6 C 87/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 16.599,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 8.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.300 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 8.299,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.300 Kč od 15. 12. 2022 do 30. 1. 2023 a s úrokem ve výši 18,39 % ročně z částky 8.300 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 942,74 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 644,47 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 29. 6. 2023, doplněnou podáním ze dne 4. 4. 2024, soudu doručeným dne 5. 4. 2024, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 16.599,32 Kč spolu s příslušenstvím, představovaným kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 942,74 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 644,47 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8.300 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrokem 18,39 % ročně z částky 8.300 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovaným došlo dne 16. 7. 2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.101 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.316 Kč, a to zároveň s poskytnutou jistinou v 52 týdenních splátkách po 364 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 7. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 7. 2021. Žalovaný celkově žalobci zaplatil pouze částku 1.700 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022 žalobci jako novému věřiteli a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , datované dnem 16. 7. 2021, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost , právnická osoba, , jako úvěrující, a žalovaný jako zákazník. Smlouva obsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost poskytla v hotovosti žalovanému částku 10.000 Kč jako peněžitou zápůjčku, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, úrok ve výši 5.101 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč a částku 2.316 Kč za doplňkovou službu komfortního (1.036 Kč) a flexibilního (1.280 Kč) splácení, tedy celkem částku 18.917 Kč, a to v 52 týdenních hotovostních splátkách, první až předposlední po 364 Kč, poslední ve výši 353 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z tabulky umoření k této smlouvě ze dne 19. 12. 2022 a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným činila 10.000 Kč a žalovaným uhrazené platby právnímu předchůdci žalobce činily celkem částku 1.700 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, z přílohy č. 1 k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 16. 12. 2022, adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 soud zjistil, že pohledávka věřitele , právnická osoba, z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena žalobci, žalovaný byl o této skutečnosti informován a že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023, adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne 2. 6. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

9. V odpovědi na výzvu soudu, aby předložil důkazy, na jejichž základě si ověřil tvrzení žalovaného ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů, uvedená v zákaznické kartě ze dne 16. 7. 2021, žalobce soudu podáním ze dne 4. 4. 2024, soudu doručeným dne 5. 4. 2024, sdělil, že žalobcův právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, jak jsou uvedeny v zákaznické kartě. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a také na informace o jeho měsíčních příjmech a výdajích, přičemž tyto informace byly ověřovány oproti dokladům uvedeným v zákaznické kartě v části „Ověřené dokumenty“. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako stavební práce ve společnosti , adresa, , má měsíční příjem ve výši 30.000 Kč, tento byl ověřen na základě výplatních pásek (05, 06/2021) a z pracovní smlouvy. Žalovaný dále uvedl, že nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Tyto údaje byly poté právním předchůdcem žalobce vyhodnoceny s ohledem na výši příjmů žalovaného a výši požadované zápůjčky tak, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

10. Ze zákaznické karty ze dne 16. 7. 2021 soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl svobodný, druh bydlení nájemník, počet vyživovaných osob 1, majitel auta – ano, zdroj příjmů – finančních prostředků plný úvazek, zaměstnavatel , právnická osoba, ., pracovní zařazení stavební práce, jeho jediný měsíční příjem měl činit částku 30.000 Kč coby čistý příjem při počtu zdrojů příjmu 1, ostatní příjmy žadatele 0, další čisté příjmy domácnosti 0. Jeho běžné měsíční výdaje činily, jako odhadované měsíční výdaje žadatele, celkem 1.000 Kč. Externí splátky dle žadatele a interní splátky PF činily 0. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny 2 výplatní pásky (5, 6/2021) a pracovní smlouva. Jako účel a zamýšlená povaha spotřebitelského úvěru uvedeno neočekávané výdaje.

11. Žádné jiné doklady ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy ani žalobcem tvrzeny.

12. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), jako spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

19. Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání (§ 573 o. z.).

20. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. z. s. ú. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.).

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně neověřoval, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Žalobce soudu nepředložil (kromě zákaznické karty shora) žádné konkrétní dokumenty, ze kterých právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel, resp. jím uváděné dokumenty řádně nekonkretizoval. Vzhledem k příjmům žalovaného soud ze zákaznické karty zjistil, že tyto měly plynout výhradně z pracovního poměru žalovaného, doloženého údajně pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami (dle zákaznické karty), žádná z těchto listin však nebyla soudu předložena. Údaj o příjmu z pracovního poměru ve výši rovných 30.000 Kč se soudu jeví jako buďto zaokrouhlený (ale toto není tvrzeno), nebo nepravděpodobný ve své absolutní hodnotě, a tedy nepřesný, a tudíž nevěrohodný, nepřezkoumatelný, a tedy s velmi sníženou vypovídací hodnotou, obzvláště pak ve spojení s charakterem údajů o výdajové stránce žalovaného, jak je popsáno níže. Ohledně výdajů žalovaného byly uvedeny jako jeho jediné běžné měsíční výdaje pouze odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 1.000 Kč bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů a bez uvedení zdrojů a způsobu verifikace těchto údajů, což již samo o sobě nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů a tyto jsou tak naprosto neprůkazné a nepřezkoumatelné, z pohledu soudu jen účelově, resp. pro forma uváděné. Ze zákaznické karty nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce vůbec nějak ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. Tento údaj je dle názoru soudu navíc ve zcela zjevném rozporu s dalšími údaji uvedenými v zákaznické kartě (žalovaný bydlel v nájmu, byl vlastníkem vozu a měl jednu vyživovanou osobu), resp. se skutečnostmi z nich vyplývajícími (přičemž tento rozpor žalobce ani jeho právní předchůdce nijak nereflektovali), když dle názoru soudu si lze jen stěží (či spíše přesněji si ani nelze) představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje, než výdaje v uváděné výši 1.000 Kč měsíčně, resp. že by tato uváděná částka postačila na úhradu jen samotným žalovaným uváděných zdrojů jeho výdajů (náklady na jeho vyživovací povinnost, náklady spojené s vlastnictvím a provozem automobilu, nájemné a jiné náklady spojené s bydlením), nemluvě o těch nezmiňovaných (strava, oblečení apod.). Údaje o výdajích žalovaného jsou tak dle názoru soudu očividně neúplné, skutečný stav nepostihující, a soudu se jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako očividně účelové a postrádající elementární výpovědní hodnotu. Soud tak dospěl k závěru, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného se právní předchůdce žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle názoru soudu zmíněna, resp. prověřena jen velmi zběžně a pro forma, a tedy naprosto nedostatečně.Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 10.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 1.700 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 8.300 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 8.300 Kč za dobu od 31. 1. 2023 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 31. 1. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2022, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 13. 1. 2023, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do deseti dnů od doručení, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 18. 1. 2023 považuje výzva za doručenou, splatnost tedy nastala dne 30. 1. 2023 a v prodlení je tak žalovaný od 31. 1. 2023). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Žalobce však požadoval úrok z prodlení ve výši pouze 11,75 % a proto mu byl přiznán v této jím uplatněné výši. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodu, že prvním prokazatelně doloženým odesláním výzvy k úhradě dlužné částky bylo odeslání výzvy obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 12. 2022, jak je blíže popsáno shora.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť každý z účastníků měl v řízení pouze částečný úspěch, který byl v zásadě stejný.