS a že (dle výpisu z běžného účtu) v době bezprostředně předcházející žádosti o úvěr čerpal, popř. poptával řadu dalších úvěrů, a to se stoupající kadencí, včetně krátkodobých (s krátkou lhůtou splatnosti). Tato skutečnost nebyla žalobcem nijak komentovaná ani reflektována, a přitom se dle názoru soudu jedná o skutečnost, která přisvědčuje tomu, že by právní předchůdce žalobce měl minimálně nabýt pochyb (či spíše velmi opodstatněných obav) o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se žalobce dostatečně nevypořádal ani s příjmovou, ani s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, když tyto nebyly nijak zkoumány a prověřovány, a navíc jím zjištěné skutečnosti stran dluhového zatížení žalovaného v době žádosti o úvěr vyhodnotil naprosto neadekvátně, způsobem, který vůbec neodpovídá povaze a závažnosti těchto skutečností, a poptávaný úvěr žalovanému nesprávně poskytl.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

27. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, . Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil , částka, , proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, nebylo možné zjistit jeho současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, je naopak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

28. Ve zbývajícím rozsahu požadovaného příslušenství (zákonného úroku z prodlení) soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené mu ve výroku I. tohoto rozsudku, jak je blíže popsáno shora.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení neúspěšný pouze v nepatrné části předmětu řízení, a má proto právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna dle § 14b odst. 1 bod 2. a. t. za tři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby) ve výši , částka, za úkon, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. celkem , částka, . Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , což činí částku , částka, . Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem , částka, . Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku , částka, . Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).