6 C 93/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované. Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 110.375 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 74.083 Kč a na nákladech řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 9.068 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 6.000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba na zaplacení částky 7.562 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % p. a. z částky 81.645 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, úroku 9,37 % p. a. z částky 79.782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 21. 3. 2024, úroku ve výši 9,37 % p. a. z částky 79.782,50 Kč od 22. 3. 2024 do 22. 3. 2024 a úroku ve výši 15 % p. a. z částky 79.782,50 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 340.819 Kč, se zamítá.

III. Řízení o zaplacení částky 28.730,28 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % p. a. z částky 16.536 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, úroku 76,12 % p. a. z částky 79.782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 22. 3. 2024, se zastavuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 7.025 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 2. 7. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 98.181 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 98.181 Kč ve výši 14,75 % ročně od 27. 2. 2024 do zaplacení, dále částky 12.194,28 Kč a úroku ve výši 85,49 % p. a. z částky 79.782,50 Kč od 27. 2. 2024 do 21. 3. 2024 ve výši 4.337,28 Kč, úroku ve výši 85,49 % p. a. z částky 79.782,50 Kč od 22. 3. 2024 do 22. 3. 2024 ve výši 30,56 Kč a úroku ve výši 15 % p. a. z částky 79.782,50 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2024 dosáhne částky 340.819 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla dne 1. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 80.000 Kč. K vyplacení úvěru žalované došlo dne 2. 10. 2023. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 85,49 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5.917 Kč, počínaje měsícem listopad 2023. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Dále bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena pouze částka 5.917 Kč dne 27. 11. 2023. V důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč za prodlení u splátek č. 2 a 3). Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (2 x částka Anonymizováno. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, kdy žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky č. 2 splatné dne 22. 12. 2023 o délce 65 dnů. K datu 25. 2. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 96.783,52 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky a byla jí poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobkyni dluží a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 96.783,52 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 79.782,50 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 17.001,02 Kč s příslušenstvím, b) smluvní pokuty 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 96.783,52 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení (žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy v částce 12.194,28 Kč), e) úrok za poskytnutí úvěru z částky 79.782,50 Kč ode dne 27. 2. 2024 do zaplacení v sazbě 85,49 % p. a., přičemž za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy od 22. 3. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v sazbě 15 % p. a. Žalovaná tyto částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Podáním doručeným soudu dne 2. 12. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v rozsahu uvedeném ve výroku III. s tím, že s ohledem na aktuální vývoj judikatury se rozhodla ponížit požadovanou výši smluvního úroku o 76,12 % (tedy z 85,49 % na 9,37 %) a nenárokovat jakékoliv smluvní pokuty. Při přepočtech pak žalobkyně požaduje při úroku 9,37 % oproti původní částce 98.181 Kč (79.782,50 Kč jistina + 17.001,02 Kč úroky + 998 Kč smluvní pokuta + 400 Kč náklady za vymáhání) částku 81.645 Kč (79.782,50 Kč jistina + 1.863 Kč úroky). Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby při ústním jednání dne 4. 12. 2024 zastavil.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítala, že považuje smlouvu za neplatnou podle § 588 o. z. z důvodu výše sjednaného úroku za poskytnutí finančních prostředků, když výpůjční úroková sazba byla sjednaná ve výši 85,49 % p. a., a úroky tak lze považovat za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná dále namítala, že smlouva nebyla podepsána v potřebné kvalitě, když kopie smlouvy tvořící přílohu žaloby neobsahuje vlastnoruční ani zaručený elektronický podpis žalované. Smlouva je i proto neplatná. Žalovaná uhradila pouze jednu splátku ve výši 5.917 Kč dne 27. 11. 2023 a žalobkyně má s ohledem na neplatnost smlouvy nárok pouze na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy na zaplacení částky 74.083 Kč s příslušenstvím. Dále se žalovaná v průběhu řízení vyjádřila, že nemá dostatek peněžních prostředků na jednorázovou úhradu svého dluhu, je však připravena k úhradě prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 8.000 Kč, resp. je schopna přiznanou částku zaplatit zhruba do 1 roku. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti má žalovaná za to, že žalobkyně by měla mít přístup i k registru dlužníků a ostatním registrům a měla tedy možnost zjistit další závazky žalované, a to bez ohledu na to, zda je žalovaná uvedla či nikoliv. Bylo na žalobkyni, aby ověřila, zda žalovanou uváděné údaje jsou pravdivé.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, akceptované žalobkyní dne datum, ve znění dodatku č. 1 z téhož dne a oznámení o schválení úvěru ze dne datum soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota a na základě smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnut spotřebitelský bezúčelový úvěr v částce 80.000 Kč. Žalovaná se pak zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok formou pevné úrokové sazby ve výši 85,49 % p. a. splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 5.917 Kč včetně případné úhrady za pojištění počínaje měsícem listopad 2023 (celková částka k úhradě 284.016 Kč, RPSN 128,38 %). Dále bylo mezi stranami mj. dohodnuto, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru (bod 6.3. smlouvy) a ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (6.4.). V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. U dluhu, s jehož plněním je klient v prodlení delším než 90 dnů, vzniká poskytovateli právo na úrok, který odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 8 procentních bodů. Poskytovatel je však oprávněn požadovat na úrocích částku maximálně 120 % částky, kterou má klient zaplatit. Dále bylo dohodnuto, že poskytovateli vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se klient ocitne v prodlení o délce 30 dnů (maximálně 2.999 Kč) a právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se klient ocitne v prodlení o délce 15 dnů (čl. 6.1. a 6.2.). Součástí smlouvy byl splátkový kalendář. Přílohou smlouvy ze dne datum bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr za měsíční úhradu 25 Kč.

5. Poskytnutí úvěru žalované v částce 80.000 Kč na účet uvedený ve smlouvě bylo doloženo dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum. Žalovaná tuto skutečnost nijak nezpochybňovala.

6. Z karty klienta se podává, že z titulu předmětné úvěrové smlouvy byla žalovanou dosud uhrazena 1 splátka 5.917 Kč dne 27. 11. 2023. Totéž vyplývá z platebního výpisu právnická osoba.

7. Výzvami ze dne 22. 1. 2024 a 22. 2. 2024 byla žalovaná před zesplatněním úvěru upozorněna na tuto možnost s tím, že došlo k prodlení s úhradou splátek 2 - 4.

8. Oznámením ze dne 25. 2. 2024 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru a dalších plnění do 10 dnů v částce celkem 98.181 Kč. K tomu lze doplnit, že žalovaná v průběhu řízení nijak nezpochybňovala prodlení s úhradou uvedených splátek úvěru, resp. netvrdil ani neprokázal jejich úhradu.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 15 dnů. Podle podacího archu byla výzva odeslána na adresu žalovaného téhož dne.

10. Z hodnocení klienta provedeného žalobkyní dne datum soud zjistil, že žalobkyně provedla analýzu schopnosti žalované splácet úvěr na základě údajů, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované činil 19.960 Kč (bez uvedení zdroje příjmu), její výdaje na bydlení 3.915 Kč a životní minimum 4.860 Kč. Jiné splátky nebyly vykázány. Žalobkyně byla svobodná a bydlení uvedla u rodičů. Při zohlednění rezervy 1.000 Kč potom volné zdroje žalované měly činit 10.185 Kč.

11. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) žalované ze dne datum bylo zjištěno, že nebyly vykázány jiné žádosti o úvěr nebo čerpání jiných úvěrů či nesplacené částky. Score nebylo uvedeno. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne datum soud zjistil, že u žalované nebyl vykázány žádné dlužné částky po splatnosti. Žalobkyně rovněž doložila vyhotovený výpis z živnostenského rejstříku žalované z téhož dne.

12. Z daňového přiznání žalované za rok 2022 soud zjistil, že její příjmy ze samostatné činnosti činily 598.903 Kč a výdaje 359.342 Kč. Základ daně pak částku 239.561 Kč (z toho lze dovodit průměrně příjmy žalované 19.963 Kč měsíčně).

13. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a návrhu na uzavření smíru v řízení vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 21/2024 soud zjistil, že právnická osoba. uplatnila proti žalované nárok na zaplacení částky 525.654,17 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne datum, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po 8.088 Kč. ve věci byl navržen smír o splácení dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 15.000 Kč.

14. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 28. 7. 2024. V průběhu řízení pak byly žalobkyní k této otázce předloženy doklady, jak byly uvedeny výše.

19. Na základě zjištění z těchto dokladů pak soud dospěl k přesvědčení, že žalobkyně se sice poměry žalované a její schopností úvěr splácet zabývala, tento proces však nelze považovat za dostatečný. V daném případě žalobkyně primárně vycházela z údajů od žalované o jejích příjmech a pravidelných výdajích, kdy příjmy byly doloženy daňovým přiznáním žalované za rok 2022 a pokud jde o pravidelné výdaje na bydlení, tyto vycházely ze skutečnosti (byť nedoložené), že žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydlet u rodičů. K tomu je třeba konstatovat, že žalobkyně podle obsahu spisu a výsledků dokazování u žalované nezjišťovala a neměla žádnou představu o příjmech žalované do září 2023. Pokud žalovaná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, sice ještě nebylo k dispozici daňové přiznání za rok 2023, příjmy a výdaje žalované však bylo nepochybně možné zjistit jiným způsobem. Zde však není ani patrné, že by na příjmy v průběhu roku 2023 byla žalovaná alespoň dotazována. Pokud pak jde o další závazky ze strany žalované nelze přehlédnout, že žalovaná měla vysoký dluh u právnická osoba. přesahující 500.000 Kč na základě dříve uzavřené smlouvy při měsíčních splátkách cca 8.000 Kč (tedy prakticky ve výši finanční rezervy vypočítané žalobkyní při hodnocení bonity žalované). Přestože zřejmě žalovaná (pokud na to byla žalobkyní dotazovaná) skutečnost jiných závazků neuvedla, nezbavuje to poskytovatele úvěru povinnosti se takovými okolnostmi důsledně zabývat. V dané věci žalobkyně doložila pouze negativní výpis z NRKI, který obsahuje informace o úvěrech a půjčkách u nebankovních společností a výpis z registru SOLUS, sdružujícího společnosti, které si mezi sebou vyměňují informace o svých klientech. Nebyly však využity některé z pohledu soudu relevantnější úvěrové registry a registry dlužníků, k nimž mají banky běžně přístup. Takto lze zmínit např. Bankovní registr klientských informací obsahující informace o úvěrech a půjčkách fyzických osob u bank, které jsou členy BRKI či Centrální registr úvěrů obsahující informace o úvěrech fyzických osob u bank a dalších finančních institucí. Také je běžné před poskytnutím úvěru vyžádat od klienta výpisy z jeho bankovního účtu, z něhož jsou zpravidla další závazky či jiné pravidelné platby hrazeny, případně je patrný vývoj zůstatků na účtu. Takto však žalobkyně nepostupovala, spokojila se jen s omezeným množství informací a dokladů, které nemohly vytvořit ucelený obraz o celkové osobní, finanční a majetkové situaci žalované.

20. Lze tedy uzavřít, že v posuzované věci si žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím úvěru od žalovaného nevyžádala dostatečné informace a podle okolností i příslušné doklady k jejich ověření, resp. z obsahu spisu nelze takový postup považovat za prokázaný, a soud proto nemohl dospět k závěru, že žalobkyně ve smyslu citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované.

21. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu je podstatné, že některými relevantními údaji o žalované se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

22. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění příjmů a pravidelných výdajů a dalších závazků spotřebitele. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Přitom odpovědnost za posouzení úvěruschopnosti nelze přenášet čistě na žadatele o úvěr. Naopak je to poskytovatel úvěr, kterému zákon ukládá povinnost k posouzení úvěruschopnosti žadatele a k tomu je nepochybně nadán i příslušnými znalostmi, příslušným aparátem a prostředky. Nelze se také jen spoléhat na údaje uváděné klientem, neboť ten má primárně zájem na poskytnutí úvěru, a to může vést ke sdělení zkreslených či dokonce nepravdivých údajů.

23. Již na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele řádně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a žalované přesto úvěr poskytla. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

24. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

25. V posuzované věci byl žalované poskytnut úvěr ve výši 80.000 Kč, dosud však uhradila pouze částku 5.917 Kč a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 74.083 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacené splátky. Ve zbytku předmětu řízení (po částečném zastavení řízení) potom byla žaloba zamítnuta.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

27. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

28. V dané věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran či rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím ani nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

29. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla).

30. Žalovaná navrhovala úhradu přiznané částky ve splátkách, přičemž kromě závazku z úvěrové smlouvy uzavřené s právnická osoba. (splátky 15.000 Kč měsíčně) doložila splácení částky 10.000 Kč měsíčně podle smlouvy o zápůjčce ze dne datum.

31. Soud pak na základě posouzení zjištěných poměrů žalované, zejména jejího dalšího zadlužení dospěl k přesvědčení, že není ve schopnostech a možnostech žalované vrátit přiznanou částku jednorázově, a proto jí podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil dluh splácet v přiměřených měsíčních splátkách, přičemž jako odpovídající shledal částku 6.000 Kč měsíčně (kterou by nakonec žalovaná i podle vlastního vyjádření měla být schopna splácet). Předpokládaná doba splácení by potom neměla být ani na újmu žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že si je vědom tvrzení žalované, že od října 2024 přerušila živnost a je momentálně bez příjmů, a proto pro případ, že by nemohla dostát ani povinnosti k zaplacení přiznané částky ve splátkách, bylo rozhodnuto o možnosti ztráty výhody splátek.

32. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. Soud se ani nemusel zabývat jinými důvody pro neplatnost úvěrové smlouvy, dovozovanými žalovanou (viz její vyjádření k žalobě).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Řízení bylo částečně zastaveno v rozsahu 23,60 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; zastaveno bylo řízení v částce celkem 31.693,54 Kč, vyhověno bylo žalobě v rozsahu 74.083 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 28.512,65 Kč) a to nikoliv z důvodů na straně žalované (mohou spočívat např. v úhradě žalované částky po podání žaloby) a žalobkyně je tak povinna zaplatit žalované 23,60 % nákladů řízení. Tyto náklady v částce 29.765,84 Kč sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110.375 Kč sestávající z částky 5.540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí věci a sepis písemného vyjádření) a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 81.645 Kč sestávající z částky 4.380 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (účast u dvou ústních jednání soudu), v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 1. 2025 náhrada 3.559,87 Kč za 292 ujetých km v částce 2.759,87 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24.599,87 Kč ve výši 5.165,97 Kč. Z toho bylo přiznáno 23,60 %, tedy částka 7.025 Kč. Za úkon spočívající v písemném podání ze dne 13. 12. 2024 soud odměnu a náhradu výdajů nepřiznal, neboť žalovaná (kromě opakování předchozích argumentů) doplňovala pouze skutečnosti významné pro rozhodnutí o splátkách, které již mohly a měly být uvedeny v předchozím podání, a z tohoto pohledu se tento úkon nejeví účelným.

34. Soud dodává, že o nákladech žalované nebylo opomenutím rozhodnuto při vyhlášení rozsudku (§ 151 odst. 1 o. s. ř.), a soud proto postupoval podle § 166 odst. 1 o. s. ř. věta poslední a vydal v tomto směru doplňující usnesení (výrok IV.).

35. Ve zbytku předmětu řízení měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu 72,21 % (tj. z částky 102.595,65 Kč představující 76,40 % předmětu řízení) a proto jí soud přiznal právo na náhradu 44,42 % nákladů řízení z uvedených 76,40 % předmětu řízení, tj. v rozsahu 33,94 %. Náklady řízení žalobkyně v částce 26.718,20 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.519 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 110.375 Kč sestávající z částky 5.540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (za úkony ve formě převzetí věci, návrhu ve věci samé a účasti na jednání soudu dne 4. 12. 2024) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17.520 Kč ve výši 3.679,20 Kč. Z toho bylo přiznáno 33,94 %, tedy částka 9.068 Kč. Za úkon spočívající v doplnění žaloby ze dne 26. 7. 2024 soud odměnu a náhradu výdajů nepřiznal, neboť i žalobkyně zde doplňovala skutečnosti, které již mohly a měly být uvedeny v žalobě. Podobně pokud jde o písemný závěrečný návrh žalobkyně, neobsahuje žádné nové relevantní skutečnosti, pouze vyčíslení nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.