7 C 141/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. PhDr. Romanem Novákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 746 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 22 746 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 746 Kč od 29. 4. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 947 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 22 746 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaný jakožto vlastník a provozovatel nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, neměl v období od 15. 7. 2018 do 8. 10. 2018 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný byl tedy v souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, povinen uhradit žalobci příspěvek do garančního fondu za dobu, po kterou bylo jeho vozidlo provozováno bez platně sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výši příspěvku určil žalobce podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž základ příspěvku činil 22 446 Kč (86 dnů x 261 Kč). Žalobce dále v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla požadoval poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Žalovaný však na výzvu nereagoval a příspěvek ve stanovené lhůtě 30 dnů nezaplatil, čímž se příspěvek stal splatným dne 28. 4. 2019. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní upomínku žalobce a dlužnou částku v celkové výši 22 746 Kč nezaplatil.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal ani částečně, dle jeho názoru žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Podle žalovaného nemá žalobou uplatněný nárok oporu ve skutkovém stavu. Žalovaný namítal, že mu nebyly doručeny výzvy tvrzené žalobcem, dále namítl promlčení nároku žalobce a vznesl námitku, že dotčené vozidlo bylo v rozhodném období pojištěno.

3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

4. Z výdeje dat ze dne 5. 4. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od 15. 7. 2018 do 8. 10. 2018 zapsán v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód].

5. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 14. 3. 2019 a z informace o zásilce má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] [anonymizována dvě slova] ve výši 22 446 Kč a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, neboť žalovaný jakožto vlastník a provozovatel nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, [registrační značka], [VIN kód], neměl v období od 15. 7. 2018 do 8. 10. 2018 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Zásilka obsahující výzvu byla žalovanému doručena dne 22. 3. 2019.

6. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 23. 5. 2019 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 14. 3. 2019 nezaplatil, vyzval jej žalobce opakovaně k úhradě příspěvku do garančního fondu, a to nejpozději do 22. 6. 2019.

7. Z II. upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [údaje o žalobci] ze dne 19. 7. 2019 ve spojení s dodejkou ze dne 22. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce opakovaně vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 1. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 10. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 22 746 Kč a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

10. Podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

11. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

12. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

13. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

14. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

15. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 417/2017 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg ve výši 261 Kč.

17. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný byl v době od 15. 7. 2018 do 8. 10. 2018 vlastníkem a provozovatelem nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, přičemž ve výše uvedeném období neměl k vozidlu platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V souladu s citovaným § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci příspěvek do garančního fondu [údaje o žalobci] [anonymizována dvě slova], který v souladu s § 4 odst. 3 a 5 ve spojení s § 2 odst. 1 písm. q) vyhlášky č. 417/2017 Sb. činil 22 446 Kč (86 dní x 261 Kč). Žalobci dále v souladu s § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikl nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému v souladu s § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu. Žalovaný však příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě nezaplatil, čímž se stal příspěvek splatným dne 28. 4. 2019. Žalovaný přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku v celkové výši 22 746 Kč nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením příspěvku řádně a včas dostal do prodlení, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobci v souladu s citovaným § 1970 o. z. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení. K jednotlivým námitkám žalovaného soud uvádí následující. Žalovaný má sídlo na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], teprve od 18. 1. 2021, žaloba byla podána již dne 5. 6. 2020, kdy podle výpisu z obchodního rejstříku byla sídlem žalovaného adresa [adresa žalované]. Pro určení místní příslušnosti jsou přitom rozhodující skutečnosti, které tu byly v době zahájení řízení. Námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu v Břeclavi proto není důvodná. Neobstojí ani námitka žalovaného, že mu před podáním žaloby nebyly doručeny výzvy k úhradě příspěvku, neboť žalobce předložil soudu informace České pošty o zásilce prokazující, že výzva k úhradě příspěvku byla žalovanému doručena dne 22. 3. 2019, žalobce rovněž předložil doklady o zaslání II. upomínky a předžalobní upomínky. Soud rovněž neshledal důvodnou námitku promlčení nároku žalobce, neboť příspěvek se stal splatným dne 28. 4. 2019, žaloba byla žalobcem podána dne 5. 6. 2020, tedy v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. Ke svému tvrzení, že vozidlo bylo v předmětném období pojištěno, žalovaný nepředložil žádný důkaz, toto tvrzení žalovaného proto soud nemá za prokázané. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem vozidla a že toto vozidlo nebylo v předmětném období pojištěno. Žalovaný nepředložil soudu žádný důkaz, kterým by nárok žalobce jakkoliv zpochybnil. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí v plném rozsahu vyhověl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 947 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 910 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 746 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 10. 1. 2020) a z částky 2 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (2x účast na jednání dne 31. 3. 2023 a 14. 4. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 3. 2023 za účelem účasti na jednání cestovné v částce 201 Kč (cesta [obec] – [obec] a zpět při ujetí celkem 28 km, při ceně pohonných hmot 44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 4. 2023 za účelem účasti na jednání cestovné v částce 201 Kč (cesta [obec] – [obec] a zpět při ujetí celkem 28 km, při ceně pohonných hmot 44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,5 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 642 Kč ve výši 1 395 Kč. Soud v daném případě dospěl k závěru, že s ohledem na uplatněnou obranu žalovaného v řízení byly v posuzovaném případě náklady právního zastoupení advokátem účelně vynaloženými, a proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v jím vyúčtované výši.