7 C 1/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 2 568,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 568,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 226,14 Kč, kapitalizovaným úrokem 158,50 Kč, zákonným úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 2 568,82 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem 18,9 % ročně z částky 2 568,82 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši částkou 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 3. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 568,82 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 158,5 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 226,14 Kč a dále spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 2 568,82 Kč za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 568,82 Kč za dobu od 2. 12. 2020 do zaplacení. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Téhož dne pak dále s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu s limitem ve výši 1 000 Kč. Nedílnou součástí smluv byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaný byl dle smlouvy povinen platit úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení původního věřitele, který ke dni vzniku debetního zůstatku činil 18,90 % ročně, a dále ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu dle platného sazebníku původního věřitele, které byly započítávány do výše kontokorentu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný překročil sjednaný limit kontokorentu, který nevyrovnal, což představovalo závažné porušení smlouvy o úvěru, a proto původní věřitel převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 3. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne 1. 3. 2020. Nepovolený debetní zůstatek byl i nadále úročen sjednaným úrokem ve výši 18,9% ročně a zároveň úrokem z prodlení. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 30. 11. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným s účinností od 1. 12. 2020 postoupena na žalobkyni, o změně věřitele byl žalovaný informován doporučeným dopisem ze dne 28. 12. 2020. Ke dni postoupení činila předmětná pohledávka jistinu ve výši 2 568,82 Kč, úrok z úvěru do 1. 12. 2020 ve výši 158,50 Kč a úrok z prodlení do 1. 12. 2020 ve výši 226,14 Kč. Za období od postoupení pohledávky do dne podání žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalovaným ničeho uhrazeno, a to ani po zaslání předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 2 568,82 Kč, úroku z úvěru do 1. 12. 2020 ve výši 158,50 Kč a úroku z prodlení do 1. 12. 2020 ve výši 226,14 Kč a dále úroku z úvěru ve výši 18,90 % ročně z částky 2 568,82 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 568,82 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil. Žalovaný byl poučen v souladu s § 114a odstavec 2 písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.). Ve věci bylo nařízeno jednání na 17. 2. 2022, žalobkyně se z jednání řádně omluvila podáním ze dne 14. 2. 2020, žalovaný se k jednání bez omluvy ač řádně předvolán nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Skutková zjištění učinil soud z předložených listinných důkazů. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] Rámcovou smlouvu o finančních službách a přílohu k této rámcové smlouvě, na základě které žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet]. Dále byla mezi účastníky dne 8. 9. 2019 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na uvedeném účtu kontokorentní úvěr, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku, a do sjednaného limitu ve výši 1 000 Kč. Strany se dohodly na úrokové sazbě 18,90 % ročně, kdy tato výše koresponduje s oznámením o úrokových sazbách původního věřitele účinného od 15. 11. 2018 pro úvěrové produkty v české měně pro soukromou klientelu. Nedílnou součástí smluv byly i všeobecné obchodní původního věřitele a sazebník původního věřitele. V čl. 13 všeobecných obchodních podmínek byla sjednána povinnost žalovaného nepřekročit sjednaný limit kontokorentu. V případě porušení důležitých právních povinností klienta, může věřitel právo čerpat úvěr pozastavit a dluhy z přečerpání prohlásit za okamžitě splatné. Podrobným výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 2 953,46 Kč, banka tedy pohledávku z kontokorentního úvěru žalovaného převedla na evidenční list pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 3. 3. 2020 a vyzvala ho k okamžité úhradě dluhu, s tím, že ke dni převodu činila celková dlužná částka 2 614,70 Kč (sestávala z nepovoleného záporného zůstatku ve výši 2 568,82 Kč a z řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 45,88 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 vč. jejích příloh pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2020 spolu s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021 spolu s poštovním podacím archem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobkyně písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

4. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle § 2662 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožňuje výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použije se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a následující o. z., který je ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, i spotřebitelským úvěrem. Úvěrovou smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr na běžném účtu do výše limitu 1 000 Kč a žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit. Žalovaný však neplnil své povinnosti ze smlouvy, na kontokorentním úvěru vyčerpal více, než byl povolený limit a překročený povolený limit neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto pohledávku na zaplacení celého kontokorentu převedla ke dni 1. 3. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit na jistině částku 2 568,82 Kč spolu s příslušenstvím dle výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by právnímu předchůdci žalobkyně ve sjednané lhůtě ani následně uhradil více, než tvrdila žalobkyně.

6. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. a žalovaný byl o postoupení pohledávky prokazatelně postupitelem písemně informován. Přesto žalobkyni již následně na svůj dluh ničeho neuhradil.

7. Protože provedenými důkazy byla prokázána důvodnost podané žaloby, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 568,82 Kč s příslušenstvím dle výroku I. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení je přisouzen podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud v daném případě při výpočtu aplikoval § 14b citované vyhlášky, neboť návrh je podán na ustáleném vzoru a soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyní jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni pak byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (tj. 3 x 200 Kč), a to za přípravu a převzetí věci, výzvu k plnění a sepis žaloby. Podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky náleží ke každému úkonu právní služby paušální částka 100 Kč (tj. 3 x 100 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty, jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (189 Kč). Celkem tak úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 489 Kč.