7 C 156/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 15.192 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci částku 1.600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaná dostane do prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 13.592 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do třetího dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku a dále z částky , částka, od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku do zaplacení a s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 15.192 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , dále jen „předchůdce žalobce“), a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, uhradila pouze , částka, . Žalovaná dluh neuhradila ani poté, co jí žalobce zaslal předžalobní výzvu. Žalobce nabyl pohledávku postoupením.

2. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne , datum, se nedostavila, ačkoli k němu byla řádně předvolána, z jednání se neomluvila a nepožádala o odročení. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Soud ve věci provedl dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy a z transakční historie soud zjistil, že předchůdce žalobce při podpisu Smlouvy poskytl žalované v hotovosti částku , částka, a že žalovaná dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradila částku , částka, .

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou vyplývající ze Smlouvy žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovanou o postoupení pohledávky informoval.

7. Pokud jde o otázku zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Smlouvy, pak soud ze žádosti o úvěr ze dne , datum, zjistil, že žalovaná v ní uvedla měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši , částka, a celkové výdaje , částka, měsíčně (, částka, za bydlení a energie, , částka, za dopravu, jídlo a osobní náklady a , právnická osoba, Kč měsíční splátky stávajících půjček). Z potvrzení o výši příjmu a z výplatní pásky za měsíc prosinec 2022 soud zjistil, že potvrzení obsahuje výši příjmu žalované za poslední 3 měsíce, výše příjmů tam uvedená odpovídá výplatní pásce za prosinec i údajům v žádosti. Žalobce ani na výzvu soudu neoznačil a nepředložil žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho předchůdce skutečně prověřoval výdaje žalované a způsob, jakým žalovaná plnila dosavadní dluhy. Tvrzení žalobce, že výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu a že prověřil platební morálku žalované v databázích, soud za prokázané nemá. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce sice prověřil příjmy žalované, již však neprověřil její skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.

8. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, a poštovním podacím lístkem z téhož dne žalobce prokázal, že před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou.

9. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě písemně uzavřené Smlouvy v hotovosti částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobci spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila a uhradila pouze , částka, . Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy formálně zkoumal úvěruschopnost žalované, prověřil její příjmy, nikoliv však její skutečné výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užila podle libosti a po čase vrátila věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v. GK) se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužnici, která je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužnice není za prodlení odpovědná. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované řádně zkoumal. Předchůdce žalobce sice prověřil příjmy žalované, soud však nemá za prokázané, že by řádně prověřil její výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů. Předchůdce žalobce přitom měl být při prověřování úvěruschopnosti o to důslednější, jestliže žalovaná sama „přiznala“ splátky stávajících půjček ve výši , hodnota, Kč měsíčně.

17. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.

18. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinna žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, žalovaná dosud uhradila žalobci (resp. jeho předchůdci) částku 8.400 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do rozdílu uvedených částek, tedy ve výši 1.600 Kč.

19. Soud žalované uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit společně se zákonným úrokem z prodlení, který žalobci přiznal z nesplacené částky jistiny od čtvrtého dne následujícího po právní moci výroku I. tohoto rozsudku, neboť má za to, že do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se žalovaná dostane až v případě nesplnění povinnosti, uložené jí ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016) lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužnice povinna vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužnicí na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud s ohledem na právě citované závěry Nejvyššího soudu zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky v klasické třídenní lhůtě, neboť vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení nečinná, nebylo možné zjistit její současné majetkové a další poměry, přičemž tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce. Je naopak na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

20. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny (včetně poplatků a smluvních pokut) a smluvních úroků soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného zákonného úroku z prodlení, který žalobce požadoval za období předcházející dni, kdy se žalovaná dle názoru soudu dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, jak bylo blíže rozebráno shora.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobce neměl v řízení úspěch ani v rozsahu 50 %, žalované žádné náklady nevznikly.