6 C 91/2024

Plný text

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 21. 7. 2023, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 278.687,35 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 7.144,02 Kč od 8. 12. 2020 do 15. 7. 2022, kapitalizovaného úroku ve výši 37.357,62 Kč od 16. 7. 2022 do 17. 5. 2023, úroku 5,9 % ročně z částky 278.687,35 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 278.687,35 Kč od 18. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, a dále náhrady nákladů řízení ve výši 46.431,60 Kč.

2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne 8. 12. 2020 k uzavření smlouvy o hotovostním úvěru Anonymizováno č. Anonymizováno , na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 401.000 Kč. Tento úvěr, úročený dohodnutou sazbou 5,90 % ročně, se žalovaný zavázal splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 6.626,82 Kč, splatných vždy k 14 dni v měsíci. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, neuhradil žádnou splátku za měsíce květen, červen a červenec 2022. Žalobce odstoupil dopisem od smlouvy, neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň, a tím se stal celý dluh splatným ke dni 15. 7. 2022. Žalovaný žalobci uhradil celkem 153.240,31 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a o. s. ř.

3. Dále v návrhu žalobce uvedl, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých mu žalovaným. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobce porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem žalobce získal částku disponibilních zdrojů žalovaného. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobcem zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z předložené smlouvy o hotovostním úvěru Anonymizováno č. Anonymizováno , datované dnem 8. 12. 2020, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost Anonymizováno jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet Anonymizováno částku 401.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splatit tento úvěr, úročený dohodnutou sazbou 5,9 % ročně, v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 6.626,82 Kč, splatných vždy k 14 dni každého kalendářního měsíce s tím, že poslední splátka byla splatná dne 14. 12. 2026.

7. Z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru Anonymizováno – předschválené nabídky soud zjistil, že žalovaný touto žádostí požádal žalobce o poskytnutí úvěru za podmínek a parametrů, jak jsou uvedeny ve smlouvě shora.

8. Z Historie položky Anonymizováno soud zjistil, že dne 8. 12. 2020 došlo k SMS autorizaci smlouvy shora.

9. Z potvrzení o zřízení účtu a ze smlouvy o vedení účtu ze dne 1. 9. 2008 soud zjistil, že žalobce na základě této smlouvy zřídil a vedl účet Anonymizováno , jehož majitelem byl žalovaný.

10. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 15. 7. 2022 soud zjistil, že touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 13.344,44 do sedmi dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud nebude tato dlužná částka v tomto termínu uhrazena, je tato výzva současně odstoupením od smlouvy o Anonymizováno shora. Z dodejky s datem podání 15. 7. 2022 soud zjistil, že výzva shora byla žalovanému tohoto dne odeslána.

11. Z oznámení o právním zastoupení a z výzvy k úhradě dluhu ze dne 19. 5. 2023, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 19. 5. 2023 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.

12. Z procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 8. 12. 2020 soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje splátka nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně ve výši 5.100,31 Kč, součet limitů a částek, které mají být splaceny včetně úroku v domácí měně ve výši 379.354,02 Kč, částka ke splacení nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně ve výši 294.354,02 Kč, průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce ve výši 56.389,50 Kč, průměrný příjem žalovaného za posledních 6 měsíců ve výši 75.710,67 Kč, a dále je zde uvedena maximální výše úvěru pro daný příjem ve výši 300.000 Kč a pravděpodobnost splacení (behaviorální skóre) 0,004.

13. Z transakční historie účtu žalovaného č. Anonymizováno za období od 1. 9. 2008 do 9. 1. 2019, za období od 10. 1. 2019 do 27. 12. 2020 a za období od 28. 12. 2020 do 27. 4. 2023, a z historie úvěru: Anonymizováno ze dne 27. 4. 2023 soud zjistil, že částka úvěru čerpaná žalovaným dne 8. 12. 2020 převodem na jeho účet Anonymizováno shora činila celkem 401.000 Kč a že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil žalobci celkem částku 153.240,31 Kč. Dále soud zjistil, že v den připsání částky poskytnutého úvěru 401.000 Kč na účet žalovaného byla z tohoto účtu obratem odepsána platba ve výši 294.578,83 Kč označená jako úvěr – předčasné splacení.

14. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob platné od 24. 7. 2020, podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů Anonymizováno platné od 18. 9. 2019 a sazebník bankovních poplatků mBank platný 1. 10. 2021, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.

15. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky žalobce vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., dále jen „z. s. ú.“).

21. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 ( Anonymizováno ), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.

27. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

28. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ku dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

29. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě shora uvedeného má soud za to, že žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumal, neboť z údajů, které měl o žalovaném k dispozici, mu muselo být zřejmé, že žalovaný nebude schopen poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Podle názoru soudu se žalobce dostatečně nevypořádal jak s příjmovou, tak především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného. V případě příjmů žalovaného nebyl ze strany žalobce nijak komentován ani reflektován výrazný rozdíl v průměrném příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce, resp. za posledních 6 měsíců, uvedených v posouzení úvěruschopnosti. Pokud jde o výdajovou stránku finančních poměrů žalovaného, tato byla dle údajů uvedených v žalobním návrhu pouze odhadnuta na základě historických dat z ČSÚ, blíže nespecifikovaných ani nekonkretizovaných, přes tento potenciálně odstranitelný nedostatek však ve své osamocenosti a obecnosti jako údaj naprosto nedostačujících, otázku výdajů žalovaného v celé její předpokládané variabilitě a pestrosti komplexně nepostihující. Jedinými konkrétními údaji o výdajích žalovaného tak jsou v posouzení úvěruschopnosti shora uvedené údaje splátka nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně ve výši 5.100,31 Kč, součet limitů a částek, které mají být splaceny včetně úroku v domácí měně ve výši 379.354,02 Kč, a částka ke splacení nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně ve výši 294.354,02 Kč, žalobcem však rovněž nijak nekomentované ani nereflektované, přičemž skutečnost, že žalovaný již čerpá (a v takovém rozsahu) půjčky, resp. úvěry, je dle názoru soudu skutečností, která též nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Za těchto okolností se pak soudu jeví žalobcovo tvrzení, obsažené v žalobním návrhu, že zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla žalobcem zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, jako účelové, resp. pro forma uváděné. Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.

30. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 401.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku uhradil 153.240,31 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 247.759,69 Kč žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 247.759,69 Kč za dobu od 27. 5. 2023 do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal prokazatelně právě až dnem 27. 5. 2023, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě dlužné částky, obsažené v předžalobní výzvě ze dne 19. 5. 2023, jako nejzazší den k úhradě dluhu (žalobce žalovanému výzvu odeslal dne 19. 5. 2023, ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do sedmi dnů od odeslání, ve spojení se zákonnou domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání se tedy dnem 24. 5. 2023 považuje výzva za doručenou, splatnost nastala dne 26. 5. 2023 a v prodlení je tak žalovaný od 27. 5. 2023). Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni prvního pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

31. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní úrok). Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení z důvodů blíže popsaných shora.

32. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, náklady žalobce potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva sestávají z nákladů za zastoupení advokátem stanovených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dle níž náleží právnímu zástupci žalobce odměna za čtyři úkony právní pomoci dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis a podání žaloby, účast na jednání před soudem dne 13. 5. 2024 v délce nepřesahující dvě hodiny) po 9.420 Kč dle § 7 bod 5. za úkony z tarifní hodnoty 278.687,35 Kč dle § 8 odst. 1 a. t., celkem tedy 37.680 Kč, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem ve výši 1.200 Kč. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady cestovních výdajů za cestu za účelem účasti na jednání dne 13. 5. 2024 z Brna do Břeclavi a zpět, v celkové vzdálenosti 120 km, při průměrné spotřebě motorové nafty 4,1 l/100 km, při ceně motorové nafty 38,70 Kč/l a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., celkem ve výši 863 Kč. Dále náklady právního zastoupení sestávají z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a odst. 3 a. t. za čas strávený cestou do místa jednání a zpět, za jedno jednání v rozsahu čtyř (2 x 2) půlhodin po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, celkem ve výši 400 Kč. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí celkem 40.143 Kč. Právnímu zástupci žalobce přitom náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40.143 Kč, což činí částku 8.430,03 Kč. Náklady za právní zastoupení žalobce tak činí včetně daně z přidané hodnoty celkem 48.573,03 Kč. Žalobci dále bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 11.148 Kč za jím zaplacený soudní poplatek z žaloby. Celková částka nákladů řízení účelně vynaložená žalobcem tak činí částku 59.721,03 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, resp. byl úspěšný pouze částečně, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 77,8 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci, činí částku 46.462,96 Kč. Lhůtu k zaplacení dlužné částky stanovil soud do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), tato je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).