7 C 14/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 29 225 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 9 414 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 414 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, částku 8 165 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 165 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení a částku 11 646 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 646 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 767 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2021 domáhal zaplacení částky ve výši 29 225 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaný jakožto vlastník a provozovatel vozidla s objemem válců motoru nad 2 500 cm3, neměl v období od 24. 11. 2019 do 29. 2. 2020 a dále v období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný dále jakožto vlastník a provozovatel vozidla s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 neměl v období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný byl tedy v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, povinen uhradit žalobci příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou byla jeho vozidla provozována bez platně sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výši příspěvku určil žalobce podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž základ příspěvku činil u vozidla s objemem válců motoru nad 2 500 cm3 za období od 24. 11. 2019 do 29. 2. 2020 částku 9 114 Kč (98 dnů x 93 Kč) a za období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 částku 11 346 Kč (122 dnů x 93 Kč) a u vozidla s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 činil příspěvek 7 865 Kč (121 dnů x 65 Kč). Žalobce dále v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla požadoval ve všech třech případech poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy k úhradě příspěvků. Žalovaný však na výzvy nereagoval a příspěvky ve stanovené lhůtě nezaplatil, čímž se příspěvky staly splatnými dne 23. 11. 2020 v případě příspěvku za vozidlo s objemem válců motoru nad 2 500 cm3 za období od 24. 11. 2019 do 29. 2. 2020 a dne 19. 1. 2021 ve zbývajících dvou případech. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní upomínku žalobce a dlužnou částku v celkové výši 29 225 Kč nezaplatil.

2. Opatrovník žalovaného nárok žalobce v celém rozsahu neuznal, přičemž právní posouzení nároku ponechal zcela na úvaze soudu. Náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení advokátem nepovažoval za účelně vynaložené, neboť je zřejmé, že žalobce disponuje právním oddělením, do jehož náplně bezpochyby patří také zastupování žalobce před soudem při vymáhání pohledávek. Žalobce by tedy měl být schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musel pro vymáhání každé jednotlivé pohledávky využívat právní pomoci advokátů. Opatrovník žalovaného dále namítal, že žalobce podal v krátkém časovém úseku v minulém roce u zdejšího soudu několik žalob na žalovaného, kdy dvě z nich byly dokonce podány ve stejný den. Postup žalobce je tedy zcela neekonomický a jeví se účelovým, s cílem maximalizovat výši příslušenství žalovaných pohledávek. S ohledem na tyto skutečnosti by proto neměla být náhrada nákladů řízení žalobci přiznána.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce i opatrovník žalovaného vyjádřili souhlas s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud věc bez nařízení jednání.

4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

5. Z výpisu z registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je od 30. 6. 2016 zapsán v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód], a od 14. 6. 2016 je v registru vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód].

6. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 9. 9. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu [obec] kanceláře pojistitelů ve výši 9 114 Kč, neboť žalovaný jakožto vlastník a provozovatel vozidla s objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období od 24. 11. 2019 do 29. 2. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

7. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 31. 12. 2020 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 9. 9. 2020 nezaplatil, vyzval jej žalobce opakovaně k úhradě příspěvku do garančního fondu a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to nejpozději do 15. 1. 2021.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2021 ve spojení s doručenkou datové zprávy ze dne 2. 6. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 9 414 Kč a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

9. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 5. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] [anonymizována dvě slova] ve výši 7 865 Kč, neboť žalovaný jakožto vlastník a provozovatel vozidla s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

10. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 18. 2. 2021 soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 5. 11. 2020 nezaplatil, vyzval jej žalobce opakovaně k úhradě příspěvku do garančního fondu a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to nejpozději do 5. 3. 2021.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 6. 2021 ve spojení s doručenkou datové zprávy ze dne 23. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 8 165 Kč a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

12. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 5. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] [anonymizována dvě slova] ve výši 11 346 Kč, neboť žalovaný jakožto vlastník a provozovatel vozidla s objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

13. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 18. 2. 2021 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 5. 11. 2020 nezaplatil, vyzval jej žalobce opakovaně k úhradě příspěvku do garančního fondu a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to nejpozději do 5. 3. 2021.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 23. 6. 2021 ve spojení s doručenkou datové zprávy ze dne 23. 6. 2021 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11 646 Kč a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

15. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

16. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

17. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

18. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

19. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

20. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

21. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

22. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 417/2017 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

23. Podle § 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 417/2017 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 ve výši 93 Kč.

24. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl v době od 24. 11. 2019 do 29. 2. 2020 a dále v období od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 vlastníkem a provozovatelem vozidla s objemem válců motoru nad 2 500 cm3, přičemž ve výše uvedených obdobích neměl k vozidlu platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný byl dále v době od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2020 vlastníkem a provozovatelem vozidla s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž ve výše uvedeném období neměl k vozidlu platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V souladu s citovaným § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla žalovanému ve všech shora uvedených případech povinnost zaplatit žalobci příspěvek do garančního fondu [údaje o žalobci] [anonymizována dvě slova]. Žalobci dále v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl ve všech třech případech nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému v souladu s § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzvy k úhradě příspěvků do garančního fondu. Žalovaný však příspěvky ve lhůtě stanovené ve výzvách nezaplatil. Žalovaný přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku v celkové výši 29 225 Kč nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením příspěvků řádně a včas dostal do prodlení, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobci v souladu s citovaným § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti každého z jednotlivých příspěvků do zaplacení.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 767 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 169 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 225 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 2. 6. 2021) a z částky 2 300 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (vyjádření k vyjádření opatrovníka žalovaného ze dne 1. 3. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 800 Kč ve výši 798 Kč. K námitkám opatrovníka žalovaného soud uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce u zdejšího soudu podává každoročně několik desítek žalob obdobného znění a jen vůči žalovanému soud eviduje osm žalob podaných u zdejšího soudu v posledním roce. Skutečnost, že žalobce podává u zdejšího soudu opakovaně žaloby v podstatě shodného znění, v nichž dochází pouze ke změně označení nepojištěného vozidla, výše příspěvku a období, za které je příspěvek požadován, je zohledněna již samotným žalobcem, který v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu požaduje přiznání náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. K účelnosti nákladů vynaložených žalobcem na právní zastoupení advokátem soud odkazuje na závěry uvedené v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2021, č. j. 13 Co 148/2021-112, v němž Krajský soudu v Brně dospěl k závěru, že žalobkyně vynaložila náklady na právní zastoupení účelně, neboť ze znění zákona č. 168/1999 Sb. nelze dovodit, že by byla povinna finančně zabezpečit vymáhání příspěvku nepojištěných vozidel v rámci správy garančního fondu (§ 18 odst. 2 písm. a) a 24 cit. zákona). Žalobkyně má podle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod právo na právní pomoc a o nepřiznání náhrady nákladů na její právní zastoupení by bylo možno uvažovat jen v případě zneužití práva na právní zastoupení, typicky v situaci, pokud by účelem právního zastoupení žalobkyně nebylo ve skutečnosti poskytnutí právní pomoci, ale parazitování na drobných pohledávkách vůči občanům, které jsou uměle nafukovány do nesmyslné výše za účelem zajištění snadného výdělku (usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 1325/07), nebo kdyby žalobkyně právním zastoupením jen usilovala o dosažení bezdůvodného zastoupení účastníka (nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 13. 7. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1119/2016 dospěl k závěru, že žalobce nepatří mezi subjekty hospodařící s veřejnými prostředky, a že má-li právo na náhradu nákladů na právní zastoupení účastník, který je sám advokátem, tím spíše nelze toto právo upřít žalobci, jehož předmětem činnosti není poskytování právních služeb. Pokud jde o námitku opatrovníka žalovaného, že postup žalobce je neekonomický, neboť žalobce v krátkém časovém úseku podal vůči žalovanému několik žalob, ani tuto námitku soud důvodnou neshledal. Z obsahu podaných žalob je zřejmé, že žalobce při vymáhání příspěvků nepojištěných vozidel postupuje nikoliv podle vlastníka či provozovatele vozidla, ale podle období, za které nebyl příspěvek uhrazen. Pohledávky vůči stejnému žalovanému proto mohou být vymáhány v různém časovém období, a proto je možné, že vůči jednomu žalovanému je následně podáno hned několik žalob. Ostatně obdobně postupují při vymáhání svých pohledávek například i dopravní podniky při vymáhání pohledávek vzniklých použitím dopravního prostředku veřejné hromadné dopravy osob bez zaplacení jízdného. Na základě shora uvedených skutečností je soud toho názoru, že postup žalobce není veden snahou o dosažení co nejvyšší částky na náhradě nákladů řízení. Za takový postup by se dalo označit podání několika žalob vůči stejnému žalovanému, v nichž by byl pokaždé vymáhán právě jeden příspěvek nepojištěných vozidel. Soud má na základě shora uvedeného za to, že náklady na právní zastoupení byly žalobcem vynaloženy účelně, a proto žalovanému ve výroku II. tohoto rozsudku uložil povinnost nahradit žalobci náklady tohoto řízení.