6 C 86/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Anonymizováno IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 19.519,33 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 17.118 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 17.118 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 161,80 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1.925,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 1.925,25 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 33,85 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, zamítá.

III. Řízení se co do částky 8.675,60 Kč zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.796,65 Kč, a to k rukám zástupce žalobce, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 15. 12. 2023, doplněnou podáním ze dne 27. 3. 2024, soudu doručeným téhož dne, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 19.043,25 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.043,25 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 195,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.199,52 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, dále částky 476,08 Kč (odpovídající smluvní pokutě) a náhrady nákladů řízení ve výši 2.252 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 8. 2. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky (úvěr) ve výši 20.000 Kč, které žalovaný čerpal bezhotovostně, převodem na svůj účet. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce spolu s jistinou kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 14.573,08 Kč, tedy celkem částku ve výši 34.573,08 Kč, a to formou 12 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.881,09 Kč, splatných vždy k 8. dni příslušného měsíce, poslední splátka splatná dne 8. 2. 2024. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce uhradil pouze částku ve výši 2.882 Kč. Právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 9. 7. 2023 zesplatnil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 na žalobce, a to ke dni 7. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř. ze dne 4. 12. 2023.

3. Podáním ze dne 27. 3. 2024 vzal žalobce návrh částečně zpět co do částky ve výši 8.675,60 Kč, představující smluvní pokutu ve výši 476,08 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 8.199,52 Kč, z důvodu nemožnosti doložení důkazů ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného v době poskytnutí úvěru s tím, že nadále tak po žalovaném požaduje pouze úhradu částky ve výši 19.043,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.043,25 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 195,65 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , tel. číslo, , datované dnem 8. 2. 2023, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně převodem na bankovní účet částku 20.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobci částku ve výši 34.573,08 Kč do dvanácti měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků, formou 12 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2.881,09 Kč, splatných vždy do 12. dne příslušného měsíce, počínaje 8. 3. 2023 a 8. 2. 2024 konče.

7. Ze smlouvy o úvěru shora, z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . ze dne 8. 2. 2023, ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 19. 3. 2024 a ze sdělení žalobce soud zjistil, že částka čerpaná žalovaným činila celkem 20.000 Kč, byla zaslána i připsána na účet uvedený ve smlouvě o úvěru shora dne 8. 2. 2023, jehož majitelem byl žalovaný, a že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil právnímu předchůdci žalobce pouze částku ve výši 2.882 Kč a žalobci ničeho.

8. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 9. 7. 2023, adresované žalovanému, a z podacího lístku ze dne 9. 7. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce tímto zesplatnil poskytnutý úvěr shora a současně vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky, a dále ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022, ze společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2023, z potvrzení o provedení transakce od , právnická osoba, . ze dne 9. 8. 2023, z oznámení o postoupení pohledávky a z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 14. 8. 2023, adresovaných žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 16. 8. 2023 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a žalovaný byl o této skutečnosti informován a současně vyzván k uhrazení dlužné částky.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 12. 2023, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 5. 12. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

11. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly Obchodní podmínky , právnická osoba, , upomínka ze dne 9. 5. 2023 a opakovaná výzva k úhradě ze dne 8. 6. 2023, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

12. V odpovědi na výzvu soudu, aby předložil důkazy k prokázání svého tvrzení, že se právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, žalobce soudu sdělil, že důkazy o posuzovaní schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje, a žádné doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložil ani neoznačil.

13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

28. Podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

29. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

32. Vzhledem k tomu, že žalobce využil svého dispozičního oprávnění a vzal žalobu svým podáním ze dne 27. 3. 2024 částečně zpět, soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

33. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smluv o úvěru právní předchůdce žalobce řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento soudu nepředložil ani neoznačil žádné důkazy o posuzování schopnosti žalovaného, resp. žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

34. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 20.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 2.882 Kč, proto je povinen nesplacenou část jistiny ve výši 17.118 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 17.118 Kč za dobu od 13. 7. 2023 do 4. 8. 2023 jako kapitalizovaný ve výši 161,80 Kč, a dále od 10. 8. 2023 do zaplacení (za období 5. 8. 2023 až 9. 8. 2023 žalobce zákonný úrok z prodlení nepožadoval), neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 13. 7. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v předžalobní výzvě k okamžité úhradě dluhu ze dne 9. 7. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 9. 7. 2023, ve výzvě nestanovil lhůtu k plnění, resp. ji požadoval úhradu dlužné částky ihned, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 12. 7. 2023 považuje výzva za doručenou a splatnost tedy nastala dne 12. 7. 2023, a v prodlení je tak žalovaný od 13. 7. 2023). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

35. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky, smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním žalobcem prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené v předžalobní výzvě k okamžité úhradě dluhu ze dne 9. 7. 2023, jak je blíže popsáno shora.

36. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva představovaly náklady jeho právního zastoupení, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), činí odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod. 2 a. t. sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., částku celkem 1.200 Kč. K tomu náleží advokátovi daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady žalobce za právní zastoupení advokátem tak činí celkem částku 1.452 Kč. K tomuto žalobci náleží částka ve výši 800 Kč, kterou vynaložil na úhradu soudního poplatku dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků obsaženého v příloze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Celkem tak náklady řízení žalobce činily částku 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně a současně částečným zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení bylo částečně zastaveno, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 79,78 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 1.796,65 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).